Letošní březen je již skoro třetím měsícem na jihu Moravy, kdy neprší, nepadá sníh a svítí slunce. Je sucho, v noci mrzne. Poslední dny, třetí dekáda měsíce, je ve dne na slunci hodně teplo, a to nás vylákalo na výletík do údolí Bílého potoka.

Toto údolí bylo v roce 1992 vyhlášeno přírodním parkem. Měří asi 15 km a i s okolními zalesněnými svahy zabírá plochu 40,46 km². Osou údolí je Bílý potok, vyvěrající pod Svatou horou nedaleko Kadolce u Křižanova. Je významným pravobřežním přítokem řeky Svratky ve Veverské Bítýšce a celý tok měří asi 45 km.

Údolí Bílého potoka je nádhernou přírodní scenérií. My jsme s Evi a ještě i s Waiki navštívili osadu Šmelcovna na Bílém potoce, v listopadu 2020. Je blíže k Brnu a je hojně navštěvovaná turisty, cyklisty a koňáky. Byla založena již ve 13. století, kdy se zde začaly těžit stříbrné rudy. Na Bílém potoce stávaly mlýny a hamry, které patřily k nejbližším vesnicím na vrcholových planinách. My jsme se 24. března vydaly s Evi a Meggie ke vzdálenějším mlýnům na Bílém potoce.

Výlet ještě s Waiki – za Šmelcovnou

Naše putování začalo u Spáleného mlýna, který je v soukromém vlastnictví, kde jsme nechaly auto. Proti proudu potoka po jeho levém břehu jsme se daly nádhernou nivní loukou, lemovanou svahy porostlými zdravými zelenými smrky!  Podzemní voda potoka dělá pravé divy. Holky běhaly po mokré louce, sluníčko svítilo a nefoukal vítr! Nádhera.

Po avizovaném mostku jsme měly přejít na pravý břeh, ale ouha, můstek byl spadlý a vody teklo poměrně dost, přece je Vysočina nedaleko a na ní ležel ještě nedávno sníh. Tak jsme šly dál, jenomže stezka najednou končila skalami, a protože my se zásadně nevracíme, tak jsme si zuly boty, ponožky, já vyhrnula nohavice a poprvé jsem letos brodila přírodní vodu. Ledovou vodu!

Zásadně se nevracíme… takže chybí-li můstek, brodíme se 🙂

Přežily jsme ve zdraví, ani jedna jsme neupadly, psice měly vodu do půlky hrudníků, takže také pohoda. Když nám nožky uschly, znovu obout a putovat dál. Za zatáčkou a hučícím jezem nás čekal další mlýn, Pánovský. Přes most jsme pokračovaly ke krásně opravenému soukromému mlýnu Rýglovskému.

Pánovský mlýn

Tam jsme údolí potoka opustily a podle Stopaře na Mapách.cz jsme cestami přešly zalesněný kopec. Kopec byl, ale lesy žádné, tu a tam solitérní vysoký strom, který sfouknou vichřice, jinak holiny, planiny a hromady klád a nepořádek po těžbě. Po krátkém odpočinku jsme šly dál cestou, která náhle končila. Rozježděná těžkou technikou se ztratila v zarostlé holině.

Jez na Bílém potoce

Stopař přestal fungovat, v hlubokých údolích je špatný signál, tak jsme se vydaly intuitivně dolů. Už i auto jsme na dně údolí pod námi viděly, jako maličký angličák. Jenomže dál se jít skutečně nedalo. Když jsme prošly kus vytěžených ploch, které už byly alespoň trochu upravené, tak Ajvi s Meggie konečně objevily v hluboké strži cestu vedoucí dolů ke Spálenému mlýnu.

Rýglovský mlýn

Konečně jsme byly na místě a jely jsme na zasloužené kafe. Nádherný výlet, nepotkaly jsme ani živáčka a už plánujeme další část údolí Bílého potoka, zase takový nějaký malý okruh. Mlýnů je v těchto končinách dost, některé jsou krásně opravené, některé přestavěné do socialistické architektury, některé pobořené. Ale Údolí Bílého potoka a jeho okolí je krásný kus krajiny.

Pejsky našly cestu

Další fotky najdete zde:

https://dig.rajce.idnes.cz/Bily_potok%2C_brezen_2022/

Dede: Děkuju Alex za bezvadný výlet – já jsem doteď znala jen Bílý potok v Jizerkách 🙂 Jste holky dobrodružky, lhostejno kolik máte nohou a vousů:))

Miluju putování kolem vody, a tak se dnes ptám: Zná někdo z vás Alexin Bílý potok? A kolem jaké vody rádi putujete vy? Třeba bychom si mohli udělat takový malý přehled návrhů pěkných podélvodních vycházek – jaro je definitivně tady, inspirace se hodí! 🙂