Jaké je synonymum pro ženu coby lázeňského šviháka? No přece lázeňská švihlá.
Uvědomila jsem si, že plavat v bazénu jsem byla naposledy v roce 2001. To jako fakt, tehdy v Bibione na cvičení aerobiku.
Bazén je jako zažít pocit beztíže. Když vylezu ven z vody, znatelně ztěžknu. Pro mě by mohla být voda teplejší. Při cvičení to s teplotou ještě ujde, to mlátím nohama, abych se zahřála, ale když cvičíme jen rukama držíc přitom barevné mechové žížaly, kolorují se mé rty do modra.
Obereignerova vila
Cvičení v bazénu mě baví. Je to sranda, všichni dosáhneme nohama na dno. Já se svou nížkou mám vodu těsně pod bradu, takže když někdo udělá vlnu, mám jí v ksichtě.
Běhám dokola po špičkách a cítím se jako v Národním. V bazénu se mi cvičením třesou na těle přebytky. Kdyby to šlo znázornit zvukem, pohyb při poskakování by zněl asi takto: Ding dongdong, ding dongdong.
K „mému“ pánovi byla posazena v restauraci nová lázeňská klientka a docela se k sobě hodí. K obědu podávanou polévku – hráškový krém s krutony – ta žena okomentovala: Co tohle je? To je na větry, neee?
Onehdá na mě pokřikovali: Paňi, poťte s náma na pivoo!
Obereignerova vila
Jsou typy lázeňských švihlých, kteří na sebe vybalí na první dobrou, s čím se tu léčí. Dávají najevo, jak moc jsou nemocní a že téměř umírají. Na oplátku očekávají, že je budete litovat a že zase vy obratem vyklopíte, s čím tu jste. Když to neřeknete, prostě se vás zeptají znovu a rovnou. Pokud je to vážnější než to jejich, začnou se na vás mračit. Pak začnou sondovat, na jaké procedury vás doktorka poslala, aby na ní mohli pak zatlačit, že oni to nemají a vy jo.
Nevím, jestli budu vždy připravená na soukromé intimní otázky při přepadení lázeňským gangem, ale na to se snad ani připravit nedá. Prostě hledám slušnou formu, jak je poslat do patřičných mezí. Budu to brát jako osobní cvičení branné pohotovosti. Ono se to v dnešní době i hodí. A jak povídala kamarádka, aby to byly lázně a ne blázně.
Vila Kouřimka
Někdy je opravdu logisticky náročné naplánovat si kdy – kde – kam. Koukám v digitální době do papírového rozpisu každou chvíli, protože nejsem schopná si zapamatovat, jak to jde po sobě a co mě dnes čeká. Každý den je to jinak.
To jsem takhle pospíchala na jednu proceduru, měla jsem tam být v 9:10 hodin. Spokojeně si sedám v čekárně, podávám sestře svůj papír a ona povídá: Ale vy to máte až za hodinu! Tak jsme se spolu zasmály, tak horlivá nikdy nebývám, snažím se chodit přesně.
No jo! Jenže tomu nebudete věřit. Večer jsem šla na večeři. A co myslíte? No jasně! Zase o hodinu dřív! Já vám nevím, jestliže uzdravím tělo, ale otupím mysl, tak to nechci!
Kdybyste chtěli ochutnat lázeňské oplatky, které mají zaručeně původ v Polsku a jsou loňské výroby, kupte si je v mobilním stánku na kolonádě. Jinak se vyplatí jít pro ně do kamenné prodejny.
To máslo už nebudete? Bere mi paní u stolu miniMáslo a minuRamu z talíře. Nebudu povídám, cukr taky ne. A její ruka se už sápe i po tom cukru. Pečivo už taky nebudu, nabízím. To nechci, toho mám ještě na pokoji dost, už je to tvrdý, asi to půjdu hodit kachnám. Jablko budu, povídám, aby mi nezmizelo taky.
Za vidění v Poděbradech stojí určitě Obereignerova vila a vila Kouřimka od jednoho z nejvýznamnějších českých architektů Josefa Fanty. Obě stojí nedaleko lázeňského parku a jsou prohlášeny za kulturní památku.
Tak vzhůru do nekonečna dalšího lázeňského dobrodružství a ještě dál!
První díl najdete zde a druhý tady 🙂
Dede: Děkuju moc Bláže za povedený seriál! 🙂 A témat k povídání máme plno – už jen to cvičení v bazénu! Nebo lázeňské oplatky (placky nebo trojhránky?:)) Užijme si poslední lázeňské povídání 🙂
PS: Blážo, fakt tam nebyly veverky? Chybějí mi veverky! 🙂
Blážo, u tohoto dílu jsem se pobavila, je obzvláště vtipně napsaný. Budeš to mít jako vojáci – časem (snad) zapomeneš na tu otrvanou část pobytu a budeš s úsměvem vzpomínat na ty zábavné momenty (ač ti možná tenkrát tak nepřipadaly)
Dokud jsme měli bazén, také jsem se v něm kromě plavání snažila i cvičit. Schválně jsem sešla do hlubších míst, kde jsem stála pomalu jen na palcích (a jak trefně píšeš, připadala jsem si jak baletka v Národním), držela se okraje v zvedala nohy nahoru. Naštěstí jsem tam neměla „spoečnost“, která by mi šplouchala vodu „do ksichtu“ 😀
Jé, tak vlastní bazén musel být moc príma! Já ti povím, že už jsem se trochu otřepala a kdyby to nebylo tak náročné finančně (ano, i na lázně přes pojišťovnu se bohužel musí doplácet ze svého), tak bych si to klidně i zopakovala. Je fakt, že je tam komplet o člověka postaráno a nemusí nic řešit, jen ty časy procedur a vyhýbání se gangu. Ale to se dá zvládnout docela dobře, když se na to člověk připraví. 🙂 🙂 🙂
S těmi časy procedur – nafotila jsem si vždy tak dva tři dny do mobilu, abych to měla po ruce. Vždy před začátkem jsem si to přečetla a byla si jistá, že vím kam a na co. Jenže ono prd! Hlavně ze začátku, dokud jsem netrefila, to bylo až ostudné – musela jsem do toho koukat před každou jednou procedurou:))
No Dede, tak to jsi nebyla sama, kdo takhle pořád koukal do rozpisu. Já jsem chodila s tím papírovým rozpisem a koukala do něj tak desetkrát za den. Nepamatovala jsem si nic. A procedury byly v různých objektech (i když pod jednou střechou), ale o to větší bylo ze začátku bloudění.
K bazénu – cvičení v bazénu se mi moc líbilo, i když my jsme musely kvůli naší diagnóze cvičit v dost studeném bazénu a i vzduch byl studený. Vedle byl větší bazén, kde cvičili lidé po operacích páteře, a ten měl snad 32 stupňů.
Ještě jsem si vzpomněla – nečetl jste někdo od Ivanky Deváté knížku Lázeňská kúra? Trefně a vtipně popisuje lázeňské zážitky. Ovšem ty Blážo jsi taky dobrá spisovatelka! Hlavně, aby ti ty lázně pomohly.
Jiřino, připadala jsem si jako idiot. Těší mě, že jsem v tom nebyla sama:))
Děkuju za tip, na knihu se podívám! 🙂
Dede, veverky jsem tam opravdu neviděla, ale to neznamená, že tam někde nebyly! D=
Nejspíš šly veverčí gangy stranou – ty klevetivé baby je zcela překonaly:))
Blážo, své blázeňské zážitky popisuješ skvěle. Až by člověk, ty lázeňské profíky tam, chtěl vidět in natura. Tedy jen zpovzdálí a nakrátko 🙂 . Já bych ale stejně do lázní nemohla. Jak je v bazénu víc jak jeden člověk, což nikdy není, nevlezu tam. Moje škoda!
Od té doby,co jsem shlédla epizodu ze seriálu „Kosti“, kdy geniální doktorka „Kůstka“ vyhodnotila obsah fekálií ve veřejném bazénu,taky nemám na takovéto plavání zrovna chuť. 🙂
Byla jsem svědkem toho, když hygiena odebírala vzorky z různých částí bazénu. Oni to tam opravdu pečlivě hlídají. 🙂
Lenko, ty dvě vily, to jsou krásné architektonické památky. Doufám, že už jsi se z toho nepřeberného množství zdravých úkonů, kterým jsi byla vystavena, vzpamatovala?!
Ale jo, vzpamatovala, teď se snažím nějak fungovat. 😉
No dobře – v lázních jsem nebyla po žádné ze svých xx operací, ale už vůůůůbec nelituji.
Mě by poslali druhý den domů, protože bych celý gang zvědabab a zvědadědků poslala do pr(ádelny počítat knoflíky). Fakt.
Ale moc děkuji, všechno jsi tak krásně zdokumentovala, že se tam úplně vidím.
I v tom bazénu, šplouchy šplouchy, bych se omývala celá s každým krokem spolucvičících 😀
Krásné zotavování z pobytu ozdravného přeji 🙂
Má to i své výhody, nemusela jsem měsíc vařit a vymýšlet, co uvařit. Bylo o mě postaráno, personál byl skvělý a milý. 🙂 Vlastně to hodně rychle uteklo. 🙂
Mamutku, poslat lidi do pr…prádelny počítat knoflíky 😀 To si beru za své!
Blážo, četla jsem pečlivě na FB a souzním. 🙂 Nebezpečné gangy je třeba eliminovat. 🙂 Jinak doufám, že pomohlo i když prvotní reakce po dojezdu domů,nebývá leckdy příznivá,spíš i bolestivá,pak se to uklidní a vyhodnotí. Tak Ti přeji hlavně ať si v pořádku a co nejméně bolavá!
Jenny, máš pravdu, přijela jsem víc bolavá, něž tam odjela, tak snad se to uklidní. Už bych si to moc přála. 🙂
Blážo, opět jsi mne potěšila svými lázeňskými zážitky. „To jablko budu“ je top 🙂 .
Náhodou si myslím, že ten lázeňský gang pro zbývající lázeňské hosty není špatné uskupení – jak je vidět, v lázních mohou krnět buňky mozkové (viz zkreslení času), ale tyhle ženy (hmm – jsou v gangu zastoupeni i muži, nebo je to tady též genderově nevyrovnané?) nás naučí zůstat ve střehu 😉 .
Jinak se mi moc líbily fotky krásných vil. A dotaz – u té první v prvním plánu je víko od rakve? Pokud jo, tak to není moc povzbudivá reklama na léčivé účinky místních lázní 😉
Chachá! Ygo! Víko od rakve to není, je to jen zkreslená perspektiva, podívej se na druhou fotku, tam je to lépe vidět. Já osobně si myslím, že to sloužilo na poštu jako schránka, dá se k tomu dosáhnout od branky. Ale je to jen můj tip.
Jo a lázeňský gang zahrnuje i muže i když v mnohem menší míře! Lázním zdar! 🙂 🙂 🙂
Bazén mám také ráda, protože tam mě nic nebolí.
Už se těším, jak si v lázních zase zaplavu.
Naštěstí jede s manželem, takže mě lázeňský gang dá pokoj.
Tak si užijte lázně podle své libosti a ať si odpočinete! 🙂
Jo a příhoda „To jablko jíst budu“ mě s hrůzou rozesmála. Rozesmála proto, žes to skvěle napsala, s hrůzou proto, čeho jsou lidé schopní – a to to máslo a ramu určitě k životu nutně nepotřebovala…
potřebovala, suchý tvrdý pečivo,není zrovna polykatelný….
😀
Cvičení v bazénu jsem měla ráda ze všeho nejvíc. V Lázních Bělohrad je voda teplá (kolem 30 stupňů, pokud ne víc) a navíc tam je po jedné kratší stěně lavice s bublinkama, po jedné delší jsou masážní trysky. Fascinovalo mě, jak různí lidé měli různé cvičební sestavy a co všechno se v té vodě dalo dělat.
Ta lehkost – tos popsala naprosto přesně! 🙂 Ve vodě jsem si dokázala občas připadat jako baletka:)) O to horší bylo vylézt 😛
Zajímavé bylo, že ačkoliv v bazénu jsem nikdy námahu necítila, únava se vždycky dostavila:))
Přesně tak, v bazénu to šlo hladce. Taky jsme tam měli lavici s bublinkama, vodní masážní trysky, ty byly docela silné a takový jako masážní vodopád, ale ten mě vždycky proudem vody odehnal, holt nemám takovou výšku, abych mu odolala. 🙂
Jojo, lázeňský gang je vždy připraven sledovat všechno, co se šustne, aby pak měl co rozebírat. 🙂
To bylo pro Sharku.
Děkuji všem za pozornost, váš zájem mě potěšil. Děkuji Dede za prostor pro mé zážitky. 🙂
Teplota vody v českých bazénech je důvod, proč nechodím plavat. Kdysi mi měli lékaři ze sportovní medicíny poradit, co mám dělat za sport- poté, co mi změřili množství tělesného tuku v různých částech (na Noci vědců). Přebytek jsem měla v té horní… proč asi. A nešťastně tehdy řekli, že plavat ne, protože v té studeně vodě obrostu tukem. Vyšlo z toho tehdy nordic walking, víc při mé konstituci a věku (bylo mi asi o 12 let míň) nevymysleli 🙂
Náš bazén měl 29,5 stupně, to se celkem dalo. Já bych přivítala i teplejší, ale prý pro kardiaky musejí dle hygieny udržovat vodu trochu chladnější. Pro mě zase je prochladnutí zad dost zásadní problém, když jsem po operaci, protože zatuhnou svaly, takže jsem se co nejvíc v bazénu hýbala. A cvičení v bazénu mě bavilo hodně.
Teplota vody v českých bazénech není vhodná na plavání. Po dvoustovce je mi vedro, po kiláku zdrhám pod ledovou sprchu. Na cachtání paní radové dobrý, malým dětem je zima. Co je zajímavé – podle dlouholetého cvičitele je teplota vody stále stejná, ale děti čím dál víc zmrzlejší.
Petro! Ty ale nejsi typicky český bazénový plavec,to uznej! 🙂
Ne, protože plavu špatně a málo 😀
Dobrá, chápu že tam nemůže být mých oblíbených 17-19°, ale 26-28, které v našich bazénech jsou, je u mne pro trénink peklo. Odcházet z bazénu přehřátá a zpocená, nic moc.
Při tvé teplotě vody omrzám. Jenže mně periferie omrzají celý život.
jsem si vzpomněla,jak jsme navštívila v Bohdanči svého spolubojovníka, co tam byl po výměně kyčelních kloubů..procházeli jsme se vnitřní kolonádou a skončili na kafi a zákusku..on j enepřehlédnutelný,má 190 cm, dlouhý černý vlasy a obličej po předcích (má indiánskou krev), a oba se rádi smějeme..takže jsme hlaholili a budili pozornost a někdy i pohoršení,protože lázeňský gang se neomaleně zeptal,kdo jsem a Charlie, který tam měl o víkendu na návštěvě manželku, bez mrknutí oka a hnutí brvou odpověděl -MILENKA. A měli jsme klid 😀
Sharko 😀 Víš, jakou radost jste těm babám udělali? To byl, panečku, drb! 😀
🙂