Mnohokrát jsme četli články o tom, jak se necitlivě kácí lesy. To rozhodně nezpochybňuji, lesy rozryté harvestory jsou něco strašného. Druhá stránka věci je kácení tam, kde by to bylo potřeba a neděje se to. Je to kácení zejména v obydlených oblastech, kde to jde špatně, a tudíž se k tomu často přistupuje, až je problém obrovský.

Měli jsme u dědiny větrolam z topolů. Ne těch štíhlých, ale z těch rozvětvených. Před asi šesti lety propukl na poli nedaleko větrolamu požár stohu. Asi tři stromy to popálilo tak, že uschly během dvou let. Ostatní prosychaly a bez zájmu majitele byla zem po každém větru a bouřce plná větví. Někdo je vždycky odtahal stranou, a to bylo všechno.

Cesta pod větrolamem jen sice jen polní, ale frekventovaná – chodí tudy pejskaři i maminky s kočárky, protože najít uprostřed dědiny klidnou cestu bez aut je obtížné. Bohužel jsme párkrát zvedla hlavu a zadívala se do korun, kde visely silné suché větve zaklesnuté do jiných. Podle mě to byla objednávka na průšvih.

Poslední roky fouká až moc. Situace zřejmě dospěla tak daleko, že se musel majitel postarat (je to státní organizace). Pod vedením odborníka pokáceli všechno. Část stromů byla proschlých a část úplně suchých, topol schnutím navíc křehne.

Při procházce jsem odchytila muže, který to řídil, a ten mi řekl, že tehdejší požár poškodil skoro všechny stromy kousek nad zemí a ukázal mi pařezy. Většina byla vykotlaná uprostřed, jakžtakž zdravý byl jen zhruba každý třetí. Opravdu to hrozilo průšvihem.

Kácení proběhlo v únoru. Dneska už máme na tom místě zasazené nové stromky, takže se lidé přece jen starají. Není to s námi tak špatné 🙂

Dede: Děkuju Matyldě za pohled na kácení zase z jiného úhlu a hned se ptám na vaše zkušenosti – Jak pěčují o stromy ve vaší obci? Eh… jako řádní hospodáři nebo barbaři? 🙂