„Na co si ti dva hrajou?“ Můj muž svírá volant o něco pevněji, než by musel, jak se snaží ovládnout podráždění. Na dálnici před námi se totiž předjíždějí kamiony. Tedy… jeden začal ve stoupání pomalu předjíždět, načež kopec skončil a cestou dolů začal zrychlovat ten předjížděný.
Dálnice za nimi se rychle plnila netrpělivými řidiči, ale ti dva se nenechali rušit. Po chvíli ten původně předjíždějící uznal porážku a zařadil se zpátky za předjížděného. Konečně jsme byli schopni projet a můj muž jen ztěžka polykal kletby. „Nech je být,“ zkusila jsem ho uklidnit, „třeba je to první a jediná zábava, jakou si ti dva dnes užili!“
Na naší velikonoční cestě do Itálie jsem si opět nemohla nevšimnout, jak těžké to ti kamioňáci mají. Není to jen jízda po většinou přeplněných dálnicích, ale také nekonečné popojíždění a čekání, které jim musí škubat nervy do chlupata.
Můj muž mi přetrhl myšlenky další úvahou. „Prý to nebude trvat dlouho, a řidiče kamionů nahradí roboti. Technologie už na to jsou, teď jde o to, kdo to zkusí jako první.“ Chvíli jsme tu možnost probírali, když můj nejdražší zvýšil sázky. „Ostatně jsem četl i to, že dnes už je umělá inteligence schopná nahradit spoustu doktorů!“
Užasle jsem se na něj podívala. Pokračoval s vysvětlováním, které mi po chvíli už nepřipadalo až tak nesmyslné. „Vezmi si, že takový robotický doktor v sobě bude mít obrovskou databázi diagnóz, která se navíc bude schopná učit. Jeho receptory získají z tvého těla okamžitě mnohem víc údajů, než kdy dokáže člověk.“
„No jo,“ namítla jsem nesměle, „ale taky tě s účastí nevyslechne a nepovzbudí tě!“ „Ehm…“ významně si odkašlal můj muž. „Kolik z nich to dnes dělá?“ „Někteří ano!“ bránila jsem se automaticky.
Když jsem si tu myšlenku následně obracela v hlavě, napadlo mě, že i robotům se dá naprogramovat laskavost a trpělivost, kterou navíc nikdy neztratí. Možná by byli lepší než ti nevrlí doktoři. Ale nikdy by nenahradili ty dobré, kteří stále ještě umějí být… lidští:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2022
PS: Tentokrát si dovolím téma ještě rozvinout, ty plus mínus dvě minuty pro rádio na něj úplně nestačily 🙂
K řidičům kamionů: je to drsná práce, v mnoha směrech. Nekonečná nuda popojíždějí, adrenalin na cestách, ať už kvůli chybám nebo hazardování jiných řidičů, nebo počasí všeho druhu. Sezení za volantem ničí zdraví, životospráva řidičů je… no, řekněme, málokdy vyhovující. Když jsem viděla kamiony odstavené v Itálii ne na benzinkách nebo odpočívadlech, ale třeba jen v těch výdutích u dálnice, kde je riziko už jen vylézt z kabiny… Člověka to pak nutí se zamyslet, jestli by roboti fakt nebyli, no, lidštější řešení. Ti aspoň nepotřebují záchod, sprchu a slušné jídlo:)) Ovšem jsou tu dvě základní velká a závažná ale – jakou jinou práci získají tisíce najednou nepotřebných řidičů, a za druhé etika rozhodování robota v krizové situaci. Nic z toho nemá snadnou odpověď.
K těm doktorům: Když o tom Martin začal mluvit, přišlo mi to neuvěřitelné. Později jsem pochopila, že to asi možné je (zdravotní sestry na tom jsou lépe – ty prý roboti jen tak nenahradí:)), ale přijde mi to jako větší sci-fi, než u těch řidičů – asi proto, že znám v autě elektronické asistenty řízení, kteří ač mnohem jednodušší než roboti, už tak s jízdou hodně pomáhají. Ostatně už těch je robotických pomůcek v medicíně dost – ale jsou to pomůcky! Ne doktoři.
A ještě k mé poněkud zlomyslné pointě 🙂 Včera jsem se vrátila z nemocnice ve Vrchlabí, kde jsem byla na operaci žil (řešení nechtěného následku loňské operace kolena). Tak tam by žádní roboti potřeba nebyli! 🙂 Zatím se mi ještě nepodařilo pobýt v zařízení, kde by bylo pro pacienty tak důsledně vlídné, vstřícné a respektující prostředí. Od lékařů (kteří si lidí opravdu všímali), přes efektivní, a přesto velmi vlídné sestry, až k ošetřovatelkám. Platilo to dokonce i uklízečce!:)) Mluvím o oddělení chirurgie, ale jejich ortopedie má obecně stejně dobrý zvuk. Píšu to hlavně proto, že stížností je všude plno – a chválit se musí taky 🙂 A tady bylo co…
Takže pojďme se dnes zamyslet nad roboty 🙂 Co si myslíte o robotických nákladních autech? Robotické lodě prý už existují, snad tam dodají nějakého toho kapitána až nějakou chvíli před tím, než loď dopluje k přístavu – aby dohlédl na ty poslední kilometry cesty a vjezd do přístavu. Ovšem řekněme si upřímně, na mořích a oceánech je přece jen víc místa než na dálnicích a silnicích.
No a k těm doktorům – umíte si představit robotického doktora? A znáte nějaké, které byste nikdy nechtěli robotem nahradit? 🙂
Nedávno jsem četla úvahu, ze roboti jako první nahradí arogantní zástupce všech možných profesí, se kterými je nepříjemné byt v týmu, ale mají vysokou kvalifikaci 😛
To je náhoda, před půl hod. odjel manželův synovec, který u nás tři dny odpočíval před další „štrekou“. Synovec už řadu let totiž křížuje US z jednoho konce na druhý s ohromným náklaďákem, kde mu veliká zadní kabina slouží jako ložnice i kuchyň někdy dva měsíce bez přeušení. Ještě před třemi roky mu společnost dělala krásná fenka, ale ta už přeběhla za duhu a další nechce. Takže o perné práci dálkových řidičů víme už od jeho dřívějších krátkých návštěv a on sám začíná uvažovat, že toho nechá. A to je svobodný, děti nemá a za celé roky neměl jedinou nehodu. Člověk by si myslel, že takového řidiče budou dopravci vyvažovali zlatem (hlavně v současných podmínkách jejich nedostatku). Ale není to tak, pro ně je stále výdělek na prvním místě, jde jim jen o to, aby náklad přebral a dovezl na druhý konec Států v určenou dobu. Není tedy divu, že jim spousta řidičů (hlavně těch co mají rodinu), dává výpověď a ti „noví“ jsou prý tím dál mladší, ale tím pádem nezkušení (jejich jízda často nebezpečná), kolikrát ani pořádně neumí angl a rozhodně nejsou nezvyklý na zdejší štreky do musí jezdit. Takže i oni dlouho „za volantem“ nevydrží. Možná auto-roboti nakonec vyhrají 🙂
Pokud jde o doktory, zatím stále dávám přednost těm „lidským“ 🙂
Přitom není přívětivější země pro kamiony než USA. Všude spousta místa, široké silnice, parkování kde si zamanes, rychlostní limity pro kamiony velmi volné, celní kontroly minimální. Ale taky nejlepší místo pro roboty
K těm doktorům.
U nás už se provádí robotické operace, kde je robotická „ruka“, kterou ale ovládá člověk.
Já věřím, že je více těch empatických a vlídných lékařů.
Ale jsou to holt také jenom lidé a někdy toho mají až nad hlavu.
Doktor může být unavený, to by mu nikdo nevyčítal. Ale spousta těch starších má šeredně patronizující přístup – doktor bůh a pacient blbec. U těch mladších to bývá lepší – samozřejmě jsou výjimky na obě strany.
Ti nejlepší jsou však v naprosté většině lidští.
Jo, ještě podpoznámka:)) Svůj titul používám výhradně u doktorů. Je to trapné, ale pomáhá to k lepšímu zacházení. Opět – víc u těch starších.
Kamiony na silnicích nemám ráda, ale protože pracuju i s kamioňáky, vím o tom dost. Jednak rychle nezabrzdí. Mají za zády tuny, v našem případě navíc živá zvířata a prudce brzdit nesmí (nebo vejce, tam je to pak na lopatu). Proto máme kamioňáky výrazně klidnější a jeich heslem je „nepředjížděj, nic nenaspěcháš“. České dálnice s minimem odpočivadel jim nepomáhají- oni prostě musí zastavit, když tachograf řekne. A když široko daleko není kde… Policie si smí stáhnot údaje z tachografu a za překročení doby jsou velmi citelné pokuty.
Nicméně naháněčky dvou kamionů vedle sebe nesnáším a zakousla bych je za to…
Volná asociace – můžu mít dotaz? Vždycky jsem přemýšlela, jak řidiči náklaďáků prakticky řeší (a případně by teoreticky měli řešit) různé postávání v kolonách – taková ta situace, kdy mají stavět za půl hodiny, vyhlídnou si dosažitelné parkoviště, najednou buch, havárie a kolona, ve které popojíždějí další hodinu bez možnosti sjezdu. Jet dál nesmějí, vypnout motor uprostřed provozu je taky nesmysl… co tedy s tím?
Smí dostat lejstro od policie, ale u dlouhých kolon to někteří fakt řeší vypnutím v koloně. Pak jde o to, aby byli za sebou a ne přes oba a více pruhů dálnice.
Takováhle opatření celkem chápu u situací, kdy je dálnice úplně zablokovaná a stojí se x hodin – to se ale nestává moc často. Ale pokud se například okolo nehody projíždí jedním pruhem, tak to snadno může být zdržení na hodinu a přitom se auta nikdy na dlouho úplně nezastaví – kdyby se jeden kamioňák rozhodl, že přestávka, museli by ho objíždět i ostatní kamiony a to by bylo docela maso… a kdyby se rozhodl si vyžádat potvrzení u policie, musel by zastavit těsně u nehody a jít to s nimi řešit, protože místo nehody je jediná lokalita, kde se tam policie nachází. Obojí mi připadá jako nesmysl, což nemusí vadit byrokracii, ale provoz je věc poměrně praktická. (Navíc si nepamatuju, že bych něco takového kdy viděla… což teda může být i náhoda, na světě je spousta věcí, co jsem ještě neviděla.) Čili to by znamenalo, že ta situace správné řešení prostě nemá?
Prostě odstaví do odstavného pruhu, když to nejde jinde. Ale zeptám se 🙂
Mě to nevadí, ale musí to být opravdové předjíždění, ne že druhý bude zrychlovat. To je totiž problém, že někdy ten předjíždějící ani není na vině.
Tachografy jsou za mě docela zlo, měla by tam být vyšší tolerance nebo omezovač, který po přejetí doby omezí rychlost třeba na 50km/h a dovolí dojet k odpočívadlu, dovolí přejet v případě problému apod.
Je fakt, že ta popisovaná situace mě docela bavila – ještě nikdy jsem neviděla, že by předjížděný vyhrál!
Ale: bylo to na poměrně prázdné dálnici v Německu, kus před našimi hranicemi. Začali s tím ještě v době, kdy od nás byli docela daleko – ten předjíždějící prostě s blinkrem nestočil volant doleva – to je úleva, která se počítá (jo, stalo se mi to víckrát, že kamion začal vybočovat, když jsem byla vedle něj – málokdy jsem troubila víc 😛 )
Prostě jsem byla v celkem vstřícné náladě. Pokud to dělají v plném provozu, kdy je fakticky souběžná jízda v obou pruzích, mám většinou vztek, protože to v levém pruhu udělá nepěknou rázovou vlnu, která může skončit všelijak, hlavně za špatného počasí.
Mám takovou vizi – nejen robotická auta, ale robotická silnice. Prostě sedneš do auta, zadáš souřadnice dojezdu, robotické auto tě doveze k robotické silnici – nemám až takovou sofistikovanou představivost, tak si představuju něco jako dopravníkový pás – tam najede, u nejbližšího výjezdu vyjede a pokračuje do místa určení. Navíc ty pásy by byly různé rychlé, za rychlost by si holt musel člověk připlatit. Já myslím, že tohle by se dalo vymyslet a realizovat…
Co se týká doktorů – tak myslím, že takový robotický ortoped či chirurg… proč ne?
P.s. ještě k té dopravníkové silnici. Byla by fajn, ale člověk by došel o takovéto toulání se krajinou. Něco v dáli tě upoutá a tudíž sjedeš z předem dané trasy, aby sis to prohlídla. Myslím, že třebas Alex by robotickou silnici moc nevyužívala (srdíčko)
Když člověk je rád autonomní! 🙂 Někdo je na tom možná i bytostně závislý 😛 O tom bych něco věděla:))
o tom psal Nikolaj Nosov v knížce Neználek ve Slunečním městě 😀
Vidím, že nejsem originální. Za roky dojíždění po D1 jsme s kolegou podrobně rozpracovali představu „zubačky“: auto najede na dálnici, zahákne se a řidič má volno až do Prahy 🙂
Jinak teda nechápu, proč se tolik zboží musí vozit po silnici. Proč se ta vlaková doprava nevyplatí víc než kamionová. Proč nestačí jen pendly z nejbližšího nádraží…
Protože na spoustě nádraží na solidní nákladní provoz není infrastruktura. Aby to fungovalo, muselo by být odbavení velmi rychlé. Navíc by v okolí nádraží byl poměrně velký provoz nákladních aut. Naše nádraží bývají velmi často v centrech měst, zastávky na krajích opět většinou nemají žádnou kapacitu. To by musel někdo velmi chtít a hodně investovat. Takže se radši nedělá v podstatě nic zásadního – maximálně obchvaty měst, těch šťastnějších 😛
O tohle se celkem zajímám, tak moje úvahy:
Kamiony – Nahrazení řidiče robotem v dohledné době nehrozí, budou ale přibývat autonomní přepravy třeba mezi skladem dílů a továrnou, případně v rámci fabriky. Co má větší šanci budou autonomní „koleje“. Na dálnici nebo možná nějakých silnicích. Prostě vrituálně vyznačené, ošetřené pruhy, kam si ten kamion nebo autonomní auto zajede, sepne krabička a robotika ho vede jako po kolejích. Řidič tedy může spát nebo třeba jíst. Všichni budou vědět, že „tudy se jezdí autonomně“ bude na to připravený zákon nebo třeba oplocení apod. budou to vědět i okolní řidiči, co autonomně nepojedou. Je to nejschůdnější řešení mezistavu jak zajistit, aby nemusel robot řešit všechny situace typu „vytočit se na prašné cestě k JZD mezi kravami“. Řidič stále bude potřeba, řidič bude muset řešit marginálie na místě. Ano je šance, že časem se pošle po dálnici „autonomní kamion“ a místní řidič jej převezme na odpočívadle a doveze do města a do fabriky. Ale to asi o dost později. Tohle je ale stále proveditelné jen u jasně předvídatelných linek. Dnešní řidič kamionu jede z Košic do Londýna a cestou mu zazvoní telefon a přibírá ještě zásilku z Budějovic do Paříže a pak si dá odbočku do Norimberku a něco pak zaveze do Marseilles. Prostě jeho cesta je dost nahodilá. Pravidelné linky typu závozy obchodních domů nebo automobilky, tam autonomie kupředu půjde dřív.
A předjíždění kamionů mi nevadí, když mi tam nevlítnou přímo před auto, tak s tím nemám problém
Doktoři – tady bych asi oddělil dvě větve. Léčení a diagnostika. Není problém léčit, když se správně diagnostikuje. Diagnostiku přeberou přístroje, nositelné nebo třeba kanily, čipy apod. implantované do těla (dle vaší fantazie), toto možné je, je možné změřit v člověku úplně cokoliv. Ale budou to vždy jen data. Léčení ale bude už trpět etickými otázkami a tam doktoři budou potřeba vždy (za našich životů asi). Nicméně tím, že budeme o sobě vědět mnohonásobně víc, budeme schopni i mnohým problémům předcházet, bude to schopné poradit (typu nedostatek vitamínu, pohybu, prvku, nutný delší spánek..). Pak to bude ale o tom, kolik lidí to množství dat změní v totální paranoiu a začnou sledovat každé číslo obsahu něčeho v krvi apod.
Tak než já se vykecala o dopravníkovém pásu, ty už to máš skoro vykoumané! 🙂
Podívejme se kolem sebe, často jsou čáry překreslené přes sebe, někdy vybledlé, někdy značka je přes značku, někde značka zrezla nebo je přes ní větev. Při stavbách pak je vůbec chaos, kdy se všechno přemaluje a přelepuje a pak zas zpátky. Tedy tohle autonomní vozidla budeme těžko učit. Proto lepší když budou úseky, kde se udělají senzorové koleje a tam se bude vědět, že se jen tak nemůže kreslit a přeznačovat
Jo, hlavně po opravách zůstávají viditelné čáry vedoucí často do protisměru, jak se na dálnicích během oprav přestavovaly pruhy pro různé směry jízdy. Někdy to mate i živé řidiče, zvlášť za mizerného počasí. Takový hodně viditelný relikt byl dlouho na Hradubické ve směru na Hradec Králové.
A k tomu ty kužely, děliče, betonové bloky a ty jsou občas omlácené, převržené, posunuté větrem. Znám případ, kdy se vyvrátilo to „betonové káčko“ do silnice, přesah třeba 10cm, autonomní tesla ho neviděla…
Doplním, že proto autonomie má větší šanci v USA. Tamní silnice jsou jednak mnohem širší a dopravně jednodušší a hlavně pokud dochází k nějaké výjimce, jako je stavba, je tam hromada podpůrného personálu co dává pozor jestli je všechno jak má být co nejvíc safe
Dede, dneska je to široké téma. Automatizace postupuje neskutečně rychle.
Co se doktorů týká, tak si vzpomínám na holografického doktora ze Star Treku, kterému vyčítali odosbněný přístup k pacientům. Nechal si pak dobrovolně nahrát virus holografické chřipky, aby mu došlo, co pacientům vlastně vadí. Tady je asi ten základní problém – trocha empatie.
Jestlí mám někoho ve zdravotnictví pochválit, tak tu ještě nebyly uvedeny sestry domácí péče. Milé paní, které objíždějí pacienty doma a řeší širokou škálu úkolů – od medicínských přes hygienu, rehabilitace, nákup, nedostatek sociálních kontaktů pacienta (= dokáže si s ním krásně při ošetřování i popovídat). A zase jedou dál. Jednu takovou znám a je skvělá. Kde ta na to bere sílu a optimismus… hluboce ji obdivuji.
JJ, těmto pečovatelkám nikdy robotizace nehrozí (srdíčko) ty jsou nenahraditelné. Ale máš pravdu s tou pochvalou, měla by zaznět! 🙂
no,já bych všechnu tuhle přepravu řešila po železnici..tohle je situace,kterou nesnáším, řvu ty vulgarity vcelku nahlas..a za tohle bych jim brala papíry a dávala pokuty..
Tak to bych se přidala. V Austrálii se řeší většina dopravní přepravy po železnici, dokonce robotickým vlakem. Dívala jsem se na nějaký dokument o něm, byl úctyhodný, ten vlak. A měl zajímavou genezi, nejdřív řídili chlapi, pak ženské (prý rychlejší reakce a citlivější zacházení, ale možná si jen neřekly o stejnou mzdu jako chlap) a nakonec počítač.
Problém je, že tenhle vlak neplánovaně nestaví – je prostě moc těžký, aby kvůli něčemu najednou zabrzdil. Tak jen houká, ať je blízko kolejí cokoliv.
Pro představu: https://www.stoplusjednicka.cz/nejvetsim-robotem-na-svete-je-australsky-autonomni-tezebni-vlak
Austrálie je proti Evropě pustá a prakticky neobydlená, aspoň ve vnitrozemí, takže se jim to tam budovalo (a obhajovalo před občany) podstatně líp, než jak by to šlo v Evropě 🙂 Rozhodně je to skvělý nápad.
Když to je těžké – k žádnému hypermarketu, co znám, železniční vlečka nevede, ba ani k mnoha menším továrnám… nehledě na to, že kdyby měl (například) železniční úsek Praha – Kolín pobrat ještě všechny kamionuy z D1, vznikla by tam ještě větší zácpa, než bývá na silnicích.
stačilo by, že by 80 nebo 90 % z cesty,jeli po železnici..dojezd v daném místě je po silnici pochopitelnej..
Tohle jsme s taťkou (u železnice pracoval celý život) řešili mockrát. Bylo by to skvělé, ale prostě na to zatím není infrastruktura – v zásadě ty tratě prostě nestačí.
Udělat rychlé a efektivní nakládání a vykládání kamionů není extra potíž, však v tunelu po La Manche ukázali, že to jde (s osobními auty). Jenže se to nedělá. A neslyším plány, že by se třeba v Evropě připravovaly nákladní železniční koridory. Což neznamená, že nejsou, jen nejsou veřejně prezentované.
Rozhodně si myslím, že je to ekologičtější a bezpečnější než stávající stav. Takže zbývá otázka, komu se to nehodí 😛
Je to nereálné, ten kamion potřebuje na zazvonění telefonu uhnout z trasy do minuty. Nemůže jet vlakem z Vídně až do Londýna. To je dobré jen pro hodně specifické linky. Nebo pro tranzity typu „Skrz Švýcarsko“ či kanál La Manche
To je fakt, to mě nenapadlo 🙂 Ale i ty autonomní pruhy by řidičům pomohly. Protože tak, jak to je teď, je to strašná rasovina.
Mají už taky dost hlídačů pruhů apod., ale musí to hlídat. Jak říkají někteří uživatelé Tesly. Někdy je horší hlídat stroj, jestli nedělá chybu při řízení, než řídit.
ke trati se dá ledacos dovézt a přiložit…když ovšem vlak někde staví….
Ty relace jsou opravdu všestrané, fabriky jsou po celých zemích rozeseté, skoro bych řekl, že víc velká města (kde je spíš kancelářský business a vývoj), kdežto železnice směřuje hlavně do velkých měst. Ono je problém toto skloubit jednak s infrastrukturou. Jen představa, že se na železnici dá všechno co jede ze Slovenska do Německa, to by bylo vlaků, snad každých 15 minut. A pak s konkurenčním prostředím, nemůže to provozovat stát, zas nikdo nemá mít monopol, zas musí být vůle tam nakládat, snadno to nalézt, samé problémy