Odlet domů byl z Tbilisi, nechali jsme si tedy na hlavní město skoro celý den. Byli jsme zvědaví, ale nedělali jsme si moc iluzí. Viděli jsme již mnoho hlavních měst, a čekali na společné znaky, která mají hlavní města bez ohledu na stav ekonomiky země: přelidněnost, náročná doprava, turistické pasti a jistá civilizační nadřazenost místních nad zbytkem země. Místo toho nám poslední den připravil rozloučení z Gruzií až symbolicky navazující na dny předchozí.

Nekoukali jsme do průvodce a definovali si centrum jako místo, kde bude určitě nějaký kostel. Z výhledu ve výšce nad městem jsme jej lokalizovali a směrovali k němu. Na náměstíčku před chrámem jsme zaparkovali vcelku bez problémů, všimli si nepříliš výstavných malých krámků kolem, a pak překročili čáru mezi ulicí a bránou.

Katedrála Nejsvětější trojice

Nevím, jak se dozvěděli, že přicházíme, ale rozezněly se zvony. Dobře, ustupme od nabízejícího se vtipu – ale zvony zvonily, my jsme vstoupili do prostoru, který byl kombinací nádvoří se schody vedoucími ke chrámu a zahrady. Ve výšce nad námi byl chrám, z věže vedle nás se opět po chvíli rozezněly zvony. Bylo vidět skupinu zvoníků rozhoupávajících je v zaznamenatelné souhře.

Gruzínci čekají na patriarchu

Nad širokým schodištěm se otevřel pohled na rozlehlou plochu oddělující je od chrámu. Dveře doširoka otevřeny, v nich lidé, spousta lidí vevnitř. Slavnostně oblečených, mnozí muži v evidentně tradičním černém oblečení, s dýkami za opaskem. Vážně spolu hovořili ve skupinkách, plnovousy jim dodávaly mírně starozákonní vzhled. Nakoukli jsme dovnitř, ale něco nám bránilo jít dál. Pozdrav, dotaz anglicky. Černý vousáč zavrtěl hlavou a zamračil se. Rusky. Nepříjemná odpověď něco jako „Co chcete?“. A vysvobozující „Odkud jste?“ „My iz Čechii“. Tvář mírně rozmrzla: „Vítejte. Čekáme našeho patriarchu“.

Příjezd patriarchy

Krátká odbočka, abyste nemuseli hledat na internetu (tak jsem to z různých zdrojů zkopíroval):

Gruzínská ortodoxní církev je jednou z nejstarších církví na světě. Prosazuje apoštolský základ a jeho historické kořeny lze vysledovat k rané a pozdní christianizaci Ibérie a Kolchidy apoštolem Andrewem v 1. století našeho letopočtu a svatým Ninem ve 4. století našeho letopočtu. V čele církve stojí patriarcha celé Gruzie Ilia II., který byl zvolen v roce 1977.

lia II. (nar. 4. ledna 1933, Vladikavkaz) je současný Katolikos patriarcha celé Gruzie a duchovní vůdce Gruzínské pravoslavné církve.

Pozitivní reputace, které se národní církev v Gruzii těší, pramení především z výjimečné historické role, kterou sehrála při formování gruzínské státnosti a zachování gruzínské kulturní a duchovní identity.

Historie v podchodu 1

Historie v podchodu 2

Religionisté budou mít své hodnocení, já jsem vnímal postavení patriarchy asi něco jako postavení papeže u nás. Připletli jsme se do jeho výjimečného setkání s věřícími. Na prázdné veliké ploše před chrámem zastavila řada černých limuzín, postupně z nich vystoupila celá řada církevně oděných mužů, vytvořili živou zeď kolem jednoho z aut, někdo velmi starý a velmi nevysoký z něj vystoupil a byl hloučkem donesen do chrámu.

Moderní architektura Tbilisi

Zvony se rozhoupaly, vrata se zavřela když s krátkým zaváháním umožnila prostrčit se posledním spěchajícím a zůstali jsme na té velké předchrámové ploše sami. Zůstal pocit doteku s něčím, kam nepatříme, ale co nám laskavě dovolilo procítit moment sounáležitosti Gruzinců se sebou, svojí historií a nadějí na budoucnost. Proč by se jinak scházeli?

Moderní architektura Tbilisi

Sešli jsme k řece, rušná ulice nás donutila sejít do podchodu. Podchody bývají často místy, přes která spěcháme, trochu nenápadně se ohlížíme, kdo jde za námi a jsme rádi, když vylezeme na světlo a máme pak pocit drobného hrdinství. Tak tento veliký a v mnoha místech rozvětvený podchod byl všechno jenom ne tohle.

Pohled na historickou část Tbilisi

Byl místem, kde lidé pomocí graffiti nechali vzkazy o sobě a své minulosti. Desítky metrů dlouhá nasprejovaná a vypsaná historie marné ruské snahy podrobit si Gruzii. Většinou v gruzínštině, občas anglicky. Písmena o bojích, zradách, vězení, vyhánění a popravách. A opět o boji, demonstracích a nevzdávání se.

V uličkách

A nastoupil další kontrapunkt. Chodba nás vyplivla na postranní lávce mostu s výhledem na technicky a esteticky nádherné dílo protilehlého moderního mostu. Kdo chce, najde v tom symboly – pro mne to bylo spíše ta poslední kostička puzzle, která obraz Gruzie doplnila k dokonalosti.

Tanec

Katedrála Sioni