Milí čtenáři, letos jsem stále psal andulky, a dokonce jsem je vzal i na výlet. Kde jsme byli se můžete dozvědět v následujících drabblech.

Téma: Dál než jsme chtěli

Úvodní poznámka: 

Výlet přes ČR s andulkami začíná.
Zde INFO pro zvědavce, kdo nechce, nemusí číst:
Trasa: Olomouc – Svitavy – Pelhřimov – Č.Budějovice – Písek – Klatovy – Plzeň – Praha – Karlovy Vary – hranice s Německem
Budu se snažit psát na pokračování, aby to mělo smysl, takže děkuji za zpětnou vazbu.
Jak to bude?: Záleží podle témat.
Jak dlouhé to bude: Odhadem 15 – 20 dnů
Styl psaní: Návštěva místa s andulkami nebo rozhovor s andulkami třeba o rekordech
Cestování s andulkami: Velkým autem, cestovní klece, jídlo s sebou
Takže těšte se, začínáme v Olomouci.

Drabble:

Andulky, jedeme na velký výlet po ČR!
„Joo,“ řvaly a začaly skákat do klecí.
Stalo se nám, že místo do Svitav jsme dojeli do Humpolce.
„Sakra, to je dál, než jsme chtěli,“ lamentovala maminka.
„Pojedeme dalších sto kilometrů zpátky,“ řekl jsem andulkám.
Jeli jsme tedy zpět do Svitav.
Nějak se nám stalo, že jsme dojeli do Moravské Třebové.
Zase dál, než jsme chtěli!
„Vytáhni papírovou mapu!“ řekla maminka.
Nějakým zázrakem jsme se dostali do Poličky.
Zase vedle!
Andulky už to přestalo bavit, tak jsme tedy zastavili a cestu do Svitav odložili na neurčito. Tak jsme se šli projít do parku.

Závěrečná poznámka: 

Teda to cestování. Jo a možná se bude trasa měnit, záleží dle témat.
Těšte se,
Tom Peterson.

Téma: Neboj se rozkvést

Jsme v parku, všude krásně rozkvetlé květiny, jenom jedna ne.
Andulky slyšely hlasy: „Neboj se rozkvést!“
Začaly si štěbetat: „Kytky a mluví?“
„Ano, opravdu mluví,“ odpověděla maminka.
„A vida, další uvadá. A zase slyším hlas: Neboj se rozkvést. Nic se ti nestane.“
„Přijde mi že ty kytky někdo ničí,“ řekla maminka.
„Andulky! Vy tady do těch kytek klovete? Jste se mohli otrávit! Jste normální?“
„Jsme blbé,“ přiznaly se andulky. „Už to nikdy neuděláme.“
„Dobře, tak se radši přesuneme k jezírku, a jestli budete dělat neplechu, tak máte na čtrnáct dní zaracha.“
„Dobře,“ píply andulky a přesunuli jsme se k jezírku.

Téma: Zrzavec

„Hele, zrzavec!“ řval Karlík.
„Nějaký punkáč s zrzavě žíhanou hlavou, nechápu, co na tom je!“ povídá maminka.
Ostatní andulky si říkaly: „Takovej zrzavec a chodí na veřejnost! To je ostuda národa.“
Mezitím andulkám skočil na klec zrzavej veverák.
„No teda! My o zrzavci a zrzavec tu!“ řekla maminka.
Chtěl jsem odehnat tu veverku, ale odskočila sama.
Nejspíše za dalšími zrzavci.
„Ale fakt,“ pípaly andulky, „tady je to zrzavec na zrzavci. Mamii, my chceme pryyč.“
„No tak jo, vy hajdaláci, jdeme do auta a jedeme do Svitav, snad se nám to povede.“
Nastoupili jsme do auta a jeli. Snad do Svitav.

Téma: Na hranici!

V autě byla velká hádka, jestli jsou Svitavy na Moravě nebo v Čechách.
Nakonec tuto hádku rozsekla maminka: „Jsou na hranici Čech a Moravy.“
„Pojďme se projít k hraničním kamenům!“ žadonil Karlík.
„Tak jo,“ a šli jsme.
Cestou jsem andulkám vyprávěl: „Andulky, na hranici byli upalováni ti lidé, kteří dělali něco, co se církvi nelíbilo. Třeba takový Jan Hus, kázal si své a nakonec skončil na hranici a upálili ho. Nebo se spíš udusil kouřem.“
„Hele, už jsme na hranici Čech a Moravy,“ pípl asi za hodinu Karlík.
Dali jsme si svačinu a šli zpět, příští zastávka snad doufám Pelhřimov.

Téma: Největší fanynka

V Pelhřimově byl sraz rekordmanů.
Andulky začaly debatovat: „Dají se vlastně překonat rekordy?“
Vtom přiběhla žena a řvala: „Jsem vaše největší fanynka!“
Maminka okomentovala: „Teda andulčí řevy jsou oproti tomuhle tiché.“
Žena běžela dále a řvala na další celebritu: „Jsem vaše největší fanynka!“
Už chtěla rekordmana objímat, ale vtom se objevila ochranka a odvedla ji.
Andulky si začaly hrát na lidi, protože se nudily, a Coco řvala na Pepíka:
„Jsem vaše největší fanynka!“
„Už dost!“ naštvala se maminka a andulky byly odneseny do auta.
„A jestli bude řev, oběd nebude!“
Zavřeli jsme dveře a šli se podívat do muzea rekordů.

Téma: Kde jenom ty kytky jsou

Procházíme se zámeckou zahradou, ale maminka zjistila, že tam nejsou květiny.
Andulky si pípaly: „Kde jenom ty kytky jsou?“
Mamince to přišlo divné a šla na vrátnici: „Nejsou zde květiny, máme podezření, že to tu někdo ostříhal, nejspíš v noci.“
„Kde jenom ty kytky jsou? Byly tu i velmi vzácné!“ bědoval vrátný.
„Jestli máte kamerové záznamy, bude to jednoduché určit, kdo to ostříhal. Pak ho dohledáme.“
Andulky se mezitím bavily: „To je ale detektivka! Nejdřív kytky, pak kamery…“
Dle záznamu z kamer řekl vrátný, že je to známá firma a zanedlouho přijela policie.
My jsme už ale museli jet dál.

Téma: A není to málo?

„Andulky, jdeme na horu Velký Mehelník. Má 633 metrů.“
„A není to málo?“ zeptal se Pepík.
„Pro nás je to až dost, když vás taháme,“ odpověděl jsem.
„Tak pojďme nahoru, bude zábavaa!“ řvala andulčata.
Normální lidé jdou na takovou horu okolo dvou hodin a my tam šli čtyři hodiny.
Těsně před vrcholem maminka řekla: „Já už nemůžuuu.“
„Tak se zastavíme a dáme andulkám možnost se najíst.“
Andulky snědly půl zásobníku a řvaly: „Není to nějak málo?“
„Andule, když budete žrát moc, tak budete tak tlustý, že vás nikam nevezmeme.“
Šli jsme tedy dál a na vrcholu si dali zaslouženou odměnu.

Téma: Záblesk

Obloha se zatáhla, hřměly hromy.
Andulky byly polekané, andulčata se snažila utéct.
„Klid andulky,“ uklidňoval jsem je. „Nic se vám nemůže stát, jste v kleci, a auto je taky v podstatě klec, která vás chrání proti bleskům.“
Viděli jsme záblesk. Poté začal hořet strom.
Za moment už na místo jeli hasiči a silnici uzavřeli.
Před námi byl další záblesk.
Andulky už se tak vyděsily, že jsme zastavili u pole a přešel jsem k nim a utěšoval je.
Záblesků bylo nespočet, a tak jsme radši stáli, dokud bouřka nepřejde. Přikryté starou dekou andulky konečně zmlkly.
Po posledním záblesku jsme jeli dál.

Téma: Modní expert (pardon, dal jsem to já 🙂

Dorazili jsme do Klatov, šli jsme do parku, ale tam nás čekal otravný mladík ve značkovém oblečení a nike botách a dělal ze sebe módního experta. Teda, kombinovat oblečení moc neuměl, jediný co nezkazil, byly bílé nike tenisky. Více v drabblu.

Drabble:

„Dobrý den, paninko! Dneska spěcháte, co? Moc vám to neladí barevně. Já jsem módní expert.“
„To je ale otravnej chlap!“ pípaly si andulky.
„Jo, to je, odpověděl jsem. „Vezme si pruhovanou košili na kostkovanou mikinu, a tvrdí, že je módní expert.“
„A ty, panáčku, co to máš na sobě? Neznačkové oblečení, fuj!“
„Ty experte, už nás štveš! Copak se soudí lidi podle značkového oblečení? A je dost špatné, když lidem nadáváš za špatné oblečení a sám kombinuješ strašný věci,“ řekla maminka.
Andulky si pípaly: „Ještěže nezačal kritizovat nás.“
„Ty andulky mají nesladěnou kle-!“
Expert dostal lepáka a šel prudit jinam.

Závěrečná poznámka: 

Tak tady máte drabble. No nedali byste mu facku, kdyby vás urážel a chtěl urážet vaše andulky?
A jelikož už máme jen 12 dní, tak vám řeknu, co zbývá: Pojedeme do Prahy, navštívíme Karlovy Vary, a budeme až v Aši.

Téma: Hlasy z hlubin

Z Klatov jsme dorazili do Prahy. Cestu možná někdy napíšu, ale teď jsme v Praze a v Praze je metro. Jenže andulky v Praze nebyly… Víc v drabble.

Drabble:

„Smíchovské nádraží!“ ozvalo se.
„Co to je za hlasy z hlubin?“ zeptaly se andulky.
„To je rádio,“ odpověděla maminka.
„Aha,“ píply andulky a šli jsme ven.

„ÁÁÁÁÁ pomoooc zlodějii!“ ozvalo se.
„Zase hlasy z hlubin?“ zeptal se Pepík.
Hlas utichl.
Zanedlouho přijela policie a stanice byla uzavřena.
Andulky se zeptaly: „Proč to zavřeli?“
„Ticho, hlásí to!“ sykla maminka.
„Vážení cestující, stanice je uzavřena z důvodu osoby v trati. Pojede náhradní autobusová doprava.“
Ozvaly se další hlasy z hlubin: „Máme tu kabelku!“
Maminka zavolala další policii že jsou tam zloději.
Hlasy z hlubin už se nedaly poslouchat, tak jsme jeli dál.

Závěrečná poznámka: 

Bylo to tak že jsme nechali auto na jednom místě, šli se projet metrem tam a zpátky a zase cestovali autem. Jen tak pro zvědavce.

Téma: Nechat na holičkách

Dobré ráno, jelikož mám nějakou nemoc, tak je drabble v trochu netypický čas. Posledních 10 dnů DMD je tady, a my jsme v Praze. Místo: Kadeřnictví

Drabble:

„Já bych to chtěl na blond, s duhovou patkou,“ řekl jsem u kadeřnice.
„Chlapče, na patku ti to udělám, ale barvit zatím nebudeme, mohlo by to poničit vlasy.“
„Ale já to tak chci!“
„Tome, nechceš to radši nechat na holičkách?“ zeptala se maminka.
„Tak jo. Udělejte mi účes podle vás, ale patku už nechci.“
Holičky mi zkrátily vlasy a pak mi udělaly takový pěkný melír.
„Děkuji,“ odpověděl jsem.
Když mě viděly andulky, tak se zděsily: „To nás bude nosit a krmit?“
„Ještěže jsem nechal rozhodnutí na holičkách, mohl jsem mít duhový vlasy s patkou.“
„No, ještěže tak,“ píply si andulky.

Závěrečná poznámka: 

Jinak: Nebarvím si vlasy, je to pouze v drabble.
Účes na patku byl myšlen takhle:https://vlasy-ucesy-info.webnode.cz/album/fotogalerie-panske-ucesy-s-pat…
Dopadlo to zhruba takhle: https://muslimuzbekistan.net/images/eminem-has-a-beard-darker-hair-at-th…