Co jsem ten Muzungu (bílý člověk) v Ugandě, tak tu zažívám různé civilizační šoky, některé jsou úsměvné, některé jsou trochu komplikující. Tak tu to máme.
Nakupování
Nakupování v Ugandě je pro Muzungu speciální disciplína. Nejen, že vám často přirazí nějakou částku k ceně, jakožto „Muzungu price“, ale není úplně jednoduché se v tom nakupování zorientovat. Každé město je jiné, každý trh je jiný. Třeba na tomto trhu v Kabale jsem sháněl ananas, fakt dlouho, ale nebyl jsem v regionu, kde se více pěstují, takže najít jeden zapadlý stánek dalo zabrat.
Ale to je ovoce, to ještě jde, ovoce je tu výběr obrovský. Manga, Ananasy, zelené pomeranče, chlebovníky, avokáda, banány a já nevím co všechno, za opravdu maličké ceny. Nicméně, zkuste shánět třeba čokoládu, nebo ještě hůř, sýr! Sýr je tu nad zlato, ceny jsou šílené, téměř nesehnatelný. Nebo šunku, to tu vůbec nevedou. A nebo praktičtější věci, třeba hodinkové baterky nebo ještě větší výzva, sušák na prádlo!
Ten jsem dnes sháněl a bylo to jako nakupovat drogy, obchodník poradil kamaráda, ten mě dovedl za jiným a vedli mne přes tři ulice do úplně jiného obchodu, kde jsem si vzal telefonní číslo a dá mi vědět až zboží dorazí. Krom sýrů jsem si také všiml, že tu jsou luxusní zboží ledničky, to je taky důvod, proč moc zboží, které ledničku potřebuje, neseženete. Dost lidí by jej nemělo kde skladovat
Nicméně je fascinující do čeho všeho se lidé pouští s podnikáním. Obchod je opravdu na každém rohu, včetně různých druhů služeb. Někdo dá dva počítače ke stolu a nazve to internetovou kavárnou, jiný prodává postele prostě na ulici, další se rozhodne před svým domem prodávat solární panely (o ty tu je velký zájem a seženete jich tu mnoho a dost levně), či někdo má tak super nápad, že uprostřed ničeho otevře servis tiskáren. Lidé se tu pouští úplně do všeho, což je fakt zajímavé. Jen kdyby o sobě uměli dát lépe vědět, často nemají ani ceduli, že tam něco prodávají.
Nakupování
Boda Boda
Nejdůležitější slovo, kterému neuniknete! Jsou to motorky, mototaxíky. Označení vzniklo z Border to Border. Převážení lidí ilegálně přes hranici po úzkých cestách, kudy projely jen motorky. V Ugandě jsou úplně všude. V každé vesnici mají stanoviště, ve městech nahrazují MHD. Motorek je v provozu víc než aut, uvezou téměř cokoliv, sveze se na nich celá rodina. Pro mě jako návštěvníka to znamenalo buď je odmítat, protože jako muzungu jsem byl stále cílem nabídek nebo je využít.
Nejen jako levnou MHD (protože žádná jiná MHD neexistuje), ale také jako dopravu mezi vesnicemi, kudy žádné nebo téměř žádné vozidlo osobní přepravy nejezdí, především pro odlehnost a stav cest. Na Boda Boda už jsem tu najezdil několik set kilometrů a dokonce jsem měl tu čest si motorku půjčit a nějakých dvě stě si projet po své ose. Každopádně pokud někomu vadí vozit se vzadu na motorce, bez přilby, divokým provozem nebo vlnitými prašnými cestami, bude mít pobyt v Ugandě velmi obtížný, nebo drahý.
Boda Boda
Streetfood do autobusu nebo Matatu
Pokud cestujete autobusem nebo Matatu (sdíleným taxi) delší vzdálenost. Naprosto jistě narazíte na moment, kdy vozidlo zastaví a do něj nebo k oknům se nahrnou prodejci všeho možného. Především jídla. Začnou vám nabízet z košů chlazené nápoje, natrhané ovoce, mason a špejli, sušené ryby nebo trochu bizarnější věci jako holící strojky, paměťové karty či MP3 přehrávače.
Jídlo na cestu
Tma
Sice tu dny nejsou v zimě tak krátké jako v ČR, ale prakticky jsou v určitém ohledu kratší. Když zapadne slunce, tak máte večerku. Osvětlení ulic je bídné, spíše žádné, o silnicích nemluvě. Pohybovat se v té tmě ulic je často nebezpečné (zvlášť ve velkých městech), případně musíte lokalitu dobře znát. Ano i v noci jezdí Bodaboda, pár lidí chodí po městě, či vesnici, jsou bary, co fungují, ale celkově se setměním se život opravdu razantně zkomplikuje. Určitě bych v tom nechtěl řídit. Ani v centru města Kasese, kde pobývám, mimo domy příliš pod nohy nevidíte. Mobil to při focení ještě dost rozsvítil nad realitu.
Tma
Paviáni
V Ugandě potkáváte zvířata buď v národních parcích, kde to je ta pravá Afrika, nebo v běžném životě. Na okrajích měst, lesů, u silnic a vesnic často narazíte na paviány. Často se vás nebojí, koukají na vás, co děláte, někdy chtějí i trochu dorážet. Kradou taky úrodu nebo si klidně zaberou celou silnici a pak se jimi musíte protroubit. Ale vlastně je mám rád, vypadají srandovně, mají zajímavou mimiku, někde je legrace je i pozorovat mezi sebou, jak si hrají, a pak se dokáží porvat. Jsou nám opravdu blízcí. Jen kdyby neroznášeli všechny možné nemoci.
Paviáni
Národní parky
Uganda je známá pro své národní parky. Akorát obsáhnout je tady všechny, to chce asi hodně prostoru. Jde vidět zebry, slony, antilopy, impaly, žirafy a spoustu hrochů, buvolů, všemožného ptactva, gorily či jiné opičky, je tu i park, kde mají svůj prostor nosorožci, na severu jsou zas lvi, viděli jsme dokonce i leoparda nebo krokodýla. Fakt toho je spousta, ale také to je dost drahé. Do každého národního parku se platí vstupné 40 dolarů, k tomu platíte dopravu, případně průvodce. Ještě horší pohled je, když vidíte, že místí to mají za zlomek ceny. Já vybral tu nejroztomilejší fotku, co jsem našel…
Národní parky – hroši
Dede: Autor právě skončil trek po nádherných horách (Rwendzori – doufám, že fotky někdy také dorazí:)), takže se ptejte a buďte zvědaví – jak často se člověk do takových míst dostane?
Jo a jinak se omlouvám, že jsem dneska svými příspěvky tak obtěžovala, jsem prostě do Afriky zamilovaná, no, je to jiný svět.
Jinak jsem fakt „evropská“, městská, mám ráda architekturu, památky a výtvarné umění, moje největší radost je jít na nějakou pěknou výstavu, nejlíp ve Vídni nebo v Římě.
Ale tenkrát kdysi, když jsem v noci stála úplně sama na letišti v Nairobi, bylo asi půl třetí ráno, ofoukl mě ten africký vzduch, no a holt to bylo hotové, no. Už se zas odmlčím, stejně mám hromadu práce (ve čtvrtek máme poslední Radu), stejně tady celý den prokrastinuju mezi prací, jinak bych se z toho zbláznila. Notebook jsem měla i na té naší poslední dovolené a po večerech pracovala.
ano, takhle přesně popsala svoje pocity Zuzana Beranová za svého působení na konzulátu v Keni…
Moc zajímavé. zrovna teď někdy jsem četla o kulturním šoku např. z Indie a pak dalším šoku, když se cestovatel vrátí domů, chvíli je pak nadšen, že je ve svým,ovšem za nějakou dobu, ho doma všechno pálí a štve a chce zpět do Indie, Afriky …. Ráda bych se podívala o Afriky ale už to nestihnu, takže si moc ráda přečtu pokračování. Díky !
Jenny, snadná pomoc s Afrikou. najdi si stránky levnocestovani.cz a chvilku si to hlídej. Jak je teď zima, lidi si myslí, že je zima i v Africe a některé zájezdy jsou opravdu hodně laciné, klidně i s plnou penzí.
Nebo prostě Egyptair, s ním se dá levně do půlky Afriky. A s Ryanair zas do Maroka
To ještě neznám, ale možné to je. Byť mi nepřijde, že bych tu žil nějak extrémně jinak
Páni, to je exotika! Je úžasné číst o zážitcích takto v přímém přenosu! A ty fotky, hrošátko je samozřejmě roztomilost sama.
Muzungu neznám. Ale vzpomněla jsem si na Bwana Kubwa (asi Velký pán) z knihy Pouští a pralesem od Sienkiwicze. Ta se ovšem odehrává v předminulém století. 🙂
Co se mi tam nevešlo, protože k tomu fotku mít nelze, je to Muzungu, Muzungu! Které slyšíte tak často, když jdete po ulici, že z toho časem je jen šum v uších. Křičí to děti co vás vidí na motorce, křičí to prodejci, taxikáři, samozvaní průvodci, mnozí doplňují ještě „how are you?“. Ve městech se tomu dá relativně uniknout. Na odlehlé vesnici jste naprostým svítícím stromečkem a lidé vám nedají jen tak pokoj. V okolí národních parků, přírodních zajímavostí, jezer apod jste neustálým terčem nabídek na průvodcování, asistenci, ubytování, transport a samozřejmě každý chce být váš friend. Nevím ale jak se mi to povedlo, nabídek s časem ubývá, ve městě, kde bydlím už Muzungu slyším jen výjimečně, a jinde už to umím otočit ve svůj prospěch. Nicméně otravné to je pořád, zvlášť když se chcete kochat nebo ještě hůř odskočit si!
Podobný (i když ne tak intenzivní) pocit jsem měla na Taiwanu, kde jsem i se svou psí výškou trčela minimálně nad ostatní ženy a se světlými vlas a modrýma očima zářila do daleka. Nejenže si mě lidé všímali a komentovali můj zjev, často jsem třeba cítila, že mi v davu sahali na vlasy – světlé a ještě kudrnaté, to tam bylo fakt divné:)) A děti na tom byly ještě hůř – blond a ještě roztomilé:)) Sedmiletý kudrnatý Andy ještě občas unikl, ale dvou a půl letého Marka chtěl každý chovat a fotit se s ním… ne, neměl to rád!
PS: Bylo to v letech 92/93 a nebyli jsme v hlavním městě. Ale na univerzitě ano. Myslím, že v té době nám v popularitě mezi místními konkuroval jen jeden z hostujících učitelů, který byl černoch… 🙂
Jo to tu trčím taky. A trpím. Na délky jejich postelí, které si vyřezávají ve staroanglickém stylu s obřími čely na obou stranách.
Tyjo, naše číslíčko je v Africe! Moc hezký a zajímavý článek pro nás středoevropany a hlavně na sebe dávej pozor, ať nás můžeš informovat dál. Co jinak dělat v těch tmavých nocích? Psát na Dedeník!
Hehe dík
Afrika je zajímavá co se týče zvířat, jinak mě až tak mc neláká- až na ty barevné látky, co z nich místní nosí oblečení, pokud na sobě nemají džíny a tričko…
Už je u nás pár e-shopů, kde se dají koupit.
Před pár lety (resp. přesně v únoru 2020) jsem v ruce držela knížku o těchhle látkách, jejich historii, významu toho, co je na nich zobrazeno, technikách výroby, způsobu vázání (z jednoho kusu látky si můžeš postupně vytvořit několik „modelů“) – a nekoupila, dodnes mě to moc mrzí.
Já furt mám pocit, že to je z plastu, naomak, a jak je tu všude ta Čína, tak člověk neví. Musím to nějak optat
Ono je to hodně navoskované, ten tvrdý omak se ztratí až po několika (mnoha) vypráních. Ale na různých těch obyčejných tržištích by to fakt měl být místní originál.
Do Afriky taky ve velkém dodává naše Veba Broumov, dokonce tam vyvinuli nějaký specielní brokát, který má chladit. Ale asi to nebude to, co se prodává na těch trzích. 🙂
Jak tu dnes byla řeč o těch látkách, tak jsem si to našla: http://www.veba.cz/cs/africky-brokat
Jinak se moc omlouvám, že tu dneska tak otravuju, ale Afrika mě fakt chytla za srdce, přitom nejsem žádný cestovatel, předtím jsem byla maximálně tak v bývalém východním bloku na takových těch obligátních dovolených typu Rumunsko-Bulharsko-Chorvatsko plus teda Evropa kulturní a památky, jinak fakt nic, kromě dobrodružných plaveb na Pálavách po řekách v Litvě a po moři v Řecku. Ale to je fakt všecko, skoro. Jo, ještě jsem byla párkrát v Rusku (naposledy v roce 2016, to jsme s MLP šli po stopách Mistra a Markétky, zabralo nám to celý den a ušli jsme snad 25 km), asi tak, fakt nejsu žádný cestovatel.
Hlásím, že teď jezdím na motorce po Queen Elizabeth parku, už nám tu šel slon přes silnici, signál se mění a zvířata se objevují, tak se ozvu později
Ty jo! 🙂
Úžasné! A to jsem si vždycky myslel, že po národních parcích lze jezdit pouze teréňákem – kvůli šelmám!
Ono na území NP jsou i obce, tam lze jezdit, byť musíte získat permit přes bránu NP, nejste přímo v srdci, ale pár hrochů a tak člověk uvidí
Nakonec nejzajímavější bylo, když naše sídlene taxi honil pavián
Nám opice ukradla banán z auta.
Siku njema, rafiki 🙂 přávidím velice, Afrika je překrásná země…znám ji samozřejmě jen z přírodopisných dokumentů a starých filmů, ale okouzlila mne už jako studentku 🙂 vím, že se tam asi neodvážím vypravit, tak o to víc si užiju Tvoje vyprávění a fotky. Asante sana 🙂
O.T. Akce, šel ti mail přes Hady, SZ.
to je divné, ještě nedorazil…
Už šel přímý mail…
Afrika je hodně složitý kontinent. Pochopit jej se možná mnoha badatelům nepodaří za celý život. I já mám pocit, že tím kdo jsem tu mám realitu dost pokřivenou. Ale díky
Zajímavý pohled do jiné kultury. Díky!
Není zač, je ale strašně zajímavé jak to člověk za pár týdnů přijme za své.
Eh, musím říct, že mě zajímá tak nějak všechno:)) Už proto, že se tam asi nepodívám.
Ale přece jen bych měla jeden dotaz – co místní hmyz? Otravuje hodně?
Jsem fobik, který se v našich podmínkách naučil neječet, když kolem něco většího leze nebo letí, ale dá mi to práci. A Afrika je v tomhle ohledu o hodně bohatší! 🙂
Hmyzu je strašně málo, jakože určitě méně než u nás. Ve městech několik komárů vylézá se západem slunce. Ano jeden bzučící dokáže otravovat, dokáže bodnout nebo přenášet malárii. Ale proti běžnému mušímu létu na českém venkově je to absolutní nic. A v horách čistá nula.
No Číslo, ty jsi si nadělil krásného Ježíška! Samosebou, že Afriku znám jenom z přírodovědných filmů, takže tvoje osobní zkušenost je k nezaplacení a budu jen ráda, když se s námi o ni podělíš.
Doufám, že si píšeš něco jako cestovní deník! A jsem opravdu zvědavá na tvůj Silvestr, protože v Keni na pláži… tak to je něco!
Díky, tak třeba si na něco ještě vzpomenu. Po více než měsíci tu spoustu věcí beru jako rutinu, třeba dnes jsem se vyhýbal sloní rodině na silnici
Afrika, to je pro mne starý Egypt, barevné Maroko a Kartágo v Tunisku..Masajové a Zulu..Keňa a Tanzánie,to je lvice Elsa..sloni ..pan Mopadži, ale i hrůzy jako Rwanda, smrt Diany Fossey a Georga Adamsona..mí oblíbení bílí žraloci v JAR, kterých najednou spousta mizí…je to vůně koření,nádherně zdobená keramika,koberce,látky..a nezaměnitelný hlas Oldřicha Nového,který mi, když zavřu oči šeptá do ouška o nádherách Caira, vyčtených z prospektů…Vy však otevřete oči a pořádně se dívejte, přichází Afrika…
Mám podobnou barevnou představu, ale ještě jsem nebyla ani v tom Egyptě 🙂
Tedy s výjimkou žraloků – ty bych svými oblíbenými tvory nenazvala:)) Ovšem ty jsi Sharka 🙂
My se před pár dny se žraloky dokonce cachtali. Byli to teda jen ti citrónoví, ti prý na člověka moc nejdou a tohle navíc byla mimina tak kolem 60-80 cm délky.
No ale takový žralok obrovský?!! Ten mezi oblíbence musí zapadat – je to ladný obr.
Hmm – kdybych chtěla být cynická, tak nevím, co máš proti takovému bílému či kladivounovi, vždyť jsou to vyloženě lidumilové 🙂 🙂 🙂
Ygo! 😀 😀
Pro mne to asi nemělo žádný nádech, bral jsem to celkem země od země. Jen jsem si řekl, že ta Uganda asi bude fajn. A je to zajímavý
Zajímavý článek, krásně jsem si početla.
Já jsem sice Evropafil, ale ta Afrika vypadá zajímavě.
Já jsem byla taky celý život jednoznačně pouze evropská, nic dalšího mě opravdu nelákalo.
Ale pak přišla jedna náhodná pracovní cesta a všecko se změnilo, do Afriky jsem se zamilovala. Už jsem tam byla 4x a na přelomu ledna a února jedu popáté a moc se těším.
Jestli k rovníku, tak je leden nej
8° nad.
Jestli je to Addis Abeba tak super
Ne, je to na východě, klasická důchodcovská destinace, jak jsme staří, chceme si prohřát naše staré kosti.
My většinou jezdíme na nějaké dobrodružné nebo sportovní dovolené, ale letošní rok jsme se rozhodli jen hnípat. A na rozdíl od jiných let, kdy to zařizovali jiní kamarádi, letos to zařizujeme my dva s MLP. Asi to bude legrační nakonec.
Díky. Ona ta Afrika má taky své kouzlo, ale myslím, že se člověk rád vrátí
Díky za reportáž.
V Ugandě a pak přímo v pohoří Rwenzori byl na jaře syn, cca na měsíc, na glaciologické expedici (ač se to nezdá, jsou tam v těch výškách ledovce). Prý to tam cestou místy vypadá jako ve filmu Cesta do pravěku.
Přesně tak, po ledovci jsme šli na nejvyšší horu Margherita. To jak tají ty ledovce tam je vidět doslova živě. Navíc ty ledovce drží pohromadě mnohé skály, které pak padají. Skalní laviny člověk slyší párkrát za den
Oni se na tu nejvyšší bohužel až nahoru nedostali. Když už jim chyběl jen kousek, tak půl dne, den, zkazilo se počasí a bylo by to prý bývalo moc riskantní. I tak si skoro půlka výpravy uhnala výškovou nemoc (nebo na ni měla aspoň náběh).
Pak to šli možná moc hrrr. My šli fakt po drobkách. 6km-7km-5km-3km-3km
Ale je to pak kamenitý terén, jak zmokne, je to průšvih
Šli to hodně pomalu (týden?), v té „Cestě do pravěku“ občas i třeba jen 700 metrů za hodinu, víc terén nedovolil. Nahoru taky lezli pomalu. Pravda je, že někteří účastníci výpravy neměli zrovna moc dobrou fyzickou kondici (přeci jen to byli z části vědci a z části filmový štáb).
Tak to šli stejnou trasu jako my. 7 nocí. Ano 700 metrů za hodinu, já říkal kilometr za hodinu průměr 😀
Byl taky v období dešťů předpokládám, takže brodění bahnem forever!
Jj, Maruška Š. (mmch. včera s ní byl rozhovor na DVTV) holt vybrala špatné roční období na výpravu, no; chybička se holt vloudí. 😉
No taky se mi to úplně nepovedlo, ale na vrcholovou jsme měli neuvěřitelnou kliku!
Rozhovor zveřejněn nebo proveden?
Oboje, ale momentálně to nemůžu najít, moc se omlouvám. Ovšem myslím, že mediálně známá glacioložka, resp. polární bioložka, s iniciálami MŠ je u nás jen jedna, tak to snad časem najdete.
Já už to našel…no stejná trasa
Jsi dobrodruh:)) Ale zase ty zážitky a vzpomínky, když se to povede! 🙂
Taky doufám v další fotky…
Kdybys chtěla nějaké fotky z Ugandy, najdeš je na FB a Ig našeho syna, byli tam někdy na přelomu dubna a května letos.
Mám v nich trochu chaos, ono taky vybrat 6 😀
Na TOP FOTO se posílá šest. Na tematický fotočlánek jich můžeš poslat i patnáct, když je popíšeš 🙂
Tedy, milé Číslo, to musela být (je?) úžasná cesta. Tam se nejspíš nikdy nepodívám, přece jen zatím nevím o nikom, kdo by tam vzal bílou ženu, ještě tak trhlou jako mě. Tak si to krásně užij a pilně foť, ať se mohu kochat aspoň na dálku.
P.S.: Když ptát, tak ptát – koneckonců, ptali se na to i Vladimíra Remka 🙂 – jak je to tam s hygienou? (blush)
Děkuju. Je, můj cíl je novoroční party v Keni na pláži a teď jsem v Kasese na východě země, to ještě bude daleka pozemní cesta. A mimochodem moje bílá kamarádka (to je strašný pojem 😀 ) tu byla 2x sama. Od ní jsem získal prvotní informace o Ugandě.
Obecně mi Afrika (ta mimo rezorty) přijde jako taková „moudrost“. Velmi těžko se představuje a vyčte reálná představa o tom jak to tu vypadá a funguje. Takže ten kdo tam byl předá moudrost dalším.
Hygiena: Řekl bych, že hygiena lidí je na dobré úrovni, snaha o sebe pečovat je celkem vidět. Hygiena jídel je u tepelně upravených relativně ok, ale rozhodně bych se bál úrovně skladování. Zvlášť u zeleniny nebo vajíček je to trochu loterie. Podobně mléčné výrobky, maso…(brát jen tam, kde mají funkční mrazák nebo aspoň lednici).
Záchody jsou…většinou turecké. Všude se ale dá najít hotel, resort, který se snaží Muzungu přiblížit i záchody. Mytí na většině míst znamená kyblíčky. Velký kýbl jako na mop, uvařená voda, vy si zředíte studenou na svou úroveň a rukama nebo jiným kyblikem či naběračkou se polévate. K tomu mýdlo. Fascinující je, jak málo vody na to je potřeba. Ten kýbl obvykle celý nepotřebujete. Problém je spíš hygiena těch koupelen, moc se nedezinfikuji, různě zapáchají nebo jsou až moc blízko tureckému záchodu…
Díky za ten komentář. Tak nějak jsem si to představovala… Co už ve světě, kde je čistá voda ve vodovodu zatím jen snem.
Novoroční party v Keni na pláži, to zní dobře! Prý je tam hezky.
Jinak s tou hygienou souhlasím, tak nějak podobně jsem to taky zažila.
Jooo bude to skvělý