Noříme se do jednoho z nejhezčích měsíců roku, tedy pokud nejste zrovna alergici. Všechno kvete a člověk jen tají dech na tou krásou. Ale nejde jen o tu krásu – květy přece znamenají i příslib plodů, tedy úrody.

Chodím po zahradě a chválím stromy. „Podívej se, jak ti to sluší! Krásné květy máš a kolik jich je!“ A pak si pro sebe dodávám – to jsem zvědavá, co z toho nakonec bude.

Třeba loni nám kvetla zahrada taky moc hezky, ale rok byl jak začarovaný. Nakonec se ukázalo, že opravdu úspěšná byla jen mladá třešinka, mladá aronie (černý jeřáb) a rybízy. Ty jsou ovšem stálice, nepamatuju si, že by nebyl rybíz. Hezky plodily dokonce i mladé angrešty zasazené rok předtím – to bylo milé překvapení. Mladé višničky plody měly – ale tak na ochutnání a dvě bublaniny.

Zbytek se prostě nekonal. Hrušek byla jedna bedýnka, nebyla tedy hruškovice – na tu je potřeba těch bedýnek sedm. Jablka se urodila v množství sem tam něco. Asi abych nezapomněla na obvyklý jablečný repertoár, ale rozhodně se s tím nevyplatilo jet do moštárny – a to mě mrzelo víc než vynechané pálení hruškovice.

Dokonce ani obvykle superplodná letní jabloň neshodila svůj obvyklý metrák takřka nejedlých jablek (čas jejich zralé jedlosti se patrně měří na minuty – buď jsou kyselá nebo shnilá), což bylo sice příjemné, pokud šlo o úklid, ale jinak kapku znepokojující.

No a nakonec švestky – nikdy jsem nezažila takovou neúrodu. Nasbírala jsem s bídou na dvoje švestkové knedlíky a to máme tři stromy – většina plodů popadala ještě před dozráním a ty zralé byly buď napadené nějakou chorobou nebo tak napíchané od hmyzu, že byly nejedlé. Jak jsem byla ráda, že na svojí sklizni existenčně nezávisím! Vím, že staré stromy rodí obvykle jen každý druhý rok, ale nikdy v tom zatím nebyly všechny naráz a takhle důkladně.

Letos se tedy jako obvykle těším z květů, ale ty přísliby beru radši s rezervou. Možná bych zahradě pomohla intenzivnějšími postřiky, ale popravdě, i kdybych náhodou chtěla, tak dost našich stromů jsou staré velké vysokokmeny, které člověk normálním způsobem stejně nepostříká. Takže jim mohu vypomoct jen hnojivem nebo přidanou vodou.

Musím jen doufat, že jsou letos stromy dostatečně silné, aby si cestu k úrodě vybojovaly. Budu je tedy i nadále chválit a povzbuzovat, aby se jim dobře vedlo – a na podzim uvidím, jestli jsem chválila dostatečně:))

Eh… dnes ta otázka bude znít divně, ale nakonec proč ne:)) Hovoříte ke svým stromům a kytkám? 🙂