Jak se s nadcházejícím jarem dny prodlužují, nemám jen radost ze světla a občas i vyšších teplot – jsem navíc hrdá na to, že se jevím býti ranním ptáčetem! Už před šestou se sama od sebe budím a cvrlikáním vítám nový den.
Dobrá, není to zrovna cvrlikání, ale jistá ranní svěžest se mi nedá upřít. Mně, sově, která obvykle vstává podstatně dřív, než se mentálně vzbudí!
Připadám si velmi výkonně, protože obvyklé ranní práce zvládám v rekordním čase – obzvlášť když to srovnám s komatózním stavem, v jakém jsem se pohybovala od listopadové tmy. Již po sedmé obvykle vybíhám s Ari na louku, ačkoliv u ní to není potřeba, jak to bylo u Berry.
Připadám si plná energie. Asi tak do doby, než si dám snídani – pak na mě přijde dočasně spaní 😛 Nicméně tou dobou už mívám takový náskok oproti obvyklému programu, že mám čas na pomalu popíjenou kávu… pravda, obvykle dvojitou:))
Dívám se do kalendáře, abych věděla, jak dlouho mi tento ranně euforický stav vydrží. No jo, už se mi to krátí. Jakmile se sedmadvacátého března změní čas, budu opět v normě, která by se dala popsat lapidární prosbou: „Doveďte mě někdo ke kafi“:))
Ale nestěžuju si. Co je to ranní ptáče proti nadcházejícím dlouhým a trochou štěstí i teplým večerům! Víte, jak se těším, až vezmu Ari a budu s ní nahoře na Zálesí zase doprovázet zapadající sluníčko do červánkových peřin? 🙂
Tak co, má na vás dříve začínající den podobné účinky? Skřivánkujete? 🙂 A myslíte, že vám to vydrží i po změně času? Tedy po tom prvním šoku, i když možná jsou mezi námi i superskřivani… 😀
Také nejsem ani skřivan, ani sova. Ovšem když situace vyžaduje ponocování, zvládnu to, ale další ráno ty hodiny musím naspat. Naopak, když musím brzy ráno vstávat, předčasně usínám u TV. Prostě nutně potřebuji svůj počet hodin „beauty sleep“ (tedy v mém věku jde už vlastně jen o velikost kruhů a váčků pod očima).
Pokud není jiná nutnost, vstáváme tak kolem sedmé ráno, spát chodíme v jedenáct či o něco později. Když si vzpomenu, jak často jsem (jsme jako rodina) v Praze chodila do divadla či kina, která začínala v osm večer…no do toho bych se dnes už musela sakra nutit.
Jinak u nás se čas změnil teď minulou neděli a je fajn, když nás zase budí sluníčko. Zajímavé, že do zimního času se vy přesunete o týden dříve než my, zatímco – jak vidno – do letního o týden později. Proč to je, nevím. My tu bohužel nemáme evropské krásně dlouhééé letní dny, i v plném létě bývá už v 9 úplná tma (podle toho jak je či není zatažená obloha). Ovšem v zimě zase úplná tma padne až v 5 odp. nebo o trochu později, zatímco u vás se myslím začne stmívat už nějak kolem třetí odp. A protože tady modrá obloha a slunné dny během roku silně převažují (jako zrovna dnes) krátká „zimní doba“ se dá docela snadno přežít. Ovšem i tak se na teplo už také těším (na žáry a vlhkost o něco méně, ale už i na to jsem si zvykla)
Vše už řečeno dnes jest. Mám to přesně jako ty Dede. To asi tak Střelci mají nastaveno. 🙂
Minulý týden jsem si hrála na skřivánka – když jsem s dětmi vstávala do školy v půl sedmé. Původně jsem si představovala, že bych je vypravila a šla si ještě trochu odpočnout, jenže nejmladší si přál, abych chodila do školy s ním – a po návratu už jsem byla komplet probraná. 🙂 Deficit jsem dohnala doma, jsem sova, bez ohledu na roční odobí. Změna času mě vždycky štvala a pokaždé mi trvalo, než jsem si zvykla.
Kdysi ještě před r. 89 jsem začínala v práci v 7 hod. a pamatuji, že nebylo málo skřivanů, kteří dobrovolně během jara a léta chodili na šestou, aby pak měli dlouhé volné odpoledne. Ufff, hrozná představa!
Tak to já nejsem skřivánek, ani sova, ale dítě z mateřské. V týdnu do práce vstávám velmi těžce, a to nemusím ani nijak nekřesťansky brzy, zato o víkendu, když se těším, jak se vyspím, se vzbudím mezi 6 a 7 a co hůř, už neusnu a ani nemůžu zůstat ležet, jak se těším na zahradu a jinou zábavu 😀
A do začátku letního času stříhám metr už od Vánoc, zbývá pár dní a bude světlo do půl 8, to bude paráda!
jaro se pozna tak, ze mne rano budi rev ptaku misto revu deti… ten prijde az pozdeji 😛
😀 Formičko, jo, to máš pravdu!
Ale neboj, časem je budeš muset drsně budit i o víkendu:))
Já vždycky říkám: Jak se pozná, že přišla puberta? Děti, které doteď vstávaly jako první a budily rodiče, najednou vstávají jako poslední a je vůbec problém je vzbudit, i (a zejména) o tom víkendu. 🙂
Žádný skřivan, žádná sova – já jsem slepice (ahoj, Alex). Žiju se světlem: v zimě od deseti do čtyř, v létě od čtyř do deseti.
Mor pro mne byla doba před 35 lety, to se nám v Palu během měsíce posunula fakticky pracovní doba o dvě hodiny (letní čas a začátek v 6 místo v 7) + 40 minut v autobusovém presu. To bývala krušná rána…
Zato „houmofis“ od roku 2006 mi vyhovoval: když byla nálada, udělala jsem kus práce, zatímco Petr a Čumpelíci slastně hajali, nebo jindy, zas podle nálady, jsme všichni vítali sluníčko na ranní procházce.
MaRi, to je na práci z domu nejlepší – ta časová volnost (tedy pokud někdo nesedí doma na jednáních od rána do večera, že jo:))
Já jsem si tak radostně zvykla pracov at ráno, před polednem vyrazím ven – psí vycházky, nakupování, zařizování, užívání života 😛 – abych si odpoledne sedla k práci zase. Pokud jde o tvorbu, pak píšu hlavně večer až v noci. Přes den jsem na opravdové přenesení se do jiných světů moc roztěkaná.
režim měním za horkého léta, kdy chodím ven ráno a večer…
Mimochodem ten termín slepice se mi moc líbí! 😀
Dede, ta ranní tma po změně času se brzy rozplyne a zase bude světlo, a to i večer!!!! Já tuto změnu vítám, většinou ji snáším docela dobře, a to vstávám většinou v 5:30. V podstatě pro mě je horší návrat k běžnému středoevropskému času a tma brzy odpoledne. To je normálně depka. Kdybych mohla hlasovat, vybrala bych si letní čas po celý rok i za cenu delší tmy ráno. Ale chápu, že třeba v západní Francii by pro to nebyli. Tam už je posun světla zhruba o hodinu. Možná, kdyby EU vyhradila dvě časová pásma místo jednoho, tak by se také někdy na něčem dohodla. Ale teď jsou bohužel jiné starosti.
Máš pravdu Apino – jak s kouzlem dlouhých večerů, tak s tím časem. Vždyť já vím, že je znatelný rozdíl už mezi Rožnovem pod Radhoštěm a námi – a je to jen necelých 300 km od sebe po východo/západní ose. O rozdílu proti Košicím nemluvíc 🙂 Jenže by to byla v běžném životě nepraktické – vezmi jen jízdní řády panevropských vlaků:))
já jsem jasnej skřivánek….a spát chodím před slepicema 😀 a protože vím, jak dopadl ten ještě časnější pták,co nemohl spát a tak probíral všechny spáče okolo a budil i chudáka Jitřenku (ano,on řídil ji,ne ona jeho), tak se vzbudím a užívám si to ráno sama do té doby, než se vzbudí i ten ospalejší skřivan z donucení (v hlavě zapípá budíček,že je doba vstávání do roboty)
PS: ten kohout byl po několika výstrahách, které nebral vážně, zastřelen šípem za úsvitu …
Chudák kohout 😀
My jsme tu měli někde v sousedství roky kohouta, který nejenže napovídat Jitřence, ale ještě kokrhal v takové divné melodii – možná to byl kohout dyslektik 😛 Slýchala jsem ho určitě dva roky, loni se už odmlčel – asi skončil v polívce… 🙂
nebo na víně 😀
Já nejsem skřivánek, jsem sova.
Chodím spát opravdu dlouho a vstávám v 5 hod, protože s přibývajícím věkem mi vše dlouho trvá.
Navíc se ráno sprchuji a myji si hlavu. S ksichtem toho už ve svém věku moc nenadělám a na plastiku nemám koule ani peníze, takže jen krém a linka pod očima. Pročísnout vlasy, navonět a hurá směr práce. Dělám od 7 hod, ale jsem výprava z hor.
Kdybych mohla vstávat dle svého, bylo by to až tak v 8 30 hod. Miluju nedělní ranní povalování v postýlce. Zachumlám se do peřiny a přemýšlím si.
Ach Míšo, navonět! Včera jsem při večerní/noční (22:30) procházce se psem dohonila paní, která šla z rande, divadla, čičo, domů. Ač jsem zbrzdila a držela se za ní víc jak 10 metrů, její voňavce jsem neunikla. Na druhou stranu jsem přejít nemohla, jenom doufala, že nezahne kam chci já a pes. Zahnula. Pes už byl naprogramovanej, že se tímhle směrem dneska jde a i když se tam vznášel voňavkový opar, nebyla s ním řeč. Posléze paní přece jen odbočila a já se konečně mohla nadechnout. Voňavka nebyla laciná, ale znepříjemnila mi kus cesty. Paní šla sama, možná že ‚někdy méně je více‘ zahnalo její případný doprovod.
Jano, ta paní nejspíš neviděla pohádku Sůl nad zlato, takže neví, co je to „přiměřeně, přiměřeně 😀
Jinak já se voním ráda, i když si hodně vybírám. Jak jsem starší, mám stále raději jednoduché ovocné vůně… hm, vypadá to na dobré téma na článek, takže už to nebudu rozvádět:))
Sova vstávající v pět ráno je prostě trápení zvířat 😀 Lity lity.
Tak nějak jsem si vzpomněla na Verenku, jak minule psala, že do služby vstává ve čtyři ráno! A ještě dokáže zachraňovat lidi. Ve čtyři ráno jsem spíš zralá na zachránění, než na jakoukoliv práci 😛
Přeju ti hezké povalování! 🙂
Verenka každé ráno zachrání sama sebe 😀
Tak koule, Míšo, těch mám na rozdávání, protože jsme včera v práci vykuchali zadřené ložisko. 🙂
Jinak k tomu obličeji, to komentoval trefně kolega. „Když se ráno podívám do zrcadla, tak řeknu: ‚Tebe neznám, chlape, ale pro jistotu tě umeju!'“.
Jo, s respirátory je svět jednodušší – je vidět to hezčí a ušetřím za rtěnku. 🙂
Celý svůj pracovní život jsem byla Skřivánek Hujer. Večer brzy do postele, brzo ráno po páté vstávat. Neměla jsem problém. Když jsem měla jít do důchodu, byla jsem zvědavá co budu ráno dělat s časem, když všichni, MLP i sousedé spí. A stal se zázrak. Od prvního dne jsem začala spávat v zimě do osmi v létě do půl sedmé! Já a skřivan? Masochista jsem byla!
Dede, mám to tak stejně. Jsem asi slepice a řídím se světlem. Dnes už bývám po šesté vzhůru, pokud mne dřív nevzbudí Dareček. Je nyní hezká denní doba, všechno postupuje pomalu, přírodně zákonitě. Ale nastane zase nabubřelé, člověčí posouvání času a je po kráse.
Nejlepší je, že do léta si na letní čas zase zvyknu a bude ze mně letní skřivánek… asi tak do konce prázdnin:))
Jediný problém mám s tím, že podle mých zásad patří jitro v lese zvířatům a snažím se je tedy se psy nerušit. Ale někdy neodolám… 🙂
Vstávám v šest- pokud nechybí lidi na líhni, pak taky třeba v pět i dřív- a jsem schopna nakrmit zvířectvo, vyštvat ho na zahradu, udělat snídaně, svačiny a obléct se, nasednout do auta a dojet do práce. Líčím se v práci, doma bych musela vylézt nedejbože o pět minut dřív. Probouzím se v práci po kafi. Nemají mě štvát s ranním vstáváním.
Také jsem jezdila do práce v šest a to jsme měli klouzavou pracovní dobu. Většina jezdila na devátou. Ale ti měli dvoupokojový byt. Ale já zase mohla jít dříve domů. Do večera jsem se nezastavila, zahrada, dům, zvířata. Jak jsem to zvládala – nechápu.
Alex, mladá jsi byla. A nadšená. Předpokládám, že mladá jsi pořád, jen to nadšení pominulo.
JJ, dnes máš skvělej den na komentáře, prosím pokračuj! 😀
I když bych chtěla být nadšená, tělíčko to nedovolí, takže dychtivé mládí je také v čudu.
Alex, ani já dnes při pohledu zpátky netuším, nejen jak jsem všechno zvládla, ale jak jsem si přitom myslela, že to nikdy nebylo dost dobré. Byla jsem mladší, ale i kapku… no… hloupější.
Vstávám časně a jsem plna energie. Otevřu oči, venku tma, jen nějaký pták si otvírá zobák, roztahuje plíce a roztouženě řve (je to kos černý nebo drozd zpěvný?). Pochválím se, zaklapnu budíka, aby za hodinu nezvonil, a oddám se úvahám, co všechno musím dneska vyřídit. Mezitím se rozední a pták zmlkne (ani kos černý, ani drozd zpěvný, dement zlomyslná je to). I vylezu zvolna z postele a vyrazím plnit ranní povinnosti. Pochválím se, vzbudím děti a jdeme se spolu nasnídat. Kafe přichází až v práci, obzvláště pokud potřebuji ráno jednat se sovou, je nutné ho do ní nalít. 🙂
Hezký den všem.
P.S.: Dnes byl východ slunce růžovoučký a v oparu, uvidíme, jaká pranostika na to pasuje.
Ano, dnes ráno byla po dlouhých měsících trocha mlhy.
Ty ptačí dementy znám. Tohle dělávají i kohouti.
JJ, tvůj poetický popis mi vylepšil mé ráno… 😀 ad (ani kos černý, ani drozd zpěvný, dement zlomyslná je to)
JJ takhle nás v Římě budil vždy ve 4 hodiny ráno racek chechtavý. Usedl si na balkon a zlomyslně se chechtal. Fakt to bylo chechtání.
Kdo chvíli stál, už stojí opodál – právě jsem zjistila, že zrovna v Římě je (na nějaké konferenci) náš kluk (myslela jsem, že je v Itálii někde na horách, v pátek tam jeli, holt si asi odskočil). Jak já mu závidím! Je tam prý 17 stupňů a krásně. Ten se má.
Tady bydlí: https://www.fortysevenhotel.com/ – pustě závidím.
Já, bytostná sova, skřivánkuju po sovím způsobu. Když mě sluníčko vzbudí, otočím se na druhý bok a šťastně znova usnu 🙂
Po mnoha letech pracovní kariéry jsem se před pár lety konečně dobrala práce, kde začínám v deset. Zpětně vůbec nechápu, jak jsem přežila období v nakladatelství Academia, kde se začínalo v sedm. Ani jsem dodnes nepochopila, proč centrální plánovač (bylo to před revolucí) považoval za nezbytné, aby nakladatelství pracovalo v noci.
Jo, tyhle šílené začátky pracovní doby čehokoliv si pamatuju. Mám dojem, že to byla půl buzerace půl ústupek lidem, kteří byli toho dojmu, že život začíná až po práci…
Mimochodem kouknutí na časné ráno a opětovné usnutí jsem aplikovala dnes – včera jsme byli na cestách, já pořád mám daleko do zdravě svižné osoby a ve městě mám být až v devět… ach, to to dobře padlo:))
nakladatelství, které je plné tvůrčích osob, ožívajících zpravidla kolem 11 dopolední a k plnému výkonu se nastartujících v odpoledních hodinách…to se vážně nedá pochopit 🙁
dá, oni si tu dobu neplánovali….plánovač tvůrčí nebyl….
Dá – komunisti mysleli jen dělnicky ne? Tvůrčí lidé humanitního zaměření bylo ve společnosti jen trpěni a pokud se dali buzerovat časným vstáváním, proč by to neudělali? Dělníci chodili do továrny ještě dřív! 😛
a zůstalo jim to…pořád od 6h 😀
Zemědělci taky- pokud ne ještě dřív 🙂
A pekaři
Pracovala jsem jeden čas jako korespondentka v závodě Transporta, národní podnik Chrudim. V kanceláři se začínalo v šest hodin ráno, aby to dělníkům nebylo líto. Jak jsem se k té práci dostala? Můj vedoucí byl náruživý ochotník v souboru, kam jsem chodila i já. A protože jsem nesměla studovat, byla jsem jaksi neplánovaně nepracující. Soudruh vedoucí mi tedy sehnal práci korespondentky v jeho oddělení. No abych přece nebyla příživník, že ano.
Musím přiznat, že jsem psala na stroji jako datel. Dvěma prsty. Ale vyplňovala jsem jen příkazy k práci, která už byla dávno vykonána. Bylo to jen samé „detto“ nebo co to bylo. To se dvěma prsty zvládlo. Ovšem být v práci ráno v šest se mi moc nedařilo, bylo to do Transporty pěšky dost daleko a vstávat tak brzy v tom věku…. Ale zůstávala jsem v práci po pracovní době, abych pozdní příchod napracovala. A tak jsem byla odhalena. Z jiného oddělení potřebovali zápis jakési dohody. Přinutili mě. To byla taková ostuda, že to svět neviděl. Sepsali si to nakonec raději sami. Kolika prsty psali na psacím stroji oni to nevím. Jen se divím, že mě někam neudali a ani jsem nebyla vyhozena. Z té Transporty jsem posléze odcházela rovnou na DAMU.
Byla jsi dole na starým závodě? Z náměstí, je to cca 20 minut chůze a ještě z kopce 😀
Brzy ráno ještě rozespalé mi to přišlo jako nekonečná cesta. Ale já snad seběhla dolů Kopanicí nebo kudy. Už si to nepamatuji kudy jsem vlastně chodila.
V principu za to může Franz Josef. 🙂 Ten vstával někdy ve 4 ráno, tudíž celý rakouský lid zařezával nejpozději od 6 od rána, aby císař pán měl všechno po ruce. Pak už císař pán sice nebyl a ani to staré Rakousko-Uhersko, ale zvyk je železná košile, že. Evidentně to vydrželo dalších cca 100 let.
neboť Kaiser trpěl nespavostí, tak od 4 ráno vyřizoval administrativu 🙁
a ti chudáci,co se o něj starali , nespali vůbec (asi jeli na směny)