Co si budeme povídat, západ slunka nikdy na fotce neurazí, ba většinou vyvolá nadšení. Navíc je to typ fotky, co se skoro vždycky podaří a ani nevadí, když je lehce rozostřená nebo voda trošku teče do kopečka. Akorát když se na fotce objeví slunce dvě, můžeme znejistět…
Tak i já se čas od času vydávám na lov dokonalého fota nořícího se slunce za obzor. Tu dokonalost mi hatí pár drobností. Tak například vyfotit majestátné hory v posledním slunečním paprsku je pro nás, agresivní rovináče, téměř nemožné – kdy já naposled byla v horách a jestlipak mne tenkrát zajímalo na konci denních útrap focení nějakého západu?!
Relativně snazší by bylo pro mne jednou do roka fotit sluníčko, koupající se v moři – kdybychom letos nebyli na ostrově Krku v městečku Šilo. Za a) k moři zády, k pevnině čelem. Za b) v ročním období, kdy slunko vycházelo a zapadalo tak nějak nanicovatě na jednom a druhém konci pobřežní autostrády. Za c) celý týden mraky…
Takže se snažím s tím, co mám. I tady jsou jisté obtíže. Například se skoro nikdy netrefím do té správné doby, kdy nastává ta minuta, co bere za srdce. Většinou přijdu buď příliš brzo a pak nemám trpělivost čekat, anebo naopak příliš pozdě, kdy už sbírám dozvuky. Anebo přijdu na čas a slunko zajede do obzorového mraku, takže zase nic. Ale něco jsem přece našla. Pořád to není ta pravá fotka, ale jednou na ni kápnu.
Foto 1. Koncem února zimní západ v sépiové barvě na rybníku Apollo (Mlýnský rybník) u hráze mezi rybníkem Apollo a Prostředním.
Únor
Foto 2. V půli dubna jarní zlaté zapadání na Hlohoveckém rybníku z hráze mezi Prostředním a Hlohoveckým (silnice Lednice-Valtice).
Duben
Foto 3. V květnu krvavý západ za větrolam u Lednice. Tento západ se skoro nekonal – než jsem přijela k rybníku, zajelo slunko za pás mraků a vlastně jenom posledních pět minut vykouklo. Asi mi chtělo udělat radost.
Květen
Foto 4. Konec června přes Apollo Pálava, focené od Apollonova chrámu. Ten večer jsme si to moc užili – já i psi.
Červen
Foto 5. Začátek srpna a pravé červánky nad Poštornou. Fotila jsem z horního okna (:o)).
Srpen
foto 6. Polovina října a let ptáků za slunkem. Opět Apollo
Říjen
Vaše YGA
YGo, to jsou krásné fotky, foto-kurs ti jasně hodně dal. Třeba „květen“, kde se slunce skrz stromy propadá do vody, nebo ta nádherná škála „červnových“ barev a přímo hořící srpnová obloha. Ale i ostatní jsou moc hezké.
Naše čtvrť leží na placce, takže západy ani východy slunce si moc neužijeme. Tedy před roky, když okolní stromy (nejen naše) ještě nebyly tak vysoké a když někdy obloha „krvácela“ po celé šíři – také jsem se vybíhala z domu kochat momentem, než slunce zapadlo. A záviděla lidem někde na kopečcích, nebo s volným výhledem, kteří se u toho klidně mohli posadit a sledovat pár minut. Podobně je to i s východem slunce, v obou případech teď už mohu sledovat pouze záblesky skrz větve vysokých stromů na obou stranách.
Já to mám s focením momentek z přírody jako fotit naše kočky. Než foťák donesu (z domu), vytáhnu (z kapsy, kabelky), kočky změní ty tááák rozkošné pozice, slunce během vteřiny zmizí za horizont moře, oblaka se rychle přeskupí, pták uletí …. Prostě bych potřebovala mít nějaké „auto-oči“, kdy bych jen na něco hezkého mrkla a obrázek by se uložil v mozku. Tam si ho sice i teď nadlouho uložím, jenže jak „z mozku“ stáhnout do počítače na ukázku jiným 🙂 !
Maričko, jak dobře znám tyto situace. Pinožím se s maceškou a za zády mi stojí jelen (obrazně i skutečně). Než ho zaregistruju, je pryč a i maceška je rozmazaná
Co to je sluníčko? Kdybych neviděla fotky od Ygy tak si ani nevzpomínám jak vypadá. Už si budu muset koupit
vitamín D 🙂
Maruško, písni mi sem, v jakém stádiu rozpracovanosti je tvůj svetr, o kterém jsme mluvily u předení, ano? možnosti tu jsou…:-)
To je různé, babička vždycky říkala : ta naše Bára, co v noci uplete to ve dne párá. Kdybys tu vlnu chtěla a i další tak ti to ráda pošlu. Ta je starorůžová a mám ještě i nějakou vínovou /ta není valaška/
nene, vlnu nechci, mám jí spoustu – spíš jsem Ti chtěla nabídnout dopletení rozpleteného svetru – podle toho,v jaké je fázi rozpletenosti a jaký je vzor 🙂 v zimní večery u Rockové pípy vždycky pletu 🙂
Chichi, to jsou jenom vzpomínky
No, ano, o tom fotografickém oku,to fakt sedí! Ygo! Krásné fotky západu slunce. Je to tak fascinující,taky ho každý den pozoruji,pokud svítí,někdy prosvítí mraky,prostě je tam každý den. Díky !
Každý den zapadá, jenom někdy ho neuvidíme 🙂
jsou krásné, všechny fotečky, jen se nekritizuj – máš úžasné fotografické oko! 🙂
Ó děkuju
YGO krásná fota.
Berou za srdce všechna.
Mě není dáno krásně fotit.
Já si myslím, že to není o tom dáno – nedáno, ale o tom, aby tě to bavilo. Například nerada fotím lidi a potom ty fotky nestojí taky za nic. Navíc technika focení je pro mne stále španělskou vesnicí…
A děkuju za chválu, ta potěší vždycky. 🙂
Moc pěkné! Západy slunce jsem stíhala autem, věděla jsem, jak vypadá krajina, tak jsem jela, abych to stihla. Kdysi jsem fotívala i východy slunce, ale jak stárnu tak východ už jaksi propásnu 🙂 .
Já se je taky snažím stíhat autem, akorát ten odhad času mi kulhá 🙂 . S východy jsem na tom stejně
Jinak dávám sem odkaz na rajče, kde jsou fotky ve větším formátu.
https://yga.rajce.idnes.cz/2022_Zapadani/
To je nádhera! Nejvíc se mi líbí dramatické červánky.
Máme kuchyňské okno na jihovýchod, tak mám ráno potěšení kochat se vycházejícím se sluncem.
No jo, ranní červánky! Tak těch bych asi šest nedala, ani kdybych hledala ve všech fotkách, co mám. Prostě jsem lenoch na to, abych vstala před východem slunka a šla hledat to správné místo.
Milá Ygo, na tvoje fotky se vždycky dívám moc ráda (pokud tedy extrémně nebroučíš:)), ale tento sluneční výběr je fakt dech beroucí!
Dlouho jsem přemýšlela, který se mi líbí nejvíc a je to těžké – každý má něco do sebe, zrcadlí i roční dobu. Po přísném napomenutí – jednu vybrat musíš, jdi příkladem, jsem tedy výběr zúžila na tři:))
nakonec bylo jasné, že na hlavní straně jako poutací obrázek může být jen jedna z fotek, tak jsem vybrala – červen!
Ale bylo to těžké:)) ty červeně podsvícené mraky, obloha planoucí zlatem, únorové tlumené zlato… A co odrazy ve vodě, ha? 🙂
Díky moc a doufám, že chystáš další výběry.
Díky FOTO TOP tu vidíme spoustu pěkných obrázků, které by nám jinak ušly (se sama chválím:))
Ta červnová je z docela povedené série – přemýšlela jsem nad touto nebo nad fotkou, kde byla ve vodě děcka a radovala se z blížících prázdnin. Nakonec vyhrála ta s Pálavou, abych ukázala i ikonickou horu… horku… kopec!
Taky mám ráda západ slunka. Už druhý rok jsem ho fotila na Vrbici u kostela z farské zahrady:)
Viděla jsem tu letošní fotku a je moc hezká. Já se vlastně nikdy v dobu západu slunka na Vrbici nedostanu – další rest. 🙂
No teď to půjde, když slunéčko zapadá už kolem páté. 🙂
Máš, Ygo, fakt fotografické oko, ne, že ne.
Teda, nádhera. Jedno krásnější než druhé . Moc hezky ukládáš sluníčko do hajan
Děkuju Inko – někdy se zadaří.