Půlka června – to je období dlouhých teplých dní, vysoké trávy, prvního sena, třešní, jahod a intenzivního těšení se na prázdniny. Je úplně jedno, že prázdniny už mnoho let nemám, to těšení se na léto je pro mě s nimi neodmyslitelně spojeno.
Většinu známek a písemek už měl touto dobou člověk za sebou, tedy nastal čas hledat nepoužívané učebnice určené k vrácení, stejně jako lepící pásku na správku těch, které doopravdy používal.
Dlouhé večery znamenaly, že nás rodiče večer nevolali tak brzy, takže se dalo být venku – nejdřív pro společné hry, později pro hřadování na zábradlích a nekonečné řeči, které se přitom vedly. S pubertou za krkem má člověk pořád plno problémů k řešení!
Byla to i doba školních výletů. Když vezmu v úvahu svoje mateřské zkušenosti, tak znovu smekám před učiteli, kteří dokážou sebrat třídu předprázdninových rozjívenců, vyrazit s nimi někam za hranice všedních dní a celou dobu za ně mít zodpovědnost! Neuvěřitelná odvaha. A obětavost.
Pamatuju se, jak na jednom gymnaziálním výletě nás pozdě večer kontroloval náš profesor. Vždy nakoukl, zda se nedějí nepřístojnosti a pravil: „Čert nikdy nespí. Já také nespím!“ Měli jsme z toho legraci, ale řeknu vám, vzít smečku adolescentů na vícedenní výlet a se ctí je vrátit domů, to je výkon hodný Chucka Norrise:))
Nešťastníci bojující s hrozbou špatných známek trpěli v tyto krásné dny dvojnásobně. Kdo by se chtěl učit, když ho všechno volá ven? A navíc, s půlkou června přichází doba jahod a třešní, takže vedle svodů opojného ovocného mlsání býval člověk vystaven i dalším pokušením, obzvlášť, když ty třešně zrály v sousedově zahradě:))
Ještě chvíli a bude tady letní slunovrat. A uprostřed toho nejkrásnějšího prvního rozpuku léta na mě vždycky aspoň na chvilku padnou chmury – odteď už se dny zase budou zkracovat! Jsem na sebe ale přísná a chmury zaháním. Bude na ně dost času v listopadu!
Zní to hloupě, ale já si z letního slunovratu fakt zoufám, i když si to snažím nepřipouštět. Člověk se ještě pořádně neohřál a už se budou zkracovat dny! 🙂 Jak to vidíte vy?
Foto – musím se pochlubit, naše růže jsou letos fakt nádherné (a to je jen růžová zahrádka, jinde mám další:))
Dede, obdivuji tvé anglické růže. Mám ráda kytky které voní. Tvé růže jsou nádherné. Máme takovou malou zahrádku, že se mi tam skoro nic nevejde. Mám jen 4 a to normální, žlutou pnoucí mi sežrali hryzci. Růžemi se kochám jen v katalogu.
No,som po magnetickej reyonancii,chvala bohu nemám protrúziu/výhrez/ platnicky,len degeneratívne zmeny na nej.mám byť trpezlivá,liečim sa,denne infúzie.cez deń to ide,noci sú ešte zlé.Nevládzem robiť v záhradke a teda vyzerá hrozne,v sobotu tam pojdem s jedným veľmi slušným mladým romom,pokosí mi,vypleje,ja budem dozorovať a manažovať ho.Nejak to dám.
Držím palce!
Verenko, moc na tebe myslím! To není nejhorší výsledek, tak snad ti teď pomohou. A najmout si pomocníka na zahradu je skvělý nápad. Manažuj a šetři se 🙂
Verenko, drž se. A hlavně, nepracuj, není ten správný čas na hrdinství. Je dobře, že sis na tu zahrádku někoho sehnala, budeš mít z výsledku dobrý pocit. Opatruj se a ať je to jen lepší.
Verenko, myslím na tebe ať ta hnusota odejde co nejdřív. Pomáháš lidem a tak si zasloužíš aby jsi se toho také co nejdříve zbavila. Držím palce pěsti ať máš co nejvíc štěstí.
Též stále držím palce! A najmout si pomoc na zahrádku je bezva nápad
Přidám se k Yze, jarní rovnodennost je příslib stále delších a delších dnů, prostě jaro, optimismus. Letí slunovrat je sice symbol nejdelšího dne v roce, ale také víme, že se dny už budou zase jen a jen zkracovat. Já mám prostě ráda dlouhý den. Mimochodem, nejvíce jsem si užila výlet s tátou do Norska, kdy jsme asi 14 dní strávili za polárním kruhem a vidět bylo celých 24 hodin. To byla paráda. A když na to táta vzpomínal ještě na smrtelné posteli, tak jsem věděla, že jsem tenkrát tím, že jsem s ním jela, udělala správnou věc.
A prázdniny – tím, že pracuji tam, kde pracuji, tak se letní pohoda v podstatě škrtá. Žně jsou žně 🙂
Apino, hlásím se k tobě a Yze do klubu:))
Jo, pamatuju norské nekonečné dny, i když jsem nebyla až za polárním kruhem, takže se mezi půlnocí a druhou hodinou ranní zešeřilo. Ale tma nebyla. Taky na to vzpomínám. Byli jsme u moře, takže do toho pořád řvali racci…
Miluju červen- jahody, vlčí máky a tak- a mám radost, že ještě bude dlouho teplo (a zima je daleko, ještě před ní bude podzim a ten taky můžu). Každý večer strávený na terase se počítá!
Jahody dozrávají, my máme stáleplodící, tak snad ještě chvíli budou 🙂 , Vlčí máky a chrpy kvetou, je teplo až vedro, ale ve studeným domě snesitelně. A večery na pergole, když tam přestane prát sluníčko fakt nemají chybu, vezmu knížku nebo háčkování – ještě jednou dík za návod, jde to téměř samo 🙂 a užívám si to. A zakázala jsem si myslet na blátivý podzim a tmu už ve čtyři odpo a podobné nechutnosti. Občas se i poslechnu 😀
Matyldo, máš pravdu – jen z toho podzima snáším ještě tak září. v říjnu je už aspoň u nás krásných dní minimum. Ale zase když se povedou… 🙂
Miluju jarní rovnodennost a padá na mne depka s jarním slunovratem (nebo letním?). Vlastně první depka na mne padla včera večer, protože jsem si uvědomila, že to, na co jsem celou zimu čekala (krásné dlouhé teplé dny), právě prožívám 🙂 🙂 ! Když na to tak myslím, tak opravdu šťastná jsem při předjarních plískanicích, protože si říkám, že už brzo, už brzo bude opravdové jaro 🙂 .
A konec června mám též moc ráda – tolik roků po škole a vždycky na mne dýchne očekávání volných dnů.
Ygo, přesně! 🙂 Viz nahoře 🙂
DEDE na chatě máme také růžový keř s květy barvy lososové. Letos má opravdu hodně květů.
Vůbec nám to letos všechno kvete. Azalka, rododendron a dokonce můj malý šeřík mi letos prvně po 4 letech rozkvetl.
Na pozemku u chaty nám rostou lesní jahody a už zrají.
Mám toto červnové období moc ráda.
Lesní jahody! To je nejen dobrota, ale i veliká krása… 🙂
Azalky a rododendron přávidím, ty u mě nejdou.
Ja to mám presne opačne, konečne sa začnú dni skracovať.
No vida, je dobré pro rovnováhu na světě, když jsou lidé, kteří ocení i podzim 🙂
10.6.42 vypálili Lidice a 10.6. jsem před 35 lety maturovala.
Na svoje prázdniny vzpomínám sem tam..ale napadlo mne,jaký měly prázdniny děti za Protektorátu..právě třeba v tom roce 1942…vždyť děti z Lidic,Ležáků ani vysvědčení nedostaly…ani šanci jim nedali….
Sharko, na tomhle vzpomínání je nejhorší, že teď se ty strašné věci dějí kousek od nás a člověk je zase vlastně bezmocný 🙁
Dede, růže máš opravdu skvělé.
Přidej ještě koupání, už se dá s trochou sebezapření plavat. A – jak píšeš – vůně prázdnin visí ve vzduchu. Na slunovrat radši nemyslet. 😉
Jo, sebezapření je nutné, bo voda je už povětšinou teplá a tudíž méně čistá. Vltava v Braníku měla v neděli nechutných 17 (to je v tom místě fakt moc!), taky tam vegetila hromada lidí – ty časy kdy tam člověk potkal jen pár otužilců jsou asi nenávratně pryč, v zimě zalidněno, v létě narváno.
Vedra mi nevyhovují, ostatně v sobotu jsem si opět uhnala pořádnou sluneční alergii – na nohách, které vystavuji slunci celoročně! Ve všech radách se píše že si má člověk tělo na slunce postupně otužit – no fakt už nevím jak víc to udělat.
Eh, Petro, pokud jde o snesitelné teploty vody, pohybujeme se v rozdílných vesmírech 😀
Na tu alergii – nepomohly by začátkem sezóny velmi jasného slunce (to je teď od června) nějaké tabletky? Taky jsem to jednou měla a fakt není o co stát, lity lity
Jenže v Braníku i v pozdním létě bývá max těch 17 – a teď je začátek června! Pro mne je to teplota ideální, vydržím v ní hodně dlouho a přitom se při plavání neupeču. Blbý je, že čím teplejší, tím víc lidí a zároveň i tím špinavější.
Tablety jsem zobla hned jak jsem přijela domů, jenže nechci zobat úplně preventivně a když už to vyskočí, je zle. Pár let to dalo pokoj a teď prostě celé nohy (a kus rukou). A to jsem si dala jen třicítku. Pravda, mazat nohy mne fakt nenapadlo.
Milá JJ, vůně prázdnin je velmi specifická a zahrnuje spoustu detailů – pro mě je to hned na první dobrou vůně sušené trávy 🙂
U nás sa v triede hovorilo:Kvitnú gaštany,najvyšší čas začat sa učiť.
Mám rada tento letný čas,neuvedomila som si,ako je krátky.takže slnovrat sa blíži!!
Neviem spať pre bolesti,tráno mám Magnet,potom uvidím,držte mi palce.
Verenko, držím, co to dá. Opatruj se, ať to pomůže.
Teď mi došlo, že nevím, jestli magnetoterapii nebo magnetickou rezonanci – asi spíš toto? Tak pokud terapii, ať pomůže, pokud rezonanci, ať poradí, co s tou protivnou nemocí. Palce držím.
Verenko, moc na tebe myslím! Dej vědět, jak jsi dopadla – aspoň já to chápu tak, že jdeš na magnetickou rezonanci. Ať dopadneš co nejlépe a doktoři najdou cestu jak ti rychle pomoct. (srdíčko)
Milá Verenko – držím palce, co to dá! Snad budou zprávy z magnetické rezonance dobré a najde se brzo řešení. Objímám tě.