(Ne)pravidelná rubrika o tom jak a kde za lepšími fotkami.
Dede: S fotografem, redaktorem, cestovatelem a lektorem fotografických kursů (to proto, odkud snímky jsou) jsme se domluvili, že zkusíme nabídnout jednoduché rady jak na pěkné fotky a tipy na místa, kde a jak je získat. Topi na svých kursech tvrdí, že „nejsou blbé dotazy, jsou jen blbé odpovědi“ a proto rovnou vyzývá, že pokud něco v jednotlivých kapitolách nebude jasné, ptejme se. Odpovídat si můžeme vzájemně pod článkem nebo individuálně na topi.pigula@seznam.cz
Psů je kolem nás hodně – všech možných tvarů, velikostí a barev. Jsou ceněnými lidskými společníky, takže není divu, že většina jejich majitelů touží mít pěkné fotky svých miláčků. Jistě, mobilem se dá pořídit plno pěkných snímků, ale pokud chcete jít dál – navíc s obvykle velmi pohyblivými modely – je dobré se nad focením maličko zamyslet.
Dobré fotky psů sice už jsou „vyšší dívčí“, ale při troše štěstí a přemýšlení je zvládne i laik. Podívejme se na to, jak.
– Foťte je z výšky očí
Prostě si k psovi dřepněte, ať je foťák a jeho oči v jedné rovině.
Klasika se sluncem v zádech z malého podhledu, aby vynikla přední část těla
– Ostřete na oko
Pokud bude ostré oko, pak ten, kdo se na fotku bude dívat, ji bude považovat jako dobrou. Jsme totiž jak lidem, tak psům, zvyklí dívat se do očí (uznávám, že u lidí jsou výjimky, kdy se chlapi koukají na prsa či zadek, ale o tom jindy).
Foťte z výšky očí a na malou clonu. Rozmažete tak pozadí a zvýrazníte psa
– Pes v pohybu ostřete na překážku
Když se dobře podíváte na fotku „letícího“ psa, uvidíte dole na snímku kousek nataženého provázku. Na ten bylo zaostřeno, zvoleno vysoké ISO (citlivost) a priorita času. To vše proto, aby byl pejsek ostrý i v pohybu, pokud budete mít dlouhý čas, tak bude rozmazaný, pokud krátký čas, ale nízké ISO, tak pravděpodobně příliš tmavý.
Skok přes překážku. V tomto případě byl použitý přírodní provázek, ale stačí kámen, potok atd. Jen je dobré použít buď kontinuální ostření (pro pokročilé fotografy) nebo zaostřit přímo na překážku a pak mít dobrý odhad času. Spoušť je potřeba totiž zmáčknou těsně před skokem, protože chvíli trvá, než se otevře závěrka a expozice „cvakne“.
– Sekvenční snímání
Pokud máte funkci sekvenční snímání, tedy „kulomet“ (dokud držíte spoušť seká foťák jeden snímek za druhým, dokud se mu nezaplní paměť), použijte ji při focení psa v pohybu, nejlépe při skoku přes překážku. Budete mít fůru fotek, ale zvýšíte si šanci, že jedna bude TOP.
Když už fotíte z mírného nadhledu, pohlídejte si, aby pozadí bylo tmavší, než hlavní objekt. Psisko víc vynikne.
– Pokud fotíte v protisvětle, použijte blesk. Ale snižte intenzitu záblesku
S oblohou v pozadí se fotí blbě. Většina dnešních zrcadlovek umí snížit intenzitu záblesku, což znamená, že je potřeba si vzít do ruky manuál a onu funkci si najít. Ovšem pokud máte slunce v zádech (viz poslední bod), tak to nemusíte řešit. Silnější světelný zdroj než slunce mít k dispozici nebudete.
Občas můžete udělat i relativně slušnou reportážní fotku. Cizí doga uvázaná u pražského obchoďáku Harfa vynikla díky bočnímu podvečernímu světlu.
– Mějte slunce v zádech
Počkejte s focením na pěkné počasí a najděte si scénu tak, ať máte slunce v zádech. Tak si totiž zajistíte, že bude svítit na fotografovaný objekt.
Fotíte psy – nebo obecně zvířata? Jak se vám to daří? Ptejte se, pokud vás něco zajímá!
Denise fotím hodně často a on je zvyklý sedět, ležet nebo stát, jak mu řeknu, a čekat – dlouho čekat 🙂 , než zaměřím a ověřím si, že se mi nekácí věže a stromy nerostou psovi z hlavy a tak. Jen se pak Denis na většině fotek tváří pekelně vážně. Ještě tak naučit ho na „sýýýr“, ale zatím to nevychází. 🙂
😀
Taky si umím (jsem si uměla, chjo) holky posadit či položit a dát jim povel, aby čekaly, až si je vyfotím, Jenže na takových fotkách je obvykle vidět ono… „Už zase? jak dlouho ještě? To je příšerná nuda!“ takže nic moc. Nebo se snažím fotit jednou rukou, zatímco v druhé mám míček nebo klacek nebo tak něco. Pak mají zase výraz připitomělého fanatismu a hladový lesk v očích. Taky nic moc, no.
Skoro bych řekla, že na slušné fotky psů je třeba mít minimálně dva lidi – pánečka a fotografa… a ještě musejí umět spolupracovat:))
Nádherné fotky! Ten hnědý molos, krásné osvětlený to je Paní Fotka! Alespoň pro mne. Zvířata v pohybu už fotím jenom sekvencí. Na stará kolena jsem jaksi zpomalená. A protože už díky těm starým kolenům si nemohu ani dřepnout, abych je fotila „z voka do voka“, musela jsem vzít za vděk elcedéčkem, což jsem nikdy nedělala, od začátku focení musím fotit přes hledáček. Nu, ale co nadělám.
Díky, krásné vzorky fotek máš! Já fotografovat neumím, jen semtam zmáčku spouštěč mobilu k zachycení okamžiku. O jakous takous kvalitu se přístroj musí postarat sám. A navíc si objekty mého snažení stejně dělají co chtějí samy. V případě krásného fota dogy by mě doga po očku pozorovala, nechala zaměřit, nařídit, najít nejlepší světlo i pokleknout a těsně před ´teď!´ by na mne potměšile koukla a ležérně se otočila zadkem. Takže jestli máš zaručený fígl jak znehybnit oběť před ´teď!´, sem s ním!
Já se pejsky buď snažím ve spolupráci s chovatelem uplatit, nebo on stojí za mnou s pamlskem (a ví, že když bude vzorný a poslušný, tak ho dostane) a já mám chvíli na focení.
Tak tohle jsou fakt super rady, které většina z nás potřebuje, protože psy fotíme často a rádi (a kočky taky 🙂 ). Problém je vyfotit takzvaně zoči-voči, protože jak si začnu dřepat, tak vystartují a běží ke mně, takže než nasměřuju foťák, tak mi na něm visí aspoň jeden pes.
Díky za radu při focení skoku – tak to jsem nevěděla, že nemám cílit na psa, ale překážku. Proto mi to většinou nevyšlo.
Ještě k focení černých psů – taky mi vychází černý flek, který musím upravit v PC – odebrat stíny. Pak už je sice vidět i struktura srsti, nicméně pes už je spíš šedý než černý.
„On vystartuje“. Tady bych viděl problém v neposlušnosti. Když má sedět, tak má sedět, ne? Ale to se mi to vykládá… Jinak s černým psem. Nejhorší možná kombinace je černý pes na sněhu, takže s ním běžte k lesu v době, kdy les už je ve stínu, ale na pejska ještě svítí světlo, takže je nasvícený vůči pozadí. Ideálně pozdě odpoledne, když je boční, šikmé světlo od sluníčka nad obzorem.
Ja takhle – jako fotit ho při sezení! Když já se snažím fotit, když něco kutí… 🙂 Když jsou upovelení, tak sedí, ale děěěěsně se nudí. Ale jo, i takové fotky mám. Nasvícení odpoledním slunkem je dobrý nápad – dík.
Mno, mám dotaz- mám černou psici s pálením. Pokud je pod mrakem, je z ní obvykle černý flek. Pokud svítí slunko, vynikne zrzavý ksichtík, ale lesklý černý kožich na těle je prostě divnej- je světlý! Já fakt nevím, jak ji fotit…
Z mých dvou černých psic mám dva černé fleky,většinou,tak prosím o radu. Děkuji.
V zásadě jsem odpověděl výše, nicméně někdy pomůže blesk. Když jste hodně blízko a máte zrcadlovku, tak u nich je často funkce nastavení síly záblesku, takže nastavíte menší sílu a jdete blíž. Pejsek nebude přepálený, ale nastícený ano.
Psy fotím, pořád a sem tam má i dojem, že hezky… dokud nepřijde Marek se zrcadlovkou a vhodným objektivem. Potom mi teprve dojde ten astronomický rozdíl v kvalitě fotky.
Tvoje vychytávky s ostřením (ten provázek!) jsou skvělé, zkusím si je zapamatovat. Z tvých fotek se mi nejvíc líbí letící pes a ta doga… to je fotka, která by mohla jít rovnou na nějaký umělecký plakát 🙂
Mým letitým problémem bylo jak vyfotit černého psa tak, aby nebyl prostě jen černý objekt… Máš nějaké tipy? (ne, že bych to teď bohužel ještě potřebovala)
Fotím kočičáky a tam je problém, že když na kočku zavoláte, aby se na vás podívala, tak schválně se kouká stranou. Nejlépe se fotí kočky ve spánku.
A co se z někým domluvit, aby zavolal, ona se otočí a vy v tu chvíli zmáčknete spoušť. Tzn foťák musíte mít nastavený a nachystaný dopředu.
Moc nefotím, ale před deseti lety jsem o focení zvířete sepsala článeček https://www.dedenik.cz/2012/10/03/cloveciny-hlemyzd/
Záhada (proč foťák sám od sebe použil funkci „eliminace červených očí“) nebyla rozluštěna a od té doby se vyskytla další záhada. Nedávno jsem fotila nějaký pokrm a telefon, kterým fotím teď, opět sám od sebe použil režim „jídlo“. Potlačila jsem svou lehkou paranoiu a usoudila jsem, že mě má telefon rád a snaží se mi vyjít vstříc. Ale jak to pozná…
Já mám taky hezkou… no, záhada to úplně není, vždyť Ari je taky osoba, že jo:)) Prostě taťka má na počítači google fotky, ten systém, co mu je třídí a vyhledává obličeje (zapomněla jsem, jak se to jmenuje, ale to není důležité). No a on vedle lidských obličejů poctivě zařadil všechny fotky Ari (pro Topiho – bílý vlčák), kde se dívala aspoň trochu rovně do objektivu. Hezky jí to mezi lidmi slušelo! 😀