„Sněží! Koukej, ono opravdu sněží!“ volám nadšeně na svého muže, a honem vycházím z domu, abych ty vločky viděla na vlastní oči, chytala do vlastních rukou, a pokud by se nikdo nedíval, ucítila i na vlastním jazyku:)) První letošní sníh!
Nadšené vítání prvního sněhu však není jen moje úchylka – stačí se podívat na sociální sítě. Těch fotek a videí! Jako by přijely kolotoče a byly zadarmo. Není divu. Trable s loňským sněhem jsou pro tuto chvíli zapomenuty, a zasněžená krajina je prostě hezčí než tmavá, mokrá a bahnitá. Navíc bílý sníh na zelené trávě je speciálním pozdně podzimním efektem, který dlouho nevydrží.
Vedle nadšených sněhových vítačů, jejichž řady v průběhu zimy přece jen prořídnou ve prospěch davu sněhově smířených, existují i sněhoví odmítači. Nesnášení sněhu je naprosto legitimní postoj, který má obvykle spoustu dobrých důvodů, z nichž některé s uplývajícími roky začínám i chápat:)) Nicméně zima si – stejně jako ostatní roční období – prostě dělá co chce, takže na většině míst naší kotlinky musíme se sněhem během zimy počítat.
Potíž je v tom, že pokud člověk nesnáší sníh, je pro něj zimní čas – aspoň pocitově – mnohem horší, než by musel být, pokud by se s tou averzí dokázal nějak popasovat. Nemyslím pomocí sněhulí, kulichu a palčáků, ale tak nějak vnitřně. V duši. Ve snaze to dokázat by mu mohla pomoci třeba i tato židovská anekdota – předkládám její velmi stručnou verzi:))
Přijde Izák za rabínem a prosí o radu, jak na zahradě zlikvidovat pampelišky. Rabín, který je sám zahradníkem, mu dá nejdřív jednu radu, potom druhou, ale nic nezabírá. Když Izák přijde potřetí, už doopravdy nešťastný, rabín se zamyslí a řekne: „Víš, Izáku, mám ještě jednu radu. Určitě neselže, ale je to strašně těžké.“ Izák se zapřísahá, že zkusí všechno! Rabín přikývne a prozradí mu: „Nauč se prostě mít ty pampelišky rád.“
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2022
Tak co, do které sněhové skupiny patříte vy? Bylo tomu tak vždy neb jsme v průběhu života měnili názor? 🙂
Ano, první vločky mají svoje kouzlo, také jsem je i už jako dospělá chytala na jazyk. Teď už se na sníh jen ráda koukám, užít si ho „na kůži“ mi už vůbec nechybí. Čerstvě napadnutý prašan, bílé peřinky na střechách domů, taková krajině je krása. A tam, kde se sníh udrží bílý a způsobuji i minimum nepříjemností to může být i krásná bílá zima. Jenže, jak si pamatuji třeba z Prahy, tak sníh většinou rychle roztál a zbyla z něj špinavá ba černá břečka, která rychle promáčela boty a bylo po radosti. Ale třeba na chatě, kde zůstal ležet bílý jsme si ho uměli užít do sytosti. Já si ho pak užila víc než dost užila zde ve studených státech, kde ho nejen uměly napadat hromady, ale díky třeskutým mrazům se držel dlouho a ještě ho přibývalo. Ale třeba na sněžnicích se na něm chodilo skvěle !
Možná jste slyšeli, že v kalifornských horách měli předevčírem a včera sněhovou bouři a byl to mazec. Tohle video je dost dlouhé, ale na kus se můžete kouknout. Mne zaujaly ty extra dlouhé pluhy, jak u vozidel, tak hlavně na železnici (na videu maličko hned na začátku, lepší u minuty 8.8)
https://www.youtube.com/watch?v=UIIDsm0c3D8
Maričko, díky za to video! Tak tolik sněhu bych fakt nechtěla ani já, brr. Ale zase budou mít v Kalifornii vodu a ta jim tam moc chybí. Třeba se půda pro jednou vodou nasytí.
maričko, proto si ráda pouštím dva filmy: 1) Boj sněžného pluhu s mafií( Kraftidioten ) a remake od amíků – Mrazivá pomsta (Cold Pursuit )
toho sněhu a já doma, v dece zachumlaná,svařáček nebo groček…
Sníh a zimu jsem měla vždy ráda a těšila se na zimní radovánky. Dnes s pokorou stáří přijímám rabínovu radu. 🙂
Eh Jenny, myslím, že v duchu budu vždycky milovat zimu, ale bolavé nohy nebo záda člověku tak nějak trapně připomínají, že ten krásný sníh klouže a vznikající led klouže ještě víc:))
Jako malá holka jsem sníh měla ráda. Chodily jsme s kamarádkami sáňkovat u nás na sídlišti. Sněhu za mého dětství bylo dost.
Jako mladá maminka jsem dokonce jednu zimu na sáňkách s ohrádkou měla posazené 10-ti měsíční batole ve fusaku a před ním jeho 2,5 letého bratra a ještě tašku s nákupem. A dala jsem to.
Teď nemám moc sníh ráda, protože se bojím, že upadnu a narazím si kolena a to by u mě dobře nedopadlo.
U nás v Plzni včera sníh napadl, zatím neklouže.
Míšo, úplně tě chápu 🙂
U nás začalo pořádně sněžit v noci a drobně, leč hustě padá pořád. Pohled na zasněžené střechy a zahrady i na naši silničku mezi domy s hlubokými kolejemi od aut (jestli to posolej jako loni, tak mě naštvou! tady každý jezdí prakticky krokem) je moc hezký. Odpoledne vyrazím do lesa, zachumlaná od hlavy až po paty, psovi navleču dečku přes záda a budeme si užívat bílé nadělení. Taky mě potěšilo hejno mlynaříků, kteří se letos poprvé objevili na krmítku. Tak za mě zatím dobrý, nejen proto, že nemusím házet 😀 , ale taky proto, že nemusím nikam na cesty.
Hančo, moc závidím ty mlynaříky 🙂 Já je u nás v zimě na krmítku nevídám. Užijte si i s Denisem!
Jinak na Ari začíná být vidět věk – za mrazu už nechce být celý den venku, chce si zaběhat, zaštěkat a šup zpátky ke kamnům:))
Ari dostala konečně rozum 😀 …to s věkem nesouvisí 😉
sníh a déšť je v krajině potřeba…bez ohledu na to, do jaké skupiny patříme, je nám platné jak ponorce padák s tímto faktem polemizovat 🙂 zasněžená zimní krajina je překrásná na fotkách a při procházkách, kde nikam nespěcháme, kocháme se pohledem na rampouchy a stromy, zachumlané do bílých čepic jako v pohádce a při pohledu z okna, kdy sedíme s horkým čajem, knihou a kočkou v ušáku…dost jinak vnímá zimu silničář ( ten za volantem Tatry s pluhem i ten za dispečerským pultem) :-))). co se mě týká, mám ráda sníh na pohled a naše kočky ho též milují, majíce zjevně ( i prokazatelně) severské geny. vždycky si ale v březnu oddechnu, když to venku přestane klouzat a můžu se přestat obávat smyků a podobných radovánek.
Evo, to jsi napsala moc hezky 🙂
A máš pravdu – to je aspekt, který jsem dnes nezmínila… sníh je pro půdu moc užitečná forma vody. Letos třeba vidím, že bláta máme všude plno, ale jen z takového mrholení nebo slabých deštíků. Opravdu významnější srážky v podstatě nebyly. Tedy tady u nás – na jihu Čech to asi bude jiné, tudy se plížily všechny ty fronty, které se severu vyhnuly.
Od čtvrtka jsem v Benešově, momentálně tady posněhuje a mrzne. Doufám, že zítra, až pojedu domů, bude na silnicích a dálnici uklizeno a doma sněhu prosto. Nepatřím mezi milovníky sněhu, i když přece jenom s postupem mého mládí mi čím dál méně vadí.
A na fotkách vypadá zasněžená krajina opravdu báječně. I když… dnes mi poslala Terka fotky divokých delfínů a to moře mne nadchlo více 🙂
..
Milá Ygo, taky doufám zítra v čistý mrazivý den, anžto jsem taky na cestách (a ve středu taky).
A moře? To je úžasné kdykoliv. Dokonce i když zamrzne:))
Tady prolétlo pár vloček a šmytec. V ranních kolonách cestou na celnici jsem si vyposlechla, jak zbytek republiky trpí, ale tady zas nic.
Ráno to vypadalo stejně, ale teď sněží a leží romantický poprašek. Uvidíme, co bude dál.
„To jsem rád, že prší“
Proč?
„Ono by pršelo, i kdybych nebyl rád“
Přesně 🙂 Jen se to občas těžko v té hlavě i srdci srovná:))
Muž vstával ve čtyři a šel uklízet. Tenhle článek mu přečíst nedám. 😀
🙂 Chápu. Já už mám hlavní chodníčky kolem domu uklizené a auta ometená. Ale já to můžu dělat až v normální hodinu, takže mě to těší:)) Pravda, v únoru už to mohu vidět jinak – nebo taky ne, pokud bude převážně bahnivá zima bez sněhu jako loni… to se povedl jen prosinec.
Uklízí kolem celého nejmenovaného úřadu a v tomhle počasí když skončí, může zase plynule navázat na začátku. Přesně ve stylu „silničáři zaspali“.
Ostatně včera ráno uklízel také. Na stavbu sněhuláka ho asi neukecám 😀
Huhu, pak snadno chápu, že dává přednost dešti 🙂
kdybys to navrhla mně,umlátila bych tě tím hrablem na sníh,kdybych na to, po tom odklízení, měla sílu 😀
U nás sněží a sněží, Edy má z toho velkou radost, já už menší. Lítá jako praštěný ani se nestihne vyčůrat. Odmetání sněhu se mu vysloveně líbí. Sníh by měl padat jen na horách a kolem silnic. Čím jsem starší tak mi naježdění víc vadí.
Sněhem nadšené štěně! 😀 Maruško, to je generátor radosti a smíchu, pokud tedy nečekáš na to, aby se vyčůral, že jo:))
Zasněžené silnice jsou protivné. Ale jeden nic neudělá – dokud se nebudou stavět vyhřívané, no.
taky tak a bohužel jsem si to přečetla….
zase padaj ty bílý sra..y a furt padaj! proč to tejden nepočkalo..vánoce budou zase na blátě..
Vánoce jsou prakticky vždy na blátě. V té době prostě přichází oteplení. Hlavně, aby aspoň po nich trochu přimrzlo 🙂
Sníh jako takový mi nevadí. Při pohledu na jeho pokojné padání jsem na zlomek vteřiny zase malá a okouzleně sleduji jak tiše cukruje přírodu za oknem. Malá už nejsem a tak ten krátký okamžik překryje rozladěnost nad očekávaným poroztáním a následným přimrznutím. A to už není žádná idylka.Takže sníh asi ne. Ještě tak nostalgické pousmání nad Ladovými obrázky 🙂 .
Skandinávská doba ledová je děs, na který si dobře vzpomínám (to fakt nejde zapomenout) Tady u nás bývá mírnější, přece jen jsme jižněji.
taky pamatuju,že nebyly..no,za těch 54 let teda převažovalo bláto a nebo suchej mráz..ale když byly bílé vánoce, tak to byla nádhera..nevadil by mi sníh,napadený od 23.12. do 2.1. a pak ať je na horách a na polích, ale silnice suché a perfektně sjízdné.. eslivá já nebudu tak trochu rozmazlená 😉
Šárko, ale ono bude sněžit i když se nám to nebude líbit… Navíc předpokládám i ty vnímáš čím dál větší sucho a sníh je prostě VODA – byť ve vločkovém skupenství 😉 , takže pro přírodu dobře, rozhodně lépe než holomrazy. Ani to tě s tím uklízením trošku nesmíří?