Včera kolem poledne jsem šla nahoru lesem v údolí Hartského potoka, průběžně házela nebo schovávala Ari klacky, a snažila se přijít na něco hezkého a optimistického, co bych vám mohla naservírovat jako páteční čtení.
Co takhle napsat o tom, jak je krajina těsně na prahu jara taková pěkně upravená? Dlouhá nesečená tráva ještě leží, jak ji zplacatil sníh, nová travička, pokud už vůbec je, je kraťounká, takže nic neruší čisté linie polí, lesů a luk. Dokonce jsem si na to začátkem týdne nafotila i pár obrázků… No, nic moc.
Potom jsem pátrala v hlavě po nějakém tématu jídelním. Jenže jak pořád myslím na shazování zimních kilogramů, napadá mě jen neužitečné kvílení, jako třeba: jak se vlastně stal z chleba a brambor hřích? Následovat by mohla úvaha: proč mám největší hlad právě večer? 😛 Nicméně naprosto nevidím důvod, proč vás zrovna s tímhle obtěžovat! 🙂
Otočily jsme se k potoku a začaly sestupovat dolů. Nahoře nad námi vyl vítr. Právě kvůli němu jsem zvolila tuhle procházkovou trasu – z větší části vede hluboce zaříznutým údolím, takže i za větrných dní tu je přijatelně. Všechny moje trasy poblíž naší vísky jsou na kopcích, a při stavu, v jakém jsou po zničující vichřici z minulého léta, do nich za větru radši nelezu. Sice to vypadá, že všechno, co tam mohlo spadnout, už spadlo, ale po každém větru nacházím nové zlomené nebo vyvrácené stromy. Takže na vycházku jsem jela radši dál a do údolí.
Přišly jsme až k altánku umístěného na kraji potoka, vedle několika atrakcí zdejší naučné stezky. S dětmi tu vždycky trávím dost času, takže jsem si ze zvyku sedla na lavičku, párkrát hodila Ari klacek, a když ho šťastně začala štěpkovat, jen jsem se líně dívala na potok.
Najednou se ozvalo zaskřípání – ne moc hlasité, ale přece jsem obrátila oči tím směrem. A pak jsem v úžasu zatajila dech. Kousek vlevo ode mě, na druhé straně potoka, se přímo před mýma očima vyvrátil statný buk, rostoucí na prudkém břehu mezi potokem a nahoře vedoucí silnicí. Vypadal jako silný zdravý strom, a přesto netrvalo ani dvě vteřiny, aby z něj byl další z četných vývratů.
Pocítila jsem hlubokou vděčnost za to, že byl na druhém břehu potoka. Před akcí nevydal žádné varování, prostě jednu chvíli stál a druhou ležel. Pokud by člověk procházel pod ním, možná by stihl utéct před kmenem, ale pokud by byl v cestě padající koruně… musel by být buď mimořádně rychlý, nebo by byl na placku.
Přiznám se, že jsem hned poté přerušila lenošivé snění a vyzvala Ari k odchodu. Údolí už nevypadalo tak bezpečně, jako před chvilkou – a přitom tu vítr fakt nebyl ani slyšet. Cestou k autu (ano, je to ta samá, jakou jsem šla s tím nalezeným psem:)) jsem se v duchu vrátila k tématu na dnešní psaní. Copak spadlý strom je zajímavý – ale co dál?
Poukázat na to, že člověk neví dne ani hodiny? Hm… jako bychom to neviděli ve zprávách každý den. Spekulovat nad tím, proč viditelně nepoškozený strom takhle padl? Hm… to si domyslíte asi stejně odborně, jako já. Kdyby víc pršelo, mohl by být podmáčený, ale to u nás letos fakt nehrozí. Takže stejně nevím. A vítr mu dnes hvízdal maximálně ve vršcích větví, tady dole byl opravdu klid.
Je to ten strom ležící zprava do leva, ty další strhl s sebou. Nemám zachycený okamžik pádu, nedržela jsem v ruce mobil 🙂
Takže nakonec vám jen řeknu, jak překvapivě klidné a tiché to bylo. Viděla jsem v životě kácet spoustu stromů, ale vždy u toho řvaly buď motorové pily nebo harvestory. Bylo to strašně násilné a hlučné. Tohle bylo tak nějak – osudové:)) No nic – ani tohle moc téma na diskuzi není, i když popřemýšlet by se nad tím dalo.
Takže nechávám ring volný a jednoduše se ptám – co budete dělat o víkendu?
U nás má pořád foukat (i když trochu méně než dnes) a být poměrně zima, takže na větší práce na zahradě to nevidím. Určitě budu muset dát ptákům nové lojové koule – mizí s rychlostí 4 koule za 4 dny. S Ari ven určitě půjdeme:))
Jo a ještě – co budete vařit? Já mám v hlavě vymeteno a nemám na nic moc chuť – s výjimkou brambor na loupačku, ale ty Martin nerad:))
Tak jsem se teď koukala na vyhlášení Magnesie Litery a mám velkou radost, vyhrály přesně ty knihy, které jsem tipovala (až na blog roku, tam jsem si to myslela jinak, mně se nejlíp líbil ten twitterový román). Největší radost mám ale z Klusáka, to je fakt výborná kniha.
U nás dneska také dost fouká (a kočky jsou rodašji uvnitř), jinak je ale krásně modrá obloha.
Před několika dny tu noční bouřka ulomila větev na sousedovic borovici. Před časem stomu částečně ořezat spodní větve. Takže ta ulomená padala z pěkné výšky, slyšela jsem někdy kolem druhé ráno to mohutně žuchnutí, koukla jsem z okna, ale ve tmě nic neviděla. Až teprve ráno jsme viděli co to „žuchlo“ a jaké jsme měli štěstí. Par metrů směrem k nám a větev by svojí velikostí a silou určitě prorazila střechu domu. Manžel chtěl větev odtáhnout ke kraji silnice, aby ji městská služba odvezla. Ale byla tak těžká, že ani s mojí pomocí jsme s ní nehnuli. Nechali jsme jí ležet a člověk, který sousedům seká trávník tu větev rozřezal na pár kusů a odtáhl ke kraji.
Dede, musím říci, že mě až bodlo u srdce při pohledu jen na samotnou Ari na procházce.Jak se vyrovnává se ztrátou své kamarádky? A jak zareagovala vnoučata na to, že Beruška už není? Ale naštěstí myslím, že malé děti snáze přijmou a vyrovnají se s jakýmkoliv „nebolestivým“ vysvětlení proč se tak stalo (Beruška už byla moc unavená, šla spát.. či tak nějak).
Maričko, mě bodá u srdce taky. Minule jsem potkala u potoka jednu paní, která mě viděla přicházet a pořád se mi koukala za záda. Jakmile jsem byla na pohodlný doslech, hned se ptala: „A kde máte toho druhého pejska?“ A to jsem ji vůbec neznala! 🙂
Jinak to trvalo necelý měsíc, než se Ari začala vracet tak trochu do své normy. Bohužel toho bez Berry mnohem méně naběhá, ani ty klacky a míčky ji zdaleka tak nebaví – proč, když není konkurence?
Pokud jde o jiné psy a lidi, připadá mi, že se mění. Je sebejistější, zralejší. Jako by si až bez Berry dovolila dospět. 🙂
Tak schválně, koho dnes překvapilo, že máme v dubnu dubnové počasí? 😀
U nás se střídá sluníčko, mírný vítr a teplo s divokými sněháňkami, které ze sebe trousí veliké černé mraky. Jedna pořádná mě dnes zastihla v lese a fakt stála za to! 😛
Stromy kolem mne zatím nepadaly – i když do bohnických lesíků se už asi rok bojím chodit, je to samý vývrat a stromy ne zcela spadlé, držící tak nějak na jiných stromech.
Ale zážitek s větrem mám obdobný, leč městský – v zimě jsem šla kolem takového toho plotu z vlnitého plechu. Fouklo a těsně za mnou to spadlo. Když říkám těsně, myslím tak čtvrt metru 😛
Zano, čtvrt metru je zatraceně těsně! A takovej plech umí nehezky říznout…
My jsme tady na vsi měli v areálu bývalého družstva, hned u cesty, takovou ruinu – prostě ocelová konstrukce krytá vlnitými plechy. A ty začaly postupně odpadávat… Fuj. Nakonec snad družstvo našlo někoho, kdo jim to strhl aniž by to družstvo zruinovalo, takže stavba zmizela. ovšem na místo, kde stavba bývala částí plotu areálu, dali provizorní plot a na něj takovou tu zelenou zahradnickou látku. Hezké… strašidelné cáry z ní postupně vítr dělá 😛
U nás včera pršelo- jakž takž. Sice teda pršelo zrovna v době, kdy jsem byla v zahradnictví a tudíž si nekoupila nic z venkovních rostlin, ale zapršelo. Jsem fakt ráda.
To jsem ráda, že u vás zapršelo. Alex dnes taky doslova zpívala štěstím, že mají v lese kalužky:))
Tak jsem se nakonec rozhodla vyzkoušet prvně pomalý hrnec (resp. pomalý mód mého chytrého hrnce na všechno:)) a naskládala tam hovězí na víně. Jsem z toho kapku nervózní, ale pomalým dušením by se toho snad zase tolik zkazit nemělo, ne? 🙂
Pomalý hrnec mě láká. Ale: 1. u nás vaří manžel a zdá se, že pomalý hrnec je spíš vynález pro ženy 😉 , 2. na chalupě, kde už asi bydlíme natrvalo, vaříme (to opravdové vaření, ne polívka z pytlíku a špagety 😀 ) na kamnech, a na těch se dá vařit hodiny a hodiny, pomalu, rychle, jak je třeba.
V takových kamnech (na chalupě taky jsou) se pomalilo velice přirozeně – večer se to strčilo do trouby, šlo se spát, ráno hospodyně oběhla hospodářství a než přišla chasa k obědu, měla hotovo – možná jen brambory udělala zvlášť:))
Já si ten chytrý hrnec pořídila proto, že umí pracovat prakticky bez dohledu – ať rychlí, pomalí nebo dělá další věci. Ne, že bych ho nechala (aktivního) samotného doma, ale dělat jiné věci můžu velice snadno. Zatím jsem jen rychlila, tak uvidím, jak to dopadne v opačném gardu:))
Jo a ještě něco… „u nás vaří manžel“… ty se máš!!! 🙂
U nás také fouká. Do lesa to není, jak už víš také. Když fouká chodíme s pejsky po planinách. Moc příjemné to není. Jednou jsme chtěly s Evi na vichr vyzrát a jely jsme do Moravského krasu do Pustého žlebu. Ha, ha, žleb se vine po směru tehdejšího proudění a my jsme byly jako v obří větrné turbíně! Dnes, v pátek se může pálit, mám nachystán vyhrabaný binec, ALE! viz vítr! S Ajvinkou obejdu louky a pustím se do čtení 🙂 ! Je nám slíben déšť, ale to už několikrát a nic z toho nebylo. Strašné se práší.
To jsme takhle jeli do Krasu vyhlížet jaro. Že na vápencích bude teplo a už tam i něco pokvete. Nahoře to platilo, ale zpáteční cesta žlebem byla jak v lednici On má své vlastní klima asi.
Milá Alex, podle radaru by se i vám mělo dostat nějaké vláhy – aspoň doufám, že to dopadne!
„my jsme byly jako v obří větrné turbíně!“ tak to si dovedu představit:)) Aneb větrné z bláta do louže (když už nemáte tu vodu)
Chápu to prázdno v hlavě. Mně teď zas vše, o čem by se dalo nezávazně konverzovat, přijde tak zoufale banální…
Tak když je to dnes víceméně ring volný a diskuse o padajících stromech už proběhla, pochlubím se se zážitkem z minulého týdne. Byli jsme po dvou letech v divadle, na baletu, který obvykle nenavštěvujeme. Protože v Olomouci získal azyl kyjevský balet. Byl to benefiční večer, 4 české baletní scény a ta kyjevská. Nádherný zážitek. Klasický balet byl prostě dokonalý klasický, ale moderní nás možná zase přiměje chodit na balety. A atmosféru si dovedete jistě představit. Skandovaný potlesk při skladbě Boys from Kiev v podání 8 mlaďochů, opon na konci nepočítaně. 🙂
Muselo to být moc krásné!!!
Ty jo, tam bych chtěla být! Myslím v Olomouci na baletu:)) Klasický je fajn, ale já mám moderní radši. Jak nad tím tak přemýšlím, asi ti, milá Klokanice, závidím! 🙂
Ad prázdno v hlavě – nemůžu si pomoct, mám momentálně myšlenky tak nějak jednosměrné via Ukrajina a je strašně těžké je přehodit jinam. I když vím, že to dělat musím, nebo budu za chvíli zralá na blázinec… 😛
Jinak skvělou atmosféru má tahle písnička – dodívejte se až do konce, ten je skvělej… (srdíčko) https://www.youtube.com/watch?v=ncxnCMXWjIg
Mám slzy v očích…
Ano, také jsem zralá na blázinec. Ale co my si tady máme na co stěžovat, že…
Já taky. To je ta písnička, co k tomu udělali doprovod Floydi, že?
https://www.youtube.com/watch?v=saEpkcVi1d4&ab_channel=PinkFloyd
Jinak po dnešku jsem vykramařila všechny aspoň trochu ucházející látky a pletací příze, co tu mám (nic hnusného nebo starého bych si nedovolila, fakt jsou to pěkné věci) a zítra to vezmu s sebou.
S paní Yrinou, majitelkou krejčovského salónu, jsem se domluvila na předání dobře funkční Veritasky (ona sama ji nechce, prý se vrátí domů, kde má v dílně strojů dost, je hrdá), ale prý její kamarádka by si ji vzala. Do Vesny to brát nebudu, ona bydlí kousek od mojí práce, tak si pro to v týdnu přijde.
Bože, mně je jich tak strašně líto.
P.S. Tohle nepíšu proto, abych se chlubila (jak mi bylo vytknuto jinde, resp. na Hadech, což bylo velmi nechutné, ale omluvila jsem se), ale jen hlásím současný stav. Mně je spíš líto, že jsem se nezapojila dřív, jsem holt taková pomalejší v úsudku, no.
Prča je, že tam chodím spíš inkognito, z těch „matek zakladatelek“ mě kromě Báry A. (se kterou se známe odjinud – holt, Brno je malé – a kterou jsem náhodně onehdy potkala) žádná nezná. Prostě jsem tam přišla a vmísila se. Zítra zase jdu a těším se.
Aido, vše v dobrém, já jsem poslední, kdo by se (zvlášť tady) chtěl dohadovat, ale na Hadech ti nikdo nevytýkal žádné chlubení a rozhodně ne nechutně. Jen bylo řečeno, na tvé naléhání, aby se zapojily/i také další Zvířetníci a na tvé zklamání z toho, že tak zřejmě nikdo neudělal, že jsou i jiné možnosti pomoci a nebo také nejsou….
Omlouvám se, ale docela se mě to dotklo, já jsem na vsi, pomohla jsem finančně podle svých možností a necítím potřebu to prezentovat. Řada z nás není ani z Brna, ani z Prahy a žádná „Vesna“ tady prostě není.
Možná jsem to špatně pochopila, nevím, ale fakt mi to bylo líto. Asi jsem moc vztahovačná, nevím, omlouvám se.
Dnešek byl moc fajn, moc se mi to líbilo, ty dámy jsou fakt fajn, hodné a vděčné. Dokonce, když si vezmou nějaký obleček, přijdou a vrátí to.
Ano, to jsi opravdu špatně pochopila.
Tak dnes pád stromu skoro v přímém přenosu! Ještě,že to dopadlo dobře. Nikdy jsem to nezažila a vůbec by mne nenapadlo,že to jede takhle potichu,páni, to je fakt o život! U nás, tam kam chodíme ,jsou občas padlé stromy a větve,naštěstí se nám to zatím vyhnulo. Raději si dám ještě větší pozor a budu se věnovat pozorování,jinak chodím s rozlítanými myšlenkami a jen oči druhotně pozorují,zda nejdou další psi,či bojínci psů. Psice u stromů hodně šmejdí,budu opatrnější. Když jedu do rodného města,tak je vůkol placka ale na opačnou stranu projíždím dvěma lesy a rádo padá, brrr. Ten vítr mi už leze na mozek,taky je studený, 2x brrr.
No, já doufám, že mám se stromopadajícími zážitky vybráno:)) U nás je to taky samej les. Jeden by řekl, že mají padat hlavně smrky (borovice se spíš lámou), ale tohle byl pěknej buk. Listnáč…
Jinak u nás už se vítr zmírnil a prší.
Vítr a stromy? To tak čekáte na vlak… 10 min po odjezdu vyjde paní výpravčí, že vlak nepojede… Že narazil do stromu… Že fouká …
Stojíte ve stanici Rybniště, kde se není kam schovat, čekárna neexistuje. Proklínáte Děti země a jiné ochránce stromů u trati a jen doufáte, že to fíra stihl ubrzdit a nikomu se nic nestalo…
Kdy 4.4.2022…
Na trati Nová Paka – Dvůr Králové – Jaroměř to bylo pokaždé, když zafoukalo. Teď je skoro klid, protože je kolem trati hodně vykáceno. Ovšem minule jsem koukala, že padl další smrk – naštěstí podél kolejí…
No že jsem to neotevřela až odpoledne! 😀 Právě se chystám ven s Denisem a fučí tady zase příšerně. Jenže psovi to nevysvětlím, on dělá bobek na zahradě jen v nouzi nejvyšší. Jít se musí. Snad se naše dráhy neprotnou s drahami padajících větví!
Tak co, Hančo, jak jste to s Denisem zvládli? Ještě ve větru nebo už v dešti? 🙂
U nás pršelo až pozdě odpoledne, takže jsme byli venku za sucha a nakonec ani vichřice už nebyla tak strašná. I když popadané větve a nově vyvrácené i přeražené stromy jsme viděli.
O víkendu bych ráda na výlet, ale nevím, jestli už bude počasí vhodné. Zato plán vaření mám jasný – v sobotu boloňské špagety a v neděli kuře pod peřinou – podle receptu Míly Švehlové kdysi dávno na Mlsotníku.
Ten vítr mě ničí. Včera jsem šla s Darkem odpoledne, když na chvílí přestalo pršet a skoro celou cestu jsme nedobrovolně poklusávali, jak nás vítr hnal. Bylo vidět, že ani Darkovi to není příjemné. Raději jsem kus cesty obešla po silnici, než bych šla parčíkem kolem hřbitova, fakt nechci větví do hlavy, a tam jsou nádherné vzrostlé stromy a po každém větším větru fůra větví -a pořádných, na zemi. Co chvíli (tak 5x za den bych tipla) tady houká siréna a od souseda hasiče (dobrovolného) vím, že to je z 95% kvůli stromům padlým na silnici. No jo, jsme v dolíku obklopeném ze všech stran lesy -jen v různé vzdálenosti.
Vařit se mi sice moc nechce, ale MLP má hlááád, tak udělám rajskou polívku (to je tak za 15 minut) a špagety se sýrem a domácím kečupem. Je to rychlé a může to i můj žlučník. A na víkend mám naplánovaný krůtí plátky „na nějak“ 😀 s bramborem, smažený nene. A když jsem onehdá viděla v obchodě cenu a kvalitu mazanců (byly evidentně tvrdý), tak jsem se dokopala a upekla, no, už skoro není, budu to muset zopakovat 😀
Dnes jsme šli s Ari nahoru po aktuálně zavřené silnici a fičelo děsně – skoro bych řekla, že vlály i vlčí uši! 😀
Každopádně pokud jsem hodila klacek proti větru nebo šikmo na něj, měl tendenci se chovat jako bumerang:))
Jednou se nám stalo, že se nám před autem zčista jasna odloupla obrovská větev velká jako normální strom a spadla přímo na silnici. Prostě se z kmene najednou odloupla a sletěla. Bylo fajn, že jsme stihli včas zastavit – v obou směrech. Pak jsme ji společnými silami posunuli na stranu.
Jsem ráda, že kočky u mě doma snad vypadají celkem v pohodě, ale léčení struvitů (viz Matyldin kocour) jsme s Amálkou také absolvovaly. Dodnes jí dávám občas Uropet, aby se rozpouštěly. Nízkofosforovou dietu totiž zásadně odmítla. Navíc bych to s Mourečkem ani provádět nemohla. Ono také léčit Amálku s jejími názory na nedotknutelnost osobnosti, drápy a zuby opravdu není lehké.
Jo jo, Amálka taky patří mezi kočky s názorem vypodloženým zuby a drápy 😀 Však Alex by se taky přidala a určitě by nebyla jediná:))
Strom na cestě jsem potkala loni v září, když jsem dojížděla do Lázní Bělohrad. Taky jsem měla kliku…
Můj bývalý šéf, jel na služebku s kolegou, na Valachy. Jedou si takhle zalesněným údolím a v tom bočním viděním uviděl v prudkém svahu chlapa, jak letí- padá dolů a cosi řve. Instinktivně dupl na brzdy a vtom před nimi padl přes silnic smrk a jedna tlustá větev, jako šavle proletěla předním sklem mezi ním coby řidičem a jeho polujezdcem. Zbourala šaltrpáku, sklo na cucky, kapota také a pánové byli naštěstí před tím čůrat. Oni ti dřevaři zapomněli postavit na silnici stráž, když nad ní káceli ve svahu. Už je to pár let, ale na to poškozené auto, velký Opel, nezapomenu. Oba vyvázli jen se škrábanci.
Tenhle zážitek s padlým stromem jsem měla vloni – to padl strom na cestu dvacet metrů za nás (šla jsem se psy). A to taky nefoukal vítr – prostě jsme prošli, já se otočila na psy (protože se loudali za mnou) a vidím, jak jde k zemi. Bylo takové tiché – jediný hluk byl, když se roztříštil o cestu. Ech – taky jsme měli kliku – kdyby se ti moji blboňci třebas zastavili, že chtějí piškot, tak to cásne všechny tři. Pámbu při nás stál.
Vařit budu asi hlívovou omáčku (zrovna dneska na ni dala Sharka na Zvířu recept) a něco k ní, akorát nevím co 🙂 – uvidím, co ulovím v mrazáku. (Vepřo-knedlo-zelo jsem na žádost vařila minulý týden u Terky a bylo fakt výborné).
Hm, koukám, že jsem měla kliku a o tichém padání stromů se poučila až takříkajíc na stará kolena:))
Jo Sharčina polívka se mi taky moc líbila, ale mám po atb (ještě prodlužovaných!) tak rozhozený žaludek, že představa smetany a hub (jinak mňamózní:)) mě kapku děsí 😛
Jinak tu mám pěknou hovězí kližku a v duchu si házím korunou – polívka (a pak něco s vařeným masem) nebo pečeně? 🙂 Potíž je v tom, že nemám chuť ani na jedno (viz ta atb:))
O víkendu v sobotu bude manžel vařit špagety cacio e pepe.
V neděli chceme jet na chatu, je tam práce po zimě jako na kostele. Takže na oběd si zajdeme v Plasích do restaurace U Rudolfa, kde dobře vaří.
Nedá mi to DEDE nenapsat včerejší zážitek. Šla jsem odpoledne domů z práce a v areálu nemocnice spadly 50 m ode mě 3 plechové pláty ze střechy. Bylo jen slyšet takové jakoby šustění a najednou už to padalo. Lekla jsem se velice. Jít jen o 2 minuty později, tak to padlo na mě. Naštěstí na chodníku ani na silnici nikdo nebyl.
Přiznám se, že jsem si doma musela dát panáka.
Míšo, díky, žes to napsala! Jsem moc ráda, že jsi měla kliku a spadlo to vedle. A taky potichu…
Přitom tyhle věci si člověk tak nějak automaticky spojuje s hlukem, aspoň já jo. Do včera:))
Šiš, Míšo, to jsi měla kliku. Děsím se plechu, skleněných tabulí atd. Když jedu za náklaďákem vezoucím něco podobného, nebo třeba trubky, tak mě začne bolet břicho.
Vařit budu polívku z krůtích krků a jeden den bude určitě vepřoknedlozelo. Už dlouho nebylo nic tak nezdravého 🙂 V sobotu asi zkusím něco zdravějšího, ale tam vím jen tu polívku a zbytek musím domyslet.
Karamel vypadá, že bolavá záda povolila a když jsem včera pětkrát hodila míček, život zase získal smysl. Kocour vypadá pořád strašně, ale sežere kapsičku. Zítra to bude týden, co si tu usoplenou virózu pořídil, a musím říct, že s kočkou, co si nenechá ani tu hubu utřít (visí mu z ní slinty jak opratě), je to komplikované. Ještě že ve dvou mu aspoň píchnem ty injekci s něčím jako ibalgin….
Jsem ráda, že je Karamel líp a záda povolují – sakra sama vím, jaká je to otrava!
Kocour s virózou… ty jo, hned po těch struvitech, nemá to s váma lehký – pořád byste ho jen léčili! Jinak kočku s virózou jsem ještě nezažila, i když vím, že se tím bojuje u nalezenců, a že to není úplně legrace ani když kočka spolupracuje. Ještěže jsi schopná tomu svéhlavému tvorovi píchat injekce! 🙂
convenii na 10 dní? ta funguje…
V pondělí mu píchli nějaká slabší atb, po nich začal trochu žrát a přestal být úplně placatej. Ale nemá to zahnisaný, prý to musí prostě přejít, je to viróza. Proto i ty injekce s něčím jako ibalgin. Doufáme, že to nechytne Adélka nebo psi.