Sedím u notebooku a z monitoru na mě zírá prázdná stránka. Kurzor si poklidně tiká a čeká, kdy začnu. Musím psát! Termín se hrozivě blíží. Pokusím se sebrat rozuteklé myšlenky do funkčního balíčku – mám téma, teď už to chce jen trochu rubání literárního uhlí.
Jenže pak mi blikne oznámení o došlé poště a mně je okamžitě jasné, že buď budu opravdu silná, nebo jsem ztracena. Aspoň na následujících deset minut, pokud tedy budu mít štěstí a nebude to víc. O hodně víc!
Jde o to, že kvůli psaní, jak divadelních her, tak svého románu, se zajímám o historii odívání. Trvá to už několik let, což znamená další košatou historii – tentokrát vyhledávání na internetu. Cožpak Google mi nic a priori necpe, tím hadem v ráji je pro mě obrazová služba Pinterest.
Je to jednoduché. Každé hledání začínám slovním popisem, v češtině nebo v angličtině. Vzhledem k tomu, že často nevím, co přesně hledám, hodně se řídím nalezenými obrázky. No a od nich mě to obvykle dovede k dalšímu textu, kde se o něčem poučím.
Tímto způsobem, krůček po krůčku, nacházím věci, které aktuálně potřebuju – že jich už bylo hodně. A vyhledávač si moje zájmy pamatuje. Výsledkem je, že pravidelný newsletter Pinterestu pro mě představuje větší pokušení než nenačatá bonboniéra. Co tam bude tentokrát?
Naposledy jsem hledala středověkou ženskou kápi. Nejdřív jsem se musela obecně zorientovat v tom, co tehdy ženy nosily na hlavě – od služek až ke šlechtičnám. Potom určit, co se mi hodí do hry. Následovalo hledání aspoň přibližného střihu a vyvrcholilo to snahou o ušití funkčního modelu. Jen pro zajímavost – skutečně nejsem švadlena:))
Nakonec jsem výsledek předvedla herečkám svého divadla. Chvilku se na mě zaraženě dívaly, a pak se jedna z nich opatrně zeptala: „To má být… eh… Večerníček?“
Inu, svět také nebyl stvořen za jeden den. A že bych právě měla psát fejeton pro rádio? Ten ještě chvilku počká:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2022
Tak se dnes ptám – co zajímavého vykvetlo díky prokrastinaci u vás? 🙂
Pardón, chtěla jsem opravit, doplnit poslední větu a ono se to ukázalo 2x. Omlouvám se !
Dede. moc hezká pokrývka hlavy, obzvláště, když jsi osoba „nešicí“. Vůbec tě obdivuji, jak poctivě se stavíš ke svému psaní – v divadelních hrách i románu. Sama sobě tím jasně přiděláváš práci, protože než tu kterou postavu „oblečeš na papíře“, předchází tomu spousta hledání na netu a v knihách, abys ji oblékla historicky přesně, Ale výsledek v obou případech stojí za to (tedy já jako čtenář si popisy oděvů fakt vychutnávám).
Stavíš se ke své práci podobně jako filmaři z BBC. Máme rádi bohusy na DVD u jejich historických (dobových) filmů, protože jsou známé právě detailní přesností té které doby. Já pak v bonusech vždy žasnu u popisu přípravy kostýmů jednotlivých postav. Nic neošidí. Co to dá práce, najít (nebo třeba dokonce utkat) správnou látku, najít (vyrobit) všechny ostatní doplňky. Ty neuvěřitelné detaily. Třeba, aby vojáci či různé služebnictvo mělo přesné tvary a barvu knoflíků, svorky na páscích, způsob vázání bot apod. Tedy něco, čeho si běžný divák při sledování děje sotva všimne a jestli ano není schopen poznat, že to dobově neodpovídá.
Jo a u mého komentáře u „Nemá to cenu“ máš jasně pravdu, že je rozdíl, mezi tím a „kašlu na to, je mi to fuk“ 🙂
Maričko, takové bonusy by mě moc bavily! 🙂 Když jsme žili v Anglii, dívala jsem se ráda na pořady BBC o historii – byly skvělé.
Dede. moc hezká pokrývka hlavy, obzvláště, když jsi osoba „nešicí“. Vůbec tě obdivuji, jak poctivě se stavíš ke svému psaní – v divadelních hrách i románu. Sama sobě tím jasně přiděláváš práci, protože než tu kterou postavu „oblečeš na papíře“, předchází tomu spousta hledání na netu a v knihách, abys ji oblékla historicky přesně, Ale výsledek v obou případech stojí za to (tedy já jako čtenář si popisy oděvů fakt vychutnávám).
Stavíš se ke své práci podobně jako filmaři z BBC. Máme rádi bohusy na DVD u jejich historických (dobových) filmů, protože jsou známé právě detailní přesností té které doby. Já pak v bonusech vždy žasnu u popisu přípravy kostýmů jednotlivých postav. Nic neošidí. Co to dá práce, najít (nebo třeba dokonce utkat) správnou látku, najít (vyrobit) všechny ostatní doplňky. Ty neuvěřitelné detaily. Třeba, aby vojáci či různé služebnictvo mělo přesné tvary a barvu knoflíků, svorky na páscích, způsob vázání bot apod. Tedy něco, čeho si běžný divák při sledování děje sotva všimne a jestli ano není schopen poznat, že to dobově neodpovídá.
Jo a u mého komentáře u „Nemá to cenu“ máš jasně pravdu, že je rozdíl, mezi tím a „kašlu na to“ 🙂
Náhodou – historie odívání v kombinaci s tvorbou divadelního kostýmu je zajímavá záliba! Teď jsem si vzpomněla, že jsme kdysi dávno se sestrou měly obrázkové karty právě na téma historie odívání. Dost jsme si s nimi vyhrály, zejména jsme je řadily podle oblíbenosti toho kterého módního stylu.
Jo a jak ta věc vlastně drží na hlavě? Nedokážu si představit, že bych se v tom pohybovala jinak než důstojnou chůzí, a to jen za úplného bezvětří. 🙂 Ale jistě je v tom nějaký fígl, o kterém nevím. 🙂
Ta kápě je vzadu prohnutá, takže sedí jako čepice. Na mých vlasech jo… na paruce – netuším:)) No v nejhorším vydržím se svými vlastními vlasy 😛
Jo, takové karty by se mi líbily:))
Historie odívání je ušlechtilý koníček 😉 Pravda, vede k určité míře prokrastinace. No, ale jak správně píšeš, našla by sis něco jiného.
Pamatuju, jak jsem měla psát diplomku a doma bylo naklizeno, okna se blýskala, podlahy napastované…
😀 „naklizeno, okna se blýskala, podlahy napastované…“ ach Zano, jak tohle znám! 😀 Ale koukat na obrázky oblečení, studovat dva tisíce let starou obuv (skupina na FB) nebo všechny možné druhy opasků je podstatně příjemnější, než drhnout okna 😛
Na což se budu muset vzmoct taky, protože před Velikonocemi byla zima a pak jsme ujeli do Itálie 🙂
No vidíš, jak se ti povedla! To bylo strachu 🙂
Díky 🙂 Teď už jen podle toho udělat tu pravou 😛 Což nebude snadné, tam půjde i o úpravu (tuhle jsem tvarovala od ruky řezákem:))
Kápě je hezká a myslím, že podobnou jsem viděla v nějakém filmu o středověku.
Ještě mě napadlo, že historické americké filmy z padesátých let jsou plné kostýmů. Tam by třeba byla inspirace.
Míšo, děkuju 🙂
Filmy jsou diskutabilní zdroj informací – nekteré jsou proslavené historickou věrností kostýmů, jiné na to jsou jako moje divadlo 😛
Nádherné použitelné kostýmy má určitě seriál Outlander (u nás snad Cizinka)
Já nevím, co se děvčatům nezdálo?! Prý Večerníček – checheche! 🙂
Tak já se přiznám – já neprokrastinuju, já bohapustě lenoším! A jakmile nemám pevný termín, tak je to v háji, já se k tomu nedokopu a nedokopu, i když mám vždy na začátku víc než dobrou vůli. Ale když je daný termín, tak to je jiná – nakonec s vyplaženým jazykem dvě minuty před dodací lhůtou to je.
Jako tvoje rodinné stříbro! 😀 Právě jsem to dočetla a ohromně si užila:)) A zase jsem si říkala, že to je pro mě neznámý svět, aby rodina bydlela na jednom místě. My jsme to měli vždycky daleko a nějak se nás to drží:))
Jinak výraz „orvanej jak samica“ znám a marně dumám odkud. Od babičky? Jo a nevíš, od čeho to vzniklo? Mě se nevím proč vybavuje králice – tedy králičí matka s králíčaty:))
To se ti vybavuje naprosto správně – tedy ta samica. Aby mohla mít holé králíčky v teple, udělá pro ně hnízdo z vlastní srsti.
No vida, ještě mi v té hlavě něco zůstalo:))
No vidíš, a pro mne bylo zase nepředstavitelné, že by rodina byla mimo hranice Vrbice (i ten Podivín se mi zdál kraj světa, přitom to bylo přes tři dědiny). No a včil jsme se rozlezli po kraji a až tak mi to nedojde.
Jo a s tou orvanou samicí máš ty i MaRi pravdu.
Taťka vždycky říká, že za všechno (roztroušenou rodinu:)) může on – na rozdíl od všech lidí kolem si našel nevěstu až 50 km daleko! 😀 No a od té doby je to pořád horší:)) Stovky a v případě Alis i přes 1000 (asi 1500) km. Vždycky jsem si představovala, jaké to je, mít babičku v jednom městě:))
Nemohly bychom se proti tobě spiknout a stanovit ti pevný termín na knihu Rodinné stříbro? Tyhle skvosty by měly vyjít tiskem, zase jsem se dnes úžasně bavila. (Na Psa nakouknu, ale už jsem nějak zapomněla přihlašovací údaje. A s časem je to taky na zdrávás 🙁 )
Checheche – jak už jsem dnes říkala naší Maruš „slibem nezarmoutíš!“
Dede, sluší ti to! Záleží na tom, čím se ten čepec doplní,takže prostor pro prokrastinaci je nekonečný…..,bohužel! Ale zase někdy je to užitečné. A pak si vyber! 🙂
Představ si to z režné látky 🙂 Kdyby to mělo ladit s oblečením, asi by ta druhá barva měla být zelená. Leč zelená mi nesluší 😛 a navíc je to komplikace, takže to asi bude režné:))
Vypnout notifikace a newslettery filtrovat do speciální složky :))
Podívej, já se znám. V takové chvíli… kdyby nebyly notifikace, jdu naléhavě vyčistit kamna (co kdybych si k psaní potřebovala zatopit), nebo něco uvařit (co kdyby mi vyhládlo), nebo chvilku házet Ari míček (co kdyby se fenka nudila:)) Já to nakonec vždycky napíšu, ale až nakonec, no:))
Nevděčnice! Prý Večerníček. Náhodou, Dede, je skvělá a až se ušije z plátna světlé barvy, doplněná páskou přes čelo, každý jen obdivně vzdychne. Nenech se odradit.:)
No, tady kvetou drabblíky, píše celá rodina a široký okruh známých. 🙂
Můžeme se i my těšit na ty květy ?! 🙂
To doufám, že můžeme! 🙂
No když v to Dede doufá, tak proč ne. 😀
Milá JJ, už mám i odpovídající režné plátno 🙂 Každopádně obrázky ukazují, že kápě bývaly dvoubarevné, jako pevnější pohlavní pokrývka byly šité z dvojité látky. Ovšem nevím, jestli si Gertruda zaslouží ten bolehlav, jaký by mi dvoubarevná kápě přidala k té jednobarevné:))
Jinak na drablíky se těším – já letos DMD úplně vypustila. Jednak nemám o čem psát (napadli mě psi, ale necítila jsem to jako nosné téma) a jednak na to vůbec nemám myšlenky 🙁 Trochu pomohl ten týden na jihu – člověk se v jiném prostředí přece jen duševně kapku přeladí:))
Abych se přiznala, mne lenost nijak nestíhá, dům, zahrada, žvížata a jenom moje dvě ruce. A když už, tak se nořím do čtení a to je moje prokrastinace. Právě teď jedeme s MLP do knihovny . Odpoledne budu hlídat Megginku Vousatou a potom vyrážíme ven.
Přiznám se, že letošek je tak na houby, že beru to psaní jako terapii. 🙁 A raduji se, jak píší kluci.
No, DMD je úžasné na to, aby si člověk promyslel nějaký příběh, ale pokud máš Brandy hotovou, tím líp. 😉
Cestování je taky prima.
Já věřím, že letošní léto tady bude opět drabblové a že se zase kluci představí. Já totiž vloni koukala, jak výrazně „dospěli“ oproti předloni (a to byli taky dobří!).