HOST DEDENÍKU – Ivana: Předení – co příst a jak si vyrobit vřetánko

V minulém díle jste se dočetli, proč vlastně předu, a někteří z vás se začali učit vytahovat vlákna z česance nebo chuchvalce chlupů. Dnes se posuneme zase o něco dál, a to jak v teorii, tak v praxi.

 

Nejdříve si pojďme říct, jaké materiály se využívají k předení. Jsou to například lama alpaka, kašmírská a mohérová koza (věděli jste, že kašmír nebo mohér jsou z kozy?), angorský králík, ale také velbloud. Předení kočičí nebo psí srsti taky není až tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát – pro psí vlnu se někdy používá termín „chiengora“ (z francouzského „chien“, což znamená „pes“), a severoameričtí indiáni k tomuto účelu dokonce vyšlechtili dnes již neexistující plemeno, sališského vlněného psa.

 

Nejběžnější přadný materiál je ovčí vlna

 

Rostlinný materiál se přede poněkud složitěji než živočišný, především proto, že se musí v průběhu předení vlhčit. Kdo si vzpomene na tetu Žvandolínu z pohádky o třech přadlenách, ví, jak to přadleny dělaly kdysi. Mně to připadá nehygienické a krajně nechutné, takže při zpracovávání rostlinných vláken mám prostě a jednoduše vedle kolovratu položenou misku s vodou, do které si průběžně namáčím prsty. A taky to jde.

Nejznámějšími přadnými rostlinami jsou třeba len, konopí (to technické, šlechtěné pro co nejdelší stonky – to druhé by vám příst moc nešlo) nebo kopřiva.

 

Ovčí rouno

 

Blíže se ale seznámíme s vůbec nejběžnějším a taky nejoblíbenějším přadným materiálem a s jeho přípravou ke spřádání. Ano, hádáte správně. Je to ovčí vlna.

Většina plemen ovcí nelíná, takže je důležité je pravidelně stříhat. Některá plemena mají vlnu hrubou, vhodnou třeba k výrobě koberečků, jiná naopak měkkou a jemnou, která je určena k výrobě oděvů. Spřádat se ale dá víceméně jakákoli vlna, pokud je o ni už na ovci dobře postaráno (není příliš znečištěná nebo plná parazitů) a pokud je správně ostříhaná.

 

Část ostříhané vlny

 

Někteří chovatelé si ovce stříhají sami, aniž by to uměli – ušetří tak na výdajích za střihače, ale k dalšímu zpracování je neodborně ostříhaná vlna nepoužitelná. Kratičké cucky vlny nedrží pohromadě, dělají nehezké žmolky a velice špatně se s nimi pracuje. Správné rouno krásně drží při sobě, jako byste z něj ovci jenom vysvlékli.

V dnešní době je bohužel ostříhaná vlna považována za odpad. Navíc je to takový odpad, kterého se dá jen obtížně zbavit. Proto, máte-li mezi známými chovatele ovcí, který je umí ostříhat nebo si na to zve střihače, nebojte se o trochu vlny požádat. Možná mu tím ještě uděláte radost.

 

Praní vlny

 

Rouno se před zpracováním musí zbavit nečistot, jako je seno, zbytky krmiva, ale i bobky… A potom se pere. Voda na praní nesmí být ani příliš teplá, ani studená, aby vlna neutrpěla teplotní šok, zkrátka by měla být vlažná „tak akorát“.

Vlna se do vody namočí a nechá se tam. Stačí i deset minut, někteří ji ale nechávají namočenou přes noc – prostě každá přadlena má svůj oblíbený styl a nedá se říct, že by to bylo špatně. Úplně stačí samotná voda, jelikož vlna obsahuje potaš, což je součást pracích prostředků, a vlastní špínou se tak zároveň i pere. To je, co?

 

Sušení vlny

 

Namočená vlna se občas rukama trochu promne, pomačká, aby pustila co nejvíc špíny. Tuto fázi mám velice ráda. Vlna totiž kromě jiného pouští i lanolin, který zanechává kůži na rukou dokonale jemnou. Na popraskané suché ruce tedy místo krému doporučuji vyprat trochu ovčí vlny. 😊

Když je hotovo, vlna se rozprostře na nějakém vzdušném místě a nechá se schnout. Vhodný je třeba skládací sušák na prádlo potažený starou záclonou, aby menší kousky vlny nepropadly. I při sušení je důležité nevystavovat vlnu přílišným výkyvům teplot.

 

Ruční rozvolňování vláken

 

Po usušení je potřeba vlnu učesat. To by se taky správně mělo dělat před předením se všemi materiály. Česáním pak vznikne česanec, o kterém už jsme se bavili. Speciální česací kartáče se nazývají krample. Vyrábějí se v různých velikostech i tvarech a ze všeho nejvíc připomínají dvojici kartáčů na psy nebo kočky. Drátky na kramplích jsou ale daleko tvrdší a pevnější a česat byste se jimi asi nechtěli. Vlna se češe po trochách protisměrným pohybem kramplí.

 

Kramplování

 

Na větší množství vlny existují i bubnové česačky a podobné vychytávky, ale krample jsou prostě základ. Je jasné, že na své první domácí pokusy si nic takového obstarávat nebudete, takže vám bude stačit buď prsty dostatečně rozvolněná vlna (aby váš „chuchvalec“ nebyl příliš tvrdý a zplstěný a aby se z něj dala vlákna vytahovat), nebo si pomůžete jakýmkoli starým nepotřebným hřebenem, kterým chuchvalec několikrát pročísnete, aby se vám od sebe vlákna snáz oddělovala. Máte-li kupovaný česanec, jste za vodou – česanec už někdo učesal za vás.

 

Rozvolňování vláken pomocí hřebínku

 

Teprve teď se vlna z ovce dostává ke kolovratu nebo vřetánku. A my se v našem seriálu dostáváme k druhému domácímu úkolu pro budoucí přadleny (a možná i přadláky)! Do příště si vyrobíte nebo seženete vřetánko. Možností je několik:

Za prvé – šikovný kutil, který vám něco takového vyrobí podle fotky. Není to složité. Tedy přesněji – já nevím, ale složitě to nevypadá. 😀

Za druhé – obchod, kde si vřetánko koupíte. Největšími výrobci vřetánek, kolovratů a všelijakého příslušenství k nim jsou firmy Ashford (u nás prodává https://www.dalin-praha.cz/ ) a Kromski ( https://www.katrincola.cz/ ), ale občas se dá něco sehnat i mezi kutily na Fler.cz, popř. v obchodech typu AliExpress.

 

Vřetánko

 

Za třetí – improvizace. Věc, která jako vřetánko vypadá i funguje, si můžete vyrobit z doma dostupných surovin. Potřebujete k tomu obyčejnou tužku (nejlépe s gumou na konci, ale není to podmínkou), nepotřebné CD (prázdné nebo takové, které už nikdy nebudete poslouchat 🙂 ), malé kovové očko nebo drátek zahnutý do tvaru očka a cokoliv, čím dokážete CD k tužce připevnit – tavná pistole, plastelína nebo nějaká lepicí hmota, izolepa…

Tužku si nachystejte špičkou dolů a gumou (tedy opačným koncem) nahoru. CD navlékněte na tužku a libovolným způsobem ho přilepte blíže hornímu konci (zhruba tak do horní třetiny, ale je to v podstatě jedno). Dávejte pozor, aby bylo CD k tužce pokud možno co nejvíc kolmé – vřetánko se pak bude při předení plynuleji otáčet. A nakonec zašroubujte do gumy nebo do horního konce tužky očko, popř. tam pevně zapíchněte ohnutý drátek. Hotovo!

 

DIY vřetánko 🙂

 

Příště se dáme do předení. Zatím si připravte vřetánko, nasbírejte materiál, v případě potřeby ho trochu v prstech rozvolněte nebo hřebenem či kartáčem počesejte, a těšte se na další díl.

Aktualizováno: 13.11.2022 — 18:12

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Moc hezký článek a doprovodné fotky. Velice nápadité, kterak si udělat vlastní vřetánko 🙂

    Já se na to nepamatuji, byla jsem ještě moc malá, ale od maminky vím, na chatě několik let chovali angorské králíky a z jejich vlny prý jsme s bratrem měli měkoučké světříky.

    Taky se mi nelíbí, že ovčí vlna nenajde více využítí. Třeba z ní nějak vylouhovat ten lanolin – je to mastnota, vyplaval by napovrch, sebral se a byl by základ pro krémy či tak. Třeba jen pro vlastní použití. No asi se to nevyplatí.

    Co se kočičích chlupů týče, kdysi jsem od kamarádky dostala tenhle velký talíř. Stále ho mám:

    https://www.worthpoint.com/worthopedia/black-cat-everything-tastes-better-2027306199

  2. Díky! Moc zajímavé!Za mých mladých let se pletlo převážně z ovčí vlny a taky z lehounké nadýchané angorské vlny. Měla jsem obé,pletla babička a její sestra. A volám s ostatními. Jak může být vlna odpad?!! Takový poklad. Kašmírový svetr,po kterém jsem kdysi toužila,mám nakonec také a také je to poklad. Ivano, obdivuji Tvou erudici a je fajn, že si se s námi podělila.

  3. Hezky se mi to četlo, velmi zajímavé. Ale vím, že přadlena ze mne nebude. Jsem ráda, když si nějakou věc uštrykuju z koupené, hotové příze.
    Ráda se na přadleny dívám. Nedaleko od nás je táhlý zalesněný hřbet, Zlobice. Tam sídlí ovčí firmy. Jednou za rok pořádají ovčácké slavnosti. Jezdím se koukat na dovednosti přadlen….
    Předvádí se pasení ovcí pomocí psů, stříhání ovcí odborníky (nesmí se postříhat, většinou jsou to bahnice a mohly by potratit), prodávají se sýry, jídlo atd. Moc hezké slavnosti to jsou!
    Však svého času buď na Zvířetník nebo Dedeník psávala Zvířetnice, myslím, že se jmenovala Mirka, která tam pracovala. A já byla s YGOu a jejím mužem jeden rok se mrknout na tyto slavnosti.

    1. Ano, Ovenálií na Zlobici jsem se jednou taky účastnila a bylo to ohromně zajímavé. Mimo jiné je to místo posazeno v krásné krajině, užila jsem si to. Předení i následnou procházku po okolí.

  4. V neděli jsem při vaření poslouchala v televizi (no, nekoukala, často mám televizi místo rádia) Slovensko v obrazoch. A tam byla právě reportáž o zpracování vlny z místních ovcí, že prý kdo má ovce, musí dokázat, že platí kafilerce za likvidaci vlny! Tak se to prý snaží zpracovávat. Přišlo mi to jako dobrý nápad, samozřejmě různě narážejí na legislativu, že, ale jde to.

    1. Jo dobrý! Já jsem totiž už několikrát viděla v okolí ohrad jak člověk jde krajinou, kupy ovčího rouna, shnilého a plesnivého…

  5. Ivano, moc děkuju za článek. Už jsem koukala na ta vřetánka, bude legrace ❤️
    A psí srsti mám Díky Ari na rozdávání 🙂
    Jo a znáte tuhle definici domova?
    Domov je tam, kde chlupy drží na všem kromě psa (kočky:))

    1. Není zač. Mám velikou radost, že jsi to vzala tak zostra a už obhlížíš vřetánka!
      A definice domova je výstižná.

  6. P.S.: O kozách, ovcích aa padělaném kašmíru něco vím, protože elektronová mikroskopie má prsty všude. 🙂

      1. Hm, víš, že jsem ještě nikdy neměla kašmírový svetr? Asi bych se nad sebou měla zamyslet:))

        1. určitě zamysli, nebudeš litovat 🙂 on se dá koupit už od cca 2000,- Kč ( třeba v TATUUM). ceny se samozřejmě šplhají i mnohem výš (třeba u Max Mara), ale s tím z TATUUM jsem spokojená – moc jsem chtěla bílý nebo krémový a oni měli ( a zrovna v akci). je jako obláček 🙂 no pak mám ručně pletený, to je zase jiná kategorie – už je mi malý, nechávám si ho z nostalgie 🙂

  7. Velmi inspirativní povídání. 🙂 Mám několik dotazů:
    Jak zpracovat vlnu, aby v ní zůstalo maximum lanolinu? Namáčet a mnout krátce nebo vůbec? Jestli si dobře vzpomínám,vtak George Švehla tu kdysi pěl chválu na horolezecké ponožky, které byly naprosto nepromokavé, ale stály v koutě a přišly na zavolání.:)
    Vlna je odpad – to mi hýbe žlučí.
    I když většina lidí tady spíš než ostříhá ovčí vyčeše psa či kočku. Tu je zpracování stejné, nebo se jen učeše?
    Díky za odpovědi.

    1. Pokud chceme něco nepromokavého, plného lanolinu – třeba ty horolezecké ponožky – nepereme vlnu vůbec. Samozřejmě se z ní musí vytahat případné nečistoty a na zpracování vybrat ty relativně čisté části, ale jde to a dělá se to.
      U psí srsti by to teoreticky mohlo fungovat stejně, jenom s přidáním nějakého šetrného prostředku (nevím jak ostatní, já používám šampon na psy). Kočku předem neprat, ta zplstí a stane se vám z toho podobný útvar jako… ehm… bezoár z chlupů, co kočka měla v sobě a pak šel ven. :⁠-⁠D Psí a kočičí srst nejraději předu jen tak učesanou, peru ji až jako hotovou přízi – tam už případné zaplstění nevadí.

      1. Děkuji. Já bohužel mohu maximálně tak použít člověčinu, nejspíš svoje vlasy. Z chlapů se vyčeše málo a srst nemají tak hustou jako je rouno. 🙂

    2. i mně to hnulo žlučí – doufejme, že znalosti chovu oveček/koz/angorských králíků a využití jejich srsti nezapadnou, než lidi znovu přijdou na to, jak cenný je to materiál…a jak skvělý na nošení!

      1. Všechno se raději doveze, jsem někdy ráda, že jsem tak stará. Nemohu se na to plýtvání dívat, strašně mě to štve. A pak uhlíková stopa… !

        1. děs tohleto 🙁 mám doteď vlnu z přádelen v Nejdku, kterou jsme objednávali za stříž z angorských králíčků, které naši chovali a svetry z ní. nádhera! pravý kašmírový svetr je na roky ( mám jeden z roku 1985). je to dost nesoulad – poslední roky je pletení a nošení pletených věcí velice in a přitom se nepodporují chovatelé a výrobci vlny 🙁

          1. Mám také ještě svetr z Valašky, dlouhý a teplý. Ani nevím jak je starý. A ještě mám jeden rozpletený /kdyby mi ho tak někdo dopletl/

            1. může mu být cca 30 let, možná víc. tomu mému je přibližně tolik 🙂 v jaké fázi rozpletenosti se nachází tvůj druhý svetr?

      2. Evi, myslím, že nejenom na nošení, ale někde v nějakém chlívečku v mozku se mi něco ozývá, že snad i ve stavebnictví?
        Jak já zuřím, když narazím na ty shnilotiny. Staří hospodáři při tom musí přímo rotovat v hrobech.

        1. no to si piš! vlna je i skvělý izolační materiál, nevím ale, jestli se v moderním stavebnictví ještě užívá, to by věděli kolegové stavaři. v mojí přízni jsme měli z vlnodárných zvířátek jen králíčky a o tom píšu výše – staříčkové chovali kromě krav a koní jen kozy ( na mléko). i tak nejspíš shora hrozí čaganem/ bičem 🙂

          1. Evo, kolik střiže je z jednoho králíčka? Jako ovčího rouna je na kožich, ale z tak malého zvířátka, není to paběrkování? A vůbec, nechceš o tomhle napsat víc?

            1. z jednoho králíčka je troška…myslím, že Ivana chovala svého času párek angoráčků a upředla si na čepici 🙂 ty naše angoráčky si pamatuji jako malá holčička – chovala je maminka. měla jich asi třicet 🙂 no a vlnu, kterou z nich ostříhala, posílala na výkup do vlnařského závodu. a za to dostávala katalog §-.ů
              3,,,,,( to psal Snížek), že kterého si mohla vybrat a koupit vlnu a část vlny dostávala jako naturální plnění. můžu sepsat, co si pamatuji, co mi o tom vyprávěla, když jsem byla větší…

          2. Setkala jsem se nedávno se zateplováním dřevostavby ovčí vlnou. Takže asi se to stále dělá.
            A pokud jde o králíčky, je to tak – dřív měli angoráky skoro všichni, dnes je to vzácné zboží. Už jsem o tom kdysi taky psala na Zvířetník. Tady v seriálu o předení jsem se angorám věnovat nechtěla, protože na spřádání to není nejjednodušší materiál, beru to tady spíš jako návod pro začátečníky, ale kdyby o to byl zájem, rozšířím to i o nějakou tu králičí teorii.

        2. Už mě napadlo, že prostě chybí ten prostředník mezi chovateli a zpracovateli – někdo, kdo organizuje zkušené střihače, učí nové, a třeba tu vlnu pere a češe…

          1. V poslední době se snaží o osvětu mezi chovateli Klub zpracovatelů vlny a jiných přírodních materiálů, který pořádá i různé přednášky, módní přehlídky vlněného oblečení apod. na chovatelských akcích. Akorát podle mě je to trochu „oslovování už oslovených“, což je obecně trochu problém. Myslím, že na takové přednášky přijdou spíš lidi, kteří se o to už nějak začali zajímat. Otázka je, jak zaujmout a oslovit ty ještě neoslovené. (Ale třeba se v tom mýlím.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN