Železniční síť v Ugandě je spíše rozebraná než funkční. Bývala součástí docela komplexní sítě od Mombasy až po Kongo. Protože stavba byla dost náročná a plná obětí (třeba na keňské straně lidožravý lvi Tsavo sežrali docela dost pracovníků), říkalo se jí Lunatic line.
Železniční trať tu však fakticky zůstala jen jedna. Z Keni do Kampaly přes hraniční přechod Malaba. Celá trať, když ji počítáme už od Mombasy, je v rozchodu 1000 mm. Existují velké plány na vytvoření africké sítě na 1435 mm (tzv. normální rozchod), nicméně zatím jediným reálným úspěchem je trať Nairobi – Mombasa v Keni z roku 2018 vedoucí paralelně se starou 1000 mm tratí.
V Ugandě by snad měl být, byť obtížně, pro nákladní vlaky průjezdný úsek Kampala – Keňa, dráhy nabízejí transport zboží dokonce z Mombasy do Kampaly.
Pokud jde o osobní dopravu, tak to je bídné. Dříve známý Luntaic Express propojující dokonce až Mombasu s Kampalou je ten tam. Státní dopravce Uganda Railways Corporation zajišťuje jeden pár vlaků v úseku Kampala – Namanve, což je něco přes 15 kilometrů a jízda trvá asi tři čtvrtě hodiny, jízdenka stojí 1000 UGX, takže něco přes 6 korun. Na webu mají i spoj do Portbell o kterém teda na nádraží zmínka není. Dříve fungoval přeshraniční spoj do Keni z Malaby, ale společnost Rift Valley zkrachovala.
Osobní vlaky tahá lokomotiva 98U03, která je vlastně dovezená z Jihoafrické republiky a následně repasována. Vychází ale v základu z britských dieselových lokomotiv 80. a 90. let. Zajímavostí je, že jde o šestikola, tedy nápravy Co-Co, na 1000 mm, kde se počítá s užšími oblouky celkem neobvyklé.
Absolvoval jsem tedy odpolední jízdu z Kampaly do Namnve. Vlak odjížděl asi s 5 minutami zpoždění, a relativně zaplněný Osobní vozy mají sezení jako ve starém metru, zády k oknům, ale pomáhá to rozhodně kapacitě i vzdušnosti. Na 1000 mm jsou to bytelné vozy. Zajímavé i je, že snad stojí na podvozcích typu Görlitz, známe z našich českých variací na vozy B (Bee apod.).
Po opuštění kolejiště nádraží vlak příliš rychlosti nenabral. První překvapení bylo, že naprosto běžně projíždíme zvednuté závory. Očividně nikoho nenapadlo ty snad ještě koloniální závory sundat. Takže vlak si prostě protroubí cestu provozem, které do poslední chvíle proudí (zvláště motorky).
Zastávky jsou prostě hlína, nepoznali byste, že tam nějaká zastávka je. Dál od centra už vlak i nějakou rychlost nabírá. Zajímavé je však čím trať prochází. Nejdříve jde o nějaké průmyslové oblasti a zadní trakty domů, ale velmi rychle se to mění v kombinaci slumů, tržnic a skládek.
Prostředí, které z vlaku uvidíte asi reálně nenavštívíte a ani byste nechtěli. Velkou část jízdy se do otevřeného okna vlaku dostává kombinace dost nehezkých puchů. Nejde jen o odpad nebo špínu, ale někteří u trati neváhají smažit či vařit často blíže neurčené pokrmy, jiní prostě něco pálí. Ta variabilita je v tomhle dost široká. Neustále po trati někdo chodí a uhýbá se.
Před konečnou přichází zajímavost a vlak už jede regulérně tržnici. Stánky máte přímo u oken, lidé se uhýbají do jejich útrob. Tohle lituju že jsem neviděl z pohledu třetí osoby.
Před setměním vlak dorazil na seřadiště v Namanve. Stojí tam několik odstavených kontejnerových vozů a jinak jste se dostali do srdce obří kombinace tržnice a slumu. Ze všech stran jsou navíc zdi fabrik a nedá se poznat kudy ven. Kolem klidně kráva, slepice, koza do toho motorky, které přeskakují koleje úplně kdekoliv.
Jednu takovou jsem nakonec vzal ať mne vyveze na hlavní silnici, odkud už jsem šílenou zácpou pokračoval sdíleným taxi zpět do Kampaly.
Pokračování příště 🙂
Pro lepší představu přidávám ještě pár videí 🙂
Pohledy z okna vlaku v Ugande mi připomněly pohledy na slamy z okna autobusu v Nicaraguii. Potvrzuji myšlenku Dede, kde je bída, lide nemají ani pomyšlení na „záchranu“ planety. Hlavni starosti je zajistit jídlo pro rodinu a to ostatní…
Ale co mne překvapilo, i když někdo peníze má, hlavu má stále „v chudobě“. Projevuje se to: urputným šetřením, kde to není nutné (na kvalitě svého života, domě, oblečení apod), a naopak neschopností peníze nějak držet, buď urputnou snahou je všude investovat byť s dost nejistým výsledkem nebo utrácením za drahé nesmysly co jen ukazují okolí, že je někdo bohatší. Já to trochu chápu, v těch zemích držet hotovost je riziko. Nejistota finanční situace státu a měny, tlaky široké rodiny, která bude chtít „pomoc“ kdykoliv uvidí trochu peněz, minimum příkladů v okolí a hlavně i častá nedůvěra v neznámé lidi, takže málokdo buduje větší business, ty přichází spíš ze zahraničí
Díky za ty reportáže. Jsem moc ráda, že se podařilo dostat do redakčního systému ta videa – je to najednou všechno o hodně skutečnější!
Je fakt škoda, že nechali železnici v podstatě zahynout. Ono pořád platí, že kam vedou koleje, tam přichází civilizace – s tím dobrým i špatným, samozřejmě. Vlaky jsou pro dopravu v podstatě čehokoliv zásadní (což je mimochodem vidět i ve válce na Ukrajině).
Každopádně se s tebou pohodlně svezli – a bez onoho nelibého odéru:))
Železnici plánují Číňani hodně reinkarnovat. Bohužel železnice je něco, co vyžaduje hodně údržby a nějakého řádu. Obojí je docela problém tu udržet v rozumných mezích. Vzít silniční vozidlo a vydělávat jde hned, silnice taky snese hodně. Železnice je v tomhle problém
No, pokud ji jim tam postaví Číňani, pak za ní zaplatí dráž, než jen penězi.
Fascinují mne ty hromady odpadků. My tady třídíme, recyklujeme, snažíme se chránit přelidněnou planetu, naše místo k žití……
Alex, mám dojem, že to je charakteristický rys chudých společností, kde se lidé soustředí jen na vlastní přežití a zbytek je nezajímá. Věřím, že v domovech mají tak čisto, jak se za daných okolností dá, ale veřejný prostor je prostě… ničí. Ten rozpor byl hodně vidět v Izraeli. Zatímco židovská území jsou velmi čistá a upravená, palestinská jsou plná odpadků všude, kde je to „ničí“.
Bohužel nemají vztah ani k veřejnému ani ke svému prostoru. Případá mi, že něco jako zkrášlení nebo i zpohodlnění či zefektivnění je pro ně na velmi nízké úrovni hodnotového žebříčku a tím myslím i ty, co by toho byli schopni. Buď peníze barvou do rozšíření businessu, do školy pro děti (nejlepší případ) nebo do ukázky, že vypadají bohatě (častý případ). Také jich tam hodně moc nešetří, lidé klidně mají období týden nebo víc na totální nule. A ne, není to jen poměrem cen a platů, je to fakt pocitem „teď mám v ruce peníze“
Hm, s tímhle přístupem se věci k lepšímu pohnou jen těžko. Škoda.
Jde to velmi pomalu. Musí posilovat střední třída a lidé se zahraniční zkušeností. V Keni tito lidé už mají sílu a vláda tomu pomáhá (byť pod vidinou úplatků a peněz ze zahraničí), nicméně všechno jde vyřídit bleskově rychle. V Ugandě není vláda jakože diktátorská nebo utlačující (to spíš Etiopie), ale prostě zkostnatělá a vůbec nic nejlehčí, prostě nechápe (však ten prezident tam je snad 35 let)
No jo, snad se také dočkají.
Děkuji, hlavně ta videa jsou zajímavá. Tak mě napadá: tihle lidé asi hlavně využívají příležitosti a žijí tady a teď. Auta, motorky, ochranné vesty, ale taky nesmírná špína, nepořádek a neúcta k prostředí, ve kterém žijí.
Ano, připadá mi, že přemýšlí tady a teď. Auto je věc hlavního města a to si myslím, že víc statusová než praktická, protože v tom prostředí se pohybovat autem je za trest. Motorky v hlavním městě jsou základ mobility, jediná věc, která vás skutečně někam dostane za rozumnou dobu. A to prostředí, to je peklo, společný zájem tam moc neexistuje
Tomu říkám zážitková jízda 🙂
Zážitkové to je při pohledu z okna, ale uvnitř je to velmi klidné. Vlak se pohybuje velmi plynule, nijak šíleně neskáče, častěji troubí, lidé pokorně sedí nebo stojí, člověk by řekl skoro jako běžná cesta metrem u nás před lety nebo ve východnější zemi