Prodírám se nizoučkým smrčím, suché jehličky mi napadly všude, kam to jenom šlo. Pár jsem jich vyplivla, pár mě škrábe mezi půlkami. Jak se tam dostaly to nevím, je chladno, tak jsem dost oblečená. Ajvinka je nedaleko co dva smrčky a čmuchá o sto šest. Srnčí bobky, prasečí lejna, konečně jsem vybrala tu správnou vycházku! Do toho já hulákám nějaký popěvek, abych zaplašila divou zvěř, nebo dávám Ajvince povel „Štěkej“. Přece jenom můj nesmělý pěvecký výkon by nemusel divočáka zastrašit.
Dva roky se ve zničených okolních lesích nevyskytla ani žabinka a letos nastala houbová invaze a s ní i houbové šílenství. Zásoby sušených hub už dávno zmizely, obrovská chuť na houbová jídla zůstala. Manžel preferuje houbovou omáčku, já houbový koláč, houbovou polévku, když je tolik hub, tak zkouším z nich ledacos. Co jsem letos poprvé ochutnala smažený vatovec – pýchavka obrovská, už mi nejedou smažené bedle.
Se záplavou hub se po okrajích lesů vyskytuje záplava aut. Jako na autosalonu. Co o to, pokud se „houbaři“ chovají slušně, na návštěvě v lese, tak to jde, ale bohužel rozkopané holubinky nebo kouzelné červené muchomůrky vypráví o něčem jiném. Tu plastový pytlík, tu plastová láhev od pití, nebo plechovka od piva značí cestu houbových nadšenců.
Sbírám jenom to co znám a vypadá zdravě (letos nejsou houby červavé), abych se netáhla s těžkým košem rozpadlých hub, a abych to doma nemusela pracně třídit a polovinu nevyhodila. To ať raději zůstanou v lese „na semeno“ a něco na zub pro havěť.
Na houby jsem u nás jezdila i na kole, dostala jsem se dál od okrajů lesa, kde bylo všechno hned vysbíráno. U Evy chodíme pěšky, docela daleko, abychom unikly houbovým plašanům a hlavně, ten klídek v lese to je něco nezapomenutelného…
Ajvinka a Megginka běhají tryskem mezi námi, takže chodí celé uběhané zpět k autu. Hlídají si nás, abychom se jim neztratily, nebo my se neztratily v lesích, nevím. Ony holky nevědí, že v těch cizích lesích si pouštíme Stopaře na Mapách.cz 🙂
Momentálně houby skončily, i když v září pršelo – tak je sucho. Konečně mám čas na úklid zahrady a domu. Takže se těším na příští rok, snad zase porostou.
Fotky jsou většinou focené mobilem, nekvalitní, omlouvám se.
Dede: Tak co, jak letos houbaříte vy? 🙂
Vzkaz od Matyldy pro tvůrce předmětů do Akce:
Milí autoři! Fotky do Akce přijímám do 31.10.2022. Prosím o kvalitní foto i s popisem. Díky, Matylda
atak hřib žlučový ja vážně hnus. Ty plodnice jsou přenádherné, ale pokud se mezi sušené houby dostane jen maličký kousek, musí vyletět úplně vše. ta hořkost je děsná a bohužel žlučááka často nepozná ani hodně zkušený houbař. Osobně tyhle hřiby znám dobře, ale pokud se miu nějaká plodnice nezdá, raději ji kousínek ochutnám. Prskám pak sice kolem sebe, a le je to furt lepší, jak zkazit veškeré houby sušené. ty mrchy hořké se tváří jako ty nejlepší praváky, ale nevyplatí se, podcenit je. někdy lidi tvrdí, že plodnice žlučového hřibu mají rourky narůžovělé, ale to je blud. nejjistější je, když s dobře podíváme na třeň. tam nesmí být ani kousíček nebo náznak nažloutlé síťky, která žlučáka prozradí. Dovolte malou vzpomínku na závěr. je to už asi 20 let, kdy ke mně dorazil můj bratránek z Prahy. On miluje houby, ale ony tehdy jak jak na potvoru vůbec nerostly. A neerostla ani jediná prašivka. Chudák bratránek proběhl spoustu km 2 lesa , byl pryč několik hodi na vrátil se ke mně s papírovou taškou vrchovatě naplněnou právě krásnými praváky. Dodnes se musím smát nahlas při té vzpomínce.Vzpomínám na ten njeho vítězoslavný úsměv, s nímž dorazil. jeho úsměv se však okamžitě změnil ve vteklý škleb, když němě zíras, jak jeho nádherné houby třídím a všechny tu krásu vyhazuju. Všechny houby byly hnusně hořké, nic mu tehdy z úlovku nezbylo. nakonec to vypadalo, že se bratránek rozpláče. Tolik běhání a snahy, která byla zbytečná. No. jasně, že každou tu vyhozenou houbu podle mé rady ochutnával. nakonec uznal, že pravda je na mé straně. Po téhle příhodě asi za tři ntýdny konečně normální houby začaly růst. Fakt jsem je tehdy až nenáviděěla. jiří denně dotáhle spousty plodnic, ale neočištěné, a tedy i s lesem. 4 Očistit, pokrájet a třeba zavařit byla tehdy práce rpo vraha. letos u nás houby začaly růst cca před měsícem. Už jich mám zas nad hlavu. Sušené mladší dcera nepotřebuje, ale kvůli starší vnučce houby zavařuju. Obě holky, dcera i vnučka ty kyselé houby milují. Zrovne před hodinou jsem dovařila několik sklínek krásných kovářů ve směsi s klouzky. Houby červivé opravdu nejsou. Mám nasušeno dost pro regiment vojska. Sbírá jen můj Jiří. Já bych do lesa nedošla a sbírat bych jje stejně nemohla. Jiří jede z práce na kole, zaběhne pokaždé na ta svá místa a najde vždy. Však už jsem včera poslala dva houbové dopisy své kamarádce do Mostu. jen doufám, že se ty dopisy nikde neztratí. Mám ještě houby i z loňska, takže nouzi nemám. jako dítěti mi houb zcela zošklivili mí rodiče. U nás se stále z hub vařilo, dělaly se řízky, sušilo se a taky se zavářelo. Ryzce miluje mlp. On je vůbec neznal, ale rychle se je ode mne naučil rozeznávat a sbírat. U nás ryzců letos moc nerostlo. Onx chtějí velmi mnoho vláhy a musí pořádně a dlouho pršet, nežli ryzce vystrčí své oranžové klobouky. Ani těch hřibů strakošů nebylo mnoho. potřebují totiž to samé, co ryzce. nevadí jim zima, ale musí být vlhko. Blžu lituju, že dostala sušené houby s kouskem hořčáka. takové houby bohužel paTŘÍ DO POPELNICE.Proto každou z hořkosti podezřelou plodnici ochutnám ještě zasyrova, abych pak hořce nelitovala a nevyhazovala vše. Ono žlučníka poznat je docela kumšt. Dnes v noci bude jistě mráz, takže s houbami bude utrum. Na záhoně před domem mi dneska nádherně kvetly oranžové měsíčya a zbytek cínií. To vše už zítra bude pryč.Mráz začne úřadovat a bude po vtákách.
I u nás na severu panovalo houbové šílenství, jednou jsem na kraji lesa napočítala 17 aut vedle sebe! Já jsem na procházkách s Denisem sebrala jen to, co se mi přímo nabízelo vedle pěšiny (a byla jsem ráda, že mám s sebou alespoň pytlíky na bobky, když už košík ne 🙂 ), něco přinesl syn, a tak mám solidně nasušeno, a houby v polívce, pod masem, v rizotu taky byly. Teď už je tady po sezóně – ráno byla několikrát jinovatka a ač nejrůznějších prašivek je v lese pořád dost, o slušnou houbu už člověk nezavadí. 🙂
Tak i na jihu Jižní Moravy to letos rostlo – teda hlavně bedle vysoké na loukách kolkolem (ale i v lese), ale protože a jelikož chodím se dvěma psy a bez košíku (psi též), tak jsem jen jednou donesla napíchané na klacíku – https://yga.rajce.idnes.cz/2022_Zari_9_-_Na_louce/1562393627 .
Naštěstí máme kamaráda důchodce, který maje dlouhou chvíli, co chvíli do lesa zabrousí a pak nám v košíku donese lahodnou směs (včera byl houbový guláš), takže mám už několik pytlíků v mražáku.
Jo a minulý týden vzal Jeníka s sebou do borových lesů u Vacenovic a on mi donesl nákupní košík (ten do ruky, ne na kolečkách 🙂 ), napěchovaný klouzky – takže jsem nejenom dusila, ale po letech i sušila (a konečně využila těch deset sušících plat zděděné sušičky po mamce). Tento týden chtějí zase vyrazit, ale to už jsem Jeníkovi kladla na srdce „Pouze praváky!“ … „Tak to nic nepřinesu, já je tam nikdy nevidím!“ Nu což, aspoň budu bez práce – hurá.
Poznámka: letos jsou houby opravdu výjimečně nečervivé a navíc momentálně rostou nádherné, ale opravdu nádherné holubinky, které patří mezi nejchutnější houby, ačkoli je málokdo sbírá.
Na houby jsem chodila, dokud bylo kde, ale na JJM v akátových lesících nic neroste a jet až pámbuvíkam se mi nechce. Trochu sušených obvykle dostanu od rodiny a nějak s tím vystačím…
Tak jsem ráda, že jsem vás potěšila s houbami. Já byla letos potěšená také. Moje bývalá kolegyně sušila i václavky (už u nás také nerostly celé roky), potom je podrtila na prášek a bylo suprové houbové, voňavé koření.
Matyldo, díky za připomenutí!
Souhlasím, tohle je jediná a báječná možnost, jak jsem schopna tuhé václavky konzumovat…
Alčo! A co gulášek? Velmi dlouho ho vařím a zadělávám kysanou smetanou. Já vůbec všechny houby dlouho vařím nebo dusím.
Tak milá Alex, ty houbové hody Ti fakt přeju, jakož i ostatním. Mne letos minul houbový rok zcela,záda ještě stále neslouží,naštěstí se to míně po léčbě zlepšuje ale nechci to zakřiknout. Přesto mám sušených dvé sklenic a to díky hodné,
nejhodnější Alimo, která mi poslala houbičky,ze své vlastní úrody.Cítím se vděčně. Pokud dá do „akce“ letošní někdo houbičky určitě se o ně poperu. 🙂
Jako houbové koření je bezvadná i bedla – nasušena a namletá na prášek dodá špetka vůně za pět babek. Ještě mám jednu skleničku od mamky schovanou – jelikož je „vyfoukaná“ (je vzduchoprostá a vzduchotěsná), tak ještě dlouho vydrží.
Já bych sem ani snad neměla psát… houby mě naprosto míjí, nejím je, neumím je najít a ani se o to nesnažím. Tak maximálně si vyfotit nějakou krásnou, jak dřepí v mechu. Ale chápu, že pokud někdo houby miluje, tak je teď jeho čas. Moc vám to přeju. Jen prosím sbírejte, co fakt znáte!
U nás se momentálně a už poměrně dlouho chodí na houby s kosou 😀 Mám nasušené, podušené a zamražené a naložené do skleniček do octového nálevu asi tak na 5 let :D. Miluju houby na všechny způsoby a JÁ JE JEŠTĚ NESMÍM !
Milá Alex, letos jste nás na jižní Moravě s houbami pořádně předběhli! U nás asi bylo víc sucho, než to vypadalo. V době, kdy na houby jinde brali kosu, se u nás ještě pořád muselo hledat a teprve nedávno to propuklo se vším všudy, tedy i s množstvím všudypřítomných „prašivek“ 🙂
Lesy jsou teď ukrutně zajímavé – barevné a na každém rohu roste něco podivného (a hříbky, ty taky:))
U nás to bylo to samé. Když všude rostly a lidé nosili nůše hub tak tady ani prašivka. Ani mi to nechtěli známí věřit. A potom to nastalo. Jana má zákaz sbírat houby kromě pár malých mladých a ryzce může, letos nejsou červivé. Máme houbový stop stav
My jsme právě dojedli houbovou omáčku. Udělala jsem ji včera večer, neb jsem se před chvílí vrátila z cesty přes Brno. Je to bojovka, jezdit po Brně autem.
Tak a teď mi poraďte, jak správně připravit ty sušené houby do bramboračky? Namočila jsem je do vody, pak povařila a byly tak hořké, že jsem je vyhodila.
neusušila jsi žlučovej hřib?
Namočím 3 hodiny předem a pak přileju do polívky ve chvíli,kdy dávám pokrájené brambory na orestovanou zeleninu a zalévám vývarem…
Taky bych se k tomu přikláněla, já si jednou skoro naběhla s hřibem medotrpkým (https://www.houbareni.cz/blog.php?id=60), ale protože se mi trochu nezdál, prověřila jsem si ho a přišla jsem na zádrhel včas (ať žije aplikace Na houby!).
Sušené houby moc nepotřebují, buď namočím aspoň na chvilku a přileju kdykoliv v průběhu vaření, anebo rozemnu v prstech na prášek, a to stačí, aby krátce prošel varem. Nevím, jestli je to správně, ale uvařené jsou a všichni u nás to zvládají bez trávících obtíží.
JJ apku Houby raději nepoužívám. Když jsem v cizích lesích, (vyšší poloha atd.) kde se houby tváří trošku jinak tak sebou v baťůžku raději vleču malé vydání houbového atlasu. Eva letos využila i houbovou poradnu, tím, že houbu vyfotila a poslala z mobilu a oni jí hned odpověděli. Jednalo se o nějaký zvláštní druh klouzka a byl jedlý. Takový druh jsme u nás ještě neviděli a vůbec nevypadal shora jako klouzek a vůbec nešel loupat.
Možná klouzek zrnitý nebo klouzek strakoš, možná i kravský.
Alex, normálně co neznám, neberu, tady jsem zaváhala a dobře udělala, že nevzala.
Taky si myslím, že to byl ten potfora hořkej, co se tváří jako pravej, krásnej, zdravej… Mám velkou obavu, že je budeš muset vyhodit všechny.
Já se s nimi nijak nepářu, do bramboračky je namočím,když si ovšem všas vzpomenu, nebo je tam hodím jak rukou hrábnu do sklenice, však se uvaří 🙂
Ani je moc dlouho nemáčím /někdy vůbec/, trochu podrtím v dlani a ony se uvaří spolu se zeleninou. Jen na kubu je máčím a povařím. Ale já sem taková šup šup kuchařka vaření není zrovna moje hoby.
Houby jsem dostala sušené od lidí, kteří chodí na houby do lesa celý život. Tak předpokládám, že houby znají, ale stát se může, no. Líbí se mi ten způsob rozmělnit v prstech, tak vyzkouším. Díky. 🙂
Jo a ještě jeden dotaz: Namočené houby přiléváte do polívky i s tou vodou, ve které se máčely?
já ano…je pak polívka tmavší…
Blážo, určitě jsi tam měla žlučáka. Já sbírám od všeho jenom plně vyvinuté plodnice, abych si byla jistá, co to je. Také se mi kdysi podařilo sebrat malého žlučáka v záchvatu houbového lovu. Naštěstí jsem ho okoštovala a brrr. Prostě hořčák.
houby..vatovec je lepší jak telecí řízek…a nudle s houbama, moje zamilované jídlo.. a smaženice a houbové omáčky bílé i tmavé…a sušené v bramboračce, to je ambrozie sama…letos jsme byli v lese jen jednou a pokud to vyjde, v sobotu půjdeme podruhé..a to bych právě chtěla na ty „houbofleky“ a zbytek nasušit…mám sotva 0,75l sklenici (jednu) sušenejch,proti kamarádovi Indiánovi,jsem břídil,ten má 8 dvoulitrovejch sklenic, jenže on je v důchodu a má na to čas…
Jj, byla to ňamka náramná. Smažené bedle jsem pro letošek odmítala.