LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU JUNIOR – Alešandr Veliký: Deus Machina (4)

…a upadl zvonec, a pohádky je konec. Takže je tu poslední část příběhu o bohovi ze stroje. První část najdete zde, druhou tady a třetí tady 🙂

 

Místní zpravodaj

 

„Hle, hostinec Na Holičkách!“ zaradoval se postarší muž.

„Myslím, že tady se ubytovaly i tvoje děti,“ poradil pes.

„Samozřejmě, najíme se tam a odpočineme si!“ sliboval tatík.

V naslouchání moc dobrý není. Nebo na mě kašle! Oběd bych mu ale dopřát mohl…

„A nechcete si poslechnout nějaké novinky?“ zeptal se hostinský.

„Drby a klepy!“ zamručel rytíř skrz pečeni.

„Ne, čistou pravdu! Dnes se na Čertohrad vydal povedený čtyřlístek. Vzali si provazy a šli dělat nějaké pasti. Nějací Jiří, Anežka a…“

„Co? Moje děti? Rychle za nimi, než něco provedou!“ vyprskl otec a vyběhl z krčmy.

Samozřejmě nezaplatil.

„Verbež jedna rytířská!“

 

Téma: Pravda

 

Životní poslání

 

„Já jsem takový kolovrátek. Spřádám nitky osudu, proplétám životy různých postav, dávám pozor, aby se potkaly tam, kde se potkat mají. Ovšem nesmí se příliš zasukovat, to by pak nevedlo k ničemu. No, prostě udržuji rovnováhu. Předu pevnou nit, aby vydržela. Samozřejmě, musí být i jemná, aby se s ní dalo pracovat. Ty nitě, to jsou dějové linky. A z těch, z těch se uplete svetr. Nebo spíš kniha. Nebo rovnou celý fantastický svět, záleží jen na představivosti. Ovšem já knihu nepletu. To už dělá spisovatel,“ básnil bůh.

„Buď už ticho, nebo tě z toho stromu neodřízneme!“ okřikla ho Eliška.

 

Téma: Kolovrátek

 

Kdo s koho

 

Adam a jeho přátelé si už vedli boha do krčmy, když v tom se před nimi objevil starší muž.

„Tatínek!“ zhrozila se Anežka. Ovšem ten si jí nevšímal, rovnou se pustil do nadávání bohovi.

„Dostal jsem se k prameni zla! K tobě! Ty mi budeš kazit děti! Nabádat je dávat relikvie čarodějnicím a dělat pasti na zahradníky!“ křičel otec.

„Ale to já nebyl!“ ohradil se bůh. „To si vymyslel tady Adam.“

„No, víte, to nebyly pasti na zahradníky, ale na tohohle boha ze stroje!“ vysvětloval Adam.

V tom se do debaty vložila Eliška. „A jak víte, co jsme tu dělali?“

 

Téma: K pramenům

 

Psí kusy, pardon, psí hlasy

 

„Jak bych se to měl dozvědět?! Pověděli mi to můj rádce a pes!“ naštval se otec na Elišku.

„Pes?!“ vyhrkla Anežka.

A maskování je v háji! Teď si rozmyslím, co mi bude viset doma. Asi rádce u postele! Nebo v předsíni?

Bůh zbledl.

„Náš pes mluvil? A jak?“ divila se Anežka.

„Takovým zastřeným hlasem.“ došlo konečně tatínkovi, že tohle není normální psí řeč. „Zvláštní, působil tak nějak nachlazeně. Asi se nastydl, když jsem ho hnal do rybníka. Nebo si vyřval hlasivky na posly? Opravdu chraptěl.“

„Takový hlas jsem taky slýchal,“ pronesl bůh ze stroje.

Fajn, tak vám to vysvětlím přímo!

 

Téma: Co mi visí doma

 

Bolestivá (ne)skutečnost

 

Adam seděl na posteli a zoufal si. Propadnout se do knihy nebylo hrozné. Ale to, že jeho domovský svět byla jiná kniha, to bylo moc. Zatracený zastřený hlas.

Já jsem spisovatel, co vás všechny napsal. Pro pobavení čtenářů!

Kdyby nebyl alespoň taková potvora! Místo milosrdného vymazání vzpomínky na zdrcující odhalení skutečnosti jim dal každému příručku pro literární postavy. A jemu navíc manuál „Návod na použití boha ze stroje“. Prý se mu bude hodit v příštím díle. Pche! Adam si v něm začal listovat.

„Přivolání boha, zlepšení situace ve vývinu příběhu, zneškodnění nepřítele…“ Zarazil se. „Projití čtvrtou stěnou? Co to je?“

 

Závěrečná poznámka: Zbořit čtvrtou stěnu v literatuře znamená, že postava v knize přímo interaguje se čtenářem. Například se ho zeptá, co by v podobné situaci udělal čtenář. Ovšem co znamená touto stěnou projít…

 

Téma: Ve vývinu

 

Magie sportu

 

Adam běžel jako o život. Boha musí dohnat, jinak je všechno v pytli. Bohovi na výsledku tolik nezáleželo, ale běhal taky dost rychle. V ruce měl vytrhané stránky z „Návodu na použití boha ze stroje“ zmačkané do tvaru míče. Adam i bůh měli společný cíl, chatrnou fotbalovou branku na konci ulice.

„To musím dokázat!“ říkal si v duchu Adam. Měl pocit, že mu srdce vyskočí z hrudníku a vezme s sebou i plíce. Razantně přidal, vyrval bohovi míč a vrhl ho do branky. Ta se vyplnila jasným světlem. Sportovní rituál byl úspěšný. Adam skočil přímo doprostřed brány. Ta opět zhasla.

 

Téma: Bonus – Sportovní drable

 

Pro vás šáteček, pro mě náplast

 

„Co děláš v mém bytě?“ nadává soused.

„Promiňte, já…“ omlouvá se Adam.

A šmitec! Konec drabblení, dámy a pánové! Adam se naštěstí neteleportoval rovnou ke mně, ale k sousedovi. Tak vám tady můžu ještě zamávat šátečkem, než mě Adam dojde seřvat. Někdy si ty postavy dělají co chtějí, nepřijde vám? A můj mozek taky! Proč bych dával do té knihy návod, jak se dostat ke mně?! To je vyloženě proti logice! Tady někdo chtěl, aby mi Adam na úplném konci seriálu dal do zubů. Ale kdo by zvládl vytvořit takhle mocný rituál… No jasně! Já toho boha ze stroje přetrhnu!

 

Téma: A šmitec

Aktualizováno: 21.9.2022 — 06:59

19 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tááák zase až dnes,včera jsem se asi někam propadla. 🙂
    Díky, bezva, pobavilo,budu se těšit na další,pokud budou a ony budou, že?! Jináč se propadneš a bude. Piš,piš, jde Ti to skvěle!

  2. Alešandře! Krásně jsi z příběhu vybruslil – teda dal jsi důležitý gól! 🙂

    A stejně jako Dede – loňská drabblata o Šarikovi byla výborná (a klidně přiznávám, že nejprve jsem k nim přistupovala tak nějak… no, nevěřila jsem ti. A pak jsem četla s otevřenou hubou!), a letošní jsou ještě lepší.

    Máš fantazie na rozdávání. Tak piš a rozdávej…

  3. To je škoda, že už je konec!
    Dalo by se zveřejnit ještě něco dalšího, než za půl roku začne nový DMD?
    Ohromně jsem se bavila.

  4. Moc se mi to tvé literární tvoření líbí, mohlo by občas pokračovat i po prázdninách. Máš to asi v genech.

  5. Milý Alešandře, už loni jsem se tvými příhodami z tanku a okolo něj velmi bavila, ale letos to bylo snad ještě lepší 🙂
    Vtipné, navenek psané lehkou rukou a skvěle ses vyrovnal se spoustou ošidných témat (za mě vede Roucho Evino:))
    I dnes jsem se bavila – a Životní poslání se ti povedlo na jedničku.
    Ovšem myšlenka rozlícených literárních postav pronásledujících autora… ty jo! To aby se člověk občas fakt bál 😀

    1. Ano – na tohle by autor měl myslet a zacházet se svými postavami pokud možno… lidsky. I s těmi ne lidskými (hmm, neplést si s nelidskými 😉 ).

      1. Však i ty moje se vzbouřily – teď! Ale ráda jsem podlehla, i když teď abych vymyslela jiný závěr knihy 😛

  6. Tedy Alešandře, letošní série se ti moc povedla. Máš vlastní originální svět, zabydlený postavami s úžasnými vlastnostmi i charaktery. Na jejich návrat v příštím DMD se vyloženě těším. Piš dál.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN