Tak tenhle pohled opravdu nemám ráda, ale statečně jsem se ovládla. Není důvod k útěku! Zatím. Pomalu se blížím k vetřelci, snažím se ho nevyrušit. Jestli je těžko snáším nehybné, tak před svižně se pohybujícími prchám. Je to tak – vanu mi obsadil velký černý pavouk!
A nevypadá, že by chtěl odejít. Opatrně otvírám pračku stojící vedle vany a s obezřetností Apače na válečné stezce vyndávám prádlo. Přendávám ho do sušičky, zapínám ji a s úlevou opouštím koupelnu. Ještě si ho stačím vyfotit – profese se nezapře. Dobrá, zatím jsem přežila. Ale co dál? Jsem doma sama, nemám koho zavolat na pomoc.
I zareaguju jako jedinec z jednadvacátého století a napíšu status na sociální sítě. Mám ve vaně obrovského černého pavouka. Co s tím? Status má překvapivě rychlý ohlas – zjevně nejsem jediná, kdo čelí nájezdníkům! Nemám nic proti přírodě, pokud se ke mně nesnaží nastěhovat. Pavouky doma nechci – leda bych o nich nevěděla. Jenže teď mám jednoho ve vaně.
Radu chytit ho opatrně, ale fakt opatrně do utěrky a vynést ven, rovnou odmítám. Jednak nevím, na koho mám být opatrná a podle onoho rádce to nejspíš nejsem já. Navíc, jak mám něco vynášet z domu se zavřenýma očima? A co kdyby… bože, co kdyby pavouk z onoho opatrného úchopu vylezl? Třeba na moji ruku??? Ne. Tudy cesta nevede.
Připomínku, zda té obludě chytám mouchy, aby náhodou nevyslábla, snad ani nedočtu. Ještě toho kousek! „Sbal kufry, popadni psa a uteč. Dům již nelze zachránit!“ Tato rada sice ladí s mými pocity, ale přece jen, není trošku extrémní? Zatím pavouk obsadil jen jednu z koupelen! Uchyluju se k neřešení. Důkladně zavřu koupelnu s tím, že ráno moudřejší večera.
Ráno tam pavouk nebyl. Tedy spíš, nebyl vidět! Kde se asi schoval? Řeknu vám, i veselá koupelová kačenka dokáže vypadat hrozivě, když se za ní může skrývat černá pavoučí hrozba! Došlo mi, že první kolo pavouk jednoznačně vyhrál:))
PS: Objevil se další den. Opět ležel ve vaně, ale měl všechny nohy skrčené. Vypadal snad ještě hůř než předtím. Trvalo mi dalších 24 hodin se ujistit, že je skutečně mrtvý a mohu ho tedy vyhodit. Brr!
PPS: Poznámka technická
K mému žalu skončila životnost mé důkladné německé lopatky na dlouhé rukojeti, takže jsem musela shánět novou. Jestli si myslíte, že je to brnkačka – pokud chcete něco aspoň trochu kvalitního, pak se pletete. I zakoupila jsem nakonec uklízecí sadu od Leifhet(u). Není to tak dobré, jako moje předchozí sada (strašně malý smetáček), ale ta lopatka se umí sklopit a uzavřít! 🙂 Za normálních okolností to je spíš opruz, ale na vynášení vetřelců to nemá chybu. Ovšem zakoupila jsem ji až po pavoučí příhodě 🙂
Dnešní téma je (pravděpodobně) lovecké – jak reagujete na hmyzí nájezdníky ve svých domácnostech? 🙂
V domě naštěstí moc pavouky nenvídáme, pokud ano, nemám s nimi smilování. Hlavně proto, že jsem už párkárt zažila jak jejich kousnutí bolí a jak dlouho a bolestivě se hojí (od některých se mokvavé rádny hojí i týdny). A to jen od těch „obyčejných“, od jedovatých jsem zatím kousanec nedostala. Venku mi ale pavouci vůbec nevadí, tam je to jejich doména. Naopak velmi ráda si prohlížím jejich pavučiny. Každý druh jí má jinou a i malinkatý pavouček dokáže upříst komplikovaný obraz. Jen já jim jejich výtvory bohužel často pokazím. Tedy ne záměrně, ale jak ráno obcházím zahrady, každou chvíli do nějaké pavučiny narazím hlavou, někdy i přímo obličejem, jsou jich teď na zahradě spousty. Pavoučím pracantům se sice omluvím, ale ona to není žádná radost, když mě po obličejí šimrají nitky nechtěně protržené pavučiny. Nebo se mi celá naplácne na obličej, jak do ní narazím, protože jsem jí neviděla Už víc jak týden totiž při obchůzce zároveň hledám želváka Crackera, který teď už tráví celé dny a noci venku, stejně jako malá želvička. Na verandě ji pro ně teď už děsný hic. Takže chodím spíše v předklonu a když pavučinu stačím zahlednout, obejdu ji, nebo podlezu, ale ne vždy se mi to povede.
Maričko „Takže chodím spíše v předklonu a když pavučinu stačím zahlednout, obejdu ji, nebo podlezu,“ tohle mi přijde jako esence Maričkovství – ten tvůj důsledně laskavý a ohleduplný způsob, jakým procházíš životem 🙂
Pavučiny venku zametám jen kolem vchodových dveří. Jinak se jim snažím vyhnout. Ale co naděláš, když si ji pavouk tvrdohlavě plete třeba na klice od branky? 🙂 Nebo na bočním zrcátku auta… Jsou skutečně všude.
Na pavouky používám skleničku. Ale ti velcí sklepní jsou moc rychlí, než bych donesla skleničku… pantofli mám po ruce vždycky, promiň přírodo.
Promiňte mi OT. Budu mít týden na starosti sousedovic psa, starší kříženec vlčák s borderkou, jsme kamarádi. Potíž je v tom, že on je to takový ten vesnický pes, co žije na dvoře, sice velikém, travnatém, ale nic z něj nevidí. Asi mu stačí jeho lidé, s nimi navíc bývá na zahradě, ale ta má chatrný plot, nevím, jestli by mi z ní neutekl.
Poraďte mi, jak si s ním mám pohrát, aby tam nestravil týden v podstatě o samotě. Má tam hazeci uzly a přetahovat se o ně by vydržel celý den, ale já ne 🙂 Nemůžu ho třeba něco učit? To by mě bavilo. Díky za tipy!
Milá Klokanice, mám tu děti a nemám teď kdy, ale zamyslím se a večer napíšu 🙂
Kup nebo vyrob malé kousky odměn, odměnou může být i to potahání o aport, střídej to. Chval samozřejmě i hlasem.
Nevím co pes umí, základ jsou polohy, hodí se podání pacek, kontrola všech pacek. Chůze u nohy s obraty. Aport až na povel, aport věcí podle názvu. Hledání předmětů. Ptákoviny z tance – couvání, chůze mezi nohama, mrtvý pes,…
Nepřežeň to, zejména pokud na to pes není zvyklý, čtvrthodina cvičení ho utaví jako hodinová procházka.
Děkuji.
Neumí nic, ale já taky ne, mám koně a kočku.
Jen mi nosí uzel 🙂 Jedno léto jsem se ho snažila přesvědčit, že ho má položit, abych mu ho mohla hodit, ale on se raději přetahuje.
Když mě vidí, nastavuje mi břicho k drbání.
Pamlsky je dobrý nápad. A pokud to dobře chápu, tak ho nemusím bavit hodinu, ale párkrát za den čtvrt hodiny stačí, to je prima.
Lepší víckrát krátce než jen jednou 🙂
Jinak pokud nic moc neumí, můžete hledat – to baví skoro každého psa. Začneš tak, že ho přidržíš, hodíš mu pamlsek kousek od něj, řekneš „hledej“ a pak ho pustíš a necháš ho, aby si pro něj došel. Psi tak pochopí povel „hledej“ velmi rychle.
Později ho podržíš (uvážeš) a schováš mu míček nebo uzel – nejdřív tak, aby tě přitom viděl, později už mu to hodíš někam z dohledu. A zase řekneš „hledej“ a vypustíš ho. Když to najde, za odměnu se s ním třeba chvilku přetahuješ nebo mu dáš pamlsek.
Není to tak náročné jako neustálé házení nebo přetahování a čím víc se bude muset snažit, tím dřív se unaví:)) Samozřejmě ho to musí bavit… ale jestli je to NO x borderka, skoro bych na to vsadila – obě plemena ráda čuchají a kdo by odolal pamlskům? 🙂
Ale ono bude pravděpodobně i stačit, jestli je starší, když budete chvilku něco dělat a pak si k němu na chvíli třeba sedneš s knížkou, zavoláš ho k sobě a budete prostě spolu. Třeba za občasného podrbání. Prostě aby měl pocit, že není úplně opuštěnej 🙂
Děkuji, Dede, to je výborný návod, to by nám na ten týden mohlo stačit. V srpnu pak budeme mít další společný týden. A pamlsky koupím ve zverimexu? S koňskými bych asi byla neúspěšná 😀
Pamlsky koupíš ve Zverimexu, ale i v podstatě v kterémkoli větším obchodě a tím myslím i náš malý COOP na vsi 🙂 . Když pominu pamlsky našeho diabetika (mrkev, květák, paprika), které asi nebudou to pravé ořechové 😀 , tak dobré jsou třeba plátky sušeného masa (hovězí) z Penny, není to zas až tak drahé a plátky se dají rukou trhat na menší kousky. Hezky se bavte !
Alimo má pravdu, koupíš to kdekoliv. Ideální je koupit malé kousky čehokoliv, nebo pásky, které jsou na malé kousky trhat. Protože pak máš spoustu odměn, aniž by se pes moc natláskal 😀
Díky, díky. Dnes jsme se jen chvíli přetahovali a hledali pár granulí v trávě a pak jsem česala 🙂 Bylo vedro, uvědomila jsem si, že psisko už musí mít víc než 10 let.
Já se pavouků bojím.
Na chatě v dílně se vyskytují.
Můj manžel je opatrně vynáší ven.
Zabíjet je nesmím. A tak křičím na manžela a ten přikluše a pavouka vynese.
A když manžel není v dohledu, tak ………
Neměl tam lézt.
Pavouk ne manžel.
Manžel má kliku, co? 😀
Nevadí mi pavouci ani jiný nejedovatý hmyz,had,ještěrka-vadí mi žížaly na cbodníku po dešti. Tancuju mezi nima jak baletka. Pavouky a jiné hmyzy včetně kudlanky jsem vyhazovala z kanclu já, chlapi mi nahlíželi přes rameno,jestli hážu dost daleko 🙂
ty žížaly, měla jsme na intru kolegyni- vychovatelku,tančila po dešti po chodníku jako ty 😀 ze stejného důvodu 😀
Kdysi moje bývalá kolegyně volala plačíc do telefonu, že nemůže do práce, protože jsou kolem všude žížaly – bylo po vydatném dešti. Brečely jsme s ní, ale smíchy, dostala 1/2 dne dovču a když oschlo, dorazila 😀
😀
😀 Tedy Matyldo, teď jsi mě zase dostala 😀
uaaaaaa-aaaaa!!! brrrrrrrrrrrr!!!
tak na takovyhle monstra bud hodne horka voda nebo vysavac, zalezi kde v te koupelne drepi. ne-ne, koupelna je jen MOJE, a vyjimecne pro ZVANE hosty!
snesu mysi, i krysy, i hady, ale tolikanohy a tak veliky priserky fakt ne. taky uz (vetsinou) nejecim jak zamlada (boli z toho pak v krku), ale pokud se necham prekvapit, zarvu i ted.
priviram oci nad tema tenkonohyma chcipackama, nejsou to sekaci jako byvali v lete v cesku, tihle maji takove podlouhlejsi telicko, a chytaji octomilky, nebo ty musky co zijou v kvetinacich, takze pokud se neusadi na zubnim kartacku nebo tak, nechavam je tam. nedavno jsem videla, jak takovy ten tvrdy maly skakaci pavouk delal, ze chytil do pavucinky tohohle tenkeho, nechal se i castecne zamotat, a pak se vytrhl a toho chcipacka sam sezral. bylo to jeho posledni jidlo to je jasne. 😉
Formičko, rčení moje koupelna je moje bych velmi ráda podepsala! 😀 Má okénko bez sítě, takže těch návštěvníků bývá dost… 🙂
Pavouci nemusím ale už dávno nehysterčím. Umně připlácnu smetáčkem,podstrčím lopatku a vytřepu z okna. A doplňuji větu odborníka “ ať děláš,co děláš, vždy v okruhu šesti metrů od tebe se nachází pavouk“.
😀
U nás je pavouků hodně, ale nemá to na ten dům v Anglii, který byl hojně porostlý plazivými rostlinami a pod okny bylo plno ozdobných keřů. Tak to bylo fakt drsný. A přemýšlím, jaké to musí být v domech, co jsou z větší části porostlé popínavými rostlinami – to musí být všude života! 😀
Máme porostlý dům po dvou stranách. Pavouků máme tak normálně a třeba takoví křižáci dovnitř ani nelezou. Ale jednou nám do kuchyně v patře vylezla myš a uhnizdila se v zásuvce mezi igelitkami. Posmívali jsme se kočce, když číhala před skříňkou, ale naštěstí na nás nedala, myš ulovila a hrdě předvedla
Já jsem měla předevčírem, po bouřce, mezi oknem netopýra. Vletěl tam asi větračkou. Nadělal tam pěkný bordel. Ráno se schoval za truhlík s muškáty a přečkal tam do večera a pak odletěl. Lekla jsem se pořádně, že je to myš. Když potkám, náhodou, myš doma tak ,,chodím po stropě“ nebo zavřu dveře a nejdu do místnosti dokud ji někdo nechytí do pastičky. Venku mi nevadí když si mě nevšímá.
Vida, možná se hodily znalosti, které tu do nás už nějaký ten měsíc zábavnou formou hustí Netopýrka 🙂
Mám kamarádku, která je na tom s myšma stejně jako ty. Já s nimi problém nemám, pokud se neleknu nějakého jejich děsivě rychlého výskoku. I to se ale spíš leknu nenadálého pohybu, než té myši… každej jsme prostě jinej – není to fajn? Kdo by nám jinak vynášel pavouky a zaháněl myši? 🙂
Ne že bycjh z pavouků byla na větvi, ale nezabíjím je. Jak každý erudovaný člověk ví, stačí ho přiklopit sklenicí, podsunout pevnějším papírem, přidržet a sklenici obrátit. Chycený nebožák spadne na dno, tam se strachy schoulí a je vynesen kus od vlastního domu. Tam je vysypán s doporučením, tak a teď mazej k sousedovi! Pak už jen doufám, že nebude zpátky doma dřív než já. 🙂
Erudice je jedna věc, reálná akce druhá 😛 Pavouk ve sklenici je vidět a je strašně blízko! 😀
Ehm, o erudici nepochybuji 🙂 , ale ten nebožák se nehýbe! Alespoň ti moji ne. Ty jsem vystrašila tak, že předstírali mrtvolky.
Ten krátký adrenalin je lepší, než vědomí, že se ten návštěvník neslyšně pohybuje po domě a může na mne kdykoliv vykouknout. Se mi jednou stalo, že jsem chtěla rozsvítit a rozsvítila jsem pavoukem, uvelebeným na vypínači. Myslím, že jsem tehdy použila mnoho ošklivých výrazů!
Dede, my máme rozhodně víc společného, než jen křestní jméno. Pokud doma vidím pavouka, mám k němu proslov: Hele, zmiz, tady jsem doma já. Taky ti do pavučiny nelezu. Teď odejdu. Dám ti deset minut náskok a pokud tady budeš až se vrátím s vysavačem, bez milosti v něm skončíš. Máš kliku, že jsem takový dobrák. Kdybych já vlezla do doupěte medvědovi, rozhodně by mě takhle nešetřil.
Docela to funguje. Většinou pavouk zmizí a já luxuju jen pavučiny.
Před chvílí na mě vykoukl jeden takový velký černý ze zásuvky v psacím stole! Jak se tam dostal mi není jasné. Ale naštěstí je doma Honza, takže pavouk opět přežil, už je vynesen na zahradu 😉
Chudák pavouk, asi byl schovaný v odpadu, předpokládám, že se sám z vany nedostane, takže včasným vynesením bys ho možná zachránila. Obzvlášť po letošní příšerně zamoušené dovolené oplakávám smrt čehokoliv co mouchy žere.
Zažili jste někdy, že zastavíte auto a okamžitě se na něj slétne mrak much a nalétávají do něj? Popojedete pár kilometrů a … zas? A když konečně najdete místo, kde nejsou (protože čas pokročil a mouchy už spěj), začne stejný cirkus ráno? Jsem stála v předklonu nad Vaškem a zuřivě kolem něj máchala rukama aby se nebohé zvíře mohlo nažrat, bo jinak to nešlo, hustota much byla neskutečná.
Jinak pavouků se nebojím, klidně vynáším v ruce. Dobrá je i sklenice a list tvrdého papíru.
Máš pravdu, tak to asi bylo. Teprve dnes jsem si na tom Sharčino odkazu přečetla, že se mu tam má dát do vany přes její okraj ručník, aby mohl utéct.
Když on byl fakt velikej a moje arachnofobie mi nedovolila jít blíž, no…
A jo, vím, co je to záplava much. Tady na vsi to řeším sítěmi v oknech. Ve všech, které se otvírají. Ale i tak ty mrchy nalítají dveřma – ony na ty otevřené dveře snad čekají.
No a snáším sršně, protože omezují počet vos 🙂
Kdysi jsme někam jeli, ještě s kamarádkou a jejím manželem. Museli jsme nutně zastavit v lese před Kolínem. Mraky komárů a nechtějte vidět co jsme zažily / spíš naše pozadí/
Aj ja pavúky milujem. Obĺúbená zábava letných prázdninových večerov bola „krmiť“ križiakov na dvore. U nás som vynášač všetkého šesť, osmi, štvor -nohého aj beznohého. V 90% na to stačí holá ruka.
Tebe je dobře mít po ruce – aspoň pro nás, kdo ty potvory fakt nemusí:))
Asi jsem divná 😀 , ale mě pavouci nechávají v naprostém klidu. Max ho opatrně, abych mu neublížila, nametu nebo spíš papírem nahrnu na lopatku a vynesu ven. Asi jsem zvyklá, mívali jsme je doma – přízemní byt v domě s velkou zahradou, a vždycky jsem se divila mamce, co vyvádí 😀 Bývali občas i v paneláku, oni se dostanou všude, a tady ani nemluvím. A asi jsem i zocelená Markovými sklípkany blahé paměti, léčil si tak svůj strach z pavouků a musím říct, že úspěšně. Musel si terárko uklízet sám, já asistovala s pantoflí v ruce a dobře věděl, že pokud neuklidí (tak jednou za 3-4 měsíce), poletí terárko i s Karlem komplet. Dodnes jsou u nás všichni pavouci Karlové 😀 .
Ale naprosto vás chápu, já takhle dokázala reagovat, když vlétla do bytu můra, to jsem byla ochotná se stěhovat. Hned 😀 .
taky tě děsej můry? uff,konečně vím o někom, kdo je na tom jako já 😀
Tak pokud jde o můry, hlásím se do klubu – jako malá a mladá jsem bývala až kapku nepříčetná (nesnáším ani motýly, pokud jsou moc blízko -ů je to pro mě prostě velkej hmyz a já nemusím ani malej) a jemné zašustění můřích křídel mě dokázalo v noci vzbudit a způsobit paniku 😛
Dospěla jsem, kapku zmoudřela a hlavně, naučila se ovládat. Nemám je ráda pořád, ale aspoň nejsem hysterická – pokud se drží dál ode mě. S pavouky je to podobné… 😛
Jo, můra! Když si představím ty muří nohy jak po mně se sápou,taky nejsem u vytržení. Doma mám síťky a v patře většinou tmu, takže dobrý. Ale na chatě jim vždycky rozsvítím venkovní světlo. Ano jsem rasista přes můry ale nemají narušovat můj prostor. Jo, vím, není můj. 🙂 U světla pak v podvečer lítají jak torpéda sršni a loví.
Můry jsou krásné, pokud po mě nelezou. Večer na zahrádce pozorujeme ty dlouhozobky jak lítají na květy voňavého tabáku nebo na floxy. Některé jiné mají pruhovaná trička, to jsou ty dost velké. Hmyz, který po mě neleze mi nevadí, kromě much, ty bytostně nesnáším a nedám jim pokoj dokud je nezničím…
Jo, Alimo, u nás je zase každej pavouk Pepa. A podzimní pavoučí záplava pak bývá nazvána progresivním pepismem:))
vypadá to jako slíďák…no,spláchnout to není ono,chytne se kousek pod odtokem, počká si a pak vyleze..když to není prudkej proud vody nebo horká voda….
já ty osminohý pracovitý potvory moc nemusím, už teda neřvu , jen zhluboka funím a hledám někoho,kdo mne zachrání… ty dlouhonohý záchodový johany sundavám smetákem a vyklepávám je venku..a neřikejte mi,že se vrátěj,tak chytrý nejsou!
https://nasregion.cz/pavouku-mate-plny-dum-jak-se-jich-zbavit-bez-pouziti-nasili-64226/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
😀
Já pavouky miluju, i když zrovna pokoutník není ten největší krasavec. Takže já bych ho vynesla opatrně ven. Já vlastně nechápu strach z pavouků, ale tím nechci říct, že bych Tvoje pocity nějak zraňovala. Prostě jsme každý jiný
Já se utěšuju tím, že nemám problém s myšima ani třeba s hady – pokud nejsou jedovatí.
Když jsem si letos šla poprvé zaplavat na Zábřezí (betonová nádrž s přírodní vodou), bylo to o půl osmé večer. byla jsem tam sama… s mladou užovkou. V první chvilce jsme se navzájem kapku lekly, ale rozešly jsme se beze sporu a nevraživosti:))
Odpovídám na otázku: tichým, avšak naléhavým řevem. Protože, kdybych řvala nahlas,upozornila bych vetřelce, že oběť je na blízku a to nechceš! Kór v případě pokoutnika, to je jednoznačně nejnebezpečnější osminožec, kam se hrabe zápřednice 🙂 ! Jinak moc hezký článek, akorát to ilustrační foto bych si odpustila.
Ad foto: Ygo, myslíš tu zákeřnou kačenku? 😀
Che Cheche, vždyť víš, co myslím
🙂