BTW: Důvěryhodná nebo neviditelná?

Sedím v metru hned u dveří. Vagon je zaplněný tak akorát, kdo chce sedět, sedí. Najednou slyším známé „Vaši jízdenku, prosím“. Vzhlédnu a vidím revizora, mladšího statného muže, jak se probírá cestujícími. Projde kolečko kolem mě, vlak zastavuje, a aniž by mi věnoval jediný pohled, vystoupí.

 

Ok, zřejmě kontroluje náhodně vybrané lidi a na mě mu nezbyl čas, protože už chtěl vystoupit. Dojedu na Florenc a vydávám se přestupovou cestou z linky B na linku C. V chodbě další revizoři posílení jedním policistou. Zastavují lidi, jednoho za druhým. Opět sahám do kapsy a opět jakoby neviděna projdu bez kontroly. To mě už zaujalo, protože to začíná vypadat skoro… no… na pravidlo.

Jistě, nejsem profesionální černý pasažér. Pokud jsem kdy jela na černo, bývalo to obvykle proto, že jsem si zapomněla tramvajenku. Teď si musím v Praze kupovat lístky, takže tahle varianta padla. Jen jednou za poslední roky se mi podařilo dohonit tramvaj, a až uvnitř jsem si uvědomila, že mi lístky došly. Potřebovala jsem jet jen dvě stanice ze Šumavské na Vinohradech, takže jsem se to rozhodla risknout.

Ovšem, tou první stanicí bylo náměstí Míru a tou druhou Pavlák (náměstí I. P. Pavlova:)). Jak každý Pražák ví, zrovna tahle oblast patří do zlatého pruhu přepravních kontrol, kde revizoři řádí nejčastěji. Ani ten den nebyl výjimkou. Revizor procházel jen řídce zaplněnou tramvají směrem ke mně a já se v duchu připravovala na to, že budu dopadeným delikventem.

Stála jsem uvolněně u dveří a sledovala, jak tramvaj projíždí poslední zatáčkou z Blanické na Francouzskou, aby vjela na zastávku. Jenže revizor mě přejel pohledem a otočil se k pasažérům na sedadlech naproti. Tramvaj zastavila, já jsem klidně vystoupila a pak se chrám Sv. Ludmily mírně otřásl v základech, jak mi spadl kámen ze srdce! Asi se nebudete divit, když vám řeknu, že na ten Pavlák jsem to radši došla pěšky:))

I tehdy jsem uvažovala nad tím, proč mě ten revizor minul. Jsem od pohledu tak… důvěryhodná? Nebo při spatření revizorů nějak generuju plášť neviditelnosti? Fakt nevím. Tedy… nestěžuju si, opravdu ne! 🙂 Nakonec ten lístek stejně prakticky vždycky mám. Ale je to zajímavé.

A tak se vás ptám – co vy a revizoři? Jste lovnou zvěří, občas kontrolovanými občany, nebo po vás revizoří oko bez zájmu sklouzne? 🙂

Aktualizováno: 15.11.2022 — 18:06

24 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. V Perníkovicích,když náhodou jedu sockou,tak revizoři nejsou nebo v jiných spojích..jen jednou, to jsem nastoupila na náměstí Republiky a ejhle, lístek jsme měla ale cvaklej..no tak nic,potřeboval ajsem dvě zastávky jako ty, tak risk..ale přesto jsem do strojku nacpala ten štíplej a cvakla..a sedla si za řidiče..a najednou člověk s odznakem a řidič mu říká – tu za mnou vynech,ta si teď píchala…kdyby balvan Dede, celé Himaláje mi spadly k nohám…
    A v Matičce stověžaté jsem také neviditelná, věkově už pro revizory nezajímavá, aby se chtěli seznamovat a na černého pasanta nevypadám, takže mne také okázale míjejí…
    jen ve vlaku pořád štíplístci trvají na předložení jízdenky 😀

  2. A proc ja mam dodnes sny o tom, jak jezdim po Praze bez jízdenky, nemam si ji kde koupit a mam desny nervy z revizoru? Parkrat jsem načerno jela, bylo to potřeba v mladí vyzkoušet. Moje nejmladší dcera byla v Praze v tramvaji chycena revizorem předloni a ma z toho trauma az doted. Ona jízdenku mela v ruce, ale nevěděla, ze si ji ma označit. Revizorovi muselo byt okamžitě jasné, ze v Čechách nežije, je vydešena, ale pokutu ji narazil. Chybama se člověk uči. :))

    1. No jo, cizince si revizoři rádi vychutnají – viz dole. Přitom, co by se mu stalo, kdyby jí prostě řekl, ať si jízdenku označí.

  3. Tak, já jsem taky senior, aqrkže revizor mne ignoruje.Důvodem jsou taky ty dvě fr. hole co pokaždé třímám. Krom toho mám průkaz ztp/p. Hlásíml že včera mne doktoři pustili z domažlického špitálu., Mému srdci se před 18 dny nechtělo makat a během pobytu se k srdci přidaly dokonce i haprující ledviny. ylo to dlouhé a nesměla jwem skoro celou dobu z postele. Krom toho ty veliké pytle infuzí taky stály zato. Mávám a jen lituju, jenže jsem promeškala aukci. čera mne Jiří přivezl a já těch hnusných 40 schodů k bytu lezla přesně hodinu. Přísun-krok, přísun krok, takk jsem se drásala vhůru jak malé děcko. Pak jsem padla a usnula jsem spánkem spravelivých a naprosto vyčerpaných lidiček. No, lHŮDKA NAD LAHŮDKU. pRÝ TY ŠPATNÉ LEDVINY ZPŮSOBIL DRAHÝ SPEŠL LÉK NA ŘEDĚNÍ KRVE.XARELTO PRÝ UŽ NIKDY KVŮLI LEDVINÁM BRÁT NESMÍM. JEN SE TU VZTEKÁM A SOPTÍM, ŽE TAKY NEMUSÍM MÍT ÚPLNĚ VŠECHNY PRŮSERY. pŘŽILA JSEM, ALE TY SKORO TŘI TÝDNY NEUSTÁLÉHO LEŽENÍ MNE VYČERPALY ZCELA. Z POSTELE JSEM VÍIC JAK TÝDEN NESMĚLA, PAK JSSEM CHODIT MOHLA JEN S DOHLDEM. PO TĚCH DNECH JSEM SE MOTALA JAK OŽUNGR, CO SE VRACÍ Z HOSPODY PO FLÁMU. SNAD SE DÁM BRZY DOHROMADY. kDYŽ JSEM ŠLAKOLEM SVÉHO ZÁHONU, ZJISTILA JSEM, ŽE NA NĚM JEŠTĚ STÁLE A V PLNÉM KVĚTU ZÁŘÍ NÁDHERNÉ ORANŽOVÉ MĚSÍČKA A TAKY RŮŽIČKA JEŠTĚ VHNALA TŘI POUPATA. BYLA JSEM RÁDA, ŽE MĚSÍČKY TO CHLADNO MUNULÝCH DNŮ PŘEŽILY A NĚKOLIK JICH ZDOB, NÁŠ STŮL. MĚLA JSEM MOBROVSKOU RADOST, ŽE KVĚTY NA MNE POČKALY. DNES RÁNO UŽ BYLO VŠE PŘEMRZLÉ.JDU CHRNĚT.

    1. LENKO, TO JE MI MOC LÍTO, ŽE SIS UŽILA ZASE TAKOVÝ MALÉR! ALE JSI SILNÁ A USTÁLAS TO ❤️
      KAŽDOPÁDNĚ TY SCHODY JSOU HROZNÉ. HODILA BY SE VÁM DO DOMU TAKOVÁ TA RAMPA, JAK PO NÍ JEZDÍ SEDADLO, KDYŽ TAM NEMÁTE VÝTAH. OVŠEM PO TOM, COS ŘÍKALA, JAK TO U VÁS CHODÍ, JE TO ASI BEZ ŠANCE, CO…
      TAK SE DRŽ! AŤ JE BRZY LÍP 🙂

      1. dede, náš měú zájem nemá. Vím o docela na naše poměr přijtelném řešení, ale byty a domy patří městu,kterému jsme šumák. Když jsem se chtěla se starostou domluvit o schodiš´tovém výtahu, starosstova odpověď zněla, abych šla bdlit do pečřovATELÁKU. tAM SVÉHO jIŘÍHO NEDOSTANUU. mĚSTO POTŘEBUJE VYHNAT Z DOMŮ z bytů NÁS CHROMÉ, aby mělo byt pro mladé. Staří město nezajímají, jJetřeba je vystrnadit z jjixh bytů, i když si byty peo své potřery přizpůsobili bez přispění města. je to opravdu hořká pilulka pro nác chromé a staré. krom toho v tom peč.domě byly jen dva byta rpo mAANŽELSKÉ dvojice A Y STWJNĚ DOSTALI POUZE PROMINENTI..

  4. Asi od čtyřicítky mě revizoři přehlížejí. Prý je to typicky věk, kdy je to ženě tak nepříjemné, že by měla být přistižena bez jízdenky, že ji není třeba ani kontrolovat (ale nezaručuji! 😀 ) Každopádně jsem jednou byla kontrolovaná v podchodu na Florenci, když jsem neplánovaně jela do práce z chalupy a byla oblečená… no, řekněme divně 😀 Ale naštěstí jsem jen musela přijít ukázat legitku, tak to bylo levné.
    Jinak myslím, že revizoři podobně jako celníci poznají na lidech, že něco není v pořádku.

    1. Ta úvaha o ženách po čtyřicítce mi přijde dost zvláštní. Jednou rebel, vždycky rebel? 🙂 Ale možná to mají ověřené.
      Jinak věřím, že zkušený revizor, který aspoň trochu myslí, může hodně dobře tipnout, kdo na černo jede a kdo ne 🙂

    2. UŽ PŘED TŘEMI ROKY JSEM ZAŽILA REVIZORA V PLZEŇSKÉ TRAMVAJI.MĚLA JSEM VŠE OK, ALE TEN BLB PO MNE CHTĚL OKAMŽITĚ PO NÁSTUPU DO VOZU OZNAČENOU JÍZDENKU, I KDYŽ MU BYLO Jsné, že je to blbost, když mám obě ruce plné holí. nediskutovala jsem, jen jsem mlčky ukázala na ceduli, kde jsou cestující důrazně nbádáni, aby se sz jízdy drželi. Revizor soptil zteky, ale já se v duchu jen chehtala a klidně jsem zasedla na nějakým mldíkem uvolněné místo. Poté jsem docela pomalu a s klídkem vylovila průkaz ZTP/p a bylo vymalováno. Ten chlap se zlým a jedovatým vyprsknutím urychleně opustil prostor. na mne i zkrátka nepřišel. Když bych se nedržela, skončila bych na zemi. Bylo zcela jasné, že bych mu zdrhnout ani nemohla. Byl to nějaký hnusný pruič a BL VZTEK BEZ SEBE. dOUFAL, ŽE BYCH PRO NĚJ MOHLA BÝT SKVĚLÝM A SNADNÝM CÍLEM. mĚL SMŮLU, TUHLE JEHO BLBOU HU JSEM HRÁT NEHODLALA. OD TÉ DOBY JSEM TOHOHLE PRUDIČE V MDH V pLZNI NEPOTKALA. nĚKDO MÁ SLUŠNOST A EMPATII DANOU, JINÝ SE CHOVÁ JAK NEMYSLÍCÍ B BLB. tO LAPÁNÍ ČERNÝCH PASAŽÉRŮ ZA KAŽDOUZ CENU JE HNUSNÉ A BEZOHLEDNÉ. vÍM, ŽE NA ČERNO SE SVEZOU RÁDI I JINAK POCTIVÍ, ALE MNĚ SE TO HNUSÍ.

  5. Taktéž nejsem hodna bádavého pohledu.Ještě před moribundusem,když zrovna fungovala lanovka na Petřín,jsem byla přímo prodávajícím lupenů upozorněna,že to mám zadara.Takže,co nadělám,konec flirtování v dopravních prostředcích. :-)))

  6. Buď vypadáš naprosto důvěryhodně, nebo jako cizinka z velmi exotické země, se kterou se nedomluví- vyber si 🙂

    1. Hm… Cizinka.
      V pražské MHD má právo jet člověk s kočárkem a dítětem do 3 let zadarmo. Hádej co se děje, když jede Marek, Alis a malá v kočárku a mluví spolu anglicky? Juž na ně skočí revizor a žádá jízdenky a s tím, že zcela ignoruje ono pravidlo o doprovodu malého dítěte (Marek má tramvajenku, samozřejmě) a hrozí pokutou. Alis je už zvyklá a jízdenku si kupuje – je to pro ni snazší než se snažit česky dohadovat s debilem.
      Pro hnidopichy – Aylinka má občanský průkaz kvůli cestování, pokud by tedy někdo od pohledu zaměnil desetiměsíční mimino za tříleté dítě 😛
      Takže za cizinku mě určitě nemají, to by horlivě kontrolovali…

  7. Vzhledem k mému důchodovému věku mne už revizoři léta přehlížejí…. ani se nesnažím hledat nějaké doklady 🙂

        1. A ne že bych tu tramvajenku neměla, mám ji, klasickou papírovou s fotkou. Nesnáším výraz lítačka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN