Pozor! Tentokrát to v Dedeníku nebude o zvířátkách v tom něžném slova smyslu, ale o tom, že šelmy a dravce je v zoologických zahradách potřeba kvalitně nakrmit, ale zároveň ušetřit a snížit uhlíkovou stopu.

Kozy od dětí

Osobně by mi nepřišlo divné, kdybych se dozvěděl, že zoologické zahrady krmí svými kopytníky. Pekari páskovaný je prasátko, které skutečně v Jižní Americe slouží jako potrava tam žijícím šelmám i lidem. Pokud jich jakákoli zoo odchová hodně, stejně tak jako koz kamerunských, jež jsou téměř v každém dětském koutku zoologických zahrad, tak proč ne. Při návštěvě se sami můžete přesvědčit, kolik z koz je březích. Než tam vyrazíte, tak já vám to řeknu. Hodně.

Logicky nastává nerudovská otázka. Kam s ním? Vlastně kam s nimi. Koz mají v chovech všichni dostatek a není možné je množit donekonečna. Zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem, celosvětově známá úspěšnými odchovy afrických kopytníků, se netají tím, že odchovaná zvířata, o která nemají zájem jiné zoologické zahrady, případně soukromí chovatelé, zkrmuje. Stejně tak činní i spousta jiných zoologických zahrad.

Myšlenkový experiment

Než se začnete zlobit, že „my se na zvířátka chodíme dívat, zoo je mají chránit, a ne zabíjet na jídlo,“ pokusme se spolu o myšlenkový experiment. Vychází z mých omezených znalostí zoologie a chovatelské činnosti. Jsou zvířata, která jsou v zoo atraktivní, daří se je odchovávat, ale mláďata není kam udat. Berme teď v úvahu jen kvalitní chovatelské podmínky, umím si představit, že nejeden zbohatlík by si lvíče vzal, ale adekvátní podmínky by mu v dospělosti nezařídil.

Zrovna lvi, ale i hroši či některé druhy antilop, jsou příkladem zvířat, která žijí desítky let, potřebují velké dávky potravy, ideálně velké výběhy a je jich po světových zoo dostatek. Pokud dochází k výměnám či darům, jde spíše o výjimky vedoucí k tomu, aby v jednotlivých zahradách nedocházelo k příbuzenské plemenitbě. Totéž se může vztahovat na žirafy, zebry… Měli byste nějaký problém s tím, kdyby se „nadbytečná“ zvířata zkrmila?

O level výš

U antilop, což jsou vlastně takoví afričtí jeleni (v nadsázce řečeno, neberte mě za slovo) nebo prasat si umím takový postup představit. Ale u primátů? Jenže u některých druhů jich je „jako opic“. Na vlastní oči jsem viděl nájezdy tlup makaků na turisty a velké skupiny v zoo. Princip je stejný, dobře se množí, chovatelé se jim v rámci možností snaží dodat co nejpřirozenější prostředí, včetně hierarchicky správně sestavených skupin. Samice přirozenou cestou zabřeznou, porodí… a opět se řeší, kam s mláďaty.

Primáty už vnímám jako exotické tvory, ale když se na to podívám ryze biologické-logickým pohledem, dojdu k tomu, že je to stejný problém jako v případě kopytníků. Chovatelé a vedení jednotlivých zahrad na rozdíl ode mne moc dobře ví, které druhy jsou svými počty vzácné, které je kam udat a kteří jedinci pro chov nevhodní. A zároveň, která mohou posloužit dobré věci, tedy neplýtvání financemi za maso na jedné straně, a poskytnutí té nejpřirozenější potravy na straně druhé.

Jak dopadl můj myšlenkový experiment? Prostě. Antilopa losí, to už je pořádná porce masa. Hroch taktéž a o žirafě či zebře ani nemluvě. Takže za mě… OK.

Foto: Zoo Dvůr Králové nad Labem

Dede: Dnes jsem na cestách, takže odpovídám tady  🙂 Ano, vím o tom, co znamená příliš mnoho mláďat některých druhů, a hlavně pak přebytečných samečků, kteří později nemohou být v rodinné skupině. Setkala jsem se s tím právě v královédvorské zoo, před mnoha lety, kdy jsem tam pracovala jako brigádnice a zároveň psala svoji diplomku o přepravě divokých zvířat (mým neoficiálním konzultantem byl Josef Vágner – oficiálně jím být nesměl). Pracovala jsem u kopytníků (žiraf, zeber, pakoní a afrického skotu) a zrovna bylo mezi zebrami osiřelé mládě – hřebeček. Zebry nechtějí brát sirotky za své, takže jsme ho zkoušeli krmit z láhve, ale moc mu to nešlo a nakonec uhynul. Chtěla jsem vědět, proč se nedělá víc? A tehdy jsem právě dostala přednášku na téma „když je zvířat moc“. Pochopila jsem. Ona i sama matka příroda bývá pěkná macecha a na potravním řetězci není nic romantického. Jen je nezbytný. 

Co si o tom myslíte vy?