BTW: Izrael (1) – Půjdem spolu do Betléma

Procházím úzkými uličkami s předlouhou pamětí a davy nesmírně zajímavých lidí. Je tu rušno, navzdory pozdnímu prosinci teplo, prodavači oslovují kolemjdoucí, voní jídlo, koření, občas se mezi lidmi proplete motorka, občas některá z početných místních koček. Roste ve mně nadšení – a to jsem vlastně ještě nic neviděla!

 

Všechno začalo tím, že jsme se rozhodli nebýt na Vánoce doma. Útěk od tradic jsem si přála už delší dobu a navíc, pracovně volnější čas kolem Vánoc nám umožnil na týden přenechat péči o Ari a dům synům. Andy s výběrem z dětí u nás měl na starosti první turnus, na něj pak navázal Marek se svou rodinou.

 

Ve Vídni na odletové bráně – nával!

 

Kam vyjet? Vymýšleli jsme spoustu variant, některé nemožnější než jiné, ale nakonec se shodli na tom, že spolu stylově vyrazíme „do Betléma“. Když jsou ty Vánoce, že jo. Martin už v Izraeli byl s Andym, já tam ještě nebyla. Popravdě tohle byl můj třetí pokus o návštěvu. Poprvé jsem měla propadající pas (v tu chvíli ještě platil, ale ne dostatečně dlouho, aby vyhověl požadavkům na vstup do země), podruhé jsme měli letenky a pro změnu přišel covid. S letenkami to tentokrát nebylo snadné, protože čas našeho pobytu se přesně kryl s židovským Svátkem světel – Chanukou, a tentýž nápad co my měla spousta dalších lidí. Navíc jsme s tím plánem přišli relativně pozdě.

 

Jaffa Street – živá ulice, příjemná pro pěší

 

Let do Tel Avivu byl tak trochu trénink na Golgotu – v šest ráno z Vídně, což znamenalo být ve čtyři ráno na letišti. Dumali jsme – je lepší tam jet rovnou přes noc, nebo spát někde blízko u letiště? Vzhledem k tomu, že tady u nás se právě na chviličku objevila skutečná zima se sněhem, ledem a mrazem, rozhodli jsme se pro druhou variantu – kdyby se nám cestou něco přihodilo, budeme mít čas to řešit. Pokud půjdou věci hladce, aspoň se chvilku vyspíme.

 

Jeruzalémská tramvaj

 

Věci šly hladce – až do okamžiku, kdy jsme za tak časného rána, že to byla vlastně ještě noc, přijeli na předem zaplacené parkoviště kus od vídeňského letiště a vstupní kód nefungoval. Ušetřím vás podrobností – nefungoval na žádný pokus, takže jsme tam nakonec museli vjet jako zákazníci bez rezervace, tedy hrozilo nám, že budeme parkování platit dvakrát (spoiler – byly to nervy v různých ohledech, ale nakonec nám tu platbu předem uznali:)).

 

Nejsou spojené dva vozy, ale dvě dlouhé soupravy

 

Jenže kvůli našim parkovacím manévrům nám ujel autobus (řidič nás viděl, jak se ho snažíme doběhnout, nikde nikdo jiný nebyl, ale šlápl na plyn a ujel), takže k prvnímu zdržení se přidalo další. A pořádné, protože řidič zjevně nedbal na jízdní řád a znovu přijel skoro o čtvrt hodiny později, než měl. (Zlaté Go parkoviště u Ruzyně!) Což znamenalo, že jsme místo pohodově poklidného odletu museli na letišti sprintovat, a nakonec prakticky předběhnout obrovskou frontu na odbavení. Naštěstí tam mají pro opozdilce zvláštní přepážku. Řekli byste – výhoda! No, já fronty opravdu nesnáším, ale v tomhle případě bych jí dala přednost:)) Dobrá, nakonec jsme se nasardinkovali s ostatními lidmi do letadla (bylo opravdu narvané do posledního místečka) a dobrodružství mohlo začít.

 

Ulička s malými restauracemi a bary poblíž našeho hotelu. Všimněte si, jak různě mají obě ženy vázané šátky – těch způsobů vázání jsem viděla bezpočet! Vybere si každá 🙂

 

Seděla jsem u okénka, takže první dojmy jsme měla už z výšky přistávajícího letadla. „Tak tady,“ říkala jsem si pro sebe, „byla civilizace už v době, kdy jsme u nás ještě lezli po stromech. Ty jo!“ Však Jericho je označované za jedno z nejstarších kontinuálně osídlených měst na světě s počátkem osídlení datovaným 9000 let před naším letopočtem. Umíte si to představit? Já to zkusila… Samotný Jeruzalém prý vznikl 4000 let před naším letopočtem. Z tohoto pohledu je naše Praha se svými jedenácti stoletími ještě nezodpovědná mladice:))

 

Večerní ulice

 

Po příletu jsme si koupili tramvajenky (čipové karty), nechali si je nabít každý padesátkou šekelů, a vyrazili na vlak do Jeruzaléma. Původně jsme si chtěli už na letišti koupit místní SIM kartu, ale při pohledu na nabídku jsme usoudili, že dál od letiště uvidíme příznivější ceny – a nepletli jsme se 🙂 Tady musím upozornit na jednu věc – ať si zařizujete cokoliv, tak pokud neumíte hebrejsky nebo arabsky, stáváte se ve světě písem podobajících se rozsypanému čaji různé kvality prakticky analfabety. Jste odkázáni na angličtinu, která je naštěstí v Jeruzalémě velmi spolehlivě přítomná, v Tel Avivu vcelku také. Jinde se musíte spolehnout na svoji představivost a pomoc místně gramotných lidí, což znamená, že o různá praktická dobrodružství není nouze.

 

Večer byli venku staří i mladí… (opět jinak vázaný šátek:))

 

Hotel jsme měli poblíž Jaffa Street (omlouvám se, ale ani hebrejsky ani arabsky vám to tu nenapíšu, ale koukněte na Mapy.cz a budete mít představu:)) na jejím dolním konci – kousek od Jeruzalémského Starého města (první zastávka v té zóně, o které mluvím, se jmenovala Jaffa City Center, ta druhá tuším City Hall).

 

Většina restaurací měla stolky venku – koncem prosince 🙂

 

Sama Jaffa street je v tomto místě moc krásná ulice, po které jezdí jen tramvaje, cyklisté a policisté – těch je všude opravdu hodně, v autech, na motorkách i na koních. Cyklisté jezdí většinou na elektrických kolech a vůbec se jim nedivím – Jeruzalém je město na kopcích. Mimochodem na kolech jezdí kromě běžných lidí i kurýři s kdečím, viděla jsem je používat i řemeslníky. Nákladový prostor zajistí velká lehká krabice na nosiči, v ní pak jsou kufříky s nářadím a dalšími potřebnostmi. Znamená to, že se k cíli nejspíš obvykle dostanou rychleji (zdejší dopravní zácpy jsou fakt děsné) a ještě mají kde zaparkovat:))

 

Když v Jeruzalémě prší… a pršelo i na to piano

 

Zdejší tramvaje jsou moc hezké, nízkopodlažní, a jezdí spojené dvě dlouhé soupravy, takže jsou opravdu dlouhé jako vlak. Umějí zvonit i troubit a oboje na Jaffa Street pilně používají – jak je ulice v této své části mimo tramvaj vlastně pěší zónou, pořád se jim někdo motá do cesty. Používali jsme je rádi – koleje znamenají, že dokonce většinou i jedou – pokud se jim tedy do cesty na křižovatce nenaskládají zoufalí řidiči. Potom se zvoní, troubí, adrenalin zurčí, ale tramvaj nakonec vždycky projede:))

 

Druhý den ráno bylo ještě mokro, ale na Sionském náměstí už byl hudebník 🙂

 

Ta část města, kde jsme bydleli, byla hezká, živá, poměrně moderní a kypící aktivitami. Je tu spousta obchodů, restaurací a barů, velké i malé hotely, a malé náměstí (anglicky Zion Square) v centru dolní části Jaffa Street je mimo jiné oblíbeným místem pro pouliční umělce. Na místní klavír jsme viděli každou chvíli někoho hrát, večer tu byla taneční i hudební představení. Ráno pak městem zařvaly kompresory sedící spolu s nádobou na vodu na korbách velkých pickupů, protože do ulic vyrazili muži s vapkami. Prudkým proudem vody pak ulice v jednom zametali a umývali. Byli rychlí a velmi důkladní (pokud vás polili, pak jen omylem:)).

 

Muži s vapkou – „zametají vodou“ i když prší!

 

A z tohoto pěkného místa jsme v dalších dnech vyráželi na objevitelské cesty. Začali jsme – jak jinak – Starým městem.

 

Policisté tu jezdí i na koních

 

Pokračování příště

 

Jen pro představu – takhle vypadá jízdní řád 🙂

 

Všude žijí lidé (s mobily:))

 

Aktualizováno: 3.1.2023 — 21:27

39 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moc pěkné počtení a umožnění, alespoň pro mne, navštívit tahle místa, potkávat pestré lidi a sledovat ten svět tvým laskavým a vstřícným, otevřeným pohledem. Je mi velmi blízký a už se těším na pokračování. Také jsem již během svátků četla tvůj příspěvek z pouště (y) :))

  2. Dede, tuze pěkné vyprávění a upřímně přávidím výlet do Svaté země! Sága vůbec nevadí, vždyť na takové místo se člověk vypraví možná jednou za život…jen piš 🙂

  3. Hlasuju pro ságu, kterou navrhla JJ.
    Prima čtení, hezké a výmluvné fotky – co si přát víc? Zvlášť když jde o Svatou zemi.

  4. Milá Dede, krásně jsi nás navnadila na israelský cestopis :). Asi nebude moc lidí, kteří by neměli nějaké podobné, hororové, nervní zážitky z letiště. Když si pak konečně sedneš v letadle na své místo (no ani to „své“ nemusí být úplná jistota), ten uspokojivý výdech si člověk opravdu zaslouží. Dále už se vám doufám dařilo podle plánu, v pořádku jste se navrátili a tak se teď s námi o vzpomínky poděl klidně a klidně mi také nebude vadit „sága“ – ba naopak. A čím víc fotek, tím líp !

    1. Díky Maričko. Přiznám se, že mi občas létání a všechny ty fronty, které to s sebou nese (ve spojení s Izraelem jsou tu ještě ty bezpečnostní kontroly) lezou na nervy. Jenže, co naplat, na dlouhé vzdálenosti to prostě nemá konkurenci.
      Pravda na těch středních už bych váhala – třeba do Berlína nebo do Mnichova bych radši jela vlakem. Ironií je, že letenky bývají i levnější.

  5. Krasne jste se rozhodli, Dede. Zazitky mate nezapomenutelne a na adrenalinove situace budete vzpomínat s úsměvem. Existuje nějaká aplikace na čtení/prekladu hebrejštiny? Jejich jízdní rad je vskutku pochoutka.

    1. Myslím, že to umí i google translate. Jenže na to potřebuješ internet a je to zdlouhavé. Kdybychom tam byli déle, asi bychom to nakonec použili, ale nakonec jsme z trablů vždycky nějak vybruslili:))

  6. To je, milá Dede, opravdu lákavý začátek „ságy“ 🙂 , včetně peripetií na letišti. Ale dopadlo to dobře, teď už můžete na letištní sprinty pobaveně vzpomínat.
    Moc se mi líbí to venkovní piano! A těším se velmi na Staré město!

    1. Těch pian tam bylo! Všude možně (i na letišti:)) a pořád na ně někdo hrál. Moc se mi to líbilo. Jen nechápu, jak ta venkovní bez střechy nad nimi přežijí.

  7. Dede, moc pěkné, vypadá to, že jste si to opravdu užili. Omlouvám se, že nediskutuju, ale fakt nestíhám.

  8. Dede, díky! Sledovala jsem střípky vyprávění přes vánoční svátky na FB. Ale tohle je pecka. A ty fotografie!!!! S dovolením přeposílám kamarádkám.

    1. Díky za sdílení 🙂 Fotek mám moc moc. Vybírat bude těžké – hlavně ve Starém městě… Nebo v poušti.

  9. Tak tohle je, Dede, fakt paráda. Člověk tam úplně je, mrkne do jízdního řádu,podle něj sedne na správnou šalinu a už si to městi mněst prohlíží. Takhle mi ho ještě nikdo nepředvedl.

    1. Ó hrůzo – já opravdu už dávno vím, že město se píše bez n, ale už skoro nevidím na klábosnici a shrábnu dvě písmenka jako nic.Čímž i do budoucna vysvětluji a omlouvám poněkud bizarní podobu svých komentářů, která už bude jenom horší.:)

      1. Batýsku, já dělám milion překlepů a co napíšu správně, zkomolí z mobilu automatické opravy 😀 Takže v pohodě.
        A jo, nakoukneme všude možně 🙂

  10. Vypadá to jako fasjn výlet, což by bez těch peripetií asi nebylo ono- takhle to byl adrenalin nahoru a dolů (vzpomeneš si na ty samopalníky a psovoda, co prohledávali letiště na Gatwicku? Taky nám tehdy vylítl adrenalin a ty jsi pronesla, že kdyby se začalo střílet, tak lehnem na zem.). Jsem uvědavá na pokračování 🙂

    1. Samozřejmě, že si to pamatuju:)) Tady jsem si to mnohokrát připomněla, protože samopalníci/ samopalnice jsou na každém rohu. Ale zvykneš si…
      Adrenalinu bylo dost na to, abychom se bavili… protože všechno nakonec dobře dopadlo.

  11. Dede – jsem ráda, že přes peripetie na vídeňském letišti, jste si vánoční výlet užili.

    S letištěm ve Vídni mám jeden problém – téměř nikdy se netrefím do toho pravého vjezdu – buď odbočím dřív nebo (častěji) později, a to jsem se tam svého času docela dost najezdila. To na Ruzyni jsem to zmákla hned na první dobrou, jak je to tam jednoduché.

    1. Vídeňské letiště je jako ošklivé komplikované město – tedy z mého pohledu. Pražské je menší a přehlednější. A na Go parkovišti tě nenechají viset 😛

  12. Parádní výlet jste si udělali. Ten adrenalín ve Vídni sice nebyl úplně vánoční, ale zbytek jo. Že jo 🙂 ?

    1. No… skoro bych řekla, že ten odjezd ledacos předznamenal 😛 protože ty napjaté nervy jsme ještě párkrát měli.
      Z půlky za to mohly vrtochy moderních technologií, způlky neznalost místních jazyků a jejich písma. No a z třetí půlky jsme mohli být bystřejší:)))
      Když si vezmu, že lidé na zajištěných zájezdech žádné takové půlky nemají, tak nevím, jestli tu zemi skutečně poznávali 😛 Nám naštěstí vždycky někdo místní pomohl – lidé jsou dobří (většinou:))
      Ale to ber jen jako mírně ironickou poznámku člověka, který nedokáže být členem skupiny pod péčí někoho jiného. Holt svoboda něco stojí, no 🙂

  13. Díky Dede, za cestovatelský report,moc ráda se s Tebou potoulám po Izraeli,udělali jste dobře,protože je vždy hodně událostí a důvodů, proč to nejde a tak je lepší se rozhodnou a odjet, to už Vám pak nikdo nevezme. Těším se na další pokračování.Fotodokumentaci jsem si užila.Těším se na poušť.

    1. Díky Jenny, na poušť taky dojde 🙂 To nám vyšlo na Štědrý den a první svátek vánoční:))

  14. Ten nápad navštívit na Štědrý den Betlém je bezva. Izrael je hrozně fajn země. Tak je fajn, že jste si to užili. Mě zajímá jestli se tam od doby před covidem ještě víc zdražilo, protože už tehdy to byl dost mazec (hlavně v Tel Aviv), ale to se špatně posuzuje

    1. No, rozhodně je tam dráž než v Norsku… prostě hodně draho. Trochu lepší je to na palestinských územích.

  15. Zatím to vypadá na velmi zajímavé cestování.
    O vídeňském letišti bych mohla napsat román, s busem na letiště mám podobnou zkušenost, takže pokud nemám spoj přímo na místo (Regiojet nebo Flixbus), tak z centra zásadně U-bahn. Jezdí přesně, taky za 5Euro a vystoupíš přímo v letištní hale. Takhle by jednou mohlo fungovat i letiště pražské…
    Těším se na další povídání!

    1. U nás je problém, že na normální dopravu (do Vídně se přece dobře jezdí vlakem) to máme daleko, přece jen bydlíme stranou hlavních tras. Takže pokud někde máme být na čas, bývá auto jediná volba (což bohužel většinou platí i pro cesty do Prahy, vůbec pokud člověk nemá někoho, kdo by ho na ten vlak nebo dálkový bus zavezl). Parkoviště u pražského letiště fungují skvěle, zatím jsme opravdu neměli problém. To u parkoviště u vídeňského letiště moc nefungovalo… ten chlap na to prostě kašlal. Možná být tam jiný řidič, nedostali jsme se do takového časového stresu.

    2. Z centra jezdí S-Bahn, ale také railjety nebo i nějaký Airport express který je předražený. Nově je i z Brna linka Regiojetu tuším (vlaková)

      1. No jo, to by znamenalo nechat auto v Brně a ještě se jistit s časem – kdo ví, jestli by něco jelo ve dvě ráno? 😛 Z mého pohledu budu radši preferovat pražské letiště… Tentokrát jsme se ale rozhodli pro cestu fakticky na poslední chvíli a v oblasti letenek už nebylo moc na výběr (Chanuka).

  16. Musím říct, Dede, že jste s Martinem vyrazili na skvělý výlet. Moc se těším na pokračování vyprávění i další fotodokumentaci.

    1. Jo, výlet byl skvělej, fotek mám mraky, ale napsat to podstatné a neudělat z toho ságu, to je kumšt:)) Ale pokusím se

        1. JJ, úplně OT – neříká Ti něco minicyjklus elektronové mikroskopie U3V Muni_ Podle formulací v programu soudímk, že by říkat mohl:).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN