BTW: Dýňové opojení

Sedí mi v kuchyni na pultě a oranžově se směje – buclaté dýňové sluníčko! Dívám se, jak dřepí v hloučku červeně žíhaných jablíček a sliny se mi zbíhají. Eh, tak co s tebou, milá dýňko, udělám tentokrát?

 

Po většinu svého života jsem měla dýně zařazené do mentálního šuplíku: barvy časného podzimu. To je moc krásný šuplík! Zahrnuje vedle zářivě oranžových dýní i domácí červená rajčata, šípky a hložinky, žlutočervená jablka, žluté hrušky, zlatou cibuli, žlutozelené listí uspěchaných bříz, zelené a červené papriky a temně modré švestky.

 

 

Taky ovšem zářijové modře zářící nebe, čokoládovou hněď polí, jasnou zelenou ozimů a unavenou zeleň proschlých luk. Eh, když nad tím přemýšlím, tak je vlastně září naprosto úžasný měsíc!

Ale zpátky k dýním. V kuchyni jsem znala od babičky dýňový kompot a tím to končilo. Ani ta polévka se u nás v rodině nedělala. Ony taky dýně moc nebyly – jen u těch s velkou zahradou nebo velikým kompostem. Když se kvůli potravinám obhospodařoval každý kousek půdy, tak na roztahovačnou dýni už místo nezbývalo.

Kde je ona teď, tam bývaly hlavně brambory a když zbyl kousek místa, dosadila se tam cuketa. Tak mě napadá – taky se pamatujete na to, jak lidé pěstovali cukety veliké až obrovské, a pak hledali kde koho, aby se jich nějak rozumně zbavili?

 

 

To se pak dělalo cuketové zelí, cuketové buchty a já nevím co ještě, protože bez nastrouhání se ty zeleninové vzducholodě nedaly spotřebovat. To bylo kdysi překvapení, když se proslechlo, že cukety je třeba sklízet ve formě cuketek a jaká je to potom lahoda!

Nějaký čas to trvalo, než jsem objevila v dýni vedle krásy i chuť. A začala jsem experimentovat. Nejdřív jen s polévkou – víte, že jsem snad neuvařila dvakrát stejnou? Dokonce i tehdy, když jsem se snažila:)) To je tím, že si při vaření zcela aktuálně vymýšlím a pak si nepamatuju, co jsem všechno dala.

Takže vedle té základní, kde je cibule a dýně (se zázvorem v podobě koření) jsem do polévky zkusmo přidávala i celer, brambory, papriku (čerstvou – plody), čerstvý zázvor.

A koření? Vedle soli, to býval ten zázvor, kurkuma, někdy středně ostré madráské karí, jindy čili paprička. Tedy nikdy všechno naráz – jen v různých kombinacích:))

 

 

Někdy jsem přidala smetanu, někdy jen plnotučné mléko, jindy nic. Jak říkám – dýňová polévka má u nás mnoho podob podle toho, k čemu ji zrovna vařím: aby byla sytá, hravá, delikátní nebo pikantní.

Ovšem polévka sice může být grunt, ale taková dýně pečená s masem – to je nějaká dobrota! I v tomto případě se většinou snoubí s cibulí, často s paprikou (plodem) a jablkem, někdy s celerem – může to být bulva nebo řapíkatý, podle toho, co má kdo doma a co má rád.

No a u kamarádky jsme jedli grilovanou dýni (taky Hokkaidó) naloženou s česnekem a kořením, jak jinak, než spolu s cuketou. To vám byla úžasná dobrota, dokonce i studené.

Pořád ještě jsem se nedostala k dýni pečené v troubě, ani nevím proč. Inu, třeba se dočká ty dýně, co mi teď i s tou druhou (ozdobnou) právě dělá spolu s kytkami podzimní aranžmá na stole před domem:))

 

A tak se dnes ptám – jaké a jak připravené dýně máte rádi vy? Už jsme někdo někdy zkusil tu špagetovou? Já jo, ale jen jednou:))

 

Aktualizováno: 28.9.2022 — 17:44

26 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Krása! Hokaido jsem letos nesela, tak ani nesklízela, ale na pikantní polévku jsem dostala chuť, tak budu muset zakoupit. 🙂

  2. Dede, moc krásně popsaná paleta berev podzimu !!!!

    Tak jak vypadá a chutná lilek a cuketa jsem prvně poznala až ve Francii (tedy ve 20.). Teď cuketu jíme hodně často jako přílohu, lilek jen v moussace. A vlastně i dýni jinak, než v kompotu jsem poznala až když jsem se vdala. Můj tatínek na chatě pěstoval velké, oválné dýně a dělal z nich výborný sladko-kyselý kompot, v množství, které nám vydrželo celou zimu. Ještě, než mi vzaly krční mandle, jsem trpěla na hnisavé angýny. No a kromě zmrzliny, jedinou úlevou od bolesti byl právě tatínkův kompot. Byl pěkně ostrý a já dokázala na posezení sníst celou půl litrovou sklenici. Chlad a pálivé koření na chvíli dokázaly překrýt bolest od zanícení v krku.

    Nakupovat jezdi hlavně manžel (podle seznamu na papírku) a často neodolá a doveze apple nebo pumpkin pie. Takže, jak jsem tyhle koláče dříve pekla doma, teď už to dělám jen vyjímečně. A na pumpkin koláč náplň koupím už v plechovce. Ale než jsem se usadili tady, ve všech ostatních státech jsem kupovala zimní odrůdu „butternut squash“. V chladnu vydrží dlouho stejně jako brambory (ba déle) a tak jsem ji kupovali vždy ve větším množství. Dělala jsem z ní kaši (postup jako u brkaše), měli jsme jí moc rádi. Tady jsem jí jednou koupila -na pohled stejná, ale byla vodnatá, asi letní odrůda a vůbec nám nechutnala. Polévku z dýně jsem snad nikdy nejedla, jestli ano, tak jsem to zapomněla. Ani z té vychvalované Hokkaido (zjistila jsem, že tady se jí říká „red kuri squash) jsem to ještě nezkusila . Ale třeba jednou !!!

    1. Maričko, ta hokkaido je v podstatě sázka na jistotu – ta se snad ani nedá zkazit 🙂 Ty ostatní, tam bych váhala – těch zkušeností zase tolik nemám. Ale zapečení s něčím s výraznější chutí by bylo určitě dobré 🙂
      Dýňovou kaši jsem zkoušela dělat z hokkaido a kombinovala ji s bramborovou – dobré to bylo. Ta tvoje byla určitě taky dobrá 🙂

  3. Cuketky nám domlátily kroupy a na dýně musím počkat,jestli nějaká ta sousedská ke mně přijde. 🙂 Dříve jsem je odmítala neb přejezená z dětství dýní, mi už radost nedělala. Teď už by nepohrdla a kompot mám nejraději, pomohl mi na dvanáctník a žaludek, je to lék. Dýně jsou krásné! 🙂

    1. Dýně jsou krásné, mnohotvaré a jejich barvy ladí s podzimem 🙂 Vidíš, tys byla z dětství dýněmi přejedená a já je vlastně neznala… Inu, to ta stolice… chci říct Praha! 😀

    1. Tak ta s kokosovým mlékem mě zajímá. Zázvor mi k dýni vždy ladil – používám čerstvý i sušený. Popravdě minule jsem ho dala i do vývaru a přišlo mi to jako skvělá varianta 🙂

      1. Dede, rozvaříš dýni v kuřecím vývaru (v něm máš uvařenou cibuli,česnek,kořenovku,kuličky nového koření,vavřínek – scedíš to) na hustou kaši, a přidáš zázvor strouhaný,trochu skořice a chilli floků (vločky) a zaleješ kokosovým mlékem a poředíš na vyhovující hustotu, necháš probublat a trošku osolíš..

  4. Tak já se bez mučení přiznám, že mne klasické dýně neberou. Svého času jsem byla zásobena dýněmi hókaido, dělala jsem z nich kde co, ono to bylo v mém okolí sousedek IN, ale tím to u mne skončilo, protože ať jsem dochucovala jak chtěla, byly ty recepty u mne zařazené do šuplíku DIETNÍ. A já diety nemám ráda ať jsou jakékoliv! Tahle nechuť k dietám se prohoubila po prodělaném těžkém covidu, kdy jsem ztratila chuť a čich. Dnes už je to dobré, ale na chutě jsem vybíravá.
    Jinak včera jsem přinesla z lesa koš plný zdravých, tvrdých suchohřibů, podělila jsem se o polovinu se sestřenou, ta mi ten koš naplnila zpětně zahradními jablky 🙂 . Mají ještě staré ošetřované odrůdy. Mňam!
    Ňák mne začalo zlobit připojení na internet 🙁 .

    1. No tedy, Alex, ty máš letos parádní podzim, že jo?
      Staré odrůdy jablek máme taky a nedám na ně dopustit 🙂

  5. Z dýně jsem ještě nic nevařila, jsem tím opravdu nepolíbená. Ovšem DEDE ten tvůj recept zapečená dýně s masem vypadá moc dobře. Ani nevím, proč nemám odvahu to zkusit.
    Jen jsme jí jednou po americkém způsobu vydlabali a dali se svíčkou na balkon.

    1. a jak se s hokkaidicí krásně dobarvuje svíčková a stačí kousek.. 😉
      a dýně na paprice (kuče na paprice) to je taky dobrota…

    2. Míšo, klidně to zkus, ono se toho moc zkazit nedá. A ta hokkaido se navíc nemusí loupat – aspoň teď v sezóně ne…

  6. Dělévala jsem kandovanou dýni pro děti, dneska hlavně polívku. Z cukety menší velikosti jsem objevila omáčku k těstovinám, kde se na cibulku uvrhne cuketa nastrouhaná i se šlupkou, přidají se bylinky a podusí se to. Pak se to zaleje smetanou, ale onehdy jsem vydolovala v lednici zapomenutu ricottu a podle mne to bylo ještě lepší 🙂

    1. Chichi, představuju si, jak by po takovém jídle skočil Martin 😛 On a cuketa (a lilek) prostě dohromady nejdou:))
      Ale dýni jí… Mimochodem, četla jsem o dýňové omáčce na špagety, prakticky totéž, cos udělala s cuketou. tedy se smetanou, ne ricottou. Ale věřím, že oboje je dobré (a ricotta méně tučná:))

    2. Já dostávám od kamarádky vždycky vzducholodě/cukety/, nechci urazit, tak je nastrouhám do mrazáku a používám v zimě na zahuštění, třeba pod maso, játrová omáčka zahuštěná cuketou místo mouky je velmi dobrá a kdo to nevidí- nepozná. Moje cuketky ze zahrádky jsou vždycky mini a jsou dobré. Letos se mi urodilo na kompostu mraky dýniček- hokaida. Vůbec jsme je tam neseli jen se přeházel kompost a z loňských zbytků vzešly.

      1. Maruško, představuju si mraky dýniček a musím se usmívat. Navíc jsem si vzpomněla na Terryho Pratchetta a Magrátu (cokoliv, jen ne dýně!:))

  7. Kompot -už jsem někde psala, že na kompot jsem specialista, neb je to jediný, který Bimbo jedl a rád v jakémkoli množství. Jinak u nás se dýně nevařila, cuketová móda přišla někdy v osmdesátých letech a to jsme se teprve rozkoukávali. Cuketa, patizon, lilek – do té doby pro pražáka neznámá zelenina. Hokaidó byl pro mne japonský ostrov, máslová, špagetová a jiná dýně prostě nebyly.
    Dneska je dýně součástí našeho podzimního a zimního jídelníčku, zrovna včera jsme měli pečenou ke kuřecím prdelkám.

    1. Jo, to jsme na tom stejně – u nás ale experimentovala babička, mající k dispozici zahradu a dědu, ochotného tady to zrýt, tady to zalít… 🙂
      To byla doba, kdy mě člověk, kráčející ke mně s odhodlaným úsměvem a obří cuketou v ruce, dokázal vyděsit 😛 😀

    2. inko, když jsi specialistKa na dýńový kompot, napiš sem podrobný recept. Kamarádka mne podarovala 10kg obryní olejnou a moc mne prosila právě o nějaký vyzkoušený a výtečný recept právě na ten kompot. Žebrala jsem nedávno TADY na dedeníku o recept, ale vůbec nikdo se neozval. No, bylo to o víkendu a všichni byli patrně pryč. Prosím,PROSÍM RECEPT

      1. Lenko, napíšu prastarý recept z Goliáše.
        Dýni nakrájenou na kostičky namočit na několik hodin do okyselené vody. Zkoušela jsem ocet i práškovou kyselinu citronovou, ale víc se mi líbil ocet, což může být pamětí z dětství, jak kompot dělala maminka. Pak přidat cukr a uvařit do sklovita. Do každé sklenice dát kolečko citronu i s kůrou a několik hřebíčků a dýni s nálevem. Množství jednotlivých surovin uvést nemohu, vždycky jsem dělala od oka.

        1. Maruško, děkuji za recept. Použiju ale asi nejraději citrónovou kyselinu nebo obyčejnou citrónovou š´távu.taky kolečka citrónů dávám na vaření, ale v kompotu je nenechávám, ptrotože byx neměly podle mne mít citróny kůru a semínka. Totiž,když často vařím bleskový jablečný kompot, nejraději ho dělám hodně najednou. Ještě vroucí uvařená jablka i nálevem právě z koleček citrónů, asi hrsti hřebíčků a hlavně z několika svitků celé skořice nalévám přímo do vysterilovaných šroubovacíchsklínek, uzavírám víčky a otáčím dnem vzhůru, aby víčka chytla a už jsem nic vařit dál nemusela. Kolečka citrónů i s kůrou mi však pokaždé chu´t kompotu zkazila. Kompot s kolečky citrónů vžy hodně zhořkl a hřebíček hořkost ještě bohužel podtrhl. Takže dneska raději nalévám už hotový kompot z jablek, ale hřebíček a kolečka citrónů v něm nenechávám. Aby vroucí kompotová hmota nezchladla moc a víčka sklínek chytila bezpečně, zavazuju hřebíčky do kousku čistého plátna, abych je nelovila mezi nakrájenými jablky. každý je zvyklý na jinou chu´t a já jablečný kompot miluju.nedávno jsem motevřela sklínku s kompotem z loňského roku a kompot neztratil vůbec nic na chuti ani na kvalitz. Už mám uvařených a jednoduše zavařených 6 větších sklínek jbalečnéhomkompotu a na venkovním parapetu kuchyňského okna mi trůní veliký hrnec právě jabl.kompotu, ze kterého si labužnicky umlsávám. Naučila jsem se sladit pouze výtažky ze stévie sladké, takže jsem skoro ve všech potravinách odbourala cukr. I do sladkého pečení sice používám stévii, ale v některých výrobcích se stévií cítím stále ten podivný „ocásek“ stéviové chuti, takže v některých výrobcích používám vlastnoručně vyráběný sirup z datlí. Výtvor s datlovým sirupem je sice trošku tmavší barvy, avšak u tmavších těst(perník, cuketová buchta apod to nevadí vůbec. Dokonce jsem zkusila nahradit cukr datlovým sirupem u veškerou rodinou milovaného plackového dortu(obdoba typu marlenka) a všem dort báječně chutnal. Vzhledem ke své cukrovce na inzulínové léčbě musím používat místo cukru alternativní sladidla. Stévie hladinu glykémie nezvedá ani malinko, datlový sirup glykémi zdvihá jen málo. n Když se nechci uchýlit pouze k umělým sladidlům většinou vyrobených uměle, a nenávidím glukozo-fruktozový sirup, kterému se vždy vyhnu obrovským obloukem kvůli jeho špatnému vlivu na játra i ledviny, nezbývá nic jiného, nežli experimentovat. Podotýkám, že na datlový sirup vždy použiju pouze datle nesířené a hlavně neslazené. Seženu si jich vždy více, abych nemusela svůj datlový sirup zbytečně skladovat v už tak narvané rodinné lednici. a dá bse datlovým sirupem dostatečně osladit uvařený čaj k snídani i mléčný koktejl z nějakého sezonního ovoce. Datlový sirup je přirozeně sladký dost, obsahuje pouze ovocný cukr, takže není třeba už příliš doslazovat. Hlavně datlový sirup nezanechává v pokrmech ten chu´tový nádech jako stévie Můj Jiří si stejně vše doslazuje spoustou vetšinou bílého cukru, Ale jak praví staročeské přísloví, že kdo chce kam…. Protože mlp cukrovku nemá a je to sladomil na desátou, miluje vše přeslazené.Co však není dnes, může nastat v budoucnosti,on neřeší. N milovaném a kole spálí sice dostatek joulů denně, ale nedochází mu, že složení těch zakoupených a doslova sežr….mlsků není z hlediska ochrany zdraví vůbec příznivé.

          1. Rozumím. Lenko, popsaným způsobem jsme to s maminkou dělávaly před nějakými 55 lety, kdy vlastně kromě bílého cukru a sacharinu snad nebylo jiné sladidlo. I citrony bývaly určitě ošetřeny jinak, takže si hořkou chut u dýnového kompotu nepamatuju (a to se hořké chuti vyhýbám).
            Zajímá mě ten domácí datlový sirup. To jsou jen rozmickované datle?

            1. Maruško, vyprskla jsem smíchy nad těmi rozmickovanými datlemi , promiň. Datle nejprve musíš na několik hodin( nejlépe 24 nebo aspoň 12) máčet v obyčejné převařené a zas vychladlé vodě. Dávám asi 250 ml vody na 100 g datlí Poté vodu částečně slijeua datle s vodou velice najemno rozmixuju. je ti jistě jasné, že nemůžeš používat datle s peckami, ale jen ty vypeckované. Já si dobré datle většinou sháním na netu, třeba velmi dobré, nesířené a bez přidaného cukru měli na webu grizlyx. ale možná najdeš i víc a i lepších po finanční stránce. Dobré datle mívali i na http://www.diskont- zahradkar.cz. Udělala jsem si minule velké zásoby slušných datlí, takže mám datlového iurupu v ledničce dost velkou zásobu. Už dlouho jsem je nekupovala, ale vím, že se běžně seženou. a nejsou ani tak drahé. A vrátím se k tomu sirupu:až budeš mít datle rozmixované, slij mix. hmotu přes jemné plátno, aby ses zbavila zbytků slupek nebo nerozmix. datlí. Tohle je vše. pak slij přeceděný sirup do uzavíratelných sklínek a uskladni ho v chladu a raději mimo světlo. Já skladuju sirup ve dveřích lednice, protože nemáme v bytovce pořádný a studený sklep, ve kterém by sirupu bylo nejlépe.A na závěr ještě poslední . Po nějaké době skladování se v sirupu ojevují usazenina na dně a odděluje se voda od datlí. Proto už hotový sirup raději znovu namixuju( stačí tyčovým už jen mixérem a přecedím přes čisté plátno. Poté ho zas uložím. Sladím sirupem všechna svoje pití- čaj a někdy i instantní kávu. Dávám ho do všeho pečení, pokud jeho hnědavé zabarvení nevadí.je to zdravé slazení, po kterém mi glykémie nikdy nevylítne do nežádoucích výšin, protože v sirupu je vlastně vodou naředěný o přírodní ovocný cukr(fruktóza). Taky toho sirupu neužívám nepřirozeně mnoho, protože jsem si léty zvykla na neslaDKOU NEBO VELICE MÍRNĚ SLADKOU CHU´T VŠEHO.Krom daltl. sirupu používám i xylitol, ale s tím musím opatrně kvůli jeho pro mne velmi nepříjemným projímavým účinkům .
              Vyměním vždy po nějaké době xylitol za stévii. Obojí nemá velký vliv na glykémii a čistý výtažek ze stévie nepůsobí projímavě.Stévie má však jakýsi ocásek příchuti, kterou každý buživatel nesnese. Dá se na ten ocásek chuti zvyknout časem . Kvůli cukrovce na inzulínové léčbě musím opravdu přemýšlet nad každým soustem, co vkládám do hu..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN