Je to neuvěřitelné, v sobotu 5. března, se naše v pořadí čtvrtá kníračka, střeďačka pepř a sůl, dožila devíti let. Iowa Gloria Leones alias Ajvinka. Uteklo to moc rychle, těch devět let, co se narodila a co jsem ji začátkem prázdnin v létě přivezla jako štěně domů.
Paní M., vynikající chovatelka, mi ji ochotně u sebe nechala do čtyř měsíců. Byla jsem v životní situaci, kdy jsem si ji nemohla ihned odebrat. Ajvi se od malinka jevila jako laskavé, učenlivé, hodné, i když temperamentní štěně. Dokázala trpělivě ležet na posteli mé maminky v Domově seniorů, aby vzápětí v přilehlém lese, při venčení, pronásledovala srnčí.
Dvě kamarádky, červen minulý rok
Jezdila s námi na dovolenou, první byla v Orlických horách, další Vysočina, Jeseníky. Běhá s námi na vyjížďkách na kole, volně. Kvůli ní, jezdíme lesní trasy, přírodní cesty, cestičky, pěšinky. Hlavně aby byly auto-prosté. Běží psím vytrvalým klusem rychlostí do 7 km/hod. Jede s námi miska, voda a dobroty. Popřípadě, jedeme-li okolo vody na koupání, aby si mohla zaplavat, ještě ručník na vysušení z toho nejhoršího.
Ajvi a Waiki se honí v řece Svratce červen minulý rok
Je to psí logistika, na kterou musím myslet já. MLP někdy jede rychleji, takže jede napřed a mobilem se domlouváme, kde na nás čeká. Trasy volím pouze do asi 12-ti kilometrů. Zvládla by samozřejmě i delší, ale klouby by mohly za pár let protestovat. Ráda běhá, ba co dím přímo lítá za hozenými balonky na šňůrce. A ještě raději je hledá v trávě, v křoví nebo ve sněhu. Vždy najde a má obrovskou radost, že já mám radost.
Kolmo na cestách v lesích nad Tišnovem, konec léta minulý rok
Má spoustu psích kamarádů, ale její nejlepší byla od Eví černá kníračka Waiki. Ta ji i vychovala, byla o tři roky starší. Nikdy se nepohádaly, svorně čmuchaly, svorně plavaly a přinášely aporty z vody. Chodily s námi na výlety. Bohužel Waiki náhle odešla za Duhový most koncem minulého léta. Dnes chodí s Ajvi ven na prochajdy malá Meggie, která se stala právoplatnou členkou rodiny Eví. Zatím Ajvinku kopíruje (i v nepravostech) a Ajvi se ji snaží, seč může, přijmout se vším všudy. Mám podezření, že si tyhle prochajdy stále spojuje s Waikinkou a nemůže uvěřit, že se jí Waiki schovává v tělíčku Meggie.
Aport balonku
V den svých minulých, osmých narozenin, minulý rok, jsme byli s MLP před jejíma očima odvezeni houkačkou pryč z jejího světa, z jejího života. Zatím co my jsme začali boj o život na covidovém oddělení nemocnice u sv. Anny v Brně, ona se smiřovala s naší ztrátou. První den a noc šla takříkajíc z ruky do ruky a většinu času proplakala, než ji dalšího dne vyzvedla a odvezla Eví ke své rodině a k Waiki.
Prťavka Meggie pronásleduje Ajvinku
To už bylo pro ni dobré, protože dům, lidi, Waiki a prostředí dobře znala. Od tohoto okamžiku, kdy jsem věděla kde je, jsem se začala uzdravovat… Nakonec jsme to zvládli všichni a po dvou a třech týdnech se znovu setkali doma. Doufám, že ještě pár let budeme společně (nyní už s Megginkou) rázovat krásnou krajinu v okolí našeho bydliště a užívat si obyčejných radostí života. Takže, hodně zdravíčka naše milá kníračí parťačko! ❤️
Z poslední společné prochajdy
Ajvinka všem gratulantům děkuje za hezká a upřímná vinšování.Má umyté vousy a tlapky a surově tluče špačky ve svém pelíšku.
jsem moula, komentář jsem poslala 2x,
Milá Alex, moc hezký článek na oslavu Ajviných devátých narozenin – ach jak čas letí. Přeji vám všem v plném zdraví ještě co nejvíce společných let a lesních kolo-výletů. Zasloužíte si to. Ty a Jiří jste si loni prožili strach s covidem, na který se nezapomíná a Ajvi zase stress, když jí najednou zmizeli oba milovaní páníčci a ona nechápala proč a kam. Takže snadno věřím, že když ses dozvěděla, že je Ajvi v pohodě u kamarádky Evi – pocit úlevy a radosti v tvém těle nastartoval organizmus směrem k uzdravení. Jsem moc ráda, že jste ten rok všichni zvládli i když to byl bohužel rok, kdy Ajvi přišla o svoji psí kamarádku Waiki. Je teď na ní, aby si „vychovala“ kamarádku novou – Meggi
Moc hezké fotky, na té „aport balonku“ si Ajvi vykračuje jako vznešený koník 🙂
Vybavila se mi vzpomínka na Trixie, která sice na normální aporty nebyla, ale nadšeně lovila hozené nerozvité bavlníkové bobule. Vždy jsem jednu utrhla, poplivala a hodila co nejdále do bavlnou zarostlého pole. Trixie vystartovala a zmizela čmuchat. Viděla jsem jen vlnící se řady keříků bavlny, občas i kus psa. Ne vždy byla uspěšná, ale když ano, radostně se vynořila s bobulí v puse, a čím víc jsem jí už z dálky chválila, tím mohutněji mávala ocasem. Bobuli mi nedala, jen jí rozcupovala a čekala, až jí hodím další.
Zázraky se někdy dějí, i v naší širší rodině na Chebsku. Loni, v nejhorším Covidu je to právě postihlo. Zatímco padesátiletá Jolana zemřela v nemocnici během pár dní, tak její 86letý se dostal do nemocnice do Prahy také v hrozném stavu, to přežil. Tedy po dlouhém pobytu v nemocnici.
Moc jsem se o vás bála a jsem ráda, že jste relativně ke svému věku, jak říkají lékaři, v pořádku. Přeji ať vám to dlouho vydrží.
No Maruško, vy jste si taky vybrali fest… Díkybohu, že jste to zvládli. 🙂
Maruško, to je mi líto, jak to dopadlo špatně ve Vaší rodině. Je to naprosto nepředvídatelné onemocnění.
Páni !!! Ten čas pádí jak stádo splašených koní, je to chvilka, cos řešila jestli štěně a já ti líčila zážitky s tehdy ročním Darkem. Tak všechno nej, vám všem hodně zdraví a společných výletů a procházek.
Darkovi bude 10.4. 10 let, zatím je v relativně dobré kondici, vzhledem k těm všem zdrav. problémům. Před chvílí jsme se vrátili ze sluníčkové procházky, hárají tady fenky, ani jsem se ho neodvážila pustit z vodítka, abych ho nehledala po vsi. Hnal mne jak nadmutou kozu a teď se snaží páníčkovi dělat štěnata 😀 (páníček je štěstím bez sebe 😀 ). Prej nemocnej pes 😀 . Taky si neumím život bez psa představit, ale vím, že Darek je na 100% náš poslední pes. Ani my nemládnem a pes je závazek na dlouho.
A koukejme, Darek má narozeniny ve stejný den jako Berry a Sharka 😀
Alex, přeji Ajvince a vám oběma ještě hodně krásných společných let!
Uteklo to, pamatuji, jak k vám přišla:-)
Alex, přeji vám všem dohromady hezký spokojený život ve zdraví.
Ajvince všechno nej nej k narozeninám (dostala dort anebo nějakou super mňamku? 🙂 ) a celé smečce zdraví, zdraví, zdraví a spoustu krásných pěších i kolistických výletů ještě po mnoho dalších let!
Dostala super prochajdu a pamlsky (co si vyloudila u stolu).
Dojemné vyznání, až mi vhrkly slzy do očí. Vloni jsem na vás všechny úpěnlivě myslela a doufala v dobrý konec (a řekněme si rovnou, u Jury v zázrak!). A ono to dopadlo! Sláva!!
Tak milá Ajvinko, krásné roky jsou ještě před tebou – hezky si je užij, běhej, nos míčky a dělej radost Alex i Jurovi. Jo – a Megii musíš naučit všechno to, co ti kdysi předala Waiky. Fotky vás čtyř holek (Ajvi+Megie+Alex+Eva) jsou vždy potěšením.
YGO, nebyla jsi sama. Lékaři po přečtení podrobné propouštěcí zprávy konstatovali u Jiřího zázrak u mne jedna doktorka říkala, že být v tomto stavu v malé nemocnici, tak to také nepřežiju. Ty přístroje a personál, bývalá kardio transplantační jednotka, ty nám zachránily život.
Zázraky se někdy dějí, i v naší širší rodině na Chebsku. Loni, v nejhorším Covidu je to právě postihlo. Zatímco padesátiletá Jolana zemřela v nemocnici během pár dní, tak její 86letý se dostal do nemocnice do Prahy také v hrozném stavu, to přežil. Tedy po dlouhém pobytu v nemocnici.
Moc jsem se o vás bála a jsem ráda, že jste relativně ke svému věku, jak říkají lékaři, v pořádku. Přeji ať vám to dlouho vydrží.
Páni, to to uteklo, vypsalas to moc hezky. Tak buďtě všichni fest zdraví.
Dotaz na přímo archeologickou minulost – je ještě u vás dole ve vsi u silnice po levé straně směrem od Brna u schodů ke kostelu transformátor? Kousek vedle byl řezník, dům, zadním traktem srostlý s kostelní skálou- dětské zážitky u rodičů přivdané tetičky jak z pohádkové knížky. /Začalo to totiž 1939 a trvalo tak do padesátek:)))/
Řezníka nepamatuji už ani já (začátek 80-tých let), transformátor přeložen, schody ke kostelu a jeho okolí krásné opraveno.
Díky za hlášení, udělalas mi radost.
Vyznání Ajvince mne dojalo,díky Alex a přeji Vám všem hodně zdraví a hodně času pospolu. Zdravím Evu s Megi,je fajn mít parťačku, lidskou i psí. Cony má příští týden 6 let a já také ozdravné výročí,díky Tobě,za to že si mne tenkrát podpořila a já děkuji denně,že vy jste vyvázli.(samá srdíčka a kníračí fousky 🙂 ).
Děvčata, Alex i Jenny, obě jste mě loni vyděsila k smrti. Zakazuju vám další hnusné choroby – svět vás potřebuje:))
Dede, já Ti přeji vyléčení taktéž a taky Ti zakazuji hnusnou chorobu,ať už je pryč ta mrcha! Vyléč si očka svá a duši taky,pohlazení Tobě a Ari,když všichni,tak všichni. (samá srdíčka)
Jenny, moc zdravím, jsem ráda, že jsme stále tady, ale nemůžu uvěřit těm šesti letům Conynky.
Jenny – to je už šest roků?! Vzpomínám si, jak jsi Conču chovala na klíně a byla už napůl rozhodnutá, že bude tvoje… a jak jsme ti všichni přizvukovali, že ta se narodila pro vás :). To byl krásný čas…
Tak,tak milé dívky, byl to krásný,poetický čas se sluníčkem pod Hostýnkem a heleme se koukejme se,už je to 6 let. Taky jsme dnes s Pájou tom mluvily a vzpomínaly.Pája má pořád Nastěnku,Chica a Delinku-Nastěnčina déčková dcera, taky má papoucha Maxíka,ukecanýho a cvičí NO Jacka,mlaďocha.
Všechno nejlepší Ajvince i tobě, milá Alex! 🙂
Šiš, jeden by neřekla, že je to už devět let, cos váhala, jestli ano nebo ne… a jak ti chovatelka poradila si vzít Ajvinku místo tvé původně vybrané fenky, že se k sobě budete líp hodit. A měla pravdu! 🙂
Je to fousatá kočička a obě si děláte život o moc hezčí, než kdybyste se neměly. Cestu na kole závidím – u nás je les na většině míst mizerně sjízdný (taková cesta, jako je na fotce je u nás málokde) a navíc, ke každému pěknému lesu se musí aspoň kousek po silnici. Škoda, Ari by to asi ocenila.
Milá Dede, taky na Vás myslím a medituji,co bude dál. Ari je solitér a myslím si, že si Tě užívá.
Zatím to tak vypadá. Akorát je celá taková… pomalejší. Trysková Ari! Trochu mě to znepokojuje. Ale teď tu mám na prázdninách děti, tak je veselejší.
my už přemýšlíme a dokonce jsme jednoho vhodného pejska zmeškali. Legy je taky takový zpomalený, na procházce běhá ale doma by zalezl a spal. Nikdo tady nechce nechat pejsany spolu proběhat. U nás je problém se vzdáleností štěňat. Jana řidičák nemá a my už na delší cesty, v dnešním provozu vyrážet nechceme. Je to problematické.
To nenaříkám ale konstatuji.
Maruško, já už si pejska dovolit nemůžu. Po tom loňském covidu se děsím toho, aby mě nepřežil. Ale nedovedu si život bez psa představit. A bez kočky, no prostě bez zvířat. Když jsem se musela že zdrav důvodů vzdát koní, byla to rána. Ale nakonec jsem ji překonala. Ale psa a kočku …..
Ona by to Jana zvládla, ta by pro pejsky udělala všechno. Já vím, že Legýsek je můj poslední pejsek.
Uvidíš, jak se to vyvrbí, ty znáš Ari nejlíp a nejlíp odhadneš, co bude potřeba a pro Ari nejlepší. Chce to chvilku času, si myslím.
My nikdy neměli „dvojpsa“, jen jeden čas ( asi 4 roky) dvě kočky – mámu s dcerou. Ale kočky jsou jiné, bydlely tady spíš vedle sebe, než spolu. A když Pepču srazilo auto, řekla bych, že to Čerťa nijak neřešila. A poslední roky si užívá, že je „jedináček“, možná je to i věkem, je víc doma, víc mazlivá, dokonce nám poslední půlrok chodí chrupat do postele. Je víc domácí než venkovní, když byla Pepina, byly víc venkovní obě. Ale to jsou kočky, psi jsou jiní, já vím…
Mě zatím znepokojuje ta změna z jiskřivého tryskacího psa (jak říká Xerxová) na prostě… hodného psa. Popravdě mám dojem, že jí budu muset snížit krmnou dávku, aby neztratila svoji štíhlou postavu.
Ari je soutěživá, i s pomalejší Berry se dokázala vyhecovat – prostě stačilo, aby tam Berry byla a mohla jí případně sebrat klacek/ míček/ cokoliv. Teď většinu času leží a spí.
I psi trpí depresemi.
Já vím. Ona na rozdíl od Berry a Kazana normálně pije a jí, takže to nebylo tak zřetelné. Ale smutná je.
Jestli se nevzpamatuje v rozumném časovém horizontu, tak to budeš muset hlídat, aby nezačala být nevrlá…
Já vím. Nestojím o asociální vlčici, která neváhá kousnout. Chjo.
S tím kolem je to škoda. Ta cesta je směrem na Brno, je to taková utajená polňačka, kudy jezdí i auta. Ale okolo jsou rozlehlé pusté pláně na balonek. Cesty v lese jsou pro jízdu na hraně. Ale jezdím terény už třicet let.
Upřímně, se dvěma kavalíry si nedokážu představit jet na kole- sice vydrží hodně běhat a mají kondici, ale ten kratší nos a téměř neexistence lesů okolo…
Ajvince i vám dvěma hodně zdraví do dalších let!
Díky.
Krásné povídání o milé kníračce Ajvince.
Ještě hodně společných let vám přeji.
. Milá Alex, hodně zdraví všem, Tobě, muži i oslavenkyni. Ať už vás nic nerozdělí a užíváte si dlouho společného života.