Milí čtenáři, andulky se vracejí. Dočkáte se zbývajících drabblů a přihodím jeden bonus ve kterém se možná někteří z vás najdou.
Téma: Chtíč
Úvodní poznámka:
Místo: Praha – Pražský hrad
Drabble:
Na Hradě je takový pán, který všechno chce. Nejdřív chce svrhnout prezidenta, pak chce jeho podpis.
„To je ale chtíč, všechno chce!“ pípaly si andulky.
„Chci vyměnit českou vládu!“ ozvalo se. „Chci aby bylo povoleno řídit podnapilý!“
Chtíče si všimla ochranka, a odvedla ho.
„Teda, to byl ale chtíč!“ řekla maminka.
„Copak neví, že by mohl ohrozit provoz, kdyby řídil opilý?“
„No, je to chtíč co chce všechno,“ přidal jsem se. „I nesmysly.“
„Já chci jíst!“ doprošoval se Pepík.
„Tak pojď ty chtíči, dáte si jídlo, půjdete do auta a my se půjdeme najíst.“
Chtíče jsme už ten den neviděli.
Závěrečná poznámka:
Takže tak. Snad se vám to líbilo, budeme až do 24.4 v Praze. Jo a v autě je odvětrávání a je duben, takže takové vedra nejsou.
Téma: Jako Fénix z popela
Úvodní poznámka:
Jsme v Praze, na hotelu. Jelikož prší, tak andulky budou vykládat o zrození andulčat.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/F%C3%A9nix. Cituji: Fénix zemře spálením sebe samého a opět se ze svého popela narodí.
Drabble:
„Andulčata, víte, jak jste se narodila?“ zeptala se Pepinka.
„Jo, já vím!“ hlásil se Karlík.
„No to jsme se vyklubala z vajíček, jako Fénix ze svého popela.“
„Ano, narodili jste se svépomocí.“
„Ale Karlíku, ty vajíčka Pepinka a Kiki snesly,“ namítla Bonnie.
„Bonnie, my jsme vajíčka snesly a vy jste se sami bez naší pomoci vyklubali,“ pípla Pepinka.
„A kdo to byl ten Fénix?“ zeptal se Monclík.
„To byl bájný pták, co se dokázal narodit ze svého popela, a příště poslouchej!“ napomenul ho Pepíček.
„A proč se nemůžeme taky narodit ze svého popela?“
„Protože nejste bájní ptáci,“ uzavřela debatu maminka.
Závěrečná poznámka:
Docela zajímavé, co?
Teda to jsem ani nevěděl o tom Fénixovi.
Jinak už se pomalu blíží konec DMD, tak snad to dopíšu
Téma: Denní chléb
Úvodní poznámka:
Praha: Prokopské údolí
Jinak vím, že pekařství tam není, je to jen z důvodu drabblu.
Drabble:
Procházíme se a slyšíme hlasy.
„Denní chléb! Denní chléb! Kupte si!“
„Snad denní tisk?“ zeptala se maminka.
Šli jsme se tam povídat a opravdu, pán prodává chleba, čerstvě napečený.
„V Prokopském údolí?“
Jelikož jsme neměli na hotelu chleba, koupili jsme si ho.
„Hele, Tome, my bychom si taky dali náš denní chléb, tím myslím proso.“
„No tak, vy nedožerové, tady máte a ať se neopakuje ta situace jako v Písku.
Vyzobali jste celý zásobník a ztloustli jak prasátka.“
Ten chleba byl tak dobrý, že jsme ho snědli s maminkou na posezení.
Šli jsme si tedy koupit ještě bochník na zítra.
Závěrečná poznámka:
V neděli jedeme do Varů, tak si v Praze užíváme taky přírodu.
Zítra nic nebude, ale dneska jdu napsat bonus.
Téma: Šelma
Úvodní poznámka:
Místo: ZOO Praha
Nevím, jestli je třeba za psy příplatek, ale na andulky jsme potřebovali vlastní vstupenku! No, holt v Praze je draze.
Drabble:
„Hyeny!“ pípal Karlík.
„Andulky, to je šelma. Neublíží vám, ale když do klece vleze nezvaný návštěvník, tak ho klidně zraní.“
„Hele, liška, to je taky šelma, ale psovitá.“
„Pojďme se podívat na vlky, šelmy psovité.“
Poté, co jsme si prošli oddělení šelem, šli jsme se podívat na exotické ptactvo.
Všimla si mě paní a ptá se: „Nesete nějaké ptáčky do klece?“
„No dovolte, to jsou vlastní andulky, mají dokonce i vstupenku!“
„My budeme útočné šelmy!“ pípaly andulky.
„Tu máš, ty ženská!“ klovl ji Pepíček, když si ho chtěla pohladit.
Z důvodů bezpečnosti jsme se přesunuli do jiného oddělení pražské zoo.
Závěrečná poznámka:
Docela agresivní, co?
Od zítřka Karlovy Vary.
Téma: Pravda
Úvodní poznámka:
Místo: Karlovy Vary
Drabble:
„Andulky, musím vám povědět pravdu. Pravda je taková, že vás původně nemělo být třináct.“
„Fakt je to pravda?“ zeptal se Monclík.
„Ano, fakt,“ odpověděl jsem.
„Hele, Vary!“ pípala Čiko.
„No, ale vy do lázní nepolezete!“ naštvala se maminka.
„Mami, pravda je taková, že nám je pohlídají.“
„Aha! já úplně zapomněla.“
„Andulky, udělají vám koupel, když budete hodné.“
„To je pravda? My už mlčíme!“
„V řeřiše vám dají lázeň, a nakonec osvěžení v kopru.“
„To snad není pravda! Takové lázně!“
„Ano, jelikož jsme v lázeňském městě, tak si to užijete, maminka půjde na kolonádu a já na proceduru. Tak jedem, mami.“
Závěrečná poznámka:
Je pondělí, já po celém dni školy ani nevím, jestli to splňuje téma, ale snažím se.
Téma: Kolovrátek
Úvodní poznámka:
Místo: Karlovy Vary
Drabble:
„Andulky, víte, na čem se předly nitě?“ napadlo mě na kolonádě.
„Na kolovrátku?“ tipl si chytrý Karlík.
„Ano, kolovrátek byl na to určen.“
„Kolovrátky byly k ničemu!“ ozvalo se.
„Ale, kdyby nebyl kolovrátek, tak by si lidé nemohli uplést svetry a byla by jim zima.“
„Existuje balada Zlatý kolovrat, to je taky o kolovrátku,“ pípkal Karlík.
„Tak vidíš, že kolovrátky jsou nedílnou součástí české historie.“
Opustili jsme kolonádu.
„Hele, muzeum českého venkova, pojďme se podívat,“ navrhla maminka.
„Půjdeme, ale andulky musíme nechat v autě.“
„To je škoda,“ smutnily.
„Uděláme vám fotky, a vsaďte se, že tam najdeme aspoň jeden kolovrátek.“
Téma: K Pramenům
Úvodní poznámka:
Karlovy Vary
Drabble:
„Andulky, jdeme k pramenům. Ale jelikož jsou horké, vy tam nemůžete.“
„To je škoda,“ vzdychaly.
„Ale kdybychom jeli do Mariánských Lázní, tak bychom byli blízko k pramenům řeky Teplá. Když půjdeme do historie, tak k pramenům tady jezdil jeden pán jménem Karel IV. Ale většina lidí má k pramenům respekt, dokážou totiž opařit,“ řekla maminka.
„Se není čemu divit, když mají přes sedmdesát tři stupňů,“ přidal moudro Karlík.
„Ale k pramenům té říčky bychom se mohli někdy podívat,“ navrhl jsem.
„Hele, a kde my budeme, když vy budete v pramenech?“ zeptal se Honzík.
„Vy budete zase v kopru,“ řekla maminka.
Závěrečná poznámka:
Výlet jede do finále! Od zítřka jsme na hranicích.
Téma: Co mi visí doma?
Úvodní poznámka:
Hranice s Německem
Drabble:
„Ahoj, co ti visí doma?“ napsal mi kamarád.
„Třeba nějaké obrazy, pochvala ředitele školy…“ přemýšlel jsem.
„Nám visí doma lapač na moly!“ pípal Monclík.
„Ten taky, a máme tu i můj absolventský list,“ psal jsem dál.
„Tome, co furt vymýšlíš?“ zeptala se maminka.
„Ale, píšu, co nám visí doma.“
„Dobrý den, vítejte v Německu,“ pípla mi SMS.
„Co, já tady datluju do mobilu a už jsem mimo ČR,“ podivil jsem se.
„Doma nám taky visí netopýr, spí tam,“ připomínala se Pepinka.
„Ano, ten taky. A jdu zpátky do Česka, nebo mi bude viset pokuta na nástěnce.“ Jsem totiž bez pasu.
Závěrečná poznámka:
A co visí doma vám?
Téma: Ve vývinu
Úvodní poznámka:
Jedeme domů a vyprávím andulkám.
Drabble:
„Andulčata, věděli jste, že jste se narodila jako holá kuřátka?“
„Fakt? Jsem krásný, přece!“ urazil se Monclík.
„Ano, vyvinulo se vám peří, ale každému jiné. To je geneticky dané.“
„A jsem já vůbec ve vývinu, ještě?“ zeptal se Karlík.
„Ano, možná ještě trochu povyrosteš.“
„Když jste byli malinkatí, tak jste byli hodní, ale jak jste vyrostli, tak je někdy s váma utrpení,“ řekla maminka.
„No jo, když byli v pubertě, tak s nimi přežít byl boj.“
„Ale ve vývinu jsou vlastně i dospělé andulky, budete se vyvíjet až do konce života,“ řekl jsem.
„Ten čas ale letí,“ vzdychla si maminka.
Závěrečná poznámka:
Pěkné, co?
Téma: A šmitec!
Úvodní poznámka:
Konec měsíce je tu a letos to bylo docela zajímavý. Na pokračování 20 dnů. E kniha je i letos (myslím) tak mi napište drabble, co se vám nejvíc líbilo.
Drabble:
Šli jsme na jazzový koncert.
Andulky si pípaly a nás to bavilo.
Jenže jednomu violistovi upadl smyčec a andulky se na něj snažily dostat.
„A šmitec!“ okřikla je maminka. „Tome, podej to pánovi.“
Podal jsem violistovi smyčec a za odměnu jsem si mohl zahrát.
Bylo to horší než rozeřvané andulky.
„A šmitec mému hraní, radši jdu pryč.“
Doposlouchali jsme koncert a chystali se odejít, jenže jedna andulka chybí.
„Monclíku, kde jsi!“ řvali jsme.
Ochranka se nás zeptala jestli nám nechybí andulka protože nějaká okusuje smyčce.
Šli jsme si pro Monclíka a maminka spustila: „A šmitec s koupelí na jeden měsíc.“
Závěrečná poznámka:
Chudák Monclík.
Tak, a slíbený bonus pro ty kdo dočetli až sem:
Téma: Deníkový záznam
Úvodní poznámka:
Dnes bude záznam z deníku, kterak jsme byli vybírat kalhoty. Děje se 14.4.
Drabble:
14.4 – Obchodní centrum
9:20 – Vidím pěkné kalhoty, ale nejsou v mé velikosti.
9:25 – Našel jsem kalhoty v mé velikosti, ale nejsou pohodlné.
9:47 – Zkouším si už asi dvacáté kalhoty, ale žádný mi nejsou dobře.
9:55 – Přešli jsme do slim oddělení, ale kalhoty jsou mi úzké.
10:05 – Vzdali jsme hledání kalhot, vzali jedny, co mi jsou jen trochu volné, a jdeme do oddělení opasky.
10:19 – Zkouším pásky, ale všechny jsou špatně dlouhé nebo mají hrozné zapínání.
10:36 – Vzdali jsme to a nechali si zkrátit pásek, co má dobré zapínání
10:45 – Opouštíme obchod.
Závěrečná poznámka:
Myslím že ti, co mají nekonfekční velikost, mi rozumí. Tím myslím třeba malé a hubené, vysoké a hubené osoby… Takže tak.
Andulky snad prominou, ale nejvíc se mi líbil bonus. To je TAK ze života! Fakt nerada nakupuju na sebe oblečení a divím se, že to někoho baví 🙂 Ve tvém podání to je ale velevtipné 🙂
Andulky cestovatelky, co se rodí svépomocí a vůbec mají fůru zájmu,zážitků a taky řečí… Pěkně jsem si početla,tak ať krásně rostou a jsou z nich andulky vzdělané a sečtělé se smyslem pro humor obsažený v drabblech,sdílený semotamo s námi. 🙂 Tome, dík!
Nemáš zač. Jinak andulky už jsou odrostlejší puberťáci a bude to s nimi zajímavé.
Vesměs čtivé, to bonusové drabble je asi nejlepší.
Děkuji.
Hezké, tyhle andulky se tedy v kleci nenudí 🙂
Velmi se mi Líbila poznámka, že se andulky „rodí“ svépomocí !!! Je to tak u všech živočichů, kteří se líhnou z vajec, jen mě dosud nenapadlo to takhle přesně nazvat. Bravó ! A při tom jsem už mockrát sledovala líhnutí našich želviček z vajíček. Jen – oproti andulkám – se želvičky rodí nejen svépomocí, ale maminka vajíčka snese, zahraba a opustí. Želvičky pak musí od prvního dne spoléhat jen a jen na sebe a už v zárodku zakódované, zděděné instinkty.
To jsem se poučil. A děkuji za pochvalu
Buď rád, že vybíráš kalhoty pro sebe a ne oblečení pro zvíře. Tuhle jsme kupovala reflexní vestičky pro psy do podzimních plískanic a bylo to něco podobného jako s těma kalhotama.
No psům a malým dětem nevysvětlis že si to musí obléct a říct jak jim to je.
A psi ti to neřeknou už vůbec
Jak vidno, andulky se ve světě neztratí 😀
Jak by ne, když jsou správně vzdělané 😀
Díky za připomenutí drabblátek.
Nemáš zač. A vzděláváme od andulčat.
To jsou ale zcestovalé andulky! 🙂
Jinak tě, Tome, ujišťuji, že i pes v pražské ZOO musí mít vlastní vstupenku. A zatímco páníček – senior nad 70 let zaplatí celou 1,- Kč, pes, ať je starej nebo mladej, platí furt 100,- Kč! 😀
Jsou hodně zcestovalé.
Jak říkám v Praze je draze.
🙂
Díky
Vtipný historky. Vlastně jsem se chtěla zeptat už na DMD, ale asi jsem na to zapomněla: opravdu může člověk do ZOO s vlastní andulkou, když jí koupí vstupenku, nebo to je autorská licence?
Je to autorská licence.
Zdravím andulky i jejich autora 🙂
Dnes se mi moc líbilo a oceňuju, jak ses vyrovnal s tématem chtíč:))
Tohle se mi taky líbilo:
„Hele, a kde my budeme, když vy budete v pramenech?“ zeptal se Honzík.
„Vy budete zase v kopru,“ řekla maminka.
😀
No a k těm oddělením v obchodě… věřím, že existují lidé s konfekční postavou. I když, pravda, by jich měla být většina, proto konfekce, ne? Ale mezi mými známými je to samá výjimka! Někdy menší, někdy větší, ale jsou. Ty lidi si prostě narůstají jak je napadne 😛
Děkuji za pochvalu.
No konfekce je dělaná pro průměrné osoby ale …
Zdravím andulky i Toma, ráda jsem si po DMD zopakovala.
K poslední otázce – ano, tohle znám, i když obcházím slim oddělení obloukem.
Narodili jsme se svépomocí je hezký zápich. 🙂
Já taky, ale občas něco ze slim oddělení mi sedne a potřebuju opasek 🙂