„Právě o takovém lese existuje pěkná písnička, kterou měla moc ráda moje maminka…“ Stáli jsme s devítiletým vnukem na mém oblíbeném místě, v čistě modřínovém háji. Chlapec se zadíval na stromy pyšně se tyčící pod modrým letním nebem, aby následovalo nevyhnutelné: „A pustíš mi ji?“
Copak s mobilem a internetem to obvykle není problém, ale mě se nechtělo rušit ticho lesa. „Doma,“ slíbila jsem mu a šli jsme dál. Pravda, doma jsem na to úspěšně zapomněla. Vlastně na několik dní, než jsme na totéž místo dorazili i s vnučkou Kačenkou. „Babičko, tu písničku!“ připomněl se Patrick. Začala jsem honem přemýšlet, kde ji asi najdu, když tiše dodal: „Je na Spotify…“ Ty jo, žasla jsem v duchu – on si ji už našel!
A tak jsem jim pustila Modřínů háj od Karla Kahovce a pro dobrou míru jsme si ji poslechli třikrát. Děti se ještě chvíli ptaly, ale pak se i se psem rozeběhly po cestě. Konec konců, jsme v lese! A já přemýšlela o písničkách. Moje maminka například ujížděla na jazzu a country muzice – zajímavá kombinace, že?
Moje babička zase mohla pořád dokola poslouchat Josefa Zímu. Jak zazněl v kuchyňském dráťáku Pepíček, musel hovor ztichnout – teď se poslouchá! Babička však stejně milovala i opery. Kdykoliv za námi přijela do Prahy, na nějakou jsme šly. Vlastně i to může být důvod mé zdrženlivosti v této hudební oblasti – možná by bylo lepší dětem opery dávkovat jen po jednotlivých áriích:))
Na okamžik mě napadlo – s jakou hudbou si na mě jednou vzpomenou moje vnoučata? Posloucháme spoustu společné muziky, protože moji synové se mnou sdílí písničky stejně, jako si jiní sdílí třeba recepty. A ta hudba je nesmírně různorodá! Neměla bych měla maličko zapracovat na svém… stylovém zaostření?
Pak jsem to ale pustila z hlavy. Pro teď stačí, že jsem mláďatům z 21. století představila Karla Kahovce… 🙂
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2022
Užijte si 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=DbGwH5ZVYSU&ab_channel=Sl%C3%A1vkaDolnikova
A zrovna se ptám – jak by asi vaši blízcí po hudbě poznali vás? 🙂
Včera jsem nebyla na PC, připojím se až dnes.
Od takových 12-ti let ujíždím na písničkách ABBY.
Maminka mi tehdy nahrála ze západoněmecké televize jejich koncert na kazetu. Ano u nás v Plzni jsme německé televize úspěšně sledovali.
Poslouchala jsem to často. A dodnes je to moje nejoblíbenější skupina.
A DEDE, tak jsem se zamyslela a víš, že nevím co poslouchá můj vnuk.
Jo, Míšo, Abba je taky moje srdcovka – i když kapku udýchaná:)) Když jsem kdysi chodila na gymnastiku, na písničky od Abby jsme trénovali – hodinu čtyřicet protahování a posilování v rytmu Abby – těch svižnějších písniček. A pak dvacet minut tance… Hm. Vždycky jsem si říkala, oč by byl můj tanec hezčí, kdybych tou dobou nepadala na ústa 😛
Vnuka se zeptej – je zajímavé sledovat, co se dětem líbí 🙂
Modřínů háj si taky ráda poslechnu, i další od Karla Kahovce. Můj vkus rodina zná a navíc pozná, kdy vařím – tehdy v kuchyni hraje Country radio. 🙂
Jinak poslouchám hity klasické hudby nebo klavírní skladby, anebo ty zmiňované Queeny třeba nebo Nazareth. Měla jsem moc ráda Mekyho Žbirku, jeho Balada o polných vtákoch mě neskutečně dojímá. A nedávno jsem si pustila Vyznanie Mariky Gombitové a ten hlas! – mě prostě rozplakal. No ale abych tu nebyla jen za plačku, tak s vnoučaty poslouchám Pokáče. 😀
Hančo, kdysi mi synovec řekl, že netušil, že při vaření může být diskotéka:)) Jo, tady taky rodina pozná, že vařím, protože hudba je v tu chvíli taková… výraznější:))
Poslouchej, byl to tvůj malý vnuk, který tvrdil, že na autě je samolepka rádia Býk? 🙂 Taková kravina, ale já si to vybavím kdykoliv nálepku rádia Beat vidím:)))
Pamatuješ si to dobře – děda totiž v autě zásadně poslouchá Rádio Býk! 😀
😀
Ač odchovaná na dechovce (nedělní Blahopřání s písničkou na Praze jsme doma protancovali), tak tu můžu poslouchat pouze při specifické příležitosti a tou jsou hody. Jinak ulítávám na tradiční i netradiční cimbálce (např. Hradišťan), folku a trampárnách, doplněno starým dobrým bigbítem ála Queen či Synkopy, o Třech sestrách nemluvě 🙂 . Co se týká vážné hudby, tak jsem zamrzla u Sboru židů či Čtvero ročních období – prostě takový soudobý popík.
Klasika aneb soudobý (tehdy) popík mám taky ráda – jen ty operety! 🙂
S Queen si taky sedneme, já je miluju snad odjakživa:))
ty Tři sestry už vás tu poslouchá víc a já je vůbec neznám. Asi si něco najdu! 🙂
Tři sestry jsou hospodská vyřvávačka, ale dobře se s nima řídí auto, kór když jedeš sama a řveš si s nima, že „Voňavý holky, karty, placatý káry, hory, motorku a lakovaný máry…“
https://www.youtube.com/watch?v=JR2OH_T-7I4
😀 To zkusím:))
Jelikož jediné hudební nástroje, které umím ovládat, jsou rádio, gramofon a nově i PC, jsem odkázaná na ně. A co poslouchám? Od každého něco.
Mám ráda i dechovku, ovšem nesmí to být „hospodské“ písničky jako Padla facka na sále nebo Brambory a růže rostou v jednom sadě. Zato takové Babouky nebo kapely jako Stříbrňanka… ale zas jen vybrané.
Ráda si poslechnu i Zímu, ovšem z jeho předdechovkového období, třeba Bílá vrána s přehledem rozpohybuje moje chromé noženky.
A když si chci opravdu polahodit, pouštím si staré gospely. Slyšeli jste někdy Amazing Grace v podání Home Free nebo Pentatonic? Hodně těchto gospelových a podobných skladeb prezentuje na YT Bill Gaither.
A výčet zdaleka není úplný, těch oblíbených interpretů a skladeb je dlouhatánská řada.
Amazing Grace mám nejradši od Il Divo, tam mě moc mrzí smrt toho Španěla.
Jsem s tebou zajedno. Výborné aranžmá, dudy a vygradovaný vstup Carlose Marína je vynikající. Škoda ho. V říjnu mají mít koncert v Praze, s novým barytonem, americkým Steven LaBrie. Ráda bych si je poslechla, leč jsem pár kilometrů daleko 🙂 .
Tak to není v Praze, ale Bratislavě. Teď jsem si poslechla novou sestavu a… nevím. Baryton krásnej, ale na tyhle tenory moc silný. Ale je to jenom o zvyku a vyladění. Asi.
Tak si to pouštím 🙂 Znám to, ale já je tak nějak nerozeznávám – myslím osobně:))
Tak jsem zase chytřejší.
A máš Jano pravdu, ty dudy!!!
Milá MaRi, „Jelikož jediné hudební nástroje, které umím ovládat, jsou rádio, gramofon a nově i PC“ to jsme na tom stejně:))
Jj Pentatonix jsou úžasný, mám z nich husinu. Nejvíc se mi líbí ten hubeňourek. :o)
https://1url.cz/fMZmB
https://1url.cz/qtVaI
Mám ráda všechny žánry, vylučuji z nich vřeštící hudební skupiny, které ke mně nepromluvily. Dost tíhnu k folkloru, s maminkou jsme při mytí nádobí hodně tyhle písničky neznámých autorů, děděných po generace, zpívávaly.
V poslední době mě pronásleduje Karol Konárik/Robo Kazík v duetu Život je boj. …keď spadneš, dvíhaj sa, stoj!.. V hudbě Mladena Grdoviće a textu Márii Kodajové se oba pánové našli a za originálem Mladen Grdović/Bepo Matešić – Nije u soldima sve, nijak nepokulhávají. V obou podáních mě zasáhla pěvecká dispozice interpretů i když je mezi nimi rozdíl generace. Ale ono mě to zase pustí a najdu si něco jiného. Mám přebohatý výběr! 🙂
Pokud jde o skorofolklór, berou mě Kollárovci 🙂 Jako první jsem slyšela Anka, Anka a byl to vodvaz 🙂 jinak folklór i s dechovkou dobře snáším na hodech, jinak ne.
Ach jo,Roba Kazíka som pochovala.
Verenko, já vím. Snad ne tvoji vinou…?! 🙂
Dostal infarkt,ja som bola len predlžený prst boží
Jano!!! 😀
Léta jsem poslouchala folk a hudbu mého dětství- třeba Semafor- a k tomu folku jsem se vrátila v autě, kde poslouchám Rádio Country. Jinak v autě jedu starší věci Daniela Landy a občas Nohavicu (taky starší kusy). Ráda poslouchám Hradišťan, Radůzu, hudbu z baletu Louskáček a Labutí jezero, Apocalypticu, Ronana Hardimana (tancuje na to Michael Flatley), Asonanci, Druhou trávu… a tak 🙂
Hm, tak my dvě se s hudbou moc nepotkáváme 🙂 Sešly bychom se na Hradišťanu a Apokalyptice 🙂 Ale počítám, že když ti chce rodina udělat hudební radost, má se čeho chytit 🙂
tedy Matyldo, mohla bych ti dělat věkem matku, ale ten mix poslouchám taky ráda. Člověk si u toho odpočine. V autě mám naladěné Country /občas Hradec/.
Marska
Já bych si dovolil trochu odběhnout, ale téma písniček mi ohromně nahrálo na něco, co mi teď běží hlavou.
Vrátil jsem se z pěšího přechodu části Balkánu (no jen půlky, takže 600km, druhou musím bohužel dodělat na jaře), kdy jsem se připojil ke kamarádce.
No a protože se člověk zabavoval různě, tak došlo i na písničky. A teď mám některé písničky, které pro mne budou vždy v hlavě znamenat konkrétní místa.
Namátkou mám
Life is life – stoupání na vrch Drstv, kdy jsem si refrén překřtil na „everybody stinks!“ vzhledem k chození většinou ve vedru
Walk unafraid (z the Wild) – probuzení v Bivak Zoran Šimić (tak nádherné místo, že jsem se zařekl, že o něm nikdy nikomu neřeknu, aby zůstalo tak prázdné, ale tady to snad vadit nebude, jen to nikomu neříkejte 😀 )
Mléčný bar, auta, barbora píše z tábora, krávy krávy – scházení z Bobotov Kuk, nejvyšší hory Durmitoru v Černé Hoře, hopkání po kamenech bylo doplňováno prospěvováním svěrákových písniček a jak daleko si je ještě pamatujeme 😀
Sedam Dana – jazyk oblasti, snaha učit se co nejvíc text při stoupání z města Mojkovac a taky si ten text překládat . Pravda je, že to fakt pomohlo i budoucímu dorozumívání se (sedam dana = sedm dní, říká se tam nemaju vremena = nemám čas a tak)!
Scooter Maria, How much is the fish – Občasné namotivování se do kopce, také hlavně nad Mojkovacem
Laibach Opus Dei – vzpomínka na proruské, prosrbské město Kalinovik v Hercegovině, kdy jsme přemýšleli jestli to je parodie nebo realita. A tahle písnička se k tomu hodila
kate bush running up that hill – logicky hit léta díky Stranger Things, písnička mnoha barů Balkánu, miluju ji už od shlédnutí toho dílu 4. série SF, ale se vzpomínkou na Balkán ji mám ještě o třídu radši
Je to úžasný jak hudba dokáže vrátit momenty, vzpomínky, lidi, místa, úplný vyhledávač v hlavě
Díky za tento komentář – on sem fakt patří!
Moc doufám, že sem napíšeš aspoň střípky o tom přechodu. Jít sám stovky km, to člověka změní. A přes Balkán… Moc doufám, že aspoň sem tam utrousíš fotky! 🙂
Jinak tohle znám, taky mám písničky „vázané“, a někdy docela zvláštně.
Třeba jsem kdysi jako malá holka četla knížku Pohoří zlatého koně – už vůbec netuším, o čem to vlastně bylo. No a k napínavému ději se v rádiu objevila muzika Moricconneho písnička z filmu Pro pár dolarů navíc. https://www.youtube.com/watch?v=1sLv4PIvUDw&ab_channel=StanleySTrailerS2
Já v té době neznala autora, ani film, nic. Ale ta hudba mi sedla k onomu příběhu a já si vždycky vzpomenu 🙂
Možná pár fotek utrousím, ale necítím se povolán o tom psát, dokud nebudu mít projitý celek
Aspoň ty fotky… Koneckonců, můžeš využít i FOTO TOP 22 🙂
Everybody stinks! 😀 😀 To si umím představit:))
Já jsem odchovaná jazzem a hudbou šedesátých a sedmdesátých let. Měla jsem období folku, country, stále miluju jazz. Ale ráda si poslechnu klasiku, raději starší, moderní nějak nerozumím. Kamarádka je naprosto řáplá klasikou, takže jí občas dělám parťáka. A jezdíme spolu na teplickou filharmonii. Co teda fakt nemusím je dechovka
Inko, tak ty by sis s mojí maminkou sedla akorát 🙂
A naprosto tě chápu, pokud jde o „novou klasiku“, nebo snad moderní vážnou hudbu? (jeden název blbější než druhý, co:)) Taky si s tou novější nějak nerozumím.
Čitala som to hneď začerstva/v noci/ a potom dlho rozmýšľala,či moji blízki vedia,aká hudba je blízka mojmu srdcu.Nevedia.Neviem to ani ja.Rada počúvam hudbu všelijakú.Neviem ako Sharka vymenovať autorov,musí sa dotknúť mojej duše.A nevadí,ak sú to opery,operety jazz,pop,folk.Hudba sa mi spája s udalosťami v mojom živote/dobrými i zlými/.Včera som si spomenula na Agnes/Wzkrent,Rotrová/Tak som si ju pustila a v myšlienkach omladla o spústu rokov.
Verenko, naprosto tě chápu – jak co do problému se nějak „zaostřit“, tak s tím vlivem na duši 🙂
jak nedokážu hudbu tvořit a v podstatě ani reprodukovat, nemohla bych bez ní být.
u mne? francouzské šansony a pak Nirvána,Visací zámek,Sex Pistols,Iron Maiden,Mannowar, Tři sestry, Disturbed.. no předělávka The Sound of Silente ( je moje srdcovka)..a Morricone atd..hudba z filmů (tedy z některých)
Sharko, taky máš pěknej mix! Jo a tu předělávku mám v playlistu:))
repertoár mojí mamky: Hašler, Zíma,Vlachovka,Až rozkvetou lípy, Modřínů háj, Moravanka, Buřinky, Kubišová, Javory a popovky 70 let (Urbánková,Vondráčková,Matuška,Gott,Rottrová,Pilarová,Mayer)…
a ráda koukala na pořad Dluhy Hany Zagorové…
Tak to by se naše maminky sešly v mnohém, milá Sharko 🙂 Tedy bez dechovky (každá, kdo byl dostatečně dlouho s mojí babičkou, maminčinou maminkou, časem na dechovky otupěl:)), ale s jazzem a klasickou muzikou. Javory… jo, ty miluju i já 🙂