Krájím vonící rajčata, vedle mám připravený krajíc lahodného chleba a svůj oblíbený sýr. Těším se na jednoduché jídlo, skvělé v harmonii chutí. Co bych si mohla k večeři přát víc?

Přemýšlím o tom, jak se ve svém životě stále častěji vracím k jednoduchým věcem, a tak trochu se podezírám, zda příklon k jednoduchosti prostě neznamená lenost! Lenost cílit k věcem složitým, neobyčejným. Nerada se obviňuju z lenosti tam, kde to není zjevné, a tak přemýšlím dál.

Děti mají rády jednoduché věci. Pomáhají jim vyznat se ve světě, který je komplexní, složitý a nejen na první pohled v mnoha směrech nepochopitelný. Jak dozrávají, s nadšením se prodírají ve svých poznatcích a zkušenostech výš i hloub.

Složitost je začne bavit – její vrstvy zvědavě odkrývají a později komponují k vlastnímu potěšení. Ať už jde o jídlo, poznání nebo vztahy. Jednoduchost se na dlouho dobu stane příliš obyčejnou, příliš nezajímavou!

Dobře se to ilustruje na jídle. Učila jsem se vařit odmala, pravidelně jsem vařila pro rodinu tak od patnácti. Jak roky šly a zkušenosti přibývaly, bavilo mě experimentovat – víc koření, složitější postupy, fascinující alchymie chutí. Cestování přidalo nové impulzy, vedoucí jak k úspěchům, tak ke zkoumání slepých uliček.

Uběhlo mnoho let a já jsem najednou začala chápat, v čem je kouzlo tradiční jednoduchosti, a to nejen v jídle. V mnoha případech je totiž vycizelovaným výsledkem mnoha složitých teorií a pokusů a jedinečnost jí dodává kvalita vstupních surovin.

A nemusí jít jen o chleba se sýrem – stejný vzorec platí pro eleganci, dokonalé způsoby nebo třeba vědu. Kolik potřeboval geniální mozek Alberta Einsteina složitých myšlenek a rovnic, aby dospěl k neotřesitelné jednoduchosti vzorečku E=mc²? I láska je ve složitosti svých projevů vlastně jednoduchá!

A tak se utěšuju myšlenkou, že v tomto případě nejsem líná… možná jsem dokonce i o kousek moudřejší, než jsem bývala:))