HOST DEDENÍKU – Ivana: Předení (4) – Předení na vřetánku

Dnešní díl seriálu o předení bude výletem do hluboké historie, kdy byl kolovrat ještě v plenkách (a možná ani to ne) a lidé tvořili přízi různými zdlouhavými způsoby. Princip předení ale byl a stále je stejný – kdybychom se vydali na cestu prostorem i časem (do minulosti), zjistili bychom, že na jednom konci světa jsou lodní lana kroucená úplně stejně jako na jiném konci světa třeba příze ke zhotovování tkanin… Zkrátka snad všechny kultury dříve či později dospěly ke stejnému nebo velmi podobnému mechanismu.

 

 

Vlákna se tehdy kroutila na všelijakých typech vřeten, omotávala se na kusy větviček a podobně. (Mimochodem, když je nouze, přízi uděláte opravdu na čemkoli – znám přadlenu, která na dovolené bez vřetánka vyráběla přízi na lžíci a vidličce, já sama jsem v podobně „nouzové“ situaci využila zahnutý imbusový klíč. 😀 )

Vynález kolovratu nebyl zpočátku tak průlomový, jak by se čekalo, protože spousta konzervativců nebyla nakloněna novinkám. Však to znáte i z dnešní doby. Trvalo tedy ještě nějaký čas, než přadleny začaly kolovraty skutečně používat.

 

Počáteční uchycení česance

 

Předesílám, že předení na vřetánku mě osobně nebaví. Možná proto, že jsem sama začínala rovnou s kolovratem. Myslím si ale, že k základům to patří a chceme-li se věnovat předení, měli bychom se nejdřív pokusit ovládnout vřetánko. Tak jako naši předkové.

Minule jsme si řekli, jak aspoň náznakově před předením materiál učesat, proto budeme ode dneška „chuchvalci“ chlupů říkat správně a vznešeně „česanec“. A pokud jste si obstarali vřetánko, můžeme se pustit do práce! Ehm, práce… Práce to byla kdysi, teď už na potenciálního zaměstnavatele asi neuděláte dojem ani dokonale tenkou a rovnoměrnou nití. Prostě se dejme do předení.

 

Roztáčení vřetánka ve směru hodinových ručiček

 

Česanec zaklesneme do háčku, očka či drátku na horním konci vřetánka. Jednou rukou držíme česanec, druhou rukou vřetánko. Párkrát vřetánkem v prstech otočíme po směru hodinových ručiček, aby se první vlákna česance zachytila na háčku. Pro začátek doporučuji posadit se na židli volně do prostoru, aby vám nepřekážel žádný nábytek, dokonce ani stůl. Až zkoordinujete pohyby, jistě si najdete svůj vlastní styl a zjistíte, že se dá příst klidně i ve stoje. Ale zatím si sedneme. 🙂

 

Když potřebujeme, aby se vřetánko nehýbalo, chytíme ho mezi koleny

 

Jelikož se volně zavěšené vřetánko má tendenci stále vrtět (jak už jeho název napovídá), což může začátečníkovi působit nemalé problémy, je dobré ho „zkrotit“ přidržováním mezi koleny. Proto nesedíme za stolem, ale tak, abychom mohli využít i nohy.

Zatímco mezi koleny držíme vřetánko, aby se nezačalo samo otáčet nežádoucím směrem, z česance si povytáhneme trochu vláken. Děláme to podobně, jako jsme se to naučili v první části seriálu o předení. Jediný rozdíl spočívá v tom, že vlákna netaháme vodorovně od sebe, ale svisle. Je v podstatě jedno, jestli taháme spíš vlákna dolů směrem ke vřetánku nebo spíš česanec nahoru od vřetánka. Podstatné je, aby bylo vřetánko s česancem určitým množstvím vláken pořád spojeno – je zcela na vás, jak velké to množství bude. Existují příze tenké, tlusté i umělecky nerovnoměrné.

 

Přízi průběžně omotáváme kolem vřetánka

 

Jednou rukou stále přidržujeme česanec a mezi prsty docela pevně svíráme tu „přechodovou“ část mezi česancem a vytaženými vlákny. Druhou rukou opět chytneme vřetánko a roztočíme po směru hodinových ručiček. Hlídáme, aby se vřetánko nezačalo samovolně otáčet opačným směrem – to by se nám příze rozmotala a roztrhla. Jakmile vidíme a v prstech cítíme, že se zákrut dostal až k místu, kde držíme česanec, přichází na řadu zase přidržení vřetánka koleny

Snažíme se ono kritické místo mezi česancem a přízí zatím nepouštět, pomůžeme si druhou rukou a vytáhneme další vlákna, čímž se nám místo mezi česancem a přízí posune o něco výš. Opět roztočíme vřetánko po směru hodinových ručiček a necháme zákrut k tomu místu dojít. A tak pořád dokola.

 

Jednonitková příze

 

Když začne být příze příliš dlouhá, omotáme ji kolem „tyčky“ vřetánka (dříku, chcete-li), zaklesneme do háčku a můžeme stejným způsobem pokračovat. Ptáte se, jak se pozná, zda nemáte přízi zkroucenou moc nebo málo? Nejlépe metodou pokusu a omylu. Málo kroucená příze neunese tíhu vřetánka a roztrhne se. Příliš kroucená příze na sebe nejprve upozorní nevzhlednými spirálkami i v napnutém stavu, a když na upozornění nereagujete, překroutí se úplně a taky praskne. 🙂

Takže poslední důležitá věc – co dělat, když se příze přetrhne nebo když nám dojde česanec a potřebujeme „navázat“ další? „Navázat“ je v uvozovkách, protože se nejedná o žádné vázání uzlů… Nový česanec prostě jenom přiložíme ke starému, popř. ke koncové části příze. Vlákna se do sebe zkroucením sama pěkně zaklesnou. (A když se jim nechce, trochu je navlhčíme.)

Není to lehké, ale trpělivost a trénink z vás udělají mistry, věřte mi. 😉

 

Zhruba stejné množství jednonitky na dvou improvizovaných cívkách

 

Výše popsaným postupem jsme vyrobili tzv. jednonitkovou přízi. Aby se samovolně nerozmotávala a nekroutila, bylo by nutné ji speciálně ošetřit. My ale využijeme jinou, mnohem jednodušší možnost. Uděláme z jednonitky dvojnitku.

Skaní je proces, během kterého se spojují obvykle dvě jednonitkové příze v přízi dvojnitkovou. Existují i troj- a vícenitky, ale to už je vyšší dívčí. Takže: Držte si klobouky, budeme skát.

Hotovou jednonitku si přemotáme z vřetánka na dvě cívky – těmi můžou být v domácím prostředí třeba dvě tužky, papírové roličky nebo cokoli jiného. Je důležité, aby bylo na obou cívkách zhruba stejné množství příze. Koncové části jednonitek potom necháme zkroutit, jak se jim zlíbí, zaklesneme do háčku vřetánka a spojujeme jednonitky tím, že pro změnu otáčíme vřetánkem proti směru hodinových ručiček. To už se děje tak nějak spontánně, samo. A vlastně je to jednodušší než samotné předení.

 

Při skaní otáčíme vřetánkem proti směru hodinových ručiček

 

Z hotové dvojnitky uděláme klubíčko nebo cokoli jiného (záleží na množství), všem okolo se pochlubíme a jsme na sebe náležitě hrdí!

Předení na vřetánku je taky předení. Takže kdo to dokázal, je už skutečný přadlák či přadlena. A kdo by chtěl mít doma vlastní kolovrat, tomu příště poradím, kde ho sehnat a jak poznat, že je to ten pravý.

 

Vznikající dvounitková příze

 

A je hotovo!

 

Naše první dvounitka 🙂

 

První díl najdete zde a druhý tady 🙂

Aktualizováno: 12.12.2022 — 20:03

29 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Ivano, onehdá jsem z Ajvinčiných vousů vyčesala česanec – sleduješ, ne chuchvalec ale česanec a hned jsem si vzpoměla na tebe. Ale musel letět do odpadků, neb byl plný větviček, jehliček a různých semínek, co posbírala letíc lesem.

  2. Bohulibé počínání. Dík, že si nás seznámila s touto krásnou prastarou technikou zpracování textilií. Osobně bych potřebovala toho Rumplcimprcampla nebo jak se ten skřet jmenoval,co by za mne nějak předl a pak někoho na to vysvobození od Alzheimera.

    1. Není zač. To já bych i s chutí předla, kdyby na to byl celý den. I když, na setkání přadlen v Příboře se taky předlo skoro celý den, a ke konci už mě dost bolela záda. :⁠-⁠)

  3. Milá Ivano, moc děkuju za výlet do úsvitu lidské existence 🙂 Ano, stará řemesla mě fascinují a zkouším je aspoň pochopit, pokud nemám na to si je zkusit.
    Máme tady štěstí, že tě máme. Píšeš vtipně a s přehledem.
    Fotky pomáhají! 🙂
    Těším se na kolovraty 🙂

    1. Děkuji! Ono se to dost složitě popisuje (což je pro grafomana výzva ), takže samozřejmě kdyby něco zůstalo nepochopeno nebo nejasno, existuje dnes spousta názorných videí. Přadlenkovská základna v ČR není zatím až tak silná, ale v angličtině se dá najít kdeco. Tak pro případ nouze doplňuji malý slovníček:
      Vřetánko – drop spindle
      Předení – spinning
      Kolovrat – spinning wheel
      Příze – yarn

  4. „Naučím Tě přísť zlatý nítě! Ale nejdříu postau tu přeslici, budeme ji potřebovať!“ 🙂 Je to krásné číst a skvělé to umět… asi bych neměla tu trpělivost, takže jen obdivuji a pilně číhám na Akci, když jsou tam přadýnka od Sovy. A jelikož jsem už podvakrát úspěšně ulovila, bude šátek 🙂 P.S.: schválně, kdo uhádne, ze které pohádky jsem citovala?

        1. Mám osobní důvody, proč mě krkonošské nářečí popuzuje natolik, že se mu vyhýbám i v pohádkách 🙂

          1. Já mám tuze ráda pohádku „Co poudala bába Futéř“, právě kvůli tomu nářečí. A kolovrátek tam myslím mají taky. :⁠-⁠D

            1. ano! tu mám ráda moc a moc…kouzelná je tam babička Libuška jako Futeř i Ivan Luťanský jako mladý Krakonoš 🙂 kolourat tam určitě mají 🙂 a taky melhový housličky ( melžinky Cílinky) 🙂 promiň, Dede, my jsme zkrátka romantičky 🙂

              1. Holky, já vám to odpustím:)) Pokud jde o pohádky jiným jazykem (krkonošské nářečí je tak děsné, že je možné ho za jiný jazyk vydávat:)), tam mám moc ráda slovenskou Perinbabu. nedávno jsem ji viděla po mnoha letech znovu a na rozdíl od mnoha jiných pohádek mě nadchla stejně, jako před lety… S dětmi jsem ji viděla mocmockrát:))

                1. Když jsme u těch nářečí, tak ono i to z Moravského Slovácka je občas jak jíný jazyk. 😀

                  Každá obec měla jiné místní názvy pro stejné věci a tak podobně.

      1. jak to? nedošla ti nadšená obdivná SMS? ach jo…to se omlouvám, dorazily do práce a jsou skvostná! díky a zdravím Sovu a její zlaté ruce 🙂

  5. Teorii zhruba znám, ale do praxe se mi nechce. Přitom Kubova přítelkyně dělá luxusní přadýnka- byla v Akci. Jako relaxace po náročném dni v práci je to nejspíš skvělé 🙂

    1. Ano, relaxace je to skvělá. Je to vlastně první z kategorie ručních prací, která mě nějak oslovila. Teď jsem ve fázi, kdy jsem jakž takž zvládla háčkování a dávám si předsevzetí do nového roku, že se konečně naučím plést. Dodává to tomu předení novou dimenzi – už u kolovratu přemýšlím, co z té příze asi bude… :⁠-⁠)

        1. 😀 No právě. Já to už párkrát v minulosti zkoušela, ale výsledek byl tak příšerný, že jsem od toho dala hezky rychle ruce pryč. Loni mi jedna kolegyně prozradila sladké tajemství, že háčkování je jednodušší. A když se mi chlubila jedna žákyně 3. třídy ZŠ, že už taky umí háčkovat, vyhecovalo mě to k vyšším výkonům. 🙂 Takže teď si říkám, že když už se dovedu zorientovat v háčkovaných sloupcích, třeba mi ta pletená oka nebudou připadat tak nepřehledná jako kdysi. 😀

          1. Háčkování je rozhodně jednodušší- triky dělá jen jedna ruka- ale od dob návodů na Youtube je mnoho podobných činností jednodušších, páč to nastuduješ samostatně 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN