V loňském DMD si naše dámy užily menšího napětí. A jak to tak vypadá, ono jim to snad chybí, nebo co! Proto se letos rozhodly, že vyrazí na dovolenou. Společnou. Dámskou. Kdo?
Anna, statkářka tělem i duší, tchýně Marušky, matka Vaška Kovandy.
Karolína, knihovnice a vášnivá čtenářka.
Marta, kadeřnice. Studnice vědomostí, ví o všem, co se v obci šustne.
Jindřiška, čerstvá důchodkyně, bývalá učitelka tělocviku a odborného truhlářského výcviku.
Jejich letní jízda bude určitě oslnivá.
Dálky volají
Téma: Po hlavě
“Už mám sbalené kufry! Všechno nachystané! A Jiří mi řekne, že musí okamžitě pracovně odjet! Chápete to?”
Jindřiška, Anna i Marta koukaly na kamarádku s pochopením. Opravdu prekérní situace!
“Tak krásnou cestu jsem vymyslela!” lkala Karolína.
“Mirek se taky tváří, že letos nikam nemůže,” zahučela Marta.
“Naši pojedou až koncem léta,” řekla Anna. „Beze mě.“
“Hele,” napadlo Jindřišku, “co kdybychom vyrazily my čtyři spolu? Itálie, Řecko, Francie… dálky volají! Pojedeme s Karolínou místo Jiřího! Když už má sbaleno!”
Zadívaly se na sebe. Anně zablesklo v očích.
“Děvčata, nakonec, proč ne?”
“Takhle bez přípravy?”
“Jasně! Tohle je přece to správné dobrodružství!”
Karolína v tom má jasno
Téma: Křížový výslech
“Karolíno, jaké máme plány?” zeptala se Anna.
“Nejdřív Florencie. Katedrála má dvojitou kopuli.”
“Dvojitou?”
“Po jedné lezeš, druhou máš nad sebou.”
“Nechci lézt po kopuli, “odsekla Marta. “Co moře?”
“Florencie je ve vnitrozemí,” zavrčela Karolína.
“Co restaurace,” zajímalo Jindřišku.
“Těch tam je,” mávla rukou Karolína.
“A obchody?” přidala se Anna.
“Jistě! Most zlatníků!”
“Chci italské šaty!”
“Což socha Davida, bez šatů?”
“Jo!” nadchla se Jindřiška.
“Davida?” zapochybovala Anna. “Já viděla obrázek. Zepředu nic moc. Ruce dobrý, ale…”
“Zadek? Ten má pěkný!”
Karolína předestřela ještě baptisérium, galerii Ufizzi…
O moři ani slechu.
Tři ženy na sebe pohlédly. Tu ukočírovat bude umění!
Stopem jako za mlada?
Téma: To za mých mladých let
“Čím pojedeme?” napadlo Martu.
“Stopem!” vyhrkla Jindřiška.
“Nás tak někdo vezme,” zchladila ji Karolína.
“Už vidím, jak stopujeme,” ušklíbla se Anna.
“A řidiči nás objíždějí obloukem!” zasmála se Marta.
“No co, báglík, karimatku a jedem!” nedala se Jindřiška. “Nám vždycky někdo zastavil!”
“Jo, před čtyřiceti lety, plus mínus,” usadila ji Anna.
“Potřebuju kufr!” zamračila se Karolína. “Veliký! Knížky a průvodce něco zaberou!”
“Tak jak teda pojedeme?”
Anna otevřela ústa, ale než něco řekla, skočila jí do toho Marta:
“Tvou dodávkou, smradlavou od sejrů, teda nejedu!”
“A víš o autě, které nesmrdí a vejdem se do něj i s kuframa všechny?”
Čím pojedem? Bublinou!
Téma: Bublina
“Koukejte, tenhle obytňák! S tím by se jelo! Čtyři postele, záchod, sprcha…”
“Dyk je to velký jako kráva! Má na to někdo z nás řidičák? Já teda ne.”
Zavrtěly hlavami. Nemají.
“Co třeba oktávku? Tahle by šla, že jo?”
“Tam se teda naše kufry nevejdou!”
“Tak čím pojedeme?”
Pohlédly znovu na monitor.
“Hele, co tohle? Volkswagen California, něco takového přesně hledáme!”
“Ten vypadá dobře!”
“Ale to půjčovné! Připočti hotely, v tomhle se čtyři nevyspíme!”
Smutně vzdychly.
“Děvčata!” vpadla do kuchyně Anna. “Mám auto! Bibi nám na dovolenou půjčí jejich Bublinu! Vypadá jako tenhle Volkswagen, navíc je prý nafukovací! Jaká jsem?”
Bez kafe a bez záchodu
Téma: Čtyři strofy katastrofy
“Itálie!”
“Konečně kafe!”
“Ristretto!”
“Cožeto?”
“Káva, Marto, nejlepší na světě!”
“Na pumpě?”
“Tady je výborná káva i na pumpě!”
“Co tu píšou? Closed! Záchod! A mně se zrovna chce!”
“Closed znamená zavřeno, Aničko.”
“Takže žádný kafe? Žádný záchod?”
“Tak. Jedeme dál.”
“Co je zas tohle?”
“Kolona.”
“Už stojíme strašně dlouho, mně se už děsně chce…”
“Musíš vydržet!”
“Já vydržím, můj močák ne!”
“Další pumpa za pět kilometrů, tímhle tempem za hodinu!”
“Konečně sjezd. Já snad prasknu!”
“To auto jede nějak divně, holky. Táhne do strany!”
Zoufale koukaly na vyfouklé kolo.
“Ženský, nevíte, kde má Bublina rezervu?”
“A má ji vůbec?”
Život na zámku
Téma: Červík na dubu
“Karolíno, to se ti povedlo! Na zámku jsem ještě nikdy ubytovaná nebyla!”
“Ani já! Vidíte ty vyřezávané skříně? A ty postele! Nádhera!”
Nadšení je přešlo v noci.
“Holky, spíte? Tady něco šustí!”
“Spíš chroustá!”
“Jindřiško, nejíš něco?
“Já ne! To takoví malí roztomilí červíci v tom úžasným nábytku!”
“Červi! Tady nebudu! Ani minutu!”
“To jsou červi duboví, ti na člověka nejdou!”
“Hele… já musím… kde je tady záchod?”
“Už zas? Venku, na chodbě!”
Anna vzala za kliku, ale ta jí zůstala v ruce. “Ježíšmarjá, jak se to…?”
“Italové,” povzdechla si Jindřiška. “Červotočů plný postele, ale červík v klice jim chybí!”
Zlatí červíci
Téma: Místa kde se nechceš probudit
“Rozsviť, já na tu kliku kouknu,” nabídla Jindřiška.
“Uáááááááááááá!”
“Co je zas tohle?”
“Švábííííííííí!”
“Tady už nebudu! Jdu do auta!”
“Nejdeš, děvče,” pronesla Anna, kliku v ruce. “Druhá půlka vypadla, ven se nedostanem.”
“Jindřiško?” na technicky nejzdatnější kamarádku se upřely tři páry prosebných očí.
“Milá děvčata,” rozhodila jmenovaná bezradně rukama. “Říkaly jste: berte jen to nejnutnější. Nářadí je v autě.”
“Co budeme dělat?”
Marta ukázala na okno. “Svážem prostěradla a utečem!”
“Do vodního příkopu?”
Zbytek noci strávily na stole.
Ráno přivolaný hoteliér našel v pokoji čtyři fúrie a spoustu pozabíjených švábů.
Vypitý minibar velkoryse přehlédl, ale slevu na ubytování nedal.
Kde je Bublina?
Téma: Přísloví
Ze zámku ‘nahoře huj, uvnitř fuj’ se vypotácely čtyři zombie.
“Nejdřív snídani!”
“A kafe! Bez kafe umřu!”
“Holky, kde je Bublina?”
“Někdo nám ukradl auto!”
“Han-no ruba-to la nostra mašina!” slabikovala Karolína.
Karabiniéři na ni nedůvěřivě koukali. “Targa auto? Numero?”
“Sami jste numera,” vrčela Marta. “Koukejte ho najít! Presto! Prestissimo! Rubato!”
Anna vytáhla doklady.
“Quella macchina è rimorchiata. Od-ta-še-né!” nahlédl do překladače policista. “Spa-tne parko-vani!” rozzářil se. Vyřešeno!
Pokuta činila 50 eur.
Taxík na odtahové parkoviště stál jako čtyři vstupenky do galerie.
“Tady jsme měly strávit odpoledne,” lkala Karolína, když projížděly kolem.
Jindřišce zasvítily oči: “Ale ta pláž támhle je zdarma!”
(Asi jste poznali, ale pokud ne, tak: Na posr… i hajzl spadne, ale také to může být Vše špatné je pro něco dobré…)
skvělýýýýýý 😀 a Statek č. 2 už je naskladněn a fičí do Karpat 🙂 to se těším…
Hurá! Na knížku se strašně těším, budu po ní určitě koukat!
Italská dovolená mě bavila číst už v dubnu, má to švih a výborně jsem se bavila!
Florencii bych moc ráda viděla, Karolína jako by snad byla moje alter ego, bohužel rodina by nejspíš reagovala podobně jako holky :-))
Šváby bych možná nějak přežila, ale vím jistě, že bych měla hysterický záchvat ze štěnic!
Nevím, jestli tě nezklamu, ale z určitých důvodů bude knížka o jízdě po severu Evropy, ne jihu. Ale doufám, že se ti bude líbit stejně…
Ale vůbec ne. Sever nebo jih, určitě to bude jízda!
Opět jsem se pobavil… 🙂
Díky.
Téda děvčata, obdivuji, že jste vůbec vyrazily a navíc rovnou do Italie 🙂
Ač „pouze“ drabblata povedlo se vám je poskládat tak skvěle, že jsem vaši cestu viděla živě a v barvách 🙂 Navíc jsem také sama zažila vypadlou vnější klikou (když jsem za tu vnitřní zatáhla) která mě uvěznila na záchodě a nepříjemně dlouho trvalo, než jsem byla nově příchozící vysvobozená (a ostatní čekající v rest. si asi mysleli, že tam trpím šílenou zácpou).
Díky, Maričko 🙂 ano, klika je ze života a to nikoli jen tvého.
na toaletu jinde než doma pouze a jen s mobilem ! 🙂
Taková dámská dovolená má něco do sebe! Byla jsem jednou, vlastně spíš než na dovolené na psím táboře, s kamarádkou a svým a jejím psem, a mám na ten týden moc pěkné vzpomínky!
Těším se, že dámy ze Statku po červících, švábech a odtašené mašině čeká též nějaký úchvatný zážitek! 🙂
Já věřím, že budou 🙂 to by bylo, aby byla Itálie bez hezkých zážitků!
Ahoj Hančo, díky za komentář, dámská dovolená má leccos do sebe, i se psem.
Tak pokud se pamatuji, o krásné zážitky nouze nebyla. 🙂
Dorazila jsem z práce až teď, takže asi s křížkem po funuse, ale stejně – díky moc za komentáře, snad bude jak Statek2 tak Statek3, který začíná vznikat, čtenáře bavit.
Díky za přízeň.
Takhle teoreticky je to hodně vtipný, ale vlastně jsem moc ráda, že jsem tam nebyla 🙂
Jo, v tom se shodneme
se šváby jsem bydlela jednou, v Rusku, není o co stát. 🙂
Jo, já na Kubě. Měřili asi šest centimetrů a jak s žádnými podivnými tvory nemám žádný zvláštní problém, tak s nimi jsem teda měla
A já v Bulharsku. V Sofii. Byli jsme na zájezdu s folklórním souborem. Ubytovali nás ve stařičkém hotelu. No, po zjištění, k kým na pokoji bydlíme, jsme všichni strávili zbytek noci v křeslech v hale před recepcí a odmítli jsme se vrátit na pokoje. Pak nás přestěhovali do krásného nového hotelu. A dozvěděli jsme se, že jsme tam měli bydlet už tu první noc, ale nečekaně jim přijela nějaká sovětská delegace, tak nás přesunuli do hotýlku, který už byl uzavřený, neb se měl rekonstruovat.
Bože, jak já jsem si málem rozkousla ret 😀
Hned takový napínák 😀
Ale šváby nebrat, fuj.
Děkuji děvčata za počtení.
Díky za komentář, Mamutku.
Jste skvělé! Už mám objednáno a moje knihkupectví mi hned zavolá,jakmile obdrží. Moje Knihkupectví se jmenuje Ezop a je v Hranicích ( na té Moravě:-) ). Tak kdybyste někdy projižděli/y, třeba kolem propasti,jeskyní, nebo mrkli na zámek,či třeba na synagogu, tak se tam stavte.
Moc děkujeme, Jenny. Doufám, že se budeš dobře bavit.:)
A díky za upozornění na nebezpečné místo – v takových dobrých podnicích si musím dávat hodně pozor, abych tam nenechala půl výplaty. 🙂
Milé dámy, díky vám jsem si mohla uvědomit, že i přes můj kmetský věk ve mně neumřelo dítě těšící se na stromeček a dárečky. Zrovna tak se těším na Statek v ohrožení i Statek na cestách. Už se nemůžu dočkat, kam se děvčata dopraví a hlavně s jakými překážkami se budou potýkat.
A hlavně obdivuji, jak jste se vypořádaly s tématy! Nejlepší je, že jsou podstatnou součástí drabblat, ne jen tak vepsaná ve stylu „nějak to tam frknu“.
Díky moc MaRi, speciálně tebe čeká Statek v dárkovém balení.
Kam dojela děvčata v drablících, to už víme, kam je dovede knížka, to taky, protože jsme velikou část týdne na společné dovolené malovaly Karolínin itinerář, ale co je cestou všechno potká, to se necháme samy překvapit. 🙂
Díky za postřeh o tématech, opravdu se je snažíme do drabble poctivě napasovat. Ony nás dost často příběhem vedou, takže po DMD máme aspoň načrtnutou osnovu příběhu.
Dovolenou „ráno se vzbudím a uvidím kam pojedu“ miluji a provozuji. Ovšem zámky plné švábů a červíků vynechávám…
Jo a víte, že rezerva je jaksi k prdu, když je prázdná?
Výborně napsáno, jako vždy. A vaše kolektivní psaní mne nepřestává udivovat, moc se těším na knihu!
Ano, z vlastní zkušenosti a 2x …. ještěže byl kamarád na telefonu. A s tou výměnou- jak u kterého auta. Fiátek – bez problémů, Favorit- šlo špatně povolit kolo a Pežotek – kamarád na telefonu.
Suzuki Swift, rezerva asi tak o polovinu užší než normoš kolo, zřejmě z motorky. 🙂
S rezervou bojové zkušenosti nemám, ale přezouvala jsem auto, Favorita. Není nad to, když to před vámi utáhne mechanik tím elektrickým šroubovákem, co ho používají na formule. 🙂 Ale hodila jsem se do módu Alex a Jindřiška v jednom a našla si pořádnou trubku jako nástavec na ruční klíč. Fyzika a zabejčenost zvítězila. 😀
Děkujeme. Doufáme, že se knížka bude líbit.
Tak tomuhle říkám dovolená snů… teda zatím se to jeví jako noční můra, ale snad se t k ránu zlepší! 🙂 🙂
Napsaly jste to úplně éňo ňúňo, ale fakt nechápu, jak píšete dohromady drabblíky! Jo kniha, to je něco jiného – jedna napíše to, druhá ono, třetí onoho a dáte to časem dohromady, ale drabble? Jak skládáte dohromady sto slov během čtyřiadvaceti hodin (no, spíš bych typla jednu hodinu, přece jenom nějaká ta práce a rodina a taky spát byste chtěly…).
Moc se těším na nový Statek…
To společné psaní už máme nacvičené. Druhý Statek jsme psaly skoro celý společně – na skypu nahlasito. Poměrně rychle to jde hlavně díky Toře, která všechno, co společně vymýšlíme, zapisuje všemi deseti jako blesk. Ona prostě na rozdíl od nás ostatních píše skoro stejně rychle jako mluví. A drabblík? To je otázka maximálně půlhodinky a je hotovo. 🙂
Ale di do kopru, prý půl hodiny – moje sebevědomí je zaryto v třetihorách! Za půl hodiny nevymyslím ani, ani, ani nic a vy už to pouštíte mezi lid! Jsem na vás pyšna a nad sebou se budu muset zamyslet 😉
Děkujeme. 🙂
Víš co, nezamýšlej se a rovnou piš. Vzpomínky na staříčka a vůbec na vaši skvělou rodinu bych jednou ráda viděla jako knížku.
Eh, děvčata, tohle psaní je tak ze života, až z toho – mezi smíchem – mrazí! 😀
Zbořil mě dialog:
“Holky, spíte? Tady něco šustí!”
“Spíš chroustá!”
“Jindřiško, nejíš něco?
😀 😀
Umíte!
Děkujeme velmi! Však toho je spousta ze života, zkušeností máme všechny dohromady dost. A když se to lehce přibarví… 😉
Ehm, rezervu bych našla, ale na výměnu bych si radši někoho stopla 🙂 Zatím jsem technický problém řešila jen jednou a to se mě i vedle stojící kamioňák ptal, jestli potřebuju pomoct, ale naštěstí se v té koloně zjevil náš firemní veterinář 🙂
Jinak to vypadá jako skvělé čtení, těším se na další.
Že jo! Taky bych nedělala Jindřišku a nepouštěla se do výměny kola sama.
Výborné čtení na středu, už se těším na pokračování, teď se jdu zapojit na chvíli do pracovního procesu./ Při mém věku už jen opravdu na chvíli./ Kdy vyjde knížka? Nemohu se dočkat.
Děkujeme! Knížka už tak nějak vyšla, ale v knihkupectvích by prý měla být až kolem 10. 8.