Když jsme se letos rozhodli konečně navštívit galerii v pařížském Louvre, měla jsem už dost zkušeností na to, abych věděla, že bez nějaké mentální bariéry nebo naopak zaostření, mi z celých sbírek zůstane v hlavě jen chaos. Jakou strukturu si tedy v mysli vytvořit?
Doteď si pamatuju, jak jsem před lety procházela Vatikánem v prakticky nepřetržité frontě turistů a v hlavě mi běželo: „Před každým z těchto uměleckých děl bych měla stát a žasnout, zatímco já tu procházím jak v uličkách supermarketu. Kde je potom zážitek?“ A Louvre je prostě obrovský, takže se se dá mentální zahlcení čekat.
Kdyby člověk v Paříži nějakou dobu žil, mohl si tam pravidelně docházet a konzumovat umění po stravitelných porcích, to by bylo něco! Tak jsem to dělávala v Londýně, když jsme v Anglii žili a osvědčilo se to. Jenže v Paříži jsme byli na čtyři dny a těch muzeí měli naplánováno víc. Takže Louvre musím nějak zvládnout. Téma, chce to téma! A poněkud užší, než je třeba Madona nebo Ježíš na kříži. A pak mě to napadlo – budu (kromě jiného) hledat psy! 🙂
Musím říct, že nemít lístky koupené dopředu, utekla bych. Ani lístky koupené na zcela přesně definovanou půlhodinu vás nezachrání před obludnou frontou a důkladným čekáním. A ne, nebyli jsme tam o prázdninách, ale v říjnu. No dobrá, přežila jsem frontu (nenávidím fronty). Přežila jsem davy (nenávidím davy). A viděla umění 🙂
Bylo toho skutečně strašně moc, bylo to uchvacující a inspirativní. Nachodila jsem kilometry, a udělal se mi na noze opravdu veliký puchýř 😛 Ale stálo to za to. Díky tomu vám mohu nabídnout první várku svých psích objevů. Ta je zaměřená na psy lovecké, takže na FB si přišly na své především mé lovecky vedené kamarádky, obvykle v majetku boodhoundů, retrívrů nebo španělů (psů, nikoli caballeros:)).
Podívejte se na obrázky také – někoho zaujmou psi, někoho třeba fakt, že v tomto případě jde většinou o velmi staré, neskutečně detailní a krásné tapiserie…
A mám pro vás dnes zvědavou otázku – jaká různá plemena psů na těch obrázcích vidíte? Oni ti psi dnes většinou vpadají jinak, ale něco se odhadnout dá. Tak co, troufnete si? 🙂 PS: Trestné body nedávám 😛
01
02
03
04
05
06
Nádherný výběr! A máš pravdu, taky jsem si připadala často v postupující frontě turistů u památek jako v supermarketu.
No co je pes na vodítku nemám tušené, ale na tom druhém bych řekla, že jsou to nějací chrti, možná ruský barsoj (v dávných dobách to opravdu byli lovečtí psi šlechy, ne?). Tapiserie jsou nádherné.
Když jsem v r. 1968-70 žila jako au-pair (3 děti) v Paříži, v Louvru jsem byla dostkrát. Tedy ne přímo ke studiu obrazů, moc jsem toho o malířích nevěděla, ale ráda jsem se tam jen procházela a „koukala na obrázky“. Takže i Mona Lisu jsem samozřejmě viděla. Tenkrát byl ale každé pondělí vstup do Louvru zdarma, na žádnou frontu se nepamatuji a časově nebylo žádné omezení. Totiž já měla „v mé rodině“ kromě víkendů ještě pondělí odpoledne volno. A to jsem se snažila vypadnou ven, protože jinam se občas stalo, že paní řekla, „když už jste tedy doma“..proč nepohlídat atd. (a já nedokázala odmítnout). Takže když některé pondělí bylo ošklivo na jinou aktivitu, návštěva Louvru byla tak trochu „z nouze cnost“, bylo to moje „kultůrní útočiště“ a měla jsem ho opravdu dost prochozený. No je to už tááák dávno 🙂
Ty jo Maričko, řekla bych, že to je jediný přístup, jakým se tak obrovská expozice dá skousnout – prostě po jednotlivých soustech 🙂
A ten barzoj není špatný tip!
Přijde mi, že na obr. 5 je nějaký předek fousků. Jinak mě zaujaly ty ocasy stočené nahoru. To je vidět u vetaju a metanu, ale u dlouhodobě šlechtěných plemen to nevídáme.
Podle mě to tak bylo vždycky, jen loveckým plemenům se ty ocasy obvykle kupírovaly. Tedy bloodhoundům ne, to je fakt. No prostě nosí šavle hore 😛
Tapiserie jsou úžasné a menší psi, třeba ti dva chlupáči na 01, by mohli eventuelně být hrubosrstí vendéeští baseti.
Naprosto chápu, Dede, obavu ze zahlcení uměleckými díly. Přiznávám, že já jsem Louvre nedala. Byl na programu odpoledne, po nabitém dopoledni, a tak jsem oželela Monu Lisu, sbírky ze starověkého Egypta a další a načerpala síly v Tuilerijských zahradách mezi zelení, květinami a jezírky. A musím říct, že Tuilerie – ač jsme v Paříži byli na začátku 90. let – si živě pamatuji dodnes! 🙂
Hančo, jak jsme stáli tu frontu kolem nádvoří (s koupenou vstupenkou na určitou hodinu!) litovala jsem velice, že jsem se na to dala. Mimochodem Monu Lisu jsem zblízka neviděla, stála se na ni klikatá fronta!
Popravdě nejvíc jsem si užila řecké sochy, kolem těch se dalo dýchat 🙂
A Tulerie bych považovala za skvělou volbu taky 🙂
Tak do tipovací soutěže se nezapojím, my tak spíš obhlížíme koně 🙂 Ale vybavila se mi vzpomínka, jak jsem někdy na konci základky byla se školou v Národní galerii. Představte si výpravu puberťáků. Ale měli jsme geniálního průvodce, který se s námi zastavil jen u pár obrazů, a u jednoho právě loveckého jsme hledali lišku. A pamatuji se, jak se nás zeptal „A jak se tváří, ta liška?“
Ty jo, to byl chytrej průvodce – myslím, že na tu lišky jsi nezapomněla dodnes, co?
A jak se tvářila? Ta liška? 🙂
Otráveně. „Tak už to tu dohrajme a vzhůru za dobrodružstvím“ (velkoměsta). Uvědomila jsem si, že to bylo až na gymplu, naše třídní nám věřila a byla nesmírně odvážná 😉
Vidím molosoidní psy,plemeno jde určit těžko neb dnešní doba už původní plemena asi zcela opustila. Vím,že něco jako boxeři se požívali taky k lovu a někteří myslivci využívají i stafordy. Na obr.3 a5 mi to připadá jako vlkodav,nevím… Nebo taky nějaký teriér, zrovna naše kerrynka se prý může používat třeba na kačeny,o čemž pochybuji, k vodě se chová velmi odtažitě. 🙂 Většina našich psů. včetně boxerek, uměla krásně vystavit zvěř.To muselo být v genové výbavě.
“ molossoidní“
Jenny, vidíš, boxeři mě jako lovecké plemeno nenapadli 🙂
Pokud jde o tvoji kerrynku, která nemá ráda vodu, pak ovčáci by taky primárně neměli být nadšení lovci? 😛
🙂
Já se v lovečákách moc nevyznám, dobře znám jen bloodhoundy protože chovku má známý. Teď už je tolik plemen, že se v tom dobře vyzná málokdo.
P.S. jedno štěndo po tatíkovi Od Jeřmanské skály mají Paulovi.
Jé, Maruško, samozřejmě, že ten název chovky znám! 🙂
Já se DEDE v psích plemenech nevyznám, tak se s dovolením vyjádřím ke Galeriím.
My s manželem máme moc rádi výtvarné umění a obzvláště renesanci. Navštívili jsme několik evropských galerií.
V Římě kromě Vatikánských muzeí ( kde mám stejný zážitek jako ty DEDE ) Gallery Borgheze. Tam se mi to moc líbilo. Málo lidí a krásná sbírka. Jestli se nám podaří příští rok do Říma konečně zaletět, máme v plánu Doria Pamphili gallery. Zvenku to vypadá jako omšelý dům, ale uvnitř jsou skvosty. V Itálii jsme ještě viděli ve Florencii Gallerii Degli Uffizi. A potom pár malých galerií v menších italských městečkách.
V Paříži jsme byli v Louvre a Muzeu Orsay.
V Amsterodamu jsme navštívili Rijksmuseum. Obraz Noční hlídka mě úplně uchvátil. Je velkolepý.
A v Oslu jsme byli v National Gallery.
Páni, Míšo, máte opravdu solidní návštěvnost:)) A moc vám přeju, ať vám to s tím Římem konečně vyjde.
Nebyla jsem ve Florencii, v Amsterodamu ano, ale ne v galerii – to byly služební cesty, když jsem tam jezdila.
A v Musée d’Orsay jsme byli taky, mám tam pro vás nafocených taky pár obrazů – zase na někdy příště 🙂
Jo, jo, pamatuji si na FB. Ten obr.01 je jasný pes sv. Huberta bloodhound. Ale mne zaujala fotka lovčího jak vlaje na konci vodítka. Takhle chodí ven naše sousedky s ridgbackem a s huskinou. Přesně v tomto postoji. Když prosviští okolo mně, tak se můžu počůrat smíchy. Když pořizovala RR, tak jsem ji doporučila cvičák pro velká plemena. „Já nemusím chodit, já umím cvičit psy!“
jojo já bych paní doporučila hlavně si nastudovat, jaký pes je RR 🙂 vychovat se dá výborně, jen musí dostat jasné pokyny a na těch se trvá. co řekne pán, to platí bez výjimky. je to neuvěřitelný pes – doma se chová jako malá kočička, venku ( případně ve smečce) je schopný ulovit cokoliv 😀 žádný srnec, dbalý svojí osobní bezpečnosti, se neodvážil přiblížit, když Baghira (švagrova) a Azíza (kamarádova) lítaly na volno po poli za domem 😀
ano, ten velkopes bude zřejmě deerhound nebo vlkodav. malého španěla, nebo spíš křepeláka už jsem si taky všimla 🙂
A jo, deerhound, ten to být může.
Jo a přemýšlím o tom, jakou kondičku museli mít ti psovodi – a jakou kuráž, když museli se psy tak blízko k obvykle raněné zvěři… Řekla bych, že jejich pány (těch psovodů) jejich bezpečnost asi moc nezajímala 😛
Ti seděli bezpečně na koních, s kopím v ruce.
Já tam vidím chlupatější bloodhoundy, možná vlkodava (to je to chrtovité) a pásovce 😀 Tím myslím toho psa v brnení, nebo co to má na obrázku č. 2
Zajímavý je ten menší pes na obr. č. 2 – Matyldo, to je asi ten tvůj křepelák? Tam mě fakt nenapadá nic dnešního – není to španěl, není retrívr, možná něco ohařovitého? Snaží se to útočit na divočáka, netuším, jestli takhle ohaři vůbec fungují 🙂 Tehdy se používali psi – specialisté, takže těžko říct. Ale pro mě je to hodně zajímavé 🙂
Jo, teď jsem si všimla, že na té dvojce je ještě jeden takový mírně kudrnatý pes, za tím jedním skákajícím něcojakochrtem. Že by opravdu něco pudlovitého nebo španělovitého? 🙂
Křepelák je tohle: https://www.ifauna.cz/psi/atlas/nemecky-krepelak
Má ho doma kamarádka, je to vynikající lovecký pes. Ehm, doma velmi podnikavý 🙂 Není velký, její výmaračka je rozhodně vyšší. Je takový pevně stavěný…
Na obrázku je moc pěknej – ani nevím, jestli jsem nějakého kdy viděla naživo 🙂 Radši nevědět, co to znamená, že je doma velmi podnikavý – pořád se těším na štěně obecně podnikavého plemene 😛
Má ho doma kamarádka, ale ta i s mužem chodí na lovy- od léta jí tečou nervy z podnikavého mlaďocha a to má doma staršího křepeláka, výmarku a ta měla v době, kdy přišel mladý křepelák, 8 štěňat 🙂
a už se to ví, jestli bude ovčáček?
vidím ohaře, možná chrty a nejspíš předchůdce dnešního basseta 🙂 šelma na obrázku č. 03, v detailu na č. 05 vypadá jako brakýř.
Já tam rozhodně vidím něco chrtovitého, jinak se asi dost změnili- i když asi i křepelák…