Sedím na terase, užívám si odpolední siestu a koukám do nebe. Jasná modrá, modrá, modrá, kam jen oko pohlédne. Pokud je někde nějaký obláček, jen tu modrou hezky zdůrazní. A mě najednou napadne, jak často jsem po tomto pohledu jako malá o prázdninách toužila – a jak málokdy jsem se ho dočkala.
Stabilně modré začalo být nebe obvykle až po zářijovém zlomu – tedy po ochlazení a prvních studenějších deštích. Moje dětské prázdniny byly v mé paměti především ve znamení oblačné oblohy, pokud už nebylo přímo zataženo. Vím, jak jsme na táborech, u babiček nebo na horách střehli na „opravdové“ letní dny, kdy se mohlo být u vody bez nebezpeční mračných stínů. Ne, že bychom u té vody nebyli stejně, ale o prázdninách má přece slunce pálit z jasné oblohy, ne?
Dnes marně přemítám, jestli je to paměťové zkreslení, nebo skutečně ta léta chladnější a deštivější byla. První pocitově nepříjemná horka si pamatuju až z jedné jarní chmelové brigády (1979?), kdy jsme uvízli na deset dní na rozpálené chmelnici bez kousku stínu, kde jsme drátkovali a zaváděli chmel a zmírali přitom v třicetistupňových horkách.
To bylo poprvé, co mi došlo, že jasně modré nebe bez jediného mráčku může být svým způsobem i děsivé. Tedy… samozřejmě jsem o tom četla v mnoha dobrodružných knihách, ale nikdy jsem si to nějak nevztáhla na sebe.
Potom se už horka začala objevovat častěji, nebo si to prostě líp pamatuju. Na nesnesitelná horka byl speciálně špatný náš panelák, kde jsme v Praze bydleli v době, kdy už jsem byla vdaná, a měli jsme děti. Byt byl v posledním patře a orientován východo-západně. Slunce k nám nešlo jen tři hodiny v kolem poledne, jinak od svítání do setmění. Tehdy mi už případnou úděsnost stále modrého nebe s nezastíněným sluncem nikdo vysvětlovat nemusel.
Dnes vzdychám, jakmile je jasné, že teplota vyleze nad pětadvacet stupňů ve stínu. Vedro mi vadí při čemkoliv, co zrovna neznamená pobyt ve vodě, případně schnutí vedle ní v nějakém příjemném stínu. Ale co si budeme říkat – jak často v těchto dnech člověk leží ve vodě nebo schne vedle v příjemném stínu? Většinou člověk musí normálně fungovat, horko nehorko. Při střídání horka a různě klimatizovaných prostor se dá navíc báječně nastydnout.
A tak se teď koukám na modromodré nebe, jasné a krásné, a říkám si, jaký jsem to nevděčný tvor. Žehrám, když je plískanice, žehrám, když je horko. Pořád si vlastně kladu nějaké podmínky – teplo ano, sluníčko taky, ale ne moc! Zimu prosím jasnou i sněživou, ale hlavně mrazivou. Na jaře a na podzim má pršet, s tím jsem se samozřejmě smířila už dávno. Poslední roky se to ale vyvíjí zase novým směrem – každou chvíli hrozí sucho, jako právě teď. To zase toužím po dešti – ale aby taky nebyl pořád!
Jsem nemožná, a to jsem si už před lety zakázala nadávat na počasí. Nemá to totiž absolutně žádný smysl a člověk si tak jen kazí náladu. Ale nezabráním si, abych neprohlížela všechny dostupné předpovědi počasí a nehledala tu ze svého pohledu nejlepší, které potom hodlám věřit… 😛
Tak co, jak jste s počasím spokojeni vy? Máte tendenci na počasí žehrat? Tak schválně – kolik počasových aplikací máte v mobilu? Koukala jsem se do svého a začínám si říkat, že nejsem normální. Mám jich šest!!! 😀
PS: Dnes je pátek třináctého – máte s ním někdo problém? Dělá vám naschvály? 😛
Milí čtenáři, mám na vás dotaz.
Mám tu skvělý článek od našeho Čísla, kde rozebírá oblast veřejné dopravy. Kromě toho, že je to úctyhodná analýza, je psán čtivě a člověk se baví.
Leč, jak je oblast jeho výzkumu rozsáhlá, je dlouhý i článek. Téma je zato hodně kompaktní, informace na sebe navazují.
A tak se zvědavě ptám:
dali byste v takovém případě přednost tomu velmi dlouhému (ale fakt čtivému) textu v celku, nebo byste měli radši seriál?
Za mne tak třídílná série. A těším se…
Dávám svůj hlas seriálu a těším se na zajímavé téma.
Mám sklon, dlouhé nedočítat,ztrácím se v textu. Takže, za mne taktéž seriál.
Seriál prosím a dobrý den přeju 🙂
Tak jo – úterý středa a čtvrtek budou dopravní:)) A nebojte se, nudit se nebudete 🙂
Tak u nás modré nebe během celého roku převažuje. Zrovna dneska tu byla od rána typická čistě „baby blue“ barva, teď se na ní ale sem tam objeví čistě bílé chomáčky bavlny. Koukám na tuhle modrou oblohu ráda, rozhodně mě nenudí. Ale asi proto, že stačí trochu sklopit zrak a koukám na čerstvou zeleň, do přírody. Kdybych tu trvale modrou oblohu (která znamená jasno, teplo ba vedro), sledovala denodenně třeba z ulice rozpáleného města, určitě bych názor změnila, a tolik se neradovala. Asi by mi to vadilo i tady, kdybch musela chodit do práce, tedy patřičně civilizovaně oblečená. kdy bych se venku potila a uvnitř budovy mrzla od klimatizace (tam ji mají nastavenou mnohem chladnější, než my v domě). Týdny ba měsíce trvající modro a vedro nás také dokáže umořit, přesto bych neměnila. Jak píše „číslo“ – tak na podzim, když teplota klesne na +19 a u vás YGA stále chodí bosky a v kraťasech, já se tu zimomřivě choulím do teplé mikiny. Během horkých měsíců mi asi nějak zřídne krev. Ale i při tom „chvění se zimou“ sí opakuji, že si mám tu zdejší zimu užití, protože je krátká a i v zimě modrá obloha převažuje
Já počasí sleduji jen pohledy na venkovní teploměry, zato manžel denně sleduje na internetu a pak mě informuje o případných změnách, které můžeme očekávat.
Maričko, naprosto chápu – naučila ses tam u vás žít a vyhovuje ti to. To je vlastně základ vyrovnání se s počasím kdekoliv 🙂
Jo a klimatizace mě v Americe fakt zabíjela – když se přidá led ve všech nápojích, které nemají být horké, chtělo to hodně snahy, abych si na našich expedicích uchovala v těch teplotních houpačkách hlas 🙂
Po celoživotním zkoumání jsem došla k závěru, že každý den je nějaké počasí. 😉
A někdy mě štve a jindy ne 😛 😀
skvěle řečeno!
U nás je tento týden slunečno a příjemné letní teploty, ale jinak nezdravě sucho. Naposledy pršelo minulou sobotu nebo neděli asi tak něco přes hodinu, zrovna jsme byli s Denisem venku, tak jsme si deštík i užili, rozhodně ani jeden z nás nepromokl na kůži. 🙂 Ale to byla krátká závlaha po dlouhé době a teď zase nic, na zahradě se hlína pomalu mění v prach. Vyvolávače deště bychom potřebovali!
Sucho je fakt hrozné. A ještě se přidal poměrně silný vítr…
Před modrým nebem bez mráčku se dost rychle utíkám schovat. Ale jednoho dne se najednou to jasné modré nebe zdá nějak vysoko, sluníčko svítí, ale nepere, a v vzduchu cítím jakýsi podivný závan. Je to třeba jen mžik, ale v tu chvíli je mi jasné, že je to první podzimní dech. A klidně to přijde už v srpnu.
A za déšť se za chvilku začnu modlit, chtěla jsem se pokusit o čištění předzahrádky, ale jakmile je chvilku sucho, a tady už víc jak týden, zem je jak beton, motyčka odskakuje. Divím se, že cibulky i semínka vůbec mají sílu to prorazit.
Jo, sucho je hrozné. Už se zase práší za psem… Podle mých aplikací by u nás mohlo zapršet v úterý, dřív ne. Nějak jdou poslední dobou mraky vždycky jihem, takže od nás na ně ani nedohlédneme, chjo.
Poslední dobou se raduju z každé kapky z nebe – například dnes též trošku popršelo a hned jsem radostnější 🙂 . Ale jinak mám ráda horká léta, protože kdy jindy se zahřát než v létě 😉 – navíc se nikdo na mne divně nedívá, že jdu bez ponožek a v krátkých gatích.
Pátek třináctého mne nechává chladnou (pokud teda není vedro, což dneska zatím není – ale včera bylo přímo srpnově).
Chápu, že když ráno křupe led na kalužích, může tvůj bezponožkový a krátkokalhotový outfit vyvolávat i pozdvižená obočí 😀
Už ani ti Zmrzlí muži neplatí! Na Serváce tu bylo odpoledne 26st :-/
Počasové aplikace mám dvě a další na počítači. Nejčastěji vyhlížím déšť, aby trochu poporostla tráva v ohradách.
Na druhou stranu, když je sucho, nemusím tolik chránit své rostlinky na zahradě před slimáky.
Všimli jste si také té schválnosti, že nejhorší je počasí zaručeně o víkendu? Jak to to počasí může vědět, že je víkend?!
Oni si letos přispíšili, ti zmrzlíci… Ad špatné víkendové počasí – schválně, jestli by to počasí zmátlo, kdybychom si udělali víkend uprostřed pracovního týdne?! 🙂
Jednou jsem slyšela meteorologa vysvětlovat, že se počasí opakuje v jakýchsi „cyklech“…. a jak to pak jednou začne o víkendu, tak je po pěkném konci týdne…
Možná bychom měli plánovat víkendy podle předpovědi počasí:))
Výborný nápad! Ale zaměstnavatel o tom nechce ani slyšet, přestože stále toleruje částečný home office.
Jo, slimáci letos ještě ani nevylezli, dokonce ani u nás.
Jinak… jak je u koníků? Nic zajímavého se neděje, o čem bys nám mohla napsat? 🙂
Už něco mám. Jenom čekám na fotodokumentaci, ale nechci moc tlačit 😉
V Praze už vylezli a sežrali mi jiřinu…..
Tady taky ještě nevylezli, ale nechci to zakřiknout, aby mi nesežrali sazeničky cuket, jsou ještě malé a saturejku, potvory jedny. Na rajský si snad netroufnou, ty jim nikdy nechutnaly, ale tfuj, tfuj, tfuj !!! Po zkušenostech z minulých let už mám petrželku, bazalku a kopr hezky ve výšce v truhlíkách.
Vedro nesnáším a zimu nemám ráda, protože je zima. Je to se mnou těžký 😀 . O vedru v paneláku vím své, my také bydleli v posledním patře, od rána do poledne pražilo sluníčko do kuchyně a obýváku – vařit tam bylo za trest, odpoledne pražilo do ložnice a dětského pokoje, takže spaní taky nic moc, protože to horko sálalo z rozpálených zdí…Na stropě se dala smažit vajíčka 😀 . Teď je to trochu lepší, protože se dům zateplil a tím i částečně odizolovalo to horko, jsou žaluzie, jde to.
Tady na vsi zas hučím, že je barák studenej, což je (smíšený kamenný zdivo), ale má to výhodu, že se v létě chodím ohřívat ven, tady mám stabilně svetr a teplý ponožky, i když je venku 30.
A pátek 13. mě nechává v klidu, mám svátek 13.8. a někdy to bývá pátek. Navíc, jak jsem ta rentiérka, tak někdy ani nevím, který je den, natož kolikátého 😀
Jsem na tom podobně jako ty. Taky jsem bydlela v posledním patře paneláku, krajní byt, sluníčko pralo od rána do kuchyně a obýváku, pak do západní zdi a do ložnice, dokud nezapadlo někam za Strahovem. A celou dobu do taktéž neizolované střechy. Protože víkendy patřily praní a žehlení, žehlívala jsem ve spodním prádle u otevřených balkonových dveří. A balíček papírových kapesníků při ruce, neb jsem si hlavně manželovy košile netroufla vzít do zpocených prstů. A manžel měl ve vedrech enormní spotřebu košil, v pondělí si vždycky vezl do práce 2 nebo 3 na případné převlečení.
A teď bydlím podobně jako ty, ve vsi, ve staré chalupě taktéž ze smíšeného zdiva, osmdesátky zdi, a ven se chodím ohřát, dokud tam vydržím. (což není moc dlouho, protože mám chalupu situovanou východ – západ, vchod a okna tudíž na jih). A doma celoročně tlusté fusky.
Zimu nemám ráda vůbec, a velká vedra, která jsem dřív milovala, už nesnáším. Taky je stále hůř udýchávám.
A taky někdy po probuzení přemýšlím, který že je dneska den.
Dodala bych – náš byt byl taky v posledním patře, takže ty dojmy jsou přesné:))
Přestěhování pomohlo, samozřejmě – jednak je to dům se zahradou a jednak to není Praha. Tady máme obvykle o dva až pět stupňů méně, než mají ve stolici 😛
Ale stejně, když jsme před lety instalovali tepelné čerpadlo, nechali jsme si do místností otočených na jih (kuchyň a ložnice) dát takové ty „foukací“ radiátory, takže za horka a jasného nebe nám čerpadlo hezky chladí. A díky fotovoltaice na střeše to chlazení sluníčko i pohání:)) Aspoň do večera jo.
letos je normální středoevropské počasí, jak má být 🙂 pravda, poslední týden nadstandardně teplé, ale i to k jaru patří. za mne modrá obloha s obláčky 🙂 nemám v mobilu žádnou aplikaci na počasí, je mi fajn, i když prší nebo sněží. obecně jedu na sluneční pohon 😀 pátek 13. mě už nestraší – syn se narodil 13. května ( dneska má narozky a dárek si už vybral), 13. jsem měla některé úspěšné zkoušky na škole, 13. jsem měla mít poslední státnice ( narychlo se přesunuly kvůli komisi na 12., ale to se nepočítá) a dopadly úspěšně 🙂 pravda, dneska jsem trochu nervózní… odpoledne jdeme s Connýskem k vetovi a jak přijde na narkózu u zvířátka, jsem vždycky napnutá 🙁 ale je pátek a 13., musí to dobře dopadnout 🙂
Všechno nejlepší synkovi! 🙂 Ve škole jsem kamarádku, která taky měla narozeniny na 13. a to mě první seznámila s metodou „ochočení si špatného data“ 😀
Jinak držím palce, ať Connýsek dopadne úplně nejlíp, jak to jde. Ostatně – co mu je? Když jsi to ty, předpokládám, že jde o kocourka:))
není mu nic, ale jdeme odevzdat ozdoby :-)Connyášek je náš peršánek – stříbrná činčila, dostali jsme ho od kamarádek před třemi lety coby svatební dar :-)no ale nevěstu pro něj nemáme, tak z něj bude kočkourek 🙂
Stříbrná činčila… to zní luxusně a nadýchaně:)) Chtěla bych vidět, jak vypadá.
Tak ať to proběhne snadno a rychle! 🙂
koťátka jsou na fotce na Kočičích jazýčcích 🙂 a dospělák vypadá takto: https://aniamine.wbs.cz/Kocour-Gofin.html
Nádhera!
díky 🙂 vyřídím Connyáškovi 🙂
Co sem nechodí Terra, tu vůbec perské kočky nemáme, a to je škoda 🙂
chceš článek, viď? njn. tak se s kočkami pochlapíme a něco sepíšeme…Jak k nám přišel Snížek 😀 ale nevím, jak rychle to bude 🙂
Ráda bych, ale víš jak to je – těžko tě přinutím:)) A z tvé smečky jsem zahlédla vždy jen záblesky, žádný pořádný portrét! 🙂
máme spoustu fotek se Snížkem I. i s Connyskem, je to sem neumím vložit 😀
V tomto období jsem „ještě spokojen“, i se to s mokrem docela střídá. Ale brzy to vedro udeří… Modrou oblohu jsem začal nesnášet ve Španělsku. Léto 2013, Salamanca. 2 měsíce jsem neviděl jediný mrak! Už na mě ta obloha působila jako prokletí, jako by mi něco ze života vymazali. V srpnu už jsem hypnotizoval meteoradary, kdy se atlantická bouřka vždycky rozpadla v Portugalsku a o 100km dál do Salamanky nedoletělo nic.
Pak teda dorazila bouřka. Měla sílu jakou jsem do té doby nezažil, V naší čtvrti nebyl snad dům do kterého by nepraštil blesk, vlastně to víc připomínalo bombardování (kacířské) než bouřku. Potom na 3 dny teploty spadly na 19 stupňů a všichni nadávali jaká je zima (když nebylo 42)
Ty jo, tam bych nevydržela – myslím tu Salamancu. Tedy, týden určitě, ale déle asi ne. Naprosto chápu ten pocit marnosti až zoufalství.
Já si od nás pamatuju z toho strašně suchého roku – 2017 nebo 2018? U nás tehdy bylo na jaře 6 týdnů vytrvale slunečno bez mraků. Fakt z toho šel strach, a to ani nebylo jen horko.
Po tom hrozném létě jsme pořídili klímu,to byl fakt děs,stála jsem většinu dne pod sprchou.
Po tom hrozném létě jsme pořídili klímu,to byl fakt děs,stála jsem většinu dne pod sprchou.
V Madridu v únoru 12 to zas bylo modré nebe, ale jednou bylo 5 stupňů a jednou 20 a byl docela problém pohledem z okna odhadnout o co šlo. Prostě jen o to zda foukalo či nefoukalo od hor. Sic ty úseky nebyly tak dlouhé, tak občas týden, dva mráček ani náhodou a teplotní škála se houpala od zmrznu po tričko
To muselo být náročné na oblékání, když byl člověk na celý den z domu. Trochu mi to připomíná zimu na Taiwanu. Tam jsme mrzli, protože kvůli horku po většinu roku ty byty nebyly vůbec izolované a když bylo venku deset stupňů, trvale vysoká vlhkost a netopilo se, byla pocitově strašná zima.