Víte, že už je možné hlásit se na červencové Setkání přadlen v Příboře? Co na tom, že třeba zatím příst neumíte, do července je času dost. Teď jsem tady, abych vás alespoň virtuálně naučila příst, seznámila vás s tímto starým řemeslem a snad i některé z vás trochu postrčila k tomu, abyste sami zatoužili si to vyzkoušet.

Dejme si nejdřív trochu teorie. Asi každý zná z pohádek pojmy jako „předení“ nebo „kolovrat“. Ale co to vlastně je, k čemu to je? No dobře, uznávám, v dnešní době už je to hlavně pro zábavu, ale k čemu to bylo v minulosti?

Předením se rozumí zkrucování vláken rostlinného nebo živočišného původu, čímž se z těchto vláken vytváří příze. K čemu je příze, to už ví každý – dá se z ní tkát, plést, háčkovat a vyrábět tak svetry, šály, čepice… Zkrátka na co si vzpomenete.

Kolovraty stále žijí

Nejjednodušším a nejstarším způsobem tvorby příze je předení na vřetánku. Vřetánko je v podstatě jenom takový „klacík“, kterým otáčíte, případně něco jako dětská káča, která se dokáže chvilku otáčet i sama. Vlákna se tím kroutí a hotovou přízi omotáváte rovnou kolem vřetánka. Je to ale neskutečně zdlouhavý proces, což pochopitelně lezlo na nervy i našim předkům, takže vynalezli mechanicky složitější, větší, ale taky o poznání rychlejší kolovrat.

Princip kolovratu časem vysvětlím detailněji, zatím nám bude stačit výstižné shrnutí, které mi kdysi po zhlédnutí ukázky předení řekla jedna školou povinná dívenka: „Takže vy do toho z jedné strany strkáte chlupy a z druhé strany z toho leze provázek.“ Ano. Přesně takhle to funguje.

Klubka příze z různých psích plemen

Určitě si teď někdo z vás pomyslí, že je zbytečné příst na kolovratu, když to za nás dělají stroje v továrnách, když si můžeme v obchodě obstarat klubko příze, která byla vyrobená rychle a levně, je dokonale rovnoměrná a ošetřená tak, že ani trochu nepelichá. Svým způsobem máte pravdu.

Proč tedy předu? Důvodů je několik. Za prvé mě zajímá, jak věci fungují. Když jednou pochopíte princip předení, už nikdy nebudete na to komerční klubko v obchodě koukat stejně jako dřív. Za druhé můžete doma příst i takové materiály, které si v obchodě nekoupíte, ani kdybyste se stavěli na uši. Doma si upředete chlupy vyčesané ze svého vlastního psa, chlupy z dlouhosrsté kočky nebo vlákna z kopřiv, co vám rostou na zahradě. Kdo řekl, že svetr musí být jenom z ovčí vlny? Fantazii se meze nekladou. A za třetí – předení je skvělá relaxace.

Tkaná taška z australského ovčáka a corgiho

Pokud je mezi vámi už v tuto chvíli někdo „nahlodaný“, kdo by třeba chtěl do tajů předení postupně proniknout, dám mu domácí úkol. Jestli se chcete s pomocí Dedeníku a mě učit příst, začněte vytahováním vláken. Máte-li línajícího psa nebo kočku, jejichž chlupy jsou delší než 4–5 cm, vyčešte je a vezměte si chuchvalec jejich srsti. (Pokud pracujete s kočkou, moc ten chuchvalec nemačkejte, protože kočka se velmi snadno zplstí.) Máte-li k dispozici takový chuchvalec relativně čisté ostříhané ovčí vlny, vezměte si ten. A máte-li někde poblíž obchod s výtvarnými potřebami, kupte si česanec ovčí vlny určený k plstění – začátečníkovi poslouží nejlépe, a ještě budete mít na výběr z různých barev.

Rukavice z černé ovečky a slovenského čuvače

Připraveni? Asi nejtěžší je naučit se z česance (chuchvalce, chcete-li) vytahovat pokud možno stále stejné množství vláken a „krmit“ jimi kolovrat. Vzhledem ke složitější koordinaci pohybů je fajn si vytahování osvojit ještě předtím, než za kolovrat nebo ke vřetánku sednete.

Jednou rukou zlehka držte česanec (chuchvalec). Mezi palec a ukazováček (nebo mezi palec a ukazováček s prostředníčkem) druhé ruky chytněte menší množství vláken, klidně třeba jen pět chlupů, a potáhněte je směrem od sebe. Stačí jen kousíček, nanejvýš pár centimetrů, aby se vám vlákna nepřetrhla a byla pořád spojená s hlavním česancem.

V jedné ruce držím česanec a druhou chytnu pár vláken

Povolte stisk a posuňte palec a ukazováček zase blíž česanci a vytáhněte další vlákna. Postup opakujte, než se vám začne dařit vlákna vytahovat jakžtakž rovnoměrně, lehce, bez použití větší síly a bez větších problémů. S česancem si můžete i různě hrát, zkoušet ho trhat, cupovat v prstech, abyste si materiál pěkně osahali a zjistili, jak se chová.

Příště se podíváme na další věci, které jsou k přípravě vlny před předením potřeba, zjistíme, kde a jak si obstarat vřetánko nebo aspoň něco, co se mu podobá, a v teoretické části se trochu důkladněji zaměříme na běžné i méně obvyklé přadné materiály. Do toho!

Vlákna z česance opatrně vytahuji

Dede: Moc děkuju Ivaně za článek, který jsem… eh… velmi dlouho loudila:)) Ivana dělá spoustu zajímavých věcí, ale její předení je prostě fascinující – aspoň pro mě, která také ráda ví, jak věci fungují. Navíc se ve své tvorbě každou chvíli toulám v historii a tohle je poznání, které k tomu patří. Takže minule jsme s Mamutkem pletli košíky, teď budeme s Ivanou příst. A já se už fakt těším! 🙂

A tak se dnes ptám – máte nějakou osobní zkušenost s kolovratem nebo třeba i tím vřetánkem? Zkoušeli jste někdy příst, nebo aspoň motat z chlupů provázky? A máte chuť si to zkusit? 🙂