Duben, drabble psát budem.
Téma fyzikální není nenormální,
nejvýše nezvyklé.
A tak čtěme o fyzice,
jak je u mě obvyklé. 🙂
Čtvrtý výběr začíná,
inspirován knihou slavnou,
vstupme přímo v jádro dění,
nedá nám to práci žádnou.
Přiznám se, že letos jsem se fyzice dopustila dvou DVD (=dost velkých drzostí, výklad zkratky dle Marka Ebena). Lehce jsem veršovala a připsala dvě pokračování úžasné knížky, kterou mám moc ráda a kterou mohu doporučit i jako osvěžující prázdninové čtení. S nimi se dnes rozloučíme:
Pan Tompkins už zase spí
(psáno na téma Místo, kde se nechceš probudit)
Úvodní poznámka:
Děkuji Toře za inspiraci – drabble je na její objednávku, tak si ho užijte.
Četli jste úžasnou knížku George Gamowa (a později i Russela Stannarda) Pan Tompkins (stále) v říši divů? Popisuje mnoho zajímavých situací na základě neustále stejného úvodního schématu: hlavní hrdina usne na fyzikální přednášce a propadne se přímo do tématu, které je na ní probíráno. Je to dost velká drzost, ale zkusme jeden příběh přidat.
Takže přednášející mluví, drásá na tabuli vzorce, a panu Tompkinsovi už padá hlava…
Drabble:
Otevřel oči. Než se stačil rozkoukat, cosi do něj vrazilo, až se roztočil. A po chvíli znova a znova.
„Nechte mě!“ zakřičel. Nenechali. Kam až dohlédl, točily se miliardy spolutrpitelů a z dálky zaznívala podivná píseň:
„Stojatá vlna – ouha,
je dvanáct centimetrů dlouhá,
molekuly vody rotují,
potraviny oteplují.
Magnetron silným je zdrojem
s proměnným magnetickým polem
o frekvenci gigahertzové…“
„Myslím, že máslo se už rozpustilo!“ řekl povědomý hlas. „Mikrovlnka je skvělý vynález.“
Maud?
No to je tedy dílo! Jeden si zajde na přednášku z elektrotechniky, objedná si sen o vysokofrekvenčních oscilátorech, a místo toho pomáhá v kuchyni své vlastní manželce!
Závěrečná poznámka:
Princip mikrovlnné trouby spočívá v roztočení molekul vody, obsažené v potravinách – v másle jí je skoro dvacet procent – vlivem vnějšího elektromagnetického pole. Zdrojem tohoto záření je magnetron, který budí vysokofrekvenční oscilace na frekvenci 2,45 gigahertzu, čemuž odpovídá vlnová délka dvanáct centimetrů. Magnetrony jsou však součástí nejen mikrovlnek, ale i radarů a naprašovaček, které vytvářejí kovové povlaky na řezné nástroje či pokovují vzorky pro elektronové mikroskopy. Takže skončit v mikrovlnce je ze všech možných aplikací to nejnudnější. 😀
Opera poučná o tom, jak naslouchat zvukům z hlubin vesmíru
(psáno na téma Hlasy z hlubin)
Úvodní poznámka:
Povoláme zase pana Tompkinse, který má chvályhodný zvyk usínat na přednáškách a mít na nich živé fyzikální sny.
Takže pan Tompkins poslouchá něco o radioteleskopech a pomalu se mu klíží oči…
Drabble:
Probudila ho fanfára, jasná a triumfální.
Heroický bas zapěl:
„Slyšte, fyziky rytíři,
vakuem se zvuk nešíří.“
Brýlatý muž vystoupil na pódium a pokračoval:
„Neměl jsem nejdřív tušení,
jakého původu je rušení,
co snižuje kvalitu hovorů zámořských.
Na prahu objevů stál jsem obrovských.“
Dramaticky se odmlčel a pokračoval:
„Radioteleskop pak jiní postavili,
do centra galaxie namířili.
A tak, kde nedalo se nic vykoukat,
radiové vlny začli vědci poslouchat.“
Rozsvítil se velký transparent a přečetl sám sebe:
„Zpívám tu potichu,
zpívám tu tence,
radiové vlny i zvuk
mají stejné frekvence,
proto jde kosmu naslouchat-“
„Vstávat!“
Zatracené uklízečky! Vzbudit ho před koncem představení!
Závěrečná poznámka:
Sto slov je sto slov, více se do nich nevešlo.
Na jeviště vystoupil Karl Jansky a uvedl vznik nové disciplíny astrofyziky, radioastronomie. Na základě jeho domněnky, že rušení mezikontinentálních hovorů způsobuje mimo jiné i mimozemský zdroj, byl zaměřen intenzivní radiový vysílač v souhvězdí Štíra ve středu naší Galaxie.
Asi nejznámějšími radiovými vysílači jsou pulzary, o kterých jsem psala kdysi dávno muzikál o Jocelyn Bell Burnell (https://sosaci.net/node/17606 – ano, ta, co nedostala Nobelovu cenu, protože v době objevu byla teprve studentkou). Pulzary lze poslouchat beze změny frekvence signálu, což se nám snažil naznačit transparent těsně před tím, než pana Tompkinse vzbudili.
V naší Sluneční soustavě si můžeme poslechnout samotné Slunce (vysílá v radiových vlnách, a dokonce – což jsem nevěděla – v něm běhají i zvukové rázové vlny) anebo Jupiter: https://www.aldebaran.cz/zvuky/index_solsys.php
Přeji všem krásný den a uvítám jakékoliv povídání o živých snech.
„místo toho pomáhá v kuchyni své vlastní manželce!“ 🙂
No to je tedy pro mne objev, že mikrovlnka používá „vodu“ z jídla ! Celá závěrečná poznámka je účastně zajímavá. A navíc, někdo musel přijít na to, jaké talíře (nádobí) je nutné používat (nic kovového). Dalším kouzlem fyziky pro mne zůstává to, že v mikrovl. krásně prořeji zbytek pizzy, ale papír, na který jsem ji položila neshoří ??? Já v té mé jen přihřívám, zatím jsme nikdy nic nevařila ani nepekla.
I druhé drabble je převelice zajimavá. Sice ne „vesmírné hlasy“, ale záhadou jsou mi i „mezikontinentálních hovory“. Na tf. hovory do Evropy používám (velice levnou) službu, jakýsi systém „dial around“ – satelit, který můj signál zachytí a „odrazí“ k volajícímu. Nejčastěji mluvím s bratrem (volám mu z naší pevné linky na mobil). A jeho slovaa, byla :“co děláš v Londýně, ve Varšavě, ve Španělsku…“ protože tahle města s čísly mu ještě donedávna naskakovala na mobilu, nikdy ne číslo z USA. Když se to stalo poprvé, pochopitelně na hovor nereagoval. Přes mail jsme se dohodli, že to asi budu já a měli jsme z toho takovou „vítací legraci“. Hovor je většinou čístý a třeba i hodina hovoru odtud do Prahy nikdy nestojí víc, než deset dolarů (když volám jinam z pevné na pevnou je to ještě levnější). Teď už je v éteru satelitů asi mnohem víc, takže i u bratra většinou naskočí správný volatel. Je to skvělý systém, za který jsem vděčná, ale jak funguje, nemám ponětí. 🙂
Dobrý večer, Maričko,
ona legenda vypráví, že prvním popudem pro použití mikrovln na ohřev jídla bylo, když se fyzik motal příliš blízko radaru, rozpustila se mu v kapse čokoláda. No a pak přišel ohřev másla a dalších věcí. Papír neshoří, je v něm jednak málo vody, jednak z něj odebírá teplo ta pizza (navíc z mokrého papíru by se z voda vypařovala, tím mu odebírala teplo – můžeš poměrně dlouho ohřívat vodu v papírové krabičce i na ohni a papír se maximálně opaluje, ale nehoří).
Satelity – ano, taky jedna věc, kterou si budu muset ještě dostudovat. 🙂 V podstatě je to podobný efekt jako v mikrovlnce při použití kovového nádobí – vlnění se odráží podobně jako světlo od zrcadla. Může se odrážet jak od satelitu, tak od ionosféry, ale vím o tom zoufale málo. 🙁
Dík za osvětu.
Díky za komentář. 🙂
Parádně jsem se bavila, jsi skvělá! Je fajn číst o fyzice tímto způsobem, moc mne to baví. Pustila jsem si ty zvuky z odkazu a kočku vyděsil Jupiter, buď je odjinud nebo se lekla,že je zase na původním místě před teleportací.Verše se mi taky moc líbí. Dík! Já bych se určitě v některých učebnách taky propadla do hlubin vesmíru. 🙂
Jenny, díky moc za milý komentář. S tou kočkou jsi mě hodně pobavila.
Rád jsem si to připomněl a znovu se pobavil.
Díky.:)
Dede, díky za dotaz. Máš pravdu, nádoba se od pokrmu ohřívá, ale pokud je v jejím materiálu voda, může se ohřívat i samotná nádoba. Musela bych se na to podívat důkladněji, ale třeba v zubech je kolem deseti procent vody, v kostech ještě víc, je v kamenině. Jestli chceš, tak večer pohledám nějaké podrobnosti.
Měl by to být porcelán – u těch zahřívacích misek, ale není to ten dobrý, tenkostěnný. Třeba mají ty misky blíž ke kamenině než to vypadá 😛
Bavím se znovu a ještě jednou díky za věnování.
Taky děkuji, Toro.
Dobře, přiznám se bez mučení – dnes jsem si vychutnala hlavně to básnění. Ale na druhou stranu – konečně jsem pochopila princip mikrovlnky – takže voda za to může! Hmm, kdo by si to byl pomyslel (hlavně my, fyzikální analfabeti). No, a že vesmír vydává zvuky – no jasně, nějak se ti zelení mužíčci musí domlouvat, ne?! Předpokládám, že ne všichni jsou telepati… i když, neslyšela jsem někde něco o telepatických vlnách 🙂 🙂 😉 ?!
Neslyšela, zpráva byla odeslána do mozku přímo.:D
Ano, voda.
Díky za komentář, Ygo.
Jo a k těm živým snům. Když pominu své obvyklé sny, které jsou obvykle chaotická směs normality s absurditou bez vyprávětelného děje, občas se mi stane, že ve snu najdu řešení něčeho, s čím si v bdělém stavu lámu hlavu. Potíž je to nezapomenout!
To se mi stalo občas taky, Dede. Nejlepší je vstát a konat, nebo aspoň zapsat a jít znovu spát.:)
Ano! :-))
Milá JJ, díky moc za další porci vtipně předžvýkané vědy 🙂
Poslouchej, s tou mikrovlnkou – jak to, že někdy je nádoba už horká a pokrm jen vlahý? Stává se to… a přitom by nádoba měla být teplá jen toho, co je v ní, ne? Může to být tím, že je něco husté a tak to po krajích rychleji předá teplo nádobě, zatímco uprostřed se to ještě nedohřálo?
O „mluvícím“ vesmíru jsem už četla, takže tam jsem se chytala snáz – i když je mi jasné, že s pochopením surfuju jen po povrchu a moc vln nečeřím 😛
Odpověď je výš, Dede.
Ehm, já si to přečtu ještě jednou po kafi a třeba mi to dojde 🙂
Dík za upřímnost. 🙂 Jo, kafe často pomáhá. 😀