Netopýři se všude vplíží a drabblata nejsou výjimkou. Tahle vznikla v rámci akce Duben měsíc drabble 2022 a patří do kategorie „Popularizujte tu vědu!“ 🙂

 

 

ZUBY!

Téma: Nejez tu židli

 

Netopýry každou chvíli lidé přirovnávají k myškám.

Myškám!

Přitom podobností mezi myší a netopýrem je určitě méně, než mezi myší a člověkem.

Myš má přední a zadní packy. Člověk nohy a ruce. Netopýr nožky a křídla.

Zuby máme taky. Všichni. Myši mají dva páry velkých přední hlodáky a někteří lidé mají taky čtyři pěkně velké řezáky! Sice jsou všechny nahoře a ne proti sobě, ale to je detail.

Naopak netopýr má všechny řezáky hezky srovnané (jako většina lidí), pak dlouhé špičáky a jídlo kouše ostrými stoličkami.

Naše zuby jsou na kousání hmyzu, ne nábytku.

A co vy lidé, okusujete židle?

 

Poznámka: Netopýři mají společné předky s rejsky a ježky. S myší je opravdu spojuje jen příslušnost k savcům a velmi přibližně velikost, která se zpravila měří v jednotkách centimetrů.

Netopýří zoubky (v tomto případě možná ještě mléčné) můžete vidět třeba zde ( https://www.youtube.com/watch?v=x6_kB5nFUmQ)

 

POPULARIZACE

Téma: Bublina

 

Samice. Holka.

Samec. Kluk.

Nyctalus nyctalus. Nyktal. Rezoun.

Myotis myotis. Myoťák.

Pipistrellus pipistrellus. Pipouš.

Pipistrellus nathusii. Nathusiák. Parkouš.

Vespertilio murinus. Vespík. Pestrák. Syčák.

Epsteticus serotinus. Netopýr večerní. Serotin. Netopýr vzteklý.

Hypsugo savii. Netopýr Saviův. Saviák.

Rhinopolus hipposideros. Vrápenec malý. Vrápouš. Hruštička. Pytel. Ksichtíček.

Tolik jmen, kdo si to má pamatovat? Co hůř – kdo to má všechno zapomenout? Popularizace mimo vlastní bublinu může být pěkně složitá!

Stačí si vzpomenout, že netopýr nemá štětiny, na čůrání se otočí a zvedne ocásek, nesnáší vejce, kojí mláďata a nosí je pod křídlem, nemotá se lidem do vlasů a místo krve baští obyčejný nudný hmyz.

 

OTŘES!!!

Téma: Místa kde se nechceš probudit

Varování pro netopýry: fujlidi

 

My netopýří se probouzíme na různých místech.

V zimě v jeskyni, nebo v dutině stromu (my rezouni jsme zrovna otužilci), v boxu v záchranné stanici. Obvykle jen na půl jednoho oka, to nám na otočení se a vykonání potřeby stačí. Na jaře a na podzim všude možně. V létě v letním bejváku.

Jsou však místa, kde se jednoho krásného dne probudíte a víte, že tady jste spali naposledy.

Obvykle za to můžou lidé.

Třeba tihle chiropterologové nám procvaknou křídlo, prý kvůli nějaké DNĚ!

Někteří nás dokonce okroužkují!

A ti ostatní – protože máme huňaté heboučké kožíšky – nás omatlávají uprostřed dne!

Děs!

 

Poznámka: Netopýři se v minulosti kroužkovali na předloktí. Takový kroužek jim ale překáží a když se jej zbaví, zůstávají jim velké jizvy. Místo kroužkování se tedy začíná používat odběr vzorku DNA pro porovnání s databází. Provede se „vycvaknutí“ malého terčíku z létací blány. Netopýrovi taková malá dírka nevadí a rychle mu zaroste. Netopýří létací blána je totiž jedna z nejrychleji se hojících savčích tkání.

 

 

NEBUDIT!

Téma: Čtyři strofy katastrofy

 

Spíme v jeskyni, tělo na tělo, kožíšek na kožíšek, křídla složená.

Najednou kolem chodí lidé, vzduch je vlhký od jejich dechu, hádají se o místa a nesvítí na nás baterkou, aby nás prý nerušili. Probouzíme se pomalu. Když jsme vzhůru, lidé jsou pryč.

Pár dní, další procesí. Probouzíme se. Jsme hubenější.

Hned den nato další lidé. Radují se, že se dostali na prohlídku ještě poslední únorovou neděli. Dva spoluspící letí ven hledat jídlo. Už je nikdy neuvidím.

První březnová sobota. Další nadšení lidé, spokojení organizátoři s těžkými pokladnami. Vím, že už se příště neprobudím. Letím hledat jídlo.

Držte mi palce.

 

Poznámka: Ať už je sebevíc cool a top a exkluzivní akce, na kterou se dostanou jen nejrychlejší, tohle se dít nemá. Jestli jste se k něčemu takovému naskytli, ohlaste to organizaci ČESON.

Hibernující netopýři se neruší. Tečka. Když jim náhodou vlezete na zimoviště, okamžitě je opusťte. Probuzených hibernantů, kteří v záchranné stanici vykrmí a zazimují, je jen část. Mnozí nemají to štěstí, že se o ně někdo postará, a spousta jich nepřežije i přes veškerou péči.

Pokud vám zimují ve sklepě, zkuste to s nimi vydržet do jara. Odborníci z téže organizace vám poradí, co dělat pak. Určitě vám poradí, i kdyby to bylo akutní a nevydrželi jste s nimi do jara.

 

 

PŘES HRANICE

Téma: Na hranici!

 

Když se řekne „přes hranice“, lidi myslí na Schengen, případně pasy, případně ostnatý drát a bratry Barešovy. Případně na očkování nutné k cestování do exotických zemí.

Nám je to jedno.

Lítáme si kde chceme. Hranice států nás nezajímají.

Zima na jižní Moravě, léto v Estonsku? Vy lidi přece taky sníte o letních bytech.

Očkování taky neřešíme. Vzteklinu chytit můžeme.

Nemusíte plašit. Drtivá většina z nás je zdravá. Nemocní mají jasné příznaky.

Ale zuby si nečistíme, takže žádné matlání holýma rukama.

Když se k nám něco velkého blíží rychle shora, obvykle to znamená, že nás to chce sežrat a ne omatlat.

 

Poznámka: Vzteklina je u nás zcela vymýcená, co se týče nelétavých netažných zvířat. Na Sibiři se ale najdou kolonie, kde je spousta netopýrů nakažená vzteklinou. Takové zvíře má neurologické příznaky a chová se divně. Netopýři mají unikátní organismus a vzteklinu můžou přežít – možná se díky jejich výzkumu jednou povede najít na ni lék.

V Čechách se naposledy pokousání vzteklým netopýrem vyskytlo v 90. letech na jižní Moravě (výzkumní pracovníci při monitoringu v jeskyni). V novém století byly odborníky zaznamenány jen dva nálezy netopýrů s jasnou vzteklinou. Případy úmrtí na vzteklinu po pokousání netopýrem se vyskytují spíš v oblastech, kde se také vyskytuje netopýří vzteklina – namátkou Sibiř, jižní Amerika…

Všichni dobrovolníci v záchranných stanicích a pracovníci s netopýry jsou očkováni proti vzteklině. Tím získáte pasivní rezistenci, takže pokud vás pokouše jasně vzteklý netopýr, stejně ještě musíte na pár vakcín do nemocnice. Za desítky let se to, co vím, tady v ČR nikomu nestalo.

 

 

POŘÁD DOKOLA

Téma: Křížový výslech

 

Pííííísk! Pořádné hlasité echo! Startující stíhačka hadr!

„Co jsííííí?“

„Můra!“

„Jak tlustá jsíííí?“

„Vůbec ne, nestojím za to!“

„Kde jsíííí?“

„Nikde!“

„Kde jsííí?“

„…“

(Mlčení je ti málo platné, stejně vím, že je to 32,689 metru!)

„Kde jsííí?“

„…“

„Kde jsííí?“

„…“

„Marcóóóó!“

„Polo! Ups…“

„Kde jsíííí?“

„…“

„Kde jsi, kde jsi, kdejsikdejsikdejsi?“ (Rychle pár rychlých ech do zásoby)

„Vykašli se na to, ulov si nějakou tučněj -“

„Mlaskkřupkřup.“ (Fofrem polknout, ať zase můžu pískat a vidět!)

„Kde jséééém?“

(Tři celé osmnáct metru od stromu, vyhnout se)

„Kde jsíííí jídloooo?“

Hodina, pořád dokola. Pak se rozhlédnout, zjistit kudy se letí domů a letět spinkat.

 

Poznámka: Netopýr těsně před ulovením kořisti zrychlí echolokaci, aby si udělal dobrý přehled o okolí, než bude žvýkat a nebude moci echolokovat. Říká se tomu potravní bzukot, protože je z něj jasné, že je netopýr vteřinu od svačinky.

Netopýři spí přes 20 hodin denně.

 

 

RŮŽOVKA

Téma: V rouše Evině

 

Netopýří mimina se rodí holá, růžová a slepá. Hned po narození je máma, otočená zrovna hlavou nahoru, chytí do ocasní blány a pomůže mu pod křídlo. Tam se mládě důkladně přichytí k bradavce a následující dny stráví pod křídly mámy, v přechodové komoře mezi dělohou a světem.

Po pár dnech už je mimino tak velké, že je máma nenosí na lov. Taky začne černat.

Proč?

Chlupové folikuly se totiž začínají činit a skrz kůži pak prosvítá budoucí netopýří heboučká (u některých druhů až huňatá) srst.

Ve dvou týdnech má mládě pár chlupů, ale ve třech už hladkou tmavohnědou mláděcí srst.

 

 

 

 

 

SAMETOVÝ ZÁZRAK

Téma: Zrzavec

 

Zrzavec?

No děkuji pěkně!

Obvykle mi říkají zrzoune nebo rezoune. Nebo nyktale, tak mi říkají nerdi, kteří když začnou mluvit o netopýrech, neví kdy přestat.

Jsem sametově hebký a hladký.

Všichni takhle nevypadáme.

Pár druhů netopýrů je dlouhosrstých. Třeba velcí, hvízdaví, večerní, nejmenší, parkoví, vrápenci … no dobře, mnoho druhů.

Zatímco my rezaví a parkoví máme hladkou srst svádivě sotva skrývající pěkné tvary, chlupatci vypadají jako chlupatá koule s křídly. Lidi je musí o to víc omatlávat, aby zjistili, zda nejsou hubení.

Huňatost nemusí být výhra.

Navíc jsou nudně blond a brunet, zatímco my rezaví jsme ve všech odstínech krásně zrzaví.

 

Poznámka:

Netopýří druhy mají skutečně různě dlouhou srst. Navíc díky rozdílům v tělesné stavbě u některých (n. rezavých a n. velkých) stačí pohladit oblast za krkem a nahmatáte zimní tukový val, zatímco u jiných musíte hladit mezi lopatkami a nenahmatat tam příliš hlubokou mezeru. Nezkušeným se to dost špatně odhaduje, zvlášť když jsou tyhle druhy zpravidla dlouhosrsté a vám radí zkušenější na telefonu. Modří už asi vědí – ano, mluvím o pipouších a hlavně o obzvlásť chlupaté Pipoušce.

 

 

 

 

ÚTOK Z HLUBIN

Téma: Hlasy z hlubin

 

Hlubina.

Černá díra.

Propast směřující nahoru.

Hlasy.

Spousta.

Že by vchod do pekla?

Hlásky! Mnoho hlásků!

„Mamí, kde jsi!“

„Mamí, mám hlad!“

„Mamí, je mi zima!“

„Mamí, on mi šlápl na křídlo!“

„Mamí, ona mě dloubla křídlem!“

„Mamí, jaktože nemáš cecík nad křídlem?“

„Protože ho mám pod křídlem, miláčku!“

„Mamí, ségra schválně pije z mojí bradavky!“

„Mamí, už jsi zpátky z lovu?“

„Mamí, ty jsi šla čůrat?“

„Mamí, zahřej mě!“

„Mamí, dneska nám sem koukali lidi! Prý naše budka vypadá jako odpadkový koš!“

„Mamí, já chci jíst!“

„Mamí, já nechci jíst!“

„Mamí, podívej, jak si protahuji křídlo!“

„Mamí!“

„Mamí!“

„MAMÍÍÍÍÍ!“

 

Poznámka: Netopýří letní kolonie čítají desítky samic. Každá má 1 mládě, některé druhy mívají dvojčata.

To je pěkně velká školka.

Každá matka pozná své dítě, ale určitě vnímá cvrlikání ostatních.

Více o zateplených budkách najdete zde (https://lhmp.cz/2015/03/10/ve-stromovce-vyrostou-byty-pro-mistni-netopyry/).

Přirovnání k odpadkovému koši jsem slyšela na vlastní uši. Od mláďat (lidských).

 

KYTKY JEŠTĚ NEROSTOU!

Téma: Kde jenom ty kytky jsou

 

Na zimu jsme letěli přímo do záchranné stanice. Byli jsme hubení a unavení. Nebyl čas hledat pořádné zimoviště.

Lidi nás nacpali do boxů a odvezli velkou hlučnou smrdící věcí plnou hlučných smrdících lidí jinam.

Tam nás jiná člověk krmila. Trochu. Pak víc. Pak hodně. Pak jsme pochopil, že se nakrmím sám z té kulaté věci!

Pak nám vyrobili zimoviště.

Moc se mi tam líbilo.

Takže když jsem slyšel o odjezdu, vyplížil jsem se z boxu a zachumlal do deky. Měkké. Hebké. Hmmmm…

Pak jsem byl najednou vytažen z postele. Ještě ani kytky nekvetly!

Hrůza!

Načež mě odvezli do oficiálního zimoviště.

 

 

Poznámka: Vypravěč byl, jak vidno z fotky, byl krásný a dobře připravený na zimování. Letos na jaře byl vypuštěn s několika desítkami dalších netopýrů, které u nás zimovaly.

Holá ruka není příliš dobrý příklad. Jsem očkovaná proti vzteklině, ale netopýr si zuby nečistí. V ten moment jsem ale byla tak překvapená, že mě ani nenapadlo vzít si rukavici. Ještě napůl vytuhlého nadávajícího netopýra jsem strčila do kapsy a okamžitě zavolala do stanice.

Pohled z lidské strany najdete zde ( https://www.dedenik.cz/2022/01/05/host-dedeniku-netopyr-budecsky-ujecenci-a-akinetici/).