Stoupám si na špičky a natahuju se, jak mi jen má výška dovolí. Ještě kousek a mám ho! Jablíčko je malé, ledové a pořád ještě jako malované. S chutí se do něj zakousnu – zuby mi trnou zimou, ale ta chuť! Proč mi oproti těmto „divokým“ jablkům přijdou ta kupovaná v podstatě jen jablečně sladká?
Ano, je to moje velké osobní potěšení. Chodím naším žírným Podzvičinskem a ochutnávám ovoce, které nabízejí stromy kolem místních silniček. Nikdy si netrhám žádné do zásoby – prostě jen tolik, kolik na místě sním. To vše jen díky Marii Terezii a jejímu nařízení sázet kolem venkovských cest ovocné aleje.
Začíná to v červnu třešněmi – těmi domácími i ptáčnicemi. Pokračuje v červenci višněmi (našla jsem jeden strom), následují špendlíky všech druhů (ony to jsou spíš myrobalány a mirabelky, ale to není podstatné:)), po nich přijdou na řadu švestky, aby sezóna velkolepě vyvrcholila s jablky a hruškami. A když se zdá, že všechno končí, přijdou na řadu ořechy a zimní jablka – ty mohu jíst ještě i teď.
Já vím, mám svoje ovoce, ale když já tomu kolemcestnímu neodolám. Na svých běžných trasách už stromy dobře znám – nejen ty ovocné – a dobře vím, kdy a kde se bude prostřeno na hostinu. Speciální jsou pak naše ořechové aleje. Stromy jsou různých odrůd, takže po letech už pro mě není tajemstvím, kde rostou kameňáky a kde papíráky 🙂
To je podstatné, protože to určuje, kde se k čerstvému plodu dostanu snadno a kde prakticky vůbec. Bez louskáčku je kamenný ořech buď celý nebo… no… rozšlápnutý:)) Pro sofistikované louskání tvrdošíjných jedinců pomocí dvou kamenů, nebývá obvykle na krajnicích ta správná výbava. Přesto se snažím louskat, protože miluju čerstvé ořechy – ty které jdou ještě svléknout. Studené křehké sladké ještě bílé jádro… to je panečku lahoda!
V sobotu jsem byla za prvního opravdu mrazivého dne na vycházce v okolí Lázní Bělohrad – zamířila jsem ke kostelu na Byšičky.
Tam je kousek staré aleje, v ní jedna velká jabloň se zimními jablíčky. Mráz znamenal, že všechna už opadala. I hledala jsem v trávě nějaké ne moc poškozené – a našla jsem! 🙂 A tak jsem stylově zakončila sezónu – jablíčko bylo vynikající:))
PS: O lískách vím taky, ale veverky vždy sklízejí komplet a včas:))
Kostel na Byšičkách
A tak se dnes ptám – taky ochutnáváte „divoké“ ovoce, ať už kolem cest nebo v zapomenutých sadech? A má tady někdo taky slabost pro úplně čerstvé, ještě loupatelné vlašské ořechy? 🙂
Výhled do kraje
Mám to úplně stejně. Pokaždé se těším, že si támhle tou cestou utrhnu pár třešní, na jiné trošku špendlíků, nebo posedím na stráni na Ovčáckém kopci se sebraným jablíčkem. Čerstvé ořechy mám také moc ráda, ale ty u nás lidé sklátí ze stromů dřív než popadají.
Tak u nás lidi na ořechy taky chodí, ale kolem mé oblíbené cesty je celá alej, takže vždycky na zemi něco zůstane 🙂
Když jsme žili v Bavorsku, jednou jsme na víkend vzali naše am. přátele do Čech. A někde u Domažlic jsme jeli po vedlejší silnici, lemované třešněmi, které právě zrály. Zastavili jsme a všichni 4 si šli chvilku trhat jen tak do pusy. Pro naše kamarády to byl úžasný zážitek. Třešně znali z obchodu, ale takhle čerstvě „z větve do pusy“ to ještě nězažili. Samozřejmě, že jsme se všichni do auta vraceli i s třešňovými náušnicemi :).
Tady ovocné aleje nejsou, občasná jabloň hrušeň nebo ořešák se najde na nějaké pouštěné parcele. Ale i ta může někomu patřit. V naší čtvrti je několik opuštěných domů (buď na prodej, nebo propadlé bance, ty pustnou nejvíce a dlouho) a když na jejich prázdných zahradách vidím lákavé ovoce, vštšinou si dojdu natrhat (letos jsem si tak donesla spoustu výborných persimmonů, kvanta už přezrálých hrušek jsem tam nechala). No a dneska z raní procházky jsem si přinesla 3 krásné velké citrony (ty s hladkou kůrou). Je doba jejich dozrávání a vidím jimi obalené stromy (jsou to spíše keře) v několika zadních zahradách domů. Tyhle tři jsem si utrhla u domu, kde byl keř hned u okraje chodníku. Mám ještě spoustu zmrazených šáčků cit. šťávy z předloňska, kdy jsem si přinesla hromadu citronů právě z jednoho dlouho prázdného domu. Takže nemám nouzi, ale prostě jsem těm nádherným citronům neodolala. V té spoustě, co jich tam je to ani nebylo poznat. A jak se tady říká „někdy je snažší se omluvit, než žádat o povolení“, jsem byla připravená se „za krádež“ omluvit, kdyby mě majitel přištihl. Jenže hodně citronů už leželo na zemi a hnilo, tak pochybuji, že by se majitel zlobil. Na jiné parcele je zase obrovský ořešák a zem plná popadaných pecanových ořechů. Čtyři jsem si sebrala domů, abych zjistila, zda jsou dobré (jsou), takže pokud tam budou dlouho ležet nesebrané, zazvoním u majitelů a nabídnu ořechy odkoupit.
Maričko, přijde mi opravdu exotické sbírat pekanové ořechy – nebo citrony. prostě jiný kraj… Ale třeba ty citrony bych fakt brala:))
Na olovo kolem cest už nevěřím. (Jakpak je to dlouho, co se jezdí na bezolovnatý benzín?)
Zato tady v zemědělské krajině jen těžko můžu přehlídnout všechny ty postřikovací stroje, které neúnavně drandí po polích a stříkají a stříkají. Kdo ví pro co nebo proti čemu.
Takže ani moc neochutnávám.
Akorát ty špendlíky. Ty červené až do modra … ty určitě postříkané nejsou 😀
Jo, na to jsem taky myslela 🙂 Kvůli tomu jsem měla těžké hledání, když jsem ještě neměla černý bez na zahradě a chtěla dělat sirup – od pole ne! 😛
Nicméně ta ojedinělá jablka, třešně a spol. určitě postříkané nebyly 😛
tam nesbíráme, tady jeden ,,ekologický farmář“ taky drandí pořád, tak tam tedy ani šípky.
Jasně, že se pasu – od jara do zimy (a v zimě vysávám šípky). Prostě, jak je to od žrádla, tam jsem já k nezastavení.
Začínám třešněmi (máme vysázenou alej ptáčnic, které v návaznosti rodí skoro celý měsíc – tam se cpu plnými hrstěmi), pokračuju jahodami, malinami a ostružinami v lese, do toho divoké mirabelky a končím hrozny z divočelých vinohradů. Jabka a hrušky u nás kolem cest moc nebývají, ty si dávám na Benešovsku – tam na vycházkách s Framem sbíráme plné kapsy pro Mafina.
Jo a ořechy – tak ty mám taky nejradši ve stádiu svlékací šupky… nebo ve stádiu vylouhování 🙂 🙂
Jo, les je další položka – borůvky, maliny a ostružiny, mňam.
Jen ty trávnice, lesní jahody, tu už vlastně vůbec nerostou.
Před pár lety jsme z Eviny zahrady, kde byla spousta ovoce, sbíraly do beden jablka, co už rodina nespotřebovala a vozily jsme je po okolních jízdárnách a stájích. Stájnice si je potom zkrmily, jak uznaly za vhodné. Když je úroda, je potřeba sklízet, přijdou hubené roky. Zahrady už nejsou, teď se tam staví domy.
To jo, ve stájích se jablíčka uživí – ale kontrolovaně. Horší je, když někdo takhle vysype jablka do výběhů ke zvířatům, to může skončit moc špatně.
Okolo silnic ovoce nejím. Tak, jako některé předskokanky, je to o olovu. Ale chodím do zapomenutých sadů, kde se ovoce válí po zemi. Jsou to malé zapomenuté ráje pro zvěř, ptáky, hmyz a pro mně. A Marie Terezie obklopená moudrými lidmi byla panečku ženská, jak má být. Ony ty vysázené aleje podél cest měly i vojenský strategický význam. GPSky tenkrát nebyly.
Jo, to se Marii Terezii povedlo. Nejen stromy ukazujíc cestu ve sněhu a v mlze, ale i vojsko mohlo na podzim úrodu česat. 🙂 Aspoň tak to snad bylo původně myšleno.
U ovoce od cest mám stejný problém jako Sharka, rostě to něde vzadu v hlavě je , to o tom olovu. Navíc mám uloženo místní „Nekopals, tak netrhej,“ což se vztahuje primárně na vinohrad, v širším pojetí na všechno.
S tím olovem-když je to u cesty kde přejede pár aut za den /opravdu pár/ tak to nebude tak zlé. A pokud to nikdo nečeše a padá to ve velkém na zem tak mi to je líto nesebrat a potom platit na štrůdl drahá jablka. A hrušky jsme měli povolené jen pán říkal abychom si sebraly ty velké. Jsem stará a z vesnice tak v tom vidím velkou škodu, že to nikdo netrhá a nesbírá.
Maruško. Také si sbírám a peču z nich, dělám kompot. Napřed degustuji, chodím od stromu ke stromu a potom si nasbírám. Stejně tam zůstávaji metráky jablek na zemi. Věřím, že ten, kdo kdysi ten starý, zapomenutý sad sázel, staral se o něj, má tam nahoře radost, že někdo oceňuje jeho práci.
Minulý rok při prochajdě se psy nás jeden starý pán nabádal, ať si nasbíráme ovoce v sadu, u kterého jsme se potkali. Okopával tam pár řádků brambor. Mladí z rodiny prý o to nemají zájem a jemu je líto, že to padá. Šlo tenkrát o nějaké letní blumy. Ale staré, vynikajicí, voňavé odrůdy. To víte, že jsme mu rády udělaly radost.
Alex. mladí by o to ovoce stál. kdyby jim bylo nasbíráno a doneseno přímo pod nos třeba domů- nikdy jsem nepohrdla žádným ovocem, co tady kolem Bělé dříve rostlo. Měla jsem domluveno s majitelem malého sádku s vynikajícími odrůdami všeho ovoce. On v tom sádku měl postaveno chatku, kam občas z e svého bydliště v tachově jezdil. Jednou jsem si všiímla, že v zahradě je něco podezřele špatně. Dveře vylomené za závěsů, všude poházené věci a okna dokořán. Chodívala jsem koem sádku často, našla jsem si pro sebe i už s tařičkého Hokina přiměěřeně dlouhý okruh, který jsem obcházela denně. tehzdy jsem musela dojít domů pro mobil, ale policii jsem zavolůala a do sádku se vrátila, aby se mno mohli policajti sepsat protokol. DALI VĚDĚT MAJITELI CHATKY, KDE TO VYPADALO JAK PO BITVĚ. mAJIL Z tACHOVA PŘISPĚCHAL A SPOLU S POLICAJTY ZJISTIL STAV CHATIČKY, ŠKODU A CHATKU ZAJISTIL. oD TÉ DOBY JSEM MÍVALA SPOUSTY NÁDHERNÉHO OVOCE ZADARMO. zA TO, ŽE JSEM SI VŠIMLA VYKRADENÉ CHATKY JSWM SI KDYKOLI SMĚL SEBRAT JABLÍČKA, ŠVESTKY A COKOLI SI I NATRHAT. bĚLŠTÍ O SADU DOBŘE VĚDĚLI A CHODILI TAM KRÁST, JENŽE PŘI TOM VŽDY POLÁMALI SPOUSTY VĚTVÍ A DĚLALI SPOUSTU ŠKODY. MAJITEL MI UKÁZAL, KAM DÁVÁ VENKU ŽEBŘÍK A DOVOLIL MI, ABYCH HO KDYKOLI POUŽILA NA JABLÍČKA VE VYSOKÝCH VĚTVÍCH. pOKAŽDÉ JSEM ŽEBŘÍK ZAS PEŘEPČLIVĚ UKLIDILA, ABY HO NIKDO NEUKRADL. JE ŠKODA, ŽE STARÝ PÁN UŽ JE MRTVÝŽ A JEHO SYN SI SVŮJ MAJETEK OPOLOTILPOŘÁDNÝM VYSOKÝM PLOTEM.STROMY TAKY ZESTÁRLY A OVOCE UŽ TRPÍ RŮZNÝMI NEMOCEMI OD ŠARKY PO HNILOBY. jABLEK MÁME NA PLZEŇSKÉ ZAHRADĚ MNOHO A KVALITNÍCH, TAKŽE TOHLE Z BĚLÉ MI UŽ NECHYBÍ.
U vás, na Moravě je to jinak, každému něco patří. Tady se to válí a rozjíždí. Letos to ani na pálení moc nesbírají.
U nás ty stromy snad patří správě silnic, tedy většina.
Ale stejně si nikdy nevezmu než jedno, nebo pár švestek či špendlíků. Vím o cestě, kde mají stromy majitele, tam nic netrhám.
Přijde mi divné, když lidé celý takový strom otrhají, přestože když to neudělají, ovoce spadne. Pravidelně takhle trhají jednu hezkou nízkou švestku. To je mladý strom, jde to tedy snadno – ty staré stromy mají většinu větví v nedosažitelnu – co vedlo dolů obvykle ulámou stroje, co sečou příkopy…
Jo a na ořechy lidé dělají v podstatě nájezdy… a já se nedivím. Byla by jich škoda a tady u nás je poměrně chudý kraj. Ve spoustě domácností tak přijdou k ořechům na vánoční cukroví.
Já to nedělám, protože prostě nepatřím do skupiny potřebných.
Taky si to mohu koupit ale jak píšu, jsem ze staré školy a je mi to líto. Potom dáš za jablka z dovozu spoustu peněz a ještě jsou ,,plastová“. Tady ti nikdo nevynadá a do zahrady nikomu nelezu. A viděla jsi silničáře, že by trhali nebo sbírali ovoce?
Ne, pokud se stromům věnují, pak obvykle řežou. Musejí – autobusy a náklaďáky (o obrovské zemědělské technice nemluvě) potřebují projet bez lámání větví. Další větve potom (pokud nejsou prořezané) vezme sečení příkopů.
To ovoce tam prostě dozraje a spadne. A na silničkách, o kterých mluvím, je minimální provoz.
Já u silnic netrhám, jen u těch s minimálním provozem.nějak ve mě to olovo zůstalo ( i když je to blbost)…a je to zaprášené a tak….ale dám si..to divoké,neošetřované ovoce má prostě jinou chuť..a nemůže všechno projít palírnou..a ořechy? Máme souseda,je Moldavec a ten k nám chodí na ořechy,ještě,když jsou v zeleném kabátku na stromech.. pěkně po sv.Jánu..natrhá si misku,sedne si,nožem odkrojí špičkua ořech vydloubne jako žloutek z vajíčka a sní..to ještě nemá slupku a skoro ani skořápku…jeho malé děti jsou po téhle dobrotě jak jaté..dozrálé ořechy už jim nechutnají…a z těch čerstvých se slupičkou,vytahuje střed jé slupky a dává ho stranou…dobarvuje se s ním a dochucuje, domácí moldavský koňak… 😉
O použití takhle mladých ořechů jsem slyšela jen v souvislosti s ořechovkou, kdy se nakládají do alkoholu.
Nikdy jsem to ale nedělala 🙂
jsem to ochutnala a je to dobré…on nám za tuhle možnost nosí pražená slunečnicová semínka..a to je velká dobrota, teda pro mne..drahý to nejí a ořechy také ne…
Dede, sousedka dělá ořechovku a je to ňamka!
Mamčina padesátiletá ořechovka je obrovská pochoutka. Já ji párkrát dělala, ale není to ono.
A kolik desítek let ji už schováváš? 🙂 😀
no padesát jistě ne 🙂
Tak to může být tím! 🙂
Letos jsme měli žně. Kolem cest bylo a je tolik jablek a ne jen nějaké padavky. Protože my u vody nemáme stromy tak jsme paběrkovali u cest. A nejen jablka ale i nádherné hrušky a jeřabiny. Koupili jsme na zimu jen něco jablíček na ovocné farmě.
Jo, příkopy jsou letos plné popadaného ovoce – u nás jsou stromy kolem silnic velké a jablek a hrušek bylo moc.
Je s tím potíž, protože na jablíčka si pak chodí zvěř a večer je jízda takovou silnicí pěkný adrenalin 🙂