Jaké je synonymum pro ženu coby lázeňského šviháka? No přece lázeňská švihlá.
Utratila jsem veškeré kapesné, takže další dyzajnová vestička ať si klidně dál visí v butiku. Je zajímavé, že vás zajímaly moje nové vestičky, ale že servírku při pohledu na mě napadly vyndavací zuby, to jste přešli bez povšimnutí. 😀
Konečně jsem odborně prohlídnutá. Prý se můj stav může ještě zlepšit. No nevím, zní vám to nadějně?
Přistupuji k léčení komplexně a šla jsem na inhalaci Vincentkou. Netušila jsem, že v ceně úkonu je zahrnuto i polití mého rozpisu procedur na nejbližších 14 dní minerálkou.
Zkusila jsem sílu alternativního trhu. Výměnný obchod se stává opět moderním. Nechala jsem v hotelovém pokoji drobnou minci se vzkazem, zda bych mohla obdržet toaletní papír. Když jsem se do pokoje vrátila, směna byla dokončena. No vida! V případě nouze nejvyšší vybarteruju třeba i jednu svou vestičku!
Místní gang protřelých lázeňských švihaček vyslal svou zástupkyni, aby se mě nenápadně zeptala, proč jsem si přesedla v restauraci jinam. Byla jsem na otázku připravená, a tak jsem odpověděla, že přeci nesedíme podle zasedacího pořádku. Okamžitě mi nabídla, jestli se nechci od pátku přestěhovat k jejímu stolku, páč její sousedka odjíždí.
Je o mně zájem, nevím, jestli to chci.
Odpoledne mě oslovila samotná šéfová výzvědné služby a šla na to rovnou: Prosimvás, já jsem hrozně zvědavá, ale proč jste si odsedla od toho pána? Že von je divnej, že jo?
Jestli jste viděli film Vrať se do hrobu, jistě si vzpomenete na pana Šteindlera, kterak se vždy mentálně naladil na výzkumnou skupinu. Obávám se, že kdybych tu měla setrvat delší dobu, asi bych se domů vrátila jaksi duševně starší.
Jsem úplnej amatér. Nejezdím 2x ročně do Maďarska do lázní, nevím, na co tu mám nárok zdarma, nemám přehled, co všechno mi pojišťovna každý rok proplatí. Netuším, kdy tady zaťukat na lékařku, abych se jako první dozvěděla termín kontroly. Nejvyšší čas na sebevzdělávání. Anebo se na to vykašlat.
U některých mě udivuje obrovská neomalenost. Snažím se udržovat jen nezbytně nutné společenské kontakty s ostatními lázeňáky, ale jakmile se jim podaří mě někde přepadnout – ve výtahu, v čekárně, v restauraci, u bazénu – hned se vyptávají. A pro mě nepochopitelně na tělo. Jste tu na pojišťovnu, nebo si to platíte? Jste po operaci? Co vám operovali? Kde vás operovali? Jak jste dlouho po operaci?
Nevím, jak na to reagovat. Tvářím se nepřístupně a odpovídám kuse, ale oni mě atakují dál. Tihle lidi už se taktu nenaučí, asi jsou zvyklí nahlížet jiným do talíře. Ale mě to deptá. Mám odpovědět: Co je vám do toho? Hledám rovnováhu mezi svou introvertností a hranicí, kam až si jsem schopná někoho vpustit.
Dobíjím si baterky. Hodím nožky a ruce do koupelí, kam mi pouštějí elektřinu a pak jedu jako králíček Duracell. Ne, to pěkně kecám, protože začínám být z množství procedur utahaná jako fretka, kotě, pes a šňůrka od splachovadla.
Včera mezi obědem a další procedurou jsem měla asi hodinu čas, tak jsem si šla na pokoj odpočinout. Normálně jsem usnula tvrdě jako špalek, probudila se vylítnutím z postele a jen taktak stihla doběhnout na uhličitou koupel. Celá spánkem zmuchlaná jsem se ponořila do té hnědé bublající vody a myslela přitom na Hastrmana.
Nezahálím tu. Podařilo se mi sjednat si na příští týden v souladu s mým nadupaným harmonogramem pracovní telefonickou schůzku a taky dvě setkání s přítelkyněmi na kafe.
Jestli jste až doteď čekali, že budu zase vtipná, tak ony mě ty humory přejdou.
Jela jsem si do lázní odpočinout a pouzdravovat tělo, ale povím vám, tady je honička! Nic nestíhám, natož odpočívat! Tak snad si odpočinu, až přijedu z lázní.
První díl najdete zde
Dede: Tak dnes jsou k diskuzi lázeňské intimnosti… 😁 Tak co, máte s tím také zkušenosti? Mě to přijde strašlivé – sice tak moc nevypadám, ale jsem z hodně procent introvert a tohle by mě asi ničilo:)) Schválně, jak asi by dámy braly, kdybych si během jídla bez rozpaků četla v mobilu? 😛
Hezky popsan0 Blážo a věřím, že za 4 týdny v lázních, jsi jela domů se spoustou zářitkou – těch příjemných i těch méně.
Pořadník na lázeňské procedůry jsem nezažila, ale znám „jídelní časový pořadník“ z cest zámořskou lodí. Plavili jsme se tak mezi USA a Evropou 4x (dvě cesty tam a zpět, každá 5 dnů). Také nám byl přidělený stůl. Tedy myslím, že první den jsme si v jídelně prostě sedli, kde bylo místo a to pak bylo po celou dobu myšleno jako naše. A když holt člověk sedí 3x denně se stejnými lidmi, začne to jen tím „odkud jste, kam jedete, proč tam jedete atd“, ale postupně se témata trochu rozvětví. Naštěstí jsme ve všech případech měli štěstí na příjemné a zajímavé spolustolovníky, takže jsme neměli důvod hledat změnu a konverzace nikdy nepřesáhla meze zvídavost. Po opuštění stolu jsme každý šel za vlastní zábavou nebo klidem. Když plavba skončila, prostě jsme se přátelsky rozloučili a konec. Máme na ty cesty trvalé, milé vzpomínky.
Maričko, to musela být krásná cesta zámořskou lodí! ♥
Tak jsem si, Blážo, u té pasáže, kde o sobě píšeš jako o lázeňské amatérce, vzpomněla na svůj pobyt v lázních – taky jsem tápala a netušila, jak to chodí.
Moje spolubydlící si div neťukala na čelo, když zjistila, jak mám rozepsané procedury, že mi nenavazují a některé mám dokonce až odpoledne. Měla jsem se poradit, abych věděla, že je třeba do sešitku s rozpisem procedur vložit bankovku a vše by šlo jako po másle. Mě naštěstí odpolední procedury nijak nevadily, ale mnohé dámy chtěly mít odpoledne volno na – hm – společenský život. 🙂
Je fajn, Blážo, že sis v lázních odpočinula, tak by to mělo být!
Hančo, to je legrace! Já jsem měla procedury dopo i odpo a byla jsem za to ráda, protože mi to v lázních alespoň rychle utíkalo. I tak bylo dost času na procházky. Já ještě moc daleko neujdu, takže mi stačilo málo, hlavně, když tam byly lavičky. 🙂
Jo, Blážo, tohle je asi hlavní důvod, proč do lázní nechci. A na jiné hromadné záležitosti taky.
A píšeš vesele a vtipně, i když realita zase taková legrace není.
Eh, doufám, že ti inhalace Vincentkou aspoň na něco prospěje.
Když to zhodnotím celkově, tak lázně mi prospěly hodně psychicky, už několik lidí mi řeklo, že jsem v obličeji taková odpočinutá a že mi to sluší. Moc se mi líbil bazén, tam bych ráda chodila cvičit i doma, kdyby bylo kam. Jinak se momentálně nemůžu hýbat, bolí mě záda a nohy, jak čert a už jsem i po obstřiku a na prášcích. Proč jsem asi na operaci chodila? Abych mohla normálně pracovat a chodit venku. No, doufám, že je to jen těmi lázněmi, prý se to může na čas rozbouřit.
Lenko, měla jsi smůlu, že si Tě oblíbily takové ty …ehm, pavlačovky. Ty jsou splachovací a neprůstřelné 🙂 .
Alex, mám dojem, že tam jiné nebyly. =D Prostě lázeňské švihlé. =D Jaký to byl vždy balzám, když za mnou přijely na kafe přítelkyně! ♥
Myslím, že naše mamka by patřila do lázeňského gangu 🙂 – to bude tím, že se zajímala o lidi, ráda mluvila a smála se a doma s taťkou (který řečem moc nedal) si moc nepokecala. Na druhou stranu ji musím dát k dobru, že se vyptávala, AŽ když byla vyptávanou vtažená do hovoru, takže ty bys byla asi v pohodě 🙂 … teda, kdybys neseděla s ní u stolu 😉 .
Hmmm, přiznávám, něco po ní mám – taky jsem zvědavá na lidi kolem. Já se teda nevyptávám (v tomto jsem po tatínkovi), leč naslouchám. Po hříchu naslouchám velmi okatě, takže když jdu někam s Terkou, maximálně do deseti minut do mne drcne „Mami, už zas hledíš!“
Ano, Tvoje mamka byla úžasná paní a moc dobře se s ní povídalo. Měla v sobě důvěryhodnou empatii a hlavně přirozený, inteligentní náhled na život. Takoví lidé jsou solí celé společnosti, alespoň si to tak myslím já.
Děkuju Alex.
Určitě vidím rozdíl v povídání a ve zvědavém vyptávání. S pár lidmi jsem tam také prohodila normální slovo a bylo to fajn. ♥
Mám kamarádku, která podrobuje lidi po velmi krátké době křížovému výslechu (proč nežiješ s manželkou, proč se raději nerozvedeš, proč chodíš do práce když máš dost peněz) a na moji připomínku, že takové otázky se nepokládají, protože jsou hodně intimní odpovídá, že ona sama je otevřená, všem odpovídá pravdivě a totéž vyžaduje od ostatních – jinak má pocit, že před ní něco tají a nejsou upřímní. Nechápe, že co řeknu jí jako kamarádce, nechci povídat každému na potkání.
Tak v lázních na pojišťovnu jsem byla po operaci karcinomu před necelými čtyřmi lety. Připlatila jsem si raději za jednolůžkový pokoj, protože v mém věku už velmi stojím o soukromí. A udělala jsem moc dobře! V jídelně si šlo sednout tam, kam člověk chtěl. Většinou si ke mně pak přisedla nějaká pacientka, se kterou jsme se už znaly z procedur. Jelikož jsme tam byly na stejnou diagnózu, tak jsme moc nevedly řeči o naší nemoci. A zasmály jsme se taky dost.
Jinak „štěstí“ jsem v lázních mohla udělat s německým hodně starým důchodcem. Dalo mi trochu práce se ho zbavit.
Jinak potvrzuji, že lázně jednoho značně uondají. Večer jsem chodila spát brzo jak malé dítě. Ale líbilo se mi tam.
Mně se tam taky líbilo, celkově rozhodně! Měla jsem i docela štěstí na pěkné počasí a 4 týdny utekly jako voda. 🙂
V lázních jsem byla před 15 letý na křížek v Dubí. Spolubydlící jsem měla dobrou. Byla jsem tam na přelomu listopadu a prosince. Procedury byly dopoledne a pak tam doslova chcípl pes. Teď v květnu jedeme na 7 dní s manželem do Mariánských lázní. Platíme si to sami a bude to zaměreno na ty naše bolavé klouby. Už se docela těším.
Blážo, opět si říkám, jakou jsem měla kliku, když jsem své první a jediné lázně absolvovala takříkajíc dálkově 😀 Obávám se, že bych měla problém i sdílet pokoj, nejen stůl v jídelně. Když to tak vezmu, asi jsem plachej člověk, ale běda, když mě někdo zažene do kouta:)) To je asi ten vlčí kousek mé povahy. A tisíc osobních otázek by mě asi do kouta zahnalo rychle.
Napadlo mě, že by třeba mohl fungovat systém protiotázek, ale děsí mě představa, že by na ně ona entita začala podrobně odpovídat! 😛
No společný pokoj ani sociálku bych nemohla, to bych raděj nejela nikam.
S tím „zasedacím pořádkem“ jste mi připomenula náš víkendový (dobrovolný) relaxační pobyt. Také nás bez debat umístili ke stolu již částečně obsazenému, i když jídelna zela víceméně prázdnotou…. nepotěšilo to nás ani již sedící, ale aspoň jsme si vzájemně postěžovali. Musím se však přiznat, že jsme to již neopakovali, protože jsme zbaběle odjeli dříve, než naplánováno – i jiné přístupy personálu nestály za moc a připomínaly trochu dřívější léta…
Personál byl naštěstí moc příjemný, jak hotelový, tak lázeňský. Opravdu jsem byla příjemně překvapená. A lázeňskou paní doktorku bych brala i tady doma, to se málokde vidí, taková míra empatie.
Já tedy v lázních byla naposledy před tím, než se narodil syn, což je teda sakra dlouho 😀 . Tam jsem měla problém s dotěrnou spolubydlící, držela se mě jak klíště a mě to velice velmi nebavilo, tak jsem se jí venku vyhýbala a doslova před ní utíkala. Na pokoji jsem se zabarikádovala za knížku a dělala hluchou. MLP byl v lázních relativně nedávno, ale protože působí na pohled jako nerudnej starej dědek (ten kdyby mě slyšel ! 😀 ), což opravdu není, tak měl klídek. A že jsou lázně honička, to říkal taky 🙂
Blážo lituju tě, já na svoji povahu bych je asi hodně brzo poslala do věčných lovišť nebo tam někam 😀
No, vyrazila jsem si mimo svou sociální bublinu a byla to tedy velká exkurze.
Blážo, co praktikovat tu kočičí metódu? Selektivní hluchotu 😀
Jo, to jsem měla udělat! =D
„Co že to říkáte? Že je venku pěkně? ne? A vy víte co bude k obědu???“ coby odpověď na otázku, s čím že to tam jsi, by mohlo zabrat 😛
A bába by si myslela, že máš nejenom klapačky, ale i naslouchátko a řvala by na tebe ty neomalenosti pěkně do ouška… myslím, že tudy cesta nevede 🙂
stačí odpovědět jinak a bába by všem řekla, že lázeňská švihlá je Mešuge a Bláža by měla pokoj 😀
😀
Já jsem v lázních nikdy nebyla, takže nemohu příliš radit, ale upřímnost je vždycky nejlepší. Takže na dotazy bych odpověděla tak, jak to cítím: Nezlobte se, pojďme se bavit o – počasí chlapech……. Nicméně kamarádka byla a též v Poděbradech a ta si odborné debaty užívala.
A nestačilo prostě říct „protože mi vadí lidi“? Obávám se, že po páté otázce by to ze mě vypadlo 🙂
Do lázní bych jela ráda, problém je v tom, že bych tam nechtěla jet sama. Kačka v lázních byla a protože to má stejně, často si s námi telefonovala, ale ona je zas jinak divná, prý není normální volat denně rodičům a hlavně mamince 🙂
Někdy jsem se snažila odpovídat otázkou, ale ne vždy jsem byla připravená.
Ech „není normální denně volat rodičům, HLAVNĚ mamince“?!? A vícekrát denně to normální je? Večeř se Jeník zeptá udiveně „A dneska Terka nevolala?“ Volala několikrát (sedě na koni, cestou z práce, při venčení…), ale nebylo to nic tak důležitého, abych o tom referovala hlavě rodiny 🙂 🙂 .