Polabská nížina odkrývá rozmanité krásy. Tak třeba lužní lesy, meandry, stará říční ramena, tůně, které vznikly regulací toku. Jsou tu přírodní rezervace s chráněnými rostlinami.
Cítím tu energii předků. Místo, kde máme chatu, prý bylo osídleno už v pravěku. Nasvědčují tomu nálezy, které jsem viděla v muzeu. Ohromilo mě to a hned jsem si představovala, jak tu asi žili.
Řeka Labe je velmi fotogenická a v každé denní i roční době dokáže opakovaně překvapit.
Poslední dobou jsou vidět na Labi místo obřích remorkérů s uhlím soukromé lodě a jachty. Břehy Labe nečekaně zahustily nájezdy rybářů. Přesto se tu ještě dá nalézt soukromí pro kontemplace.
Stará loď na Labi
Letní den u Labe
Slunce zapadá nad Labem
Babí léto u Labe
Podzim u Labe
I Labe někdy zamrzne
Dede: Děkuju Bláže a hned se ptám – jakou řeku milujete vy?
Mám ráda potoky, vodopády, rybníky i řeky, podél vody se ráda procházím. Ač Ploučnice protékající naším městem má své kouzlo (mohutné prameniště, meandry), řekou mého srdce je Morava. Jako malá jsem se v ní koupala, bydleli jsme nedaleko. A letos konečně jsem měla možnost pozorovat, jak pod Devínem se její voda rozplývá ve vodách Dunaje. Byla jsem na pár dní v Bratislavě a věděla jsem, že tohle místo si nesmím nechat ujít! Je opravdu krásné!
Moc hezké fotky. Pro mne nejkrásnější je ta fialová – západ slunce, potom podzim s mlhou. Jsem suchozemec a každý potůček je pro mne malý zázrak 🙂 . Natožpak takové Labe!!!
Je to zázrak, to je Alex pravda! ♥
Moje řeka byla Svitava, chodila jsem k ní na procházky s dětmi a pak i s Borůvkou, protože jsme bydleli nedaleko. Zažila jsme na ní i povodně, kolem rostly stromy a v Obřanech byla na skále u ní nakreslená brána Morie. Tadyje dost často vyschlý potok Šatava a ten mě nebere vůbec.
My jsme měli pana doktora Šatavu a není to žádný vyschlý potok, možná že i říčka Šatava je léčivá
Blážo, nááádhera a krásné vyznání kraji zaslíbeném. 🙂 Díky!
O moji lásce k řece Bečvě všichni víte,zrovna zítra jí jedu pozdravit na delší výlet do mého rodného města.
Děkuju Jenny. Ať se výlet vydaří! ♥
krásné fotečky… Labe je srdeční záležitost, hlavně kolem Poděbrad 🙂 procházky kolem řeky až k soutoku s Cidlinou, výlety na lodi, pro mne naprostá romantika. díky za připomenutí 🙂
Výlety lodí mám taky ráda, Evi. ♥
Krásné fotky. Já vyrůstala u rybníků, tak mé srdce zůstalo u rybníků. Řeku mám za domem a kdysi u nás byla i na dvoře a ve sklepech. Takhle fotogenická není, protože koryto je nízko a kolem lesy, žádné velké rozhledy.
Ale fotky jsou to opravdu nádherné.
Máš pravdu, také jsme zažili řeku až v chatě. Snad už se to nebude opakovat.
Náš dům je rozkročený přes vodu. Několikrát byla Mohelka rozvodněná ale v baráku se podívat nebyla. Velkou vodu zažíváme jen přívalovou.
Maruško, pokud je to starý dům – což si myslím, že je – je určitě stavěný s respektem k tomu, co voda dokáže.
Totéž platí pro naši chalupu, starý mlýn na samém dně úzkého prudce svažitého horského údolí… Naši předkové věděli, jak s vodou vycházet a naučili se ji nepodceňovat.
Blážop, máš krásné fotky, je vidět, že je to krajina tvého srdce.
Musím přiznat, že k řekám nemám nějaký speciální vztah. Když jsem jako dítě jezdila na chatu, byly kolem rybníky, takže ty si představím, když slyším povídat o vodě.
Třeba takovej Mácháč (v zimě,bez lidí!!!), ale stačí i obyčejnej rybníček na návsi – to je radost.
Jo Mácháč, tam je taky fajn! ♥
Připomínám Matyldinu žádost o fotky autorům, tvořícím věci pro Akci. Je třeba je poslat do konce měsíce… 🙂
víme o tom, fotíme o víkendu pilně 🙂 dokončují se dvě položky…
Milá Blážo, mám moc ráda tvé fotky Labe, jak je postupně uveřejňuješ na FB. Jsou krásné a je vidět, jak moc máš ta místa ráda.
A ano, řeky jsou nejen fotogenické, ale jsou ohromně živým prvkem v krajině. I proto mě mrzí, že celý život jim žiju tak nějak vzdálená. Jistě, v Praze je Vltava a já jsem k ní chodívala velmi často, i na ty lodičky 🙂 Jenže to je regulovaná řeka ve městě… na tu se člověk hlavně dívá.
Jeden čas jsme často jezdili k Berounce, ve které jsem i plavala – tak na to moc ráda vzpomínám!
No a tady u nás teče Labe, ale je to ještě Labe pubertální, mnohem menší, ale bývá divočejší. Jen je… nepřístupné. V podstatě se kolem něj nedá nikde pořádně jít – až někde za Kuksem, když člověk jde (jede) po cyklostezce. I na Hrubých lukách, které Labe ohraničuje, se k řece dá nahlédnout jen na pár místech, jinak je kolem hustý porost keřů a stromů.
Prostě mi blízký pokud možno každodenní kontakt s řekou chybí.
Když jsem vyrůstala, staly se mojí srdeční záležitostí horské potoky – u naší chalupy, původně mlýna, se stékají dva. Divoké kamenité ledové… to je moje voda 🙂
Popravdě jen jednou v životě jsem kolem sebe měla vody dost a užívala jsem si ji denně – v Norsku. U domu fjord, a se psima jsem jezdila k lesnímu jezeru v Nordmarce (z něj vytékal samozřejmě i potok). Juch, to byly krásné časy! A těch fotek, co jsem za ty tři roky nafotila:))
Dede Vltavu v Praze mám taky ráda, kolem Kampy a po nábřeží, to má svůj náboj. ♥
Nejprve musím říct, že tvoje fotky Labe jsou vždy nádherné, je vidět, že se na něj díváš nejenom očima, ale i srdcem.
Tož jaký tok je řekou mé duše? Včil chodím kolem Dyje a tak se naskýtá, že ona. Ale asi to bude spíš Morava – viděla jsem její pramen i její soutok s Dyjí v pralese. Vím, kde tvoří hranici mezi námi a Rakouskem a přejížděla jsem ji tam, kde je hranicí mezi námi a Slovenskem. Plavala jsem v ní! Pila její vodu. To bude řeka mého života a mám k ní velký fotografický dluh, je na čase ho splatit…
Ygo, budu se na fotky těšit! ♥
jsem z Děčína..a bydlím v Perníkovicích..tož to LABE…. 😉
No vida, ty víš! ♥
Krásný den. Reagovat na případné komentáře budu zase až odpoledne. 🙂
Mám rád řeky, mají kouzlo a přináší život. A po té, co jsem viděl spousty vyschlých koryt na jih od nás, si jich i moc vážím.
A teď začíná období, kdy má řeka kouzlo po ránu. 10-20 výškových metrů nad řekou pokryté jinovatkou a nad nimi ještě sluníčko bojuje
Ano, ta vyschlá koryta a nedostatek vody a na druhou stranu strašlivé povodně jsou až děsivé. Sláva našemu toku Labe. Buďme obezřetní a chraňme naší přírodu.
Blážo, moc pěkné fotky. Řeky jsou fotogenické nejspíš všechny, u nás ale vede z pochopitelných důvodů Svratka – ať už jako pramínek na Vysočině, i jako přehrada u nás dole. Ale i Ponávka má hodně do sebe.
Zrovna nedávno jsem šel podél Svratky z Tišnova do Bitýšky. Fakt krása ještě na podzim
Když jsme byla dítko na druhém stupni Základní školy, s nějakými příbuznými jsme „sjížděli Svratku“. Byl to takový zábavný sjezd krátkého úseku, kdy já seděla na velké duši od pneumatiky. Vrátila jsi mě JJ do vzpomínek. 🙂