Procházím lesem. Je čerstvě po dešti, a navíc to vypadá, že si zrovna na tomto kopci ustlal veliký šedivý mrak. Konečně se svou fenkou vyjdu na paseku a automaticky zdvihnu oči, abych obdivovala panorama Krkonoš. Jenže přede mnou je jen mlžná stěna. V lese mi to nevadilo, ale tady se najednou cítím stísněně.

Okamžitě se mi vybavila minulá cesta do Prahy – dopoledne jsem jela tak neprostupným mlžným tunelem, že jsem jen podle značek tušila, kde právě jsem. Na cestě zpátky byla k té mlze navíc i tma. Kromě únavy na mě sedla i špetka klaustrofobie, takže když jsem na kopci na Hořicema z mlhy vyjela, bylo to doslova osvobozující.

Napadlo mě, jak moc kolem sebe potřebujeme vidět – a to v obou smyslech tohoto slova. Dobrý výhled na okolí znamená jistou záruku bezpečnosti, je možné se na případnou hrozbu včas připravit. Pokud se rozhlížíme z vyvýšeného místa, vidíme dál a ostatní se k nám hůř dostávají, stojíme nad nimi.

Totéž platí i v životě. Díky vědomostem lidé mohou mít přehled a chápat věci v souvislostech. Na tomto základě dokážou aspoň do jisté míry předvídat věci budoucí, a cítí se tedy bezpečněji, než když tápou v nejistotě. Navíc, pokud má člověk nadhled, nesplete si horu s krtčí hromádkou a může tak být velkorysý.

Neschopnost porozumět světu a dohlédnout za nejbližší horizont vede ke strachu, frustraci a vzteku – vlastně stejně, jako když se snažíte dojet do svého cíle v husté mlze.

Napadá mě, že za tím může být velmi stará, možná už geneticky předávaná zkušenost prvních lidí. Jejich život závisel na tom, jak daleko dohlédli a jak si dokázali pospojovat detaily ze svých výhledů. Dobrý výhled z jeskyně byl výhodou, a kdo jej měl, usilovně předával geny i zkušenost dál.

Možná i proto si rádi stavíme domy na místech s výhledem. A máme velké štěstí, že dnes už se můžeme zaměřovat hlavně na jeho krásu, bezpečnost už pro nás nemusí být prvořadá:))

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2022

Fotky: MartinR

Dnes máme vlastně dvě témata v jednom – mlhu a výhled:)) Tomu odpovídají i mé zvědavé otázky.

Jak jste na tom letos s mlžným podzimem? U nás jsme na hraně snesitelnosti – přece jen se občas dostaneme nad inverzi, ale hlavně večery jsou… no… husté:)) Jakákoliv cesta autem se tak stává nepříliš příjemným dobrodružstvím. Už jsem v podstatě jela i podle mapy v navigaci – jen s ní jsem byla s to najít odbočku z hlavní na naše okresky… neupírám mlze poetičnost, ale co je moc je moc 😛

No a pak tu máme výhled. Kde se nejradši rozhlížíte? Copak na cestách člověk krásné výhledy obvykle i cíleně vyhledává, ale teď mi jde o výhledy poblíž místa, kde žijete. Takové… všední 🙂