Tento článek je věnován Juliánovi, který od narození žije v záchranné stanici ZO ČSOP Nyctalus a v sobotu 17. září mu bude přesně devět let a tři měsíce.

Na začátek přebírám Juliánův příběh, který vyšel k jeho devátým narozeninám na facebookové stránce ZO ČSOP Nyctalus.

Všechno nejlepší, Juliáne! 🥳🦇

Další z příběhů netopýrů, kteří jsou u nás natrvalo, bude patřit Juliánovi — samci netopýra velkého, který má dnes deváté narozeniny. Jeho příběh je jeden z těch pohnutějších, protože Julián je tzv. psychický hendikep — to znamená, že mu fyzicky nic není a je schopný létat. Do přírody se ale přesto vrátit nemůže. Jak se to stalo?

Julián se narodil 17. 6. 2013. Jeho matka, která dostala jméno Julinka, pochází z mateřské kolonie v Hranické propasti, kde se těsně před porodem, 16. 6. 2013, zranila. S ošklivou zlomeninou dvou prstů křídla měla být dobrovolníky převezena k nám do Prahy 18. 6., ale protože Julinka v noci před převozem nečekaně porodila, nepřevzali jsme do péče netopýra jednoho, ale rovnou dva.

Od začátku bylo jasné, že je velmi nepravděpodobné, že Julinka bude moci ještě někdy létat. Naše zkušená paní veterinářka jí vyrobila speciální dlahu, podporující zlomené prsty, aby měla aspoň šanci — a s ní i Julián.

Julinka a třídenní Julián

S netopýřími mláďaty je to totiž složité — od matek se učí obrovské množství netopýřích dovedností, bez kterých si v přírodě neporadí. Netopýří život je náročný a v různých částech roku vyžaduje různé úkryty, množství složitých sociálních vazeb a komunikaci s ostatními a v neposlední řadě také lov specifické kořisti na specifických místech.

Proto není možné vypouštět mláďata samotná; pokud mají mít šanci, musí odletět s dospělým netopýrem, ke kterému mají silnou vazbu, což v případě, že se matka do přírody nevrátí, někdy řeší „adoptivní teta“. Netopýrů velkých ale v záchranných stanicích končí velmi málo, „adoptivní tety“ k vypuštění tedy ve většině případů jednoduše nejsou. Neměl ji ani Julián.

Týdenní Julián

Julinka své mládě poctivě odkojila a vychovala, schopnost letu se jí ale nevrátila a Julián byl tedy postupně už jako mladý zvykán na kontakt s člověkem. Let si cvičil již záhy v rozletové voliéře, ale zůstal u nás, se svou matkou. Protože se netopýři mohou pářit už v prvním roce života, byl vykastrován, aby mohli zůstat spolu, ale nezplodili potomstvo. Julinka ale bohužel 2. 12. 2013 uhynula a Julián tak na nějakou dobu zůstal jen v lidské společnosti, s výjimkou příležitostných návštěvníků svého druhu, kteří se u nás čas od času přechodně léčili.

Julián je velmi plachý, a dokud bydlel sám, málokdy opouštěl úkryt v lidské přítomnosti. Najíst se chodíval až za tmy, když lidé spali.

Před dvěma lety mu ale osud zavál do cesty trvalou společnost — starší, zkušenou netopýrku velkou Mariellu, která se neostýchá najíst bez čekání do noci. Najednou si měl s kým povídat, od koho se učit a ke komu se tulit.

Julián mimi

Chtě nechtě musel začít vycházet z úkrytu i za dne, jinak by na něj moc jídla nezbylo.

Netopýři velcí v přírodě loví brouky na zemi. Vyhledají je echolokací, přistanou, doženou, velkým skokem je chytí a odletí s kořistí do bezpečí. Jíst z misky je pro ně tedy o trochu méně nezvyklé než pro druhy, které loví za letu. Julián si umí vzít cvrčka nebo červa i z krabičky. Už cvaknutí pinzetou je pro něj signálem, že se blíží nějaká neobvyklá pochoutka, a tak záhy nedočkavě číhá v nejbližším úkrytu.

Julián se, se svou mírnou, plachou povahou a hořkosladkým životním příběhem, stal netopýří předlohou pro našeho výukového pomocníka. Plyšový Julián je průvodcem našich programů pro MŠ, dětem vypráví, jak se netopýři narodí, jak se o ně maminka stará, jak vypadá netopýří školka a co obnáší příprava na zimování.

Tak ať jsi spokojený, Juliáne. Všechno nejlepší.

ZO ČSOP Nyctalus

Měsíční Julián v dlani

Julián je netopýr létavý, a tak potřebuje trénovat, aby mu nezačalo atrofovat svalstvo. Nejlepší by bylo poskytnout mu bezpečnou voliéru, ale tyhle možnosti bohužel nemáme.

A tak přestavuji na voliéru moji lodžii, kde je přece jen více prostoru na poletování.

Není to naštěstí moc komplikované. Zkontrolovat netopýrotěsnost (to se týká těsnění na okrajích zasklení lodžie, které může divočejší počasí posunout mimo pozici). Zavřít a zajistit všechna okna a skla. Pověsit moskytiéru přes prádelní šňůry a vytáhnout z ní jeden cíp, aby dosáhl do Juliánova boxu. Rozložit deku přes sezení. Zkontrolovat pozici květináčů a lamp. Roztáhnout látkové žaluzie. Bude se na nich dobře viset.

Měsíční Julián trénuje létání

Má to tři háčky.

Háček 1: Jsem zvyklá od jara do podzimu celou noc větrat byt, hlavně když jsou vedra a chci jej co nejvíc ochladit. Pokud mám zabedněno, abych ráno nehledala netopýra po bytě, nemůžu vyvětrat.

Háček 2: Ačkoliv Julián už pár nocí na lodžii strávil, a ještě před ním se tam předloni proletovala divoká mláďata, nemůžu se zbavit obav, že se mu něco stane. Přestože 20gramový netopýr na sebe těžko shodí květináč. Přestože Julián nemá žádný problém s echolokací a všem překážkám se bez problémů vyhne.

Háček 3: Netopýři nemůžou mít tělesnou teplotu nižší než jejich okolí. To znamená, že pokud teplota překročí 38°C, netopýrovi hrozí přehřátí. V improvizované voliérce bývají uprostřed letních veder i vyšší teploty. Naštěstí je orientovaná západním směrem. Ráno ho tedy musím odstěhovat zpátky do bytu.

Vzhledem k háčku 2 nemůžu na lodžii vypustit Mariellu. Může vyšplhat do výšky a pokusit se o vzlet. Mariella má jedno křídlo amutované, takže by mohl následovat ošklivý pád.

Julinka s maličkým Juliánem – video

Na lodžii jdeme spolu. Juliána přesazuji do jeho boxu. Je na něj zvyklý. Cítí se tam doma. Je to jeho bezpečný úkryt, do kterého se vrátí, až bude unavený. Sedám si s knihou do křesílka. Když se nebudu příliš hýbat, Julián by se měl osmělit a opustit úkryt. Kdykoliv doma večer sedím v obýváku, slýchám v ohrádce pleskání jeho křídel. Nestydí se.

Chyba lávky.

Po hodině se jdu tiše podívat k boxu. Je tma. Zkoumám pohmatem. Na hraně nahmatám srst, připravená křídla a vzteklý pískot.

Celou dobu čekal, až konečně odejdu.

Pro lidi je nejvyšší čas jít spát. Nemám odvahu nechat Juliána přes noc venku samotného. Putuje zpátky domů k Marielle.

Julián – video 

O pár dní později zase upravuji lodžii na voliéru a tentokrát musím Juliánovi věřit, že noc v improvizované voliéře zvládne. Odnesu ho i s boxem na lodžii a diskrétně se vzdálím.

Za půl hodiny ho jdu zkontrolovat. Už je venku z boxu, poletuje nízko a schovává se pod stůl.

Druhý den ráno ho najdu spát v boxu v záhybu plyšové látky. Spí jako ve spacáku. Odnesu ho i s látkou a nechám přeběhnout domů do minivoliérky. Ne, nechce se nechat nosit. Lidi jsou fuj a nešahat.

Doufám, že aspoň z výletu byl nadšený.