BTW: Cinque Terre aneb na skok na jihu (1) – Vlaštovčí hnízdo

„Měli bychom někam vyrazit. Vezmeme Ari a pojedeme…“ „No jo, ale kam?“ „Hm. Itálie?“ „Zase?“ „Je velká – co projet Toskánsko?“ „Tam jsme už byli… ale už dávno a bylo to fajn. Kam bys to viděl tentokrát?“ „Nebyli jsme na severu. Co takhle Cinque Terre?“ „Co to je?“ 😛

 

Asi takhle nějak probíhaly u nás doma debaty v době, kdy jsme zjistili, že v rámci udržení aspoň nějaké duševní rovnováhy potřebujeme vypadnout. Velikonoce na to byly jak stvořené – jen ty volné dny. Ale kam? Někam daleko – ideálně do míst, která nás potěší, a nebudou stejná jako ta domácí. Ok, tak co chceme? Hory a moře! A taky italskou kávu, kuchyni a víno. „Ale je teprve duben…“ „Je duben, takže přes Alpy už projedeme na letních pneumatikách a Ari tam nebude takové horko.“ „Takže Cinque Terre?“ „Cinque Terre. Našel jsem blízko ubytování, kde mají topení a berou psy…“

 

Na jih! Alpy byly kouzelné – jako vždy. Brenner ucpaný – jako vždy.

 

Začátek nekonečného seriálu – páneček zmizel!!!

 

Jak se ukázalo, ubytování opravdu vypadalo stejně hezky jako na obrázku, ale nebyl to celý obrázek:)) Dům, jehož spodní patro bylo určeno turistům, byl totiž ve skutečnosti vlaštovčí hnízdo – přilepený vysoko na prudkém svahu. Vedle skutečně byla i ona na obrázcích vyfocená romantická průrva (průrvička) s potokem a vodopádkem, terasa byla plná překrásných květů, ale ty schody (no, to snad ani nebyly schody, i Robinson, pokud by spěchal, by vyrobil lepší:)) byly vražedné – minimálně pro člověka se stále nespolehlivým kolenem. Domácí měli naštěstí nainstalovanou lanovku, takže aspoň zavazadla si vyjela nahoru pohodlně:)) Ale krásné to bylo, ne, že ne.

 

Vlaštovčí hnízdo

 

Když jsme v sobotu po obědě dojeli, bylo nám horko. Ačkoliv mělo být kolem 18 stupňů, auto ukazovalo šestadvacet. Takže jsme jen převzali ubytování, já odkývala opravdu složitý systém na třídění odpadu, a vypadli jsme k moři – potřebovali jsme moře! Paní domácí nás nasměrovala na veřejnou pláž, kam směli psi. Martin si myslel, že v dubnu bude pláž prázdná, jenže nezapočítal fakt, že je sobota a horko – bylo tam plno. Užili jsme si slunce, chodili jsme bosi v mělké čisté vodě, Ari nosila klacky a dbala, aby si nenamočila ani špičku drápku. Pohoda.

 

Lanovka

 

No a pak jsme se vrátili do Vlaštovčího hnízda a… zjistili, že tam jde ventilátor, kterého jsme si předtím v tom ruchu nějak nevšimli. Pokoje tak se západem slunce velmi rychle chladly. Hledala jsem vypínač, ale nic, takže jsem šla dělat večeři a doufala, že se to časem vypne samo. Nikdo soudný to přece nenechá jít pořád. To ale ventilátoru evidentně nikdo neřekl. I doufali jsme, že to dokážeme ignorovat, protože kromě zimy to vyrábělo hluk. Ne příliš silný, ale pronikající do mozku jako vrták. Hu hu hu hu stop. Jakmile si mozek užil pár vteřin ticha, začala to znovu. Hu hu hu hu stop. Jak plynul čas, stávala se ignorance nemožnou a já konečně pochopila, jak funguje mučení.

 

Terasa

 

Zatímco si šel Martin na chvilku lehnout, já jsem hledala vypínač. Našla jsem spoustu vypínačů! Našla jsem i pojistky – a postupně je zkusila všechny. Ďábelský ventilátor se zachechtal a jel si dál po svém – evidentně měl baterky. Zničím tu věc! V kuchyni už začínalo být ledovo – přece jen byl duben, že ano. Když se Martin za chvíli vzbudil, jen jsem zakvílela, že to nevydržím – nedokázal by to ztišit? Zavřela jsem se v ložnici, tam ta odporná věc slyšet nebyla, a plánovala atentát.

 

Pozemek tvořily vysoké terasy

 

Po chvilce přišel můj rytíř bez bílého koně a pravil – je to vypnuté. „Jak???“ užasla jsem upřímně „Jak jsi to dokázal? Já jsem vypínač nenašla, a že jsem hledala všude!“ I ukázalo se, že jako obvykle zapracovala Martinova schopnost myslet „out of box“. Tam, kde já hledala vypínač kdekoliv na stěnách, on propátral samotný ventilátor. Ujišťuju vás, že byl přidělaný na stěně nejen vysoko, ale i nad skříní, takže k němu byl velmi obtížný přístup. Vypínač byl samozřejmě na té zastíněné straně a byl maličký. Ale můj hrdina ho našel! A vypnul! 😀

 

Kytky

 

Vychutnávala jsem si ticho a pak se Martina zeptala, jak ho to napadlo. Nejdřív se tvářil, že to bylo samozřejmé, ale pak se zasmál a přiznal se: „Byl jsem připravený tu příšeru rozebrat, kdyby to bylo nutné. Naštěstí nebylo…“ Nevěřili byste, jakou neskutečnou pohodu si člověk užije, když zmizí mučicí zvuk. Hned jsem hleděla do budoucích dní jasněji, navzdory tomu, že předpověď počasí nám hezké dny slibovala nejdéle do úterý – a mělo se pořád ochlazovat.

 

Protější kopec – naše strana údolí byla stejně strmá

 

Jinými slovy, ať už byla druhý den neděle Velikonoční nebo ne, pojedeme poznával města na skalách nad mořem. Cinque Terre! 🙂

 

Průrva vedle Robinsonových schodů 🙂

Aktualizováno: 26.4.2022 — 10:08

34 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Na Cinque Terre jsme byli tenkrat jen se 2 detmi na podzim. Leteli jsme do Milana a pak vse vlakem. Bydleli jsme v Moneglii a vsech 5 mestecek jsme prochodili + projezdili vlackem. Ale schodu k bytu jsme take meli pozehnane a kazdy den je vybihali a sbihali s kocarem. Nicmene vzpominame na to jako na jednu z nejhezcich dovolenych.

  2. Krása Dede. O existenci Cinque Terre jsme tedy nevěděla nic, schválně jsem se zeptala manžela – on samozřejmě věděl a o téhle části Italie něco řekl. Takže si tvůj „nekonečný seriál“ moc užiji, už začátek je lákavý.

    Píšeš, že jste dojeli v sobotu v poledne. To jste jeli od pátku přes noc, nebo jak dlouho taková cesta trvá? Navíc asi po plné dálnici a s Ari, která si jistě potřebovala občas protáhnout nohy (a nejen ona). Terasa domu, plná květin je moc hezká, ale ta štrapáce tam dojít (jak ty vražedné schody vyběhla Ari?). Lanovka na zavazadla je prýma vynález. Ale kde jste tedy nechali auto – někdo dola na zajištěném parkovišti?

    Jó, kdo kdy byl v teplých měsících v Americe, jistě má s klimatizací (a jejími větráky) svoje zkušenosti. Takže je skvělé, že Martin větrák dokázal zastavit – nejen kvůli chladu, ale kvůli hluku. My takhle jednou bydleli týden na FL v bytě, kde byla klimatizace centrálně obsluhovaná (stejný stupeň chlazení), jednotlivé byty s tím nemohly nic dělat. Na protesty jednotlivých nájemníků se nebral ohled (nikdo tam nebydlel trvale).Takže tam byla nejen děsná zima (v letní době), ale stropní fukadlo hlasitě hučelo. Tak jsem do mřízky větráku vpletla silný papírový pytel, který ztlumil hluk a snížil ledový vítr. A postel jsme si přesunuli tak, aby nám nefučelo přímo na hlavu. Jinak jsme klimatizaci nesnášeli hlavně v motelu, kde to byla velká „bedna“ u zdi pod oknem. Nejen hlasitá, ale velice špatně regulovatelná (buď hodně, nebo nic). Okno se samozřejmě otevřít nedalo a bez klimatizace se v létě fakt nedalo spát. Přesto jsme často krátce pustili na plno, pak zcela vypnuliji a snažili se rychle usnout.

    1. Maričko, vyjeli jsme v pátek, ještě se zastavili v Praze u taťky a spali v penzionu kousek pod Brennerem. Bylo to dobré místo, nejen pro nás, ale i pro Ari. Ale to bude až v Ariině povídání:))

  3. Jé! Takový výlet bych taky brala! Tedy bez toho ventilátoru, ten si nech! 🙂 🙂 🙂

  4. Naprosto chápu, že taková hlučná a chlad produkující ventilace se stává středobodem veškerého dění. Zažila jsem obdobnou patálii s klimatizací v pražském hotelu, princ daleko, já to neuměla vypnout, tak co teď? Nakonec jsem překonala pocit, že budu vypadat jako pitomec, přesvědčila sama sebe, že hotelový personál je tu od toho, aby se staral o blaho hostů 🙂 a zavolala do recepce, ať pošlou někoho, kdo to vypne. To ticho potom bylo úžasné – a co si o tom kdo myslel, mi bylo srdečně jedno! 🙂
    Dede, Cinque Terre vypadá nádherně, těším se na další díly!

    1. To já si jednou vybrala v Praze hotel, kde ve dvorním traktu byla vzduchotechnika,která hučela jak lokomotiva, měla ji tam nainstalovanou přilehlá kavárna s restaurací, vypnout to nešlo ,takže hotel Melantrich !! a prosím nedoporučovat nikomu, už nikdy. Další jiný vybraný hotel býval už v pohodě.

  5. Tak to byla parádní dovolená! Fotky jsou krásné a až sem slyším šumění vody z průrvičky. No a Arinka? Ta si užívala jistě také. A jako vnitrozemec měla právo na – nesmočit ani drápek v moři . Těším se na pokračování. Jestli ono toho lidu nebylo tolik také proto, že byly Velikonoce.

    1. Asi to bylo i Velikonocemi… ale je fakt, že pokud jsme chtěli, aby bylo na výlet po moři hezky, museli jsme jet v neděli – pak už se citelně ochlazovalo…

  6. Tahle klimatizační zařízení nebývají přátelská. Většinou místo jemného šumění a osvěžujícího vánku hlučí a vhání studený vzduch. Jeden v Callifornii ještě navíc tloukl, tak jsem do něj nacpala většinu věcí z koupelny. Přesto jsem byla celou dobu v pozoru, kdy to ta potvora vyplivne a bude mučit dál. Ehm, musela jsem si poradit sama, můj muž je matematik 🙂 .
    Ale výlet byl určitě pěkný a na pokračování se těším

    1. Koukám, že máš realisticko-funkční myšlení a umíš si pomoct:)) Taky jsme se setkali s nevypnutelnou klimatizací, ale naštěstí to jsou výjimky. 🙂

    1. Jo! Teď jsi na to kápla:)))
      Ostatně Ari je tak jeho, že někdy říkám, že Martin doma vrhá bílý stín 🙂

  7. Tak severní Itálie – vypadá to na hezký výlet, těším se na pokračování a fotky 🙂 .

    S nepřetržitým nenápadným hlukem mám taky zážitek – to jsme ještě bydleli v paneláku a nad námi si pořídili klimatizaci. Přes den to nevadilo (klimatizační těleso bylo na balkoně a klimatizovalo hlavně vzduch v ložnici), ale při ulehnutí do lože manželského to bylo neskutečné utrpení – nepřetržité húúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú…………úúúúúú rezonovala až v hlavě! Nakonec jsme se domluvili, že klimoška půjde jen do deseti hodin. I když se paní ročilovala, jak k tomu dojde, že dala fůru peněz a teď nemůže chladit, kdy chce – no jo, ale jak k tomu dojdeme my, kteří ani nechladíme, ale jsme obtěžováni nesnesitelným zvukem.

    1. Ygo, to je fakt peklo. Sousedi byli padlí na hlavu, když s hlukem nepočítali?
      Máme velkou zahradu, žádný soused nám není opravdu blízko, ale když jsme kupovali tepelné čerpadlo, hledali jsme (a připlatili si) za co nejtišší. Ostatně i kvůli nám – kdo o takový hluk stojí?

    2. To je problém paneláku- soused kouří na balkóně, kouříš taky. Sousedka nad tebou zalívá kytky, máš zalitý i prádlo. Soused je nahluchlej a miluje hokej- fandíš s ním, i kdybys nechtěla. Bydlela jsem v paneláku do dospělosti a pak už nikdy nechtěla….

      1. Jo přesně – navíc si myslím, že ta paneláková konstrukce přenášela nejenom zvuky, ale i vibrace té klimuše!

        A ještě s tím sdílením, to jsem si vzpomněla, jak ona sousedka odjela na dovolenou a byt jí hlídal synek. „Mají u sousedů mecheche? Pereš i ty!“ Celá skvadra unisomo blila z balkónu a já jsem nestačila sklidit prádlo…

          1. Tak to si tak kdysi u nás sousedi nahoře narazili na balkoně bečku a pivo lili z krýglů dolů.

            1. Ty jo… Koukám, že lehké nevýhody nejvyššího patra (zpočátku protékající střecha a drsný život, když nešel výtah – bylo to 11. patro:)) byly významně vyváženy faktem, že odpadky všeho druhu poslouchají gravitaci a nad námi už nikdo nebyl 🙂

  8. aaaah, Cinque Terre… nadherne vzpominky na San Bartolomeo Al Mare, do tamniho kostela jsme se vraceli nekolikrat i s detmi, uzasna atmosfera a pritazlive kouzlo :-*)
    a hlavne ze se povedlo to monstrum vypnout!! 😀

    1. Je to tam opravdu nádherné. Ovšem… když vezmu v úvahu, jaké davy tam byly v dubnu, nedovedu si představit, jak se tam dá přežít léto…

    1. Bylo to podstatnější, než by se takhle na dálku zdálo – teď už to zní jako legrace, ale fakt jsem byla zoufalá:))

  9. V Cinque Terre jsme byli před lety ještě s cestovkou.
    Prošli jsme se po stezce, která spojovala městečka. Je jich tam 5, soudě podle názvu. Bylo tam moc hezky a to azurové moře bylo jako na kýčovitých pohlednicích. Ale byla to realita.

    Co se týče vašeho ventilátoru, podobný zážitek mám s klimatizací v Římě. Jela jako šílená, že nám byla i v parném létě v noci zima. Zastavit se to nedalo.

    My jsme měli letos v červenci letět už popáté do Říma, který jsme pro epidemii museli 2 x zrušit.
    Letos to vypadalo nadějně. Už v únoru jsem objednala přes Booking hotel použila voucher od CSA na letenky. CSA mi let potvrdila a poslala letenky na email. A tu máš čerte kropáč najednou je CSA v insolvenci a lety nám zrušila. Peníze dostaneme bůhvíkdy. Horší je, že nemůžu sehnat odpovídající let. Takže budeme muset zrušit hotel, naštěstí peníze dostaneme hned nazpět.
    Navíc od 1.5. Itálie rozvolňuje úplně vše.
    Asi nám to není letos souzeno.

    Alespoň teď od 9.5. jedeme na týden do Mariánských Lázní, dát si trochu do kupy ty naše bolavá záda a klouby. Už se těšíme. Dopoledne budou procedury a odpoledne procházky. I na kafíčko na kolonádě dojde.

    1. Letů do Říma je spousta. Z Prahy nebo Memmingenu určitě něco najdete, Ryanair od 1.5. lítá každý den 🙂

      1. Jenže v 6 hod ráno, bez auta se do 4 hod ráno na letiště nedostaneme. A z Prahy toho moc nelítá.

        1. Kdybyste přespali v Praze na letišti? Já vím, je to hodně drahé, ale zase ten odkládaný sen… (srdíčko)

          1. DEDE manželovi je 72 let a mě 56 let a jsme už asi staří. My už ty komplikace nedáváme.

            1. Míšo, ty že jsi stará? To je přece takový pěkný věk. Děti už jsou soběstačné a ty s manželem máte hezký život. Tohle už neříkej 🙂

  10. Nádhera, Dede.
    Předpokládám, že Martin by ho odborně rozebral na prvosoučástky i klíči od apartmánu, tak se ventilátor lekl a sám vypínač ukázal. 😀
    (I když ne, on vozí v autě nářadí.)

    1. Ono kromě myšlení out of box v tom hraje roli i osobní výška a bystrozrakost:)) Stejně si nakonec musel vlézt na židli, aby tam vůbec dosáhl. Jen nechápu, proč to vůbec pouští? Nebo jsme byli první lidé, kteří z toho hluku (v létě asi zima nevadí) lezli po stropě? 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN