Nabízím vám fotky z prostředí koňských závodů, parkuru. Jejich autor, náš zeť, už jich na Dedeníku zveřejnil mnoho u mých článků, takže i tentokrát nechal komentář ke svému výběru na mně.
Nevím o tom, že by Milan měl něco společného s koňmi předtím, než se seznámil s naší dcerou. Samozřejmě jsme očekávali obvyklou vstupní proceduru – uchazeč bude přiveden nejdříve do stáje: koně mu smrdí/nesmrdí, bojí/nebojí se jich, před deštěm se schová/statečně mokne, vidle vzít do ruky umí/neumí, po pádu se do sedla vrací/nevrací… no a pak už se buď sám tiše vytratí nebo zůstane.
A letí
Milan ale převzal iniciativu, chopil se foťáku, takže mu nikdo nestrkal do ruky vidle, ani ho neposazoval na koně a stal se nepostradatelným nejen pro naši dceru, ale pro celé naše blízké společenství. Protože koňák, který s koněm skáče, má dvě hlavní myšlenky – jestli má fotky svých největších skoků a svých největších pádů. Pokochejte se tedy pestrým výběrem nejlepších skoků, nejlepších pádů a nefalšované radosti vítězů.
Jako delfín
Otočka na zadních
Bílá nebude bílá
Čestné kolo mezi kapkami deště
To jsme jim to nandaly
Vzhledem k tomu, že se snažím fotit pohybující se a hlavně běžící psy, tak obdivuju- úžasné fotky.
Díky za všechny komentáře k fotkám a za pochvaly a hlavně díky Klokanici – ‚tchýní‘ – za text, bez kterého by to bylo jen pár fotek ze závodů Když jsem začal parkury fotit, tak to byl převážně pokus, omyl a náhoda. Navíc mi připadaly dobré nebo zajímavé fotky, u kterých mě manželka, tehdy přítelkyně, prosila, ať je hned smažu, protože na nich ona špatně sedí, kůň je ‚roztažený‘, odskok byl moc z dálky … Samotný zlomek sekundy, kdy kůň vypadá nad skokem nejlíp, dnes není s dobrým foťákem až tak těžké ‚trefit‘, jak tu ostatně už někteří psali. Na druhou stranu ale nefunguje ani metoda ‚spray and pray‘ (česky asi něco v duchu ‚držet spoušť a modlit se, že něco vyjde‘). Nějakou dobu mi trvalo, než jsem přišel na to, který režim autofokusu je pro parkury nejlepší, resp. jak přesně nastavit foťák, abych člověk okamžitě přešel z jednoho režimu do druhého, pokud je to třeba. S odstupem mi ale přijde nejdůležitější, že jsem tomu sportu začal trochu rozumět – člověk musí už před první dvojicí vědět, kam se má postavit: kompromis mezi tím, které skoky budou vypadat dobře a kolik jich z určitého místa jde vyfotit, jaké je pozadí a odkud jde světlo), tj. fotograf si musí před startem zapamatovat parkur stejně jako jezdci; u různých výšek parkuru hodně záleží na tom, jestli člověk leží, stojí nebo klečí – skok pak hned vypadá o dvacet centimetrů vyšší nebo nižší; chvilku mi i trvalo pochopit, že kůň má úplně jiné zorné pole než člověk a fotograf tudíž může koně plašit, i když by to vůbec nečekal (problém hlavně u mladých koní); nejzásadnější je ale schopnost předvídat, která se dostaví až po desítkách odfocených závodů a celé řadě dalších, u kterých sedíte na tribuně s někým kdo vám dokáže vysvětlit, proč některé dvojici právě něco vyšlo nebo naopak ne. Po třech a půl letech focení parkurů tak má pocit, že to za další tři a půl roku možná budu trochu umět
Děkuji Milanovi za odborné doplnění mého úvodu:) Mě fascinuje, jak, ač sám nejezdí, dokáže vidět. Že odskok nebyl v pořádku a skok nevyjde, že jezdec „nejde koněm“, překáží mu a tím se obírají o desetiny, atd.
Jo a ještě obdivuji jeho vytrvalost při probírání se těmi stovkami fotek po každých závodech.
Milane, opravdu vás obdivuju – koně a parkury znám, takže vím, o čem mluvíte. A ty fotky – tedy výsledky, ty zase mluví za vás 🙂
Děkuju, že jste ty fotky poslal 🙂
Úžasné fotky, nádherní koně. A jak to krásně elegantně vypadá, když to někdo umí. 😀
Pro mě dnes úplně aktuální téma – mám za sebou svůj druhý pokus o cválání a teda… ufff… 😀
Koník si s tím nemehlem v sedle nějak poradil, zůstala jsem nahoře. A naštěstí nikdo nefotil. 🙂
Pavčo, moc gratuluju! To je úžasný pocit, že jo? 🙂
Gratuluji a držím palce, ať vytrváš!
Klokanice, díky!Úžasné fotky! Doufám, že nás pan zeťák, ještě poctí a to i těmi kočkami! 🙂
To jsou všechno moc krásné fotky a gratuluji k tak velmi foto-nadanému a jasně všemi milvanému zeťovi ! Všechny momentky jsou velice zdařilé, dokonce ta druhá a třetí téměř odpovídá „cedulce“ co se tam jako má udělat (jen kůň nemá ohnuté přední) 🙂 A pád je také přímo akrobatický výkon.
Kočičí fotky od zeťáčka bych si velice ráda prohlédla.
YGO, Terčin pád je též skvěle zdokumentovaný a měla holčina štěstí, že se (tedy doufám) nezraněná zase postavila se všemi končetinami v pořádku !
A gratulace všem Martinům !!!
Krásné fotky, koně jsou nádherná a fotogenická zvířata a ty momentky jsou prostě skvělé!
Jen teda musím smeknout před koňáky, pokud jde o pády – sama jsem seděla na koňském hřbetě jedenkrát v životě, bylo to až nesdělitelně úchvatné, ale z toho sedla na zem mi to přišlo setsakra daleko! 🙂
Nádherní koně a nádherné fotky.
Moc krásné fotky! Opravdu mám radost, že jsem rýpala dostatečně a tys nám je představila:))
Za mě – svým způsobem kupodivu – vede to čestné kolo. O když ty ostatní jsou akčnější. Jak psala Yga, to si říká o rámeček… 🙂
Já doufám, že se autor fotek zastaví a podělí o dojmy 😉
Nádherné fotky, opravdu, klobouk dolů. Koně jsem ještě neměla přiležitost fotit, natož při pohybu, ale mně stači ty mý chlupatý potvory.
Tohle je opravdu super fotograf, klobouk dolů.
Jo, a vím, že je tam šílená práce vybrat je z toho, co se nafotí, ale stejně. Dobrý foťák a dobré oko! Ať mu to dál takhle skvěle fotí!
Toro, a kdybys ještě viděla jeho kočičí fotky!
Jenže jejich kočka je vrahoun a ty nejakčnější jsou prý nezveřejnitelné.
Kočičí fotky? Vážně???
Jako fakt? 🙂
Myslím, že jsi ještě s přesvědčováním svého zetě neskončila… 😛
Nádherné fotky. Protože už pár roků se taky snažím fotit pohybující se koně, tak dobře vím, že udělat smysluplný snímek v dobré kvalitě a s nápadem je hodně těžké. Hmm – nebo možná jenom pro mně 🙂 .
P.s. vzpomínám si na jedny brněnské dostihy, kde Makfi odstartoval bez Terky, kterou nechal v boxe. A tento start brilantně nafotila jedna fotografka (bohužel, jméno mi vypadlo) v úžasné sérii cca 6 fotek! To bylo na cenu!! 🙂 🙂
Jo Lenka Sklenáková – našla jsem ten pád 🙂 . Tato fotka a další čtyři.
https://eu.zonerama.com/lenkasklenakova/Photo/5240003/180922964
A ještě jsem chtěla říct, že mně se nejvíc líbí fotka čestného kola v dešti. Ta si říká o rámeček a zeď.
Ty jo, to se dá takhle taky vystoupit?! 😮
😀 no nevím jestli zrovna tyhle fotky chce jezdec vidět! Bomba fotky a Terka to zvládla bravurně (kontrolovaný pád s minimalizací rizika zašlápnutí koněm + udržela otěže).
A nejvtipnější bylo, že když se konečně zberchala ze země a nevěřícně zírala na Mafina, pelášícího za ostatními, chtěla vykřiknout „To je neplatné, já na něm nesedím, musí se to opakovat!“ Ostatně – tohle říkala i s otřesem mozku a zlomenou nohou 🙂 🙂 …
Nejčastější dotaz po pádu: „Vyfotil to někdo?“
😀
Takže nakonec pustila?
Co to měl Mafi za zásek? Tohle není moc obvyklý problém, ne?
Nevím teda jak u dostiháků, ale my koně na jízdárně pouštíme. Než mít potrhané otěže a být vlečeni nebo zašlapáni… A mnozí koně jsou extrémně citliví na hubu a hysterčí, když je otěž rve zespoda. Jak je člověk pustí, popoběhnou a zastaví se.
V terénu je to samozřejmě něco jiného.
Nechceš aby se kůň přimotal do dostihu, nechceš aby si tu otěž zašlápl. Dostihák nezastaví dokud jiní koně běží.
Jasně, že ho pustila – neudržíš v ruce rozběhlé pul tuny. A zásek – no prostě mu to tenkrát v tom Brně nesedlo – byl to první dostih v roku, daleká cesta, nechtělo se mu,… těžko říct, co mu přeletělo přes nos. Otevřely se mašiny, Terka přichystaná odskočit a on se zasekl, takže setrvačností přeletěla přes hlavu. Není to časté, ale i to se stane. O tři týdny později vyhrál… Prostě Mafa 🙂
Týýjo, taková drobinka a takové veliké zvíže. Fotky , nádhera, páni, to jsou záběry! 🙂
Krásné fotky, skutečně dokumentární. A zachytit v té rychlosti, zvláště havárky, klobouk dolů.
Mně se zdá nejtěžší vyfotit koně nad malinkým skokem tak, aby to vypadalo že skáče nejmíň 140cm. Protože jezdec začátečník se nad tím sedmdesáticentimetrovým skokem přesně tak cítí a chce to tak mít i zachyceno 🙂
Tak. 🙂
To mi připomnělo, jak tatínek jedné mé spolužačky fotil její maminku poprvé na sjezdovce. Chtěl jí udělat radost, tak ten kopec naklonil. Jenom zapomněl, že v pozadí je vzrostlý smrkový les. Pak nedokázal vysvětlit, proč tam smrky rostou našikmo. 😀
Protože je dnes svátek sv. Martina a ten má s koněm co dočinění tak přeji Martinům krásný sváteční den i když nepřijeli na bílém koni. K tomu zdraví, pohodu a taky štěstí.
Také přeji Martinům vše nej, i když ten bílý kůň je už dávnou minulostí.
Všem Martinům přeju všechno nejlepší a krásně prožitý den. P.s. traduje se, že sv. Martin měl koně tmavého… 🙂
Tmaví koně jsou hezčí:)) Tedy aspoň pro mě 😛
Každopádně Martinům vše nej 🙂
Tak u nás dnes Martin sedlá ryzáka: barevné listí je na stromech i pod, tráva pomalu přechází do žluté a sluníčko svítí podzimně nazlátle.
Martinům přeji vydařený den!
Z té poslední fotky úplně cítím jak si ty koně myslí svoje 😀
😀
Úžasné fotky. Nechápu, jak někdo zvládne takhle ostře zachytit letícího koně. Prostě kdo umí, umí.
Dobrý foťák a opravdu hodně fotek!
Kůň nad překážkou je věc očekávatelná – v klidu si správně nastavíš foťák, zaostříš na překážku, přesuneš foťák o trochu výš, znáš rychlost spouště, takže při třetím skoku už víš ve kterém okamžiku mačkat (a ano, spousta fotek).
Ovšem když kůň (pes,…) udělá něco neočekávaného, zabrzdí, vyhne,… máš často místo unikátní fotky jen půl koně, lidský zadek, prostě děj se stal jinde než fotograf čekal. Ale když to vyjde…
Stejně tak zrovna v pohybu vítám slunce a kašlu na nějaké stíny, hlavně že jsou ostré fotky. Ovšem dobrá fotka pohybu za špatného počasí, to už je opravdu kumšt.
A zajímalo by mě, jak dopadla ta otočka na zadních 😀
No, když si vzpomenu, na kolika fotkách jsem měla koně po doskoku, před odskočením nebo dokonce prázdnou překážku bez koně, než jsem se to naučila odhadnout:D
Na to je nejlepší sériové focení, něco z toho občas vyjde 🙂