HOST DEDENÍKU – O fotkách s Topim Pigulou: Když fotíte, ostřete na oko. Na krokodýlí oko!

Dneska se s foťákem zastavíme v pražské zoo. Na focení tam toho je mnoho, ale já vždycky s kurzem mířím do pavilónu gaviálů, kde mám jednoduchý trik. Na začátku kursu účastníkům slíbím, že udělají alespoň jednu „kalendářovou“ fotku a u gaviálů je totiž to místo, kde se to nejspíše stane.

 

Obecně platí, že pokud fotíte jakéhokoliv živého tvora, je ideální zvolit nízkou clonu, která rozmaže pozadí, ostřit na oko a fotit z výšky hlavy toho zvířete. To znamená k dítěti si dřepnout, k hadovi lehnout a žirafu nalákat, aby se k vám sklonila.

U gaviálů v Praze nemusíte dělat skoro nic, neboť nádrž mají napuštěnou do výšky prsou dospělého člověka a na kládě se vyhřívají u skla, takže jim opravdu koukáte z očí do očí. A pokud si můžete přizoomovat, máte v podstatě vyhráno. Stačí jen trochu myslet na kompozici a počkat, až nebude v pavilonu tolik lidí.

 

Gaviálové obývají pavilon s několika druhy želv

 

Gaviálové jsou do druhu snadno zařaditelní tvorové, protože žádný z nich nemá pak dlouhý a úzký čenich. Tenké dlouhé zuby slouží k lovu ryb.

 

Oči vystupující nad hladinou umožňují nenápadné sledování okolí

 

V minulosti jsem si od kamaráda na kopírce okopíroval knihu The Book of Indian reptiles and ambhibians. Volně nakopírované listy papíru s černobílými obrázky nebyly nic moc, ale já věřil, že ji někdy budu potřebovat. Než se tak stalo, koupil jsem jí v Dillí v antikvariátu. Pevnou, vázanou a s barevnými kresbami, které při určování zvířat poslouží mnohem lépe.

 

Pohled do gaviálí tlamy

 

V Indii jsem byl několikrát a nějaké plazy nafotil, takže se skutečně kniha o indických plazech a obojživelnících nakonec hodila. Gaviálové ale mezi nimi nebyli, na to jsou přece jen příliš vzácní. „V povodí velkých řek na severu indického subkontinentu žilo ve 40. letech 20. století odhadem až 10 000 dospělých jedinců,“ píše na stránkách pražské zoo. Podle odhadů jich je dnes mezi 650 – 480, a samců schopných rozmnožování jen kolem 70. Zoologická Praha má největší chovnou skupinu v Evropě a aktivně se zasazuje o ochranu gaviálů na indické řece Čambal, kde dnes žije hlavní indická populace.

 

Při klidné hladině se dají dělat krásné odrazy na hladině

 

Pravděpodobnost, že uvidíme gaviála v indické přírodě je minimální, ovšem to, že uděláme fakt dobrou fotku v Praze je maximální. Zblízka si můžeme prohlédnou nejen jehlovité zuby, ale i zadní nohy zploštělé a opatřené nepatrným kýlem, který mu usnadňuje plavání. Oč lépe se mu plave, o to hůře se mu chodí po souši, proto se gaviálové od vody moc nevzdalují.

 

Šmírák

 

Dorůstají velikosti až sedm metrů a počet zubů v čelistech se liší. Zatímco v horní čelisti jich je 27 – 29, v dolní 25 – 26. Vida, jak se někdy knížky hodí. Zuby jako jehličky snadno proniknou kůží ryb, které tvoří většinu gaviálí potravy, ale občas si dopřejí želvu nebo si jídelníček zpestří nepozorným vodním ptákem.

 

Tenké zuby slouží hlavně k lovu ryb

 

Důvod poklesu jejich počtu až o 98 % je jasný. Člověk. Od nelegálního lovu přes fragmentaci stanovišť až o těžbu písku, která ničí gaviálí hnízda. Je mi jasné, že ne každý musí mít slabost pro plazy, ale gaviálové jsou úchvatní. Je dobré o nich vědět co nejvíce, dokud tady ještě jsou.

 

Zoo Praha má největší chovnou skupinu gaviálů v Evropě

 

Dede: Děkuju Topimu za úchvatné fotky a povídání. Kromě toho, že se můžete ptát Topiho na fotovychytávky, ptám se i já: fotíte v zoo? Pokud ano, jaká zvířata máte nejraději? (A fotí se dobře nebo… hůř?:))

A ještě jedna – líbí se vám gaviálové? 🙂

 

Detail vyfocený 150mm objektivem

 

Gaviál indický

 

Gaviál indický na diagonálně pojatém snímku

 

Gaviál indický tentokrát horizontálně

 

Aktualizováno: 31.3.2022 — 10:16

20 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. gaviál je mimořádně estetický a fotogenický tvor. a to jinak krokodýly ráda nemám, děsí mne svojí velikostí a zjevnou dravostí.

  2. Gaviálové se mi moc líbí. Při bočním pohledu vypadají, že se usmívají 🙂
    Zvířata moc nefotím, ale jednou jsem napsala článek o hlemýždi, který obsahoval dodnes nerozluštěnou záhadu:
    Fotila jsem hlemýždě Canonem EOS 300 digital v režimu automat (zelený obdélníček, nic jiného nepoužívám). Foťák pokaždé sám od sebe použil funkci eliminace červených očí nebo jak se to jmenuje, ačkoliv v záběru byl pouze hlemýžď . Fakt je, že hlemýžď měl oči na stopkách a na fotkách jeho oči opravdu nejsou červené. Jak ten foťák identifikuje, že fotí hlemýždí oči?

  3. Dostala jsem kdysi na Vánoce Focení v ZOO s Patrikem Stankem a z tohoto dne prakticky fotograficky žiju 🙂 . Bohužel od té doby jsem v ZOO už nebyla, a to bude už aspoň pět let, ne-li více. Budu to muset napravit 😉

    Jinak z fotek se mi nejvíc líbí ta tlamka z boku, jak jsou tam vidět ty poskládane zoubky

  4. Nádherné fotky! Nejvíc se mi líbí „šmírák“ a gaviál zrcadlový a úhlopříčný 🙂 . Gaviála znám od dětství z brněnské zoo, tam žil léta jedinec, který nějak přišel o koneček spodní čelisti a lékaři mu udělali protézu. A můj známý, ke kterému jsem dávala do vinného sklepa zazimovat ježka, mládě nalezené koncem listopadu na zahradě, měl doma kromě spousty hadů větší mládě krokodýla. Vystudoval biologii a stal se známým herpetologem.

    1. Jo a díky za radu, ostřit na oko! Platí to i u jiných zvířat, třeba detail koně, jeho hlava, nebo pes? Když fotím psa, třeba z profilu, výstavní postoj, nebo kůň tak zaostřuji kousek za lopatku….. Je to dobře?

  5. Jo, ještě ke gaviálům – krokodýly nijak ráda nemám, ale poměrně absurdní tvar gaviálovy tlamy se mi zapsal do povědomí už jako malé holčičce. Pamatovala jsem si ho vždycky! 🙂
    Asi jako mečouna… stejný princip:))

  6. V zoo jsem nebyla už spoustu let – obvykle tam děti vytáhne Martin, zatímco já vařím:))
    Ale kdysi jsem chodívala a snažila se fotit – a nikdo to za nic nestálo. Pokud bylo zvíře vůbec vidět, bylo daleko nebo rozmazané. S mobilem je to, myslím, už vůbec mimo – pokud by nebylo zvíře hodně blízko. Ale moc ráda se dívám na fotky těch, kdo to umějí – a mají odpovídající techniku. 🙂
    Tvůj gaviál se mi líbí ve všech polohách – pohled to tlamy je perfektní a fotka gaviálových zubů má doslova magické barvy…

  7. V ZOO jsem nebyla, no… naposled při Kaččiných přijímačkách v Liberci 🙂 A fotím tam málo. Gaviály vůbec ne, krokodýly žádné- jsou to pro mě nepříjemná zvířata. nemají mimiku a žerou lidi 🙂

      1. Medvěda bych taky takhle potkat nechtěla- přitom v Ružomberku se medvědi poflakují po sídlišti. Má taky velký zuby- i když asi ho zajímají popelnice víc než lidi 🙂

        1. No… jak mám zvířata ráda, medvědů se prostě bojím a určitě nestojím o blízké setkání 🙂 Přestože divočáci a vlci také představují hrozbu, člověk se může takřka vsadit, že se mu vyhnou – pokud nemají pocit, že je svojí existencí ohrožuju. U medvědů, kteří si zvykli vybírat kontejnery, bych si s tím vůbec nebyla jistá!

    1. … a žerou lidi
      No pokud by to byla hlavní složka jejich jídelníčku, tak by umřeli hlady.

      Jako biologicky „vzdělaný“ člověk a publicista, který si snaží alespoň část informací ověřit si právě u těchto zevšeobecnění, navíc nepravdivých, vždycky trochu zoufám.
      „Neútočí na lidi, ale zjevně se živí mrtvolami vznášejícími se při pohřebních obřadech na řece Ganze.{
      Zdroj: Encyklopedia Brittanica
      https://www.britannica.com/list/7-crocodilian-species-that-are-dangerous-to-humans

      1. Australan George tvrdí, že krokodýli v Austrálii lidi žerou… já to prostě vztahuju na krokodýly. Ač asi nesprávně.

        1. V zásadě to vztahujete správně. Gaviálové patří mezi krokodýly, tak jako trabant patří mezi auta. Ale kolik aut přejede Trabant a kolik (třeba) Škodovka nebo Ford.

  8. Mimo jiné v pavilonu gaviálů uvidíte nejspíš i plavající želvu hvězdnatou, což je suchozemský druh. Nicméně žije v Indii, takže z hlediska geografického rozšíření má ke gaviálům blízko. Ale v přírodě byste ji asi plavat neviděli.

Napsat komentář: Dede Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN