Další dramatický příběh budečského okřídleného štramáka! Čeká ho další souboj s periferním bicáčkem… po boku proti velkému společnému nepříteli!

Neslýchané!

Téma: A není to málo?

Jídlo! V misce! Jedné! Pro dva!

Musím křídlem dloubnout bicase do žeber, aby jedl z druhé strany než já. Zase nedomyslel, že se jinak budeme neustále srážet čenichy. Jako kdyby mu nestačilo, že včera při pokusu o vzlet spadl jako hruška a patrně na hlavu.

Naše nožky jsou určené k zavěšování, takže se jimi nakopává špatně. Zato paže máme svalnaté! Vždyť nás nadnáší.

„Není toho nějak málo?“

„Je!“

Tentokrát měl kupodivu krátké vedení, ale co se týče jídla, vždycky má rychlý start.

Sedíme u prázdné misky a vyčítavě koukáme na krmiče.

Cože?

Jak že vypadáme jako před porodem?

Jak dieta?

Lidem se bohužel někdy rozsvítí rychle

Téma: Záblesk

Lidi jsou pro nás netopýry takové velké, pomalé stromy, které se ale přece jen hýbou rychleji než skutečné stromy (pokud zrovna nemyslíte ty z Mrazíka).

Než člověk stihne mrknout, i takový bicas stihne zapřemýšlet, rozhodnout se a fofrem odstartovat.

Na lov.

Nejprve se inspiroval poznámkou o porodu a přilepšení pro mě si nastrkal do ocasní blány a pod křídla. Načež zjistil, že takhle nemůže odstartovat.

Byli krapet oslintaní, ale poživatelní.

Bicas zvládl vylítat nadbytečné miligramy.

Na mně si nikdo nepřijde! Křídla si akorát tak protáhnu a sem tam popoletím o metr.

Lidi mají nápad.

„Přepažíme voliéru, aby k sobě nemohli.“

Poznámka:

Netopýr nemůže jen tak vzlétnout a ukázkové odletět bez tréninku. Stejně jako se lidské mládě zničehonic nezvedne a nezačne chodit. Je třeba trénink.

Mláďata si první týdny života protahují křídla a občas jimi mávají, jako kdyby letěla. Pak musí vzletět na první pokus a pokud přistanou na zemi, zvládnout vzletět (ne každý netopýr to umí) nebo vyšplhat vysoko a odstartovat znovu.

Hendikepovaní netopýři mají daleko menší nutriční požadavky, protože nepálí energii létáním. Někteří snědí pětinu toho co potřebují divocí na udržení váhy. Na svém vzorku celých dvou netopýrů, z nichž jeden je létavý, jsem zjistila, že stačí zvětšit bezpečný prostor pro šplhání/létání a najednou vzrostou výživné potřeby na dvojnásobek. (Julián totiž nikdy jídlu moc nedal. Už po nastěhování do upravené dětské ohrádky ale začal jíst dvojnásobek než dříve, když bydlel ve velkém boxu.) Mariella se naopak zbavila nadváhy a nemusím jí už omezovat jídlo. Ani jednoho příliš nevidím dělat přes den jakoukoli fyzickou aktivitu, ale jakmile se zhasne a člověk jde spát, začne život. (Pleskání křídel je taková ukolébavka…)

Dobrý konec?

Téma: Nechat na holičkách

Jak lidé řekli, tak udělali.

Naše voliéra byla večer přepažená napůl. Každý dostal vlastní misku, ale byla ještě menší než ta včerejší.

Smutně jsem se pustil do jídla, vědom si faktu, že bicas si kdykoliv může nalovit. Bicas totiž nemá žádný hendikep, jen u mě bydlí. Nechtěl mě nechat na holičkách, ale přes pletivo se sem nedostane on a ani jeho úlovky.

Vzpomínal jsem nostalgicky na staré časy, kdy jsem ještě mohl lítat a…

… a copak se to spouští ze stropu voliéry?

Ham!

Spokojeně jsem se olízl a zapředl.

Ještě mám naději.

Na mě si s nějakou dietou nikdo nepřijde!

Bicáčkův poetický koutek

Téma: Chtíč

Varování: Mizerná pubertální poezie

Hlad

Žaludek nám svírá

Hlad

Za kou křídla nás drží

Hlad

Sníme kolik vážíme a máme

Hlad

Snědl bych i více

Hlad

Ale pak bych to musel vybl nechat na jindy

Hlad

Kolem voliéry se plýží plží plíží (Já z něj vylezu na strop)

Hlad

Děsyivě moc nás trápí

Hlad

Bití naše ohrožuje (To se píše s Y, ty lumene!)

Hlad

Štramák už je naštvaný

Hlad

Prý ty slinty po mňe opravovat nebude

Hlad

Ale já skusím něco ulovit, takže nebudu mýt

Hlad

Štramák odmítá vylézt z pokoje, ale pořád má

Hlad

Takže tuhle žádost o ukončení diety asi

Nedopíčšu

Hurá!

Téma: Jako fénix z popela

Jako Fénix jsem vstal z popela…

Tedy, šilhaje hlady se vypotácel z budky, jakmile jsem uslyšel lidské hlasy. Musí pochopit, jak trpím! Hlady už ani nevidím (nebo jsem hrůzou hystericky oslepl, protože bicásek začal skládat poezii).

Byl jsem popadnut a odnesen. Kaaaam?

Ošetřovna? Proč?

Přistál jsem na nějaké věci, co byla nahoře rovná a studená.

Lidé jásají?

Cože?

Co se děje?

Už mám jen 29 gramů a to je prý pod hranici obezity?

Dokázal jsem to?

Cože jsem dokázal?

Moment… takže žádné trápení hlady?

Dostal jsem zophobáka.

Důkladně jsem se rozpředl, aby si to lidi nerozmysleli.

Ale miska zůstala malá.

Tak už opravdu hepyend

Téma: Denní chléb

Úvodní poznámka: Toho drabble vzniklo, protože čtenáři remcali, že konec seriálu o souboji s dietou není moc šťastný. Tak tady to máte. 😀

„Veršování je ode dneška mým denním chlebem

abych se to pořádně naučil a dámu si našel

musím cvyčtit jinak mi najednou

verše a prasopys vůbec nepudou“

„Ahojííík ty můj bicáčků, kdypak mě pozveš do svího domešku?“

„Domek mám ale spolublící bi se mohl zlobyt

poť se mnou kočeno do lesa lovyt“

„Přesně tak! Pravidla jsou jasná, ženské si sem tahat nebudeš!“

„Já tutem zmutně veršýki skládám,

tak rát bich nabídl pidlení dámám“

„NE!“

„Dvakrát víc ti nalovíme“

„Moment, co jsi říkal? Jsem ochoten slevit, pokud přestanete plevelit echochat. Můžete se spolu učit pravopis!“

„Pravopis je áut ale oukej, plavidla podržím!“

Poznámka: Netopýří namlouvací rituály čtenář snadno nahlédne, případně vygooglí