Dede: Málokterá smečka kočičí získala komplet portrét ve verších! Téhle, od EvyB, se to však podařilo, takže… seznamte se:))
Kočičáci
Já byl Snížek, Leo z hájů,
byl jsem dlouho majordomus.
A já Luisa von den Banhof,
sháněla jsem všechny na houf.
Mia já jsem ze mlejna,
vejdete-li, schovám se Vám.
Ráda bych zde šéfovala,
ač nejstarší, jsem nejmenší z nás.
Pipka prosím jméno mé,
chování mám vybrané.
Jsem jak modrobílý harlekýn,
nelíbíš se mi, tak pchá a pryč.
Já jsem Eda, Pipky bratr,
dlouhý chlup mám, tmavý svetr.
Ač jsme oba sourozenci,
tak já jsem ten norský lesní.
Já jsem přišel předposlední,
jméno ještě nemám jasný.
I když je má barva čistě bílá,
jsem dle práva černěsříbřitá činčila.
A já poslední, kdo tu zbyl,
jsem nejmladší pacholík.
Strakatý jsem to se vsaď,
říkají mi Minimax.
Lojzka
Já jsem kočka černobílá,
ke všem jsem vždy byla milá.
Jsem já kočka Aus den Banhof,
tak si dejte všichni pohov.
Našli mne u Strakonic,
mno, tak nedělej si z toho nic,
K páníčkům jsem přišla stylem,
na Hlaváku z přepravky do přepravky přejdu krokem.
Návštěva, háááá, že tě neznám,
kol tlapky si tě omotám.
Když jsme přešli do domečku,
nabrala má práce výšku.
Když k nám přišel řemeslník,
já jsem TDI, tak co chceš víc.
Dílo kontroluji celá divá,
už jsem z toho celá šedivá.
Týden, měsíc už je pryč,
mno a krb je hotový.
Práce už je udělána,
cítím se trochu unavená.
Dílo chodím obdivovat,
plamen v kamnech pozorovat.
A tak si tu v klidu žijem,
A pomalu si pochrupujem.
Čtrnáct let to už je dost,
Žiju si tak pro radost.
Patnáctý rok blíží se,
páníčkové loučím se.
Vzpomínejte na mne v dobrém,
ať nahoře zas se sejdem.
To jsem Lojzka, celá já,
kočka vaše strakatá.
Práci tu mám
Tak si tu rajzám na zahradě,
v zahradě zas ryjí hrábě.
Nemám chvilku klidu,
a tak na chvíli uklidit se půjdu.
Proplížím se do tůjek,
jdu tě pozorovat, sousede.
Přes tůjky se někde dostat blíž,
brání mi v tom z plotu mříž.
Už mi tady kácí lísku,
přemýšlím, že, sousede, budeš mi na blízku.
Líska padla, ale k sakru,
plotek má však stále mřížku.
Nikdo mne tu nechápe,
že já jsem norský lesní kocourek,
plcha už jsem taky přines,
nikdo neprokázal mi vděk.
A tak stále obházím tu sám,
hlídám, vrčím a skáču dál
a nikdo nechápe, že práci tu mám,
malý kocour, chudák já.
Snížek I.
Pravým jménem Leo z Hájů,
prý mám černostříbřítou barvu.
Já jsem čistá činčila,
na původ jsem přehrdá.
Jsem ten kdo nemluví,
jsem ten zelenooký.
Na svá bedra jsem si vzal,
že jsem toho bytu pán.
V bytě já byl majordomus
a v domě jsem klidnil rámus.
Na kožich jsem háklivý,
ten si prostě nedám vzít.
Jak ty vezmeš do rukou nůžky,
z oči máš naráz jen důlky.
Tak jak jinak jsem tvář němá,
doktor pravil, „Ty jsi sova?“
Hučím, houkám, to se ví,
nešahej mi na kožich.
V domečku jsem starý pán,
ač v něm byl jsem odchován.
Pomalu si dožívám
a vám páníčkové vale dám.
Ač dle práva jsem černý stříbřitě stínovaný
tak jsem rád, že spolu jsme žili,
i když i vy máte své chyby,
loučí se s vámi váš kocour bílý.
Zvěřinec
Doma máme malé zoo,
ptáte se jak se to stalo?
Kocour bílý na nás houká,
doktor ptá se, to je sova?
Další kočka zase kráká,
jako Poeův starý havran.
Mladý ten má mocný hlas,
ječí jak zámecký páv.
Éda, malý kočkour norský,
fistuli má jak to morče peruánský.
Pipka je malá šedá
hlas levharta v sobě zapřít nedá.
Zdá se Vám to stále málo?
Lojzka vzkazuje, no by tak hrálo.
Já s nikým nezadám,
Faltus je proti mně malý pán.
Mno a tak se stala věc,
že doma máme zvěřinec.
Nemá to cenu
Tak si sedím doma,
koukám se z nudy do zrcadla.
Přemýšlím, doma mi to přijde nuda,
líčit se mám, přijde změna?
Jsem zas sám doma,
tak na chvíli ven jdu.
Doma klíčí mi cizrna,
vyjde nebo zhyne mi tu?
Kocour zase ze zahrady utek,
sousedka má v plotě díru,
bez jsem už ořezal,
stavím vyšší plotek,
nemá to cenu.
zas mi utek,
potfora.
Tak si popíjím u Hrušky,
vylévám zlost.
Na všechny kočky,
na svou nemohoucnost.
Kocour zase ze zahrady utek,
sousedka má v plotě díru,
bez jsem už ořezal,
stavím vyšší plotek,
nemá to cenu.
zas mi utek,
potfora.
Parádní veršíky a neméně parádní kočky. Ale musím přiznat, že mě bohatě stačí dvě. Myslela jsem, že si časem na sebe zvyknou, ale asi omyl. Čerťa – to je ta starší, už asi 9ti letá (nejméně) kočka, si zuřivě brání dům – venku Růženu moc neřeší, ale doma syčí, vrčí – jak velkej pes, to jsem v životě neslyšela a asi se i Růženy bojí. Rozhodla se, že bude kočka domácí a ven chodí jen na chvíli večer, aby po příchodu použila záchůdek, opice jedna. Růžena obývá dvůr, stodolu a hlavně pergolu, jíst dostává ven, zbaští všechno a hned, ne jak mlsná Čerťa. Asi je zvyklá, že by jí to jinak někdo ze sourozenců zbaštil. Je to úžasnej mazel, když jsme venku hupne na klím a vrní a vrní. Strašně ráda by domů, ale za prvé – Čerťa, a za druhé a to zejména – když jsme ji pustili dovnitř, začala si to značkovat. Počůrala Darkovi (když tady ještě byl) pelíšek, nám židli – sedák v kuchyni, Čertě učůrla do záchůdku… tak to ne, čeho je moc, toho je příliš, já ji sice chápu, je to pudové, ale tolerovat to nechci, nemůžu a nebudu. Už ví, že domů nesmí, ale ráda by :-). Hlady rozhodně trpět nebude a už ji MLP vyrábí boudičku, buď bude na pergole nebo ve stodole, aby se měla kde schovat, až bude zima. Je mi jí líto, má nás ráda, dokonce s námi šla i na procházku a nechala se vzít do náruče a přenést kolem řvoucího psa (byl za plotem), kterého se bála, ale… Nemáte někdo nějakou radu?
Alimo, Růžena asi ještě není kastrovaná, ne? Když je přitoulanec. Možná by to pomohlo… Ale upřímně řečeno, nejsem kočičí člověk, jen pozorovatel, tak nevím (u psů by to vliv mít mohlo)
Snad se ozve někdo z kočkařů 🙂
Růžena je kastrovaná, jako všichni její sourozenci a máma. To už bychom tu měli stádo koček 😀
Hm, asi jsou to obě kočky dominantní, no. Každopádně čas ukáže – a zabezpečené bydlení a venkovní hlazení není pro tvoji Růženku málo. Třeba se nad ní v zimě Čerťa smiluje:))
tohle vypadá, že se chce „procpat“ do smečky domácí a označuje si vás i prostor, hlavně aby dala Čertě najevo, že ONA, paní z Růže, je tam taky!
Máš naprostou pravdu, ale otázka zní, jak Čertě vysvětlit, že ji nikdy nikdo nikam nevyžene, že bude vždycky naše a tudíž se nemusí Růži bát a vyvádět, a Růženě, že už JE naše, že si nic nemusí značkovat a prskat na Čerťu. A teď babo raď 😀 😀 😀
nevysvětlíš, dokud na to nepřijde sama. jenže tomu by předcházela doba značkování ( od Růži) a ječení nebo schovávání (od Čerti). kočky jsou v tomhle trochu nevyzpytatelné, stává se dost často, že se najednou usnesou a je po problému…nebo taky ne, ať děláš co děláš. jak píše Dede, bydlení a hlazení venku není málo. Davidovi rodiče takto měli domácí kočičku a adoptoval si je strakatý kocourek… Kulíšek ovšem dala najevo, že doma je kočkou jenom ona, paní Černá, a žádného vetřelce tu nesnese. když mu páníčkové udělali bydlení v dílně a volným výběhem na zahradu, to jí nevadil a přijala ho za člena rodiny. už jsou spolu za Duhou…ovšem CD je vždy ve střehu, takže k Davidovým rodičům v krátkém čase expandovala kočička jejich sousedů, odmítající doma bydlet s akčním českým strakáčem 😀
Konečně mám v těch kočkách trochu jasno 🙂 Jako jméno se mi líbí Minimax 🙂
Ovšem Pětikočičín je mimo moji představivost. Mně stačí Oriáš, Adelína je na půl cestě mezi kočkami a psy, tak s ní potíže nejsou. Oriáš je vynahrazuje za všechny.
Mini je malý kocour s velkým srdcem… nástupce Luisičky 🙂 proto je Minimax(imální mazel). vlastním jménem Vincent..:-D
Tak tady je odkaz na nějaké ty fotky, ať vidíte, jak ta smečka vypadá. 🙂
https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/index.php?/category/88
Jé! Díky moc, vždycky jsem na ně byla zvědavá:))
Ještě jsem trochu tu galerii rozšíil o mé starší fotky a o novější, které mi poslala Eva.
Prima návod jak se vyznat ve vlastní zvěři, případně i v té, co nás opustila a někde čeká až přijdeme. Moc hezké, hravé,díky! Na Snížka si taky pamatuji. Ostatní jsem poznala teď. 🙂 Když jsem se kdysi avšak v dobrém smávala babičce přeslicové,že napřed vyjmenuje celou family, než se trefí do jména, tak spěju ke stejnému. Je to zábava! Asi si to v duchu taky naveršuji a vytvořím tak pomůcku a budu doufat,že ji nezapomenu. 🙂
Asi nejvíc se mi líbí Zvěřinec, dobrý nápad a vtipný.
Díky. 🙂
Koukám, že máte vysoce inspirativní kočky. Super.
děkujeme 🙂 od té doby, co Eddie spává na Hotelu, má i nápady hodné Barbuchy. a pak, jak píšu níže, chudák já… 😀
To je milé
Naše kočky na mě mrskaj ocásky, že by chtěly také básničky. Musí počkat.
Ale slíbila jsem, že určitě jim tvé další kočičí básnění ráda zase přečtu.
Díky, určitě něco zase pošleme. 🙂
No ne, kočičí básnění! A dokonce bych řekla, že ta poslední báseň je spíš text písně, co?!
No jo, Snížka jsem si taky zapamatovala, potom tuším tu byl černý kocourek, co byl nemocný a musel nosit límec – nebo se mi to plete?
Asi by se to dalo zhudebnit. 🙂
Pokud si pamatuji, tak dlouhodobě u nás nikdo dlouhodobě nenosil límec. Dřív ho nosívali chvíli po kastraci.
Aha, tak to se mi něco popletlo v hlavě.
černého kocourka jsme nikdy neměli 🙂 Paní Černá byla kočička Davidových rodičů, ale ta límec, pokud vím, nikdy neměla – ten by jí vydržel tak 5 minut po nasazení 🙂
Tak tyhle básničky se mi fakt líbily! Jsou hravé a malují přesně to, co autor chce:)) Mimochodem, konečně mám v kočkách ze smečky EvyB aspoň trochu přehled – jediné jméno, které bych ze sebe vysypala bez váhání, by byl v mém případě Snížek:))
Jo, dal rýmování mi byl odepřen, o to víc mě baví, když to umějí jiné:))
Díky, Davide, za básničky, a piš dál! 🙂
Děkuji za podporu, určitě už jich mám x dalších v rukávu, tedy v notesu. 🙂
Držíme se stále na pětikočičíně. 🙂 Některé verše jsou i o těch, kteří s námi již nejsou.
Ups to patřilo jako odpověď pro JJ.
Že má EvaB kočky, to jsem věděla, ale netušila jsem, že jich je tolik a že o nich dokonce skládají verše. 🙂
Soužití s tolika čtyřnohými osobnostmi musí domácí hodně zocelit. 🙂
zoceleni jsme velmi… včera zase kocour ze zahrady utek ( kudy, to fakt netuším) a pak úspěšně předstíral, že neví, jak se má dostat zpátky 🙂 takže panička oběhla blok, odlapila ho v sousední zahradě u paneláků a opět jsme hráli komedii pro celou čtvrť. chudák já 😀