Původním mým plánem bylo, že si nastříhám vrbu, namočím alespoň na týden a pak začnu tvořit a fotit košík na hříbky. Ale vysvětlete to našemu Andymu, že slušný pes se nepodhrabává pod plotem a neloví sousedovy slepice. Místo stříhání vrby stříhám kari síta a postupně upravuji plot. To víte – sousedi už od nás mají devět nových slepic, to už je láce 😀
Tedy plán není dogma, dá se změnit.
A tak na chvilku necháme vrbu ještě v prutníku a koukneme se na jiné možnosti pro pletení – nakoupíme si.
V dnešní době jsou úžasné kurzy pletení košíků, ošatek a jiných kouzelných věcí. Může se přihlásit každý, kdo má zájem, trochu času a šikovné prstíky. Podobné kurzy najdeme i na webinářích na internetu. A s čímže to budeme plést svá dílka?

Můj skládek materiálu

Formy, dna
Máme tady dvě základní možnosti:
Papír.
Papírové ruličky navždy. Nejlepší na ně byly staré telefonní seznamy (nemáte někde schovaný?). Papír byl tak akorát jemný, že se dobře stáčel, a tak akorát pevný, že se netrhal. Dnes je třeba si vyzkoušet, ze kterého se dobře pracuje.
Výhodou je, že je opravdu lehký na tvarování a dá se barvit nebo zdobit dekupáží – ubrousková technika.

Na regálu si leží vrbové šeny

Zásoby demižónů na oplétání
Druhou možností je vypravit se do obchodu, lépe na osvědčený e-shop, a nakupovat.
„Díky Ásie“ 😀
Přátelé, to není povzdech, ale vážně poklona. Většinu košíků, košíčků, příborníků, ošatek a dalších výrobků dnes totiž pleteme z pedigu.
A pedig – to je vlastně dužina rotanu rákosového (Calamus rotang) přezdívanému též rákosovitá palma. Jsou to vlastně šplhavé rostliny, které se opírají o další stromy okolo sebe. Při síle kmínku cca 3 cm jsou schopny dorůst do délky až 150 m. Jsou to vlastně nejdelší rostliny na světě.

Pedig různá síla, různé barvy

Pedigové pásky

Pedigové tyče stočené pro rámový koš
Rotan je silně otrněný, s dlouhými lichozpeřenými listy. Pro zpracování se sklízí, odkůruje a odtrní a získáme lesklé pružné dřevo s výrazně vyznačenými kolénky. Takto zpracovaný se používá na výrobu oblíbeného ratanového nábytku.
Pro naši potřebu ale využijeme jeho jinou část – vnitřní cévnatou dužinu. Jejím řezáním a úžením získáme náš pedig. Podle zpracování máme od nejsilnějších: pedigové tyče 1 – 0,4 cm, pedigové pásky, pedig č. 3,5 – č. 1., kdy z tří a půlky pleteme tácy a jedničku použijeme na jemné zvonečky nebo oplétaná vajíčka.
Půlkulatý profil je u ráfku, kterým zakrýváme přichycení osnov na podkladu a dodává hotovému výrobku šmrnc.

Pedigoý ráfek

Orobinec, mořská tráva, papírový proužek
Pedig můžeme používat v přírodní barvě – něco mezi smetanovou a béžovou, nebo jej můžeme různě barvit. Nakoupit se dá krásně barvený, jen pozor na přílišné máčení. Při barvení u výrobce jej nejprve vybělí a pak dobarví, proto má tendenci se „rozpadat“ při přemočení. Pedig si můžeme barvit i sami po staru barvou na textil, ovšem přidáme sůl, abychom fixovali barvu.
Takže, máme pedig, máme ráfek. Chtělo by to ještě něco. Do výpletu můžeme různě zakomponovávat korálky a stuhy, ale můžeme ještě trošku nakupovat.
Rustikální vzhled v ošatce navodí vpletené provázky z papíru (trochu pevnější než naše ruličky), copánky z orobince nebo mořské trávy, sisalové vlákno. Kreativitě se meze nekladou.

Dřevěné tyče a hranolky pro kostry na pletení

Zajímavé větve na netradiční uši košíků
Pak už nám nezbývá než si doma najít nějakou tu místnost, kde si všechno uložíme na ten den, kdy začneme.
Takový balík z Morexu s pedigem č.3 má i 12 kilo, pokud jej tolik potřebujete.
Nepotřebujete? Já vím, ale já vždycky potřebuju i ten červený, hnědý, žlutý, Hela chtěla oranžový…
Tisíce za materiál mění majitele a já zabrala doma opomíjený kumbál. No a co, že není dodělaný. Mě vyhovuje 😀
(Co to říkala Dede onehdy o sezení na dračím vejci? Tssss :D)

Nic se nevyhodí!

Jednou si upletu pořádný pořadač na pastelky
Minulé díly najdete zde: první, druhý, třetí
Dede: Ach Mamutku, ty to píšeš tak svůdně, že mám chuť si to zkusit také – tedy aspoň teoreticky. A omamné kouzlo nákupu pomůcek na tvoření dobře znám:)) Tak mě napadá, proč mě to kouzlo nikdy nechytne při nákupu oblečení? Tam obvykle trpím 😛
Jaro už pomalu nakukuje, nebo se tak aspoň tváří – jaký košíček byste si vyrobili nebo aspoň koupili vy? 🙂 Líbí se vám přírodní nebo barvené? A jak jste na tom s omamným kouzlem nakupování? 😀
Mamut, další převelice zajímavý článek a obrázky. No asi jako Janaba nevím, jak dlouho by „moje“ police plné potřebných věci vypadaly takhle spořádaně. Já svůj „různý bordel“ sama sobě omlouvám, tím, co kdysi M. Horníček nazval „přehledný nepořádek“.
Kdysi jsme měli dvě světlá ratanová křesla – takové skoro mušle na podstavci. Sedělo se v nich hezky (na polštářku), jen mi u nich vadilo, že při sednutí vydávaly praskavé zvuky – bylo třeba si zvyknout, že křeslíkla moji váhu vydrží.
Dotaz. Z čeho si třeba Vietnamci či jim podobní pletou jejich velké nůše (nebo i podběráky) na ryby. Tedy znám to jen z obrázků a filmů, ale koše stále namáčejí, někdy je mají i dlouho pod vodou. Jak to, že vydrží? Nebo si často pletou noté, když prohnijí, nebo je to nějaké jiné, vodě odolné proutí ?
Krásný a inspirativní článek, stejně jako ty předchozí – ani nevím, jestli jsem je vůbec pochválila? pokud ne, činím tak zpětně. Protože jsem na ruce dost nešikovná, obdivuju každého, kdo něco takovéhohle dokáže.
Moc děkuji, pochvaly si vážím 🙂
A neboj – ten umí to a ten zas tohle…
Já neumím cvičit – tedy doběhnout autobus, přeskočit příkopu a hodit chlopkovi klíče – totální ťula 😀
To neumím taky.
OT – Mám starosti. Berry je už pár dní celá zpomalená. Dělá všechno jako obvykle, jen pomaleji a neochotněji, dokonce ji musím přemlouvat, aby nastoupila do auta, když jdeme na procházku. No a dnes večer odmítla večeři… Chjo. Objednala jsem ji k veterináři na zítra v jednu, a fakt nevím, co čekat. Asi se zase bojím.
Dede, oběma vám budu na zítra moc držet palce !!!!!!!!!!!!!!
Evidentně ji pobolívá podbřišek (dnes večer), ale jinak čůrá normálně, bobky taky fungují. Piškot nebo kousek koláče si vezme… nevypadá, že by měla teplotu. Nerozumím tomu, ale pro jistotu jsem jí dala to Enterozoo, ten „desinfekční“ gel na zažívání, gelová obdoba smecty. Tak uvidím ráno – doktor říkal, že sice mají strašně plno, ale že pokud by se Berry zhoršila, nějak ji tam vmáčknou.
Aby to nebyla piometra… držím fest palce, ať je Berruška co nejdřív v pořádku.
Berry je kastrovaná, takže aspoň tohle odpadá. Už mám zase temné (čti nádorové) myšlenky, chjo.
Držím palce, Dede.
Tak dámy k těm slepicím. Vaši pejskové silně pokulhávají za Klérkou, naší předposlední kníračkou střeďačkou. Ta v památný den svých prvních narozenin, udělala výhřad 9 slepic našich sousedů odnaproti, kteří pouštěli slepice za naší zahradou na veřejné prostranství a nestarali se o ně. Soused odvedle ten den dělal plot, oddělal staré pletivo, které bylo i částečně na naší zahradě, Klérka frnkla a nastala bartolomějská noc, tedy v tomto případě den, pro slepice. Soused, který to zavinil mlčel, já jsem na to přišla až mi to řekla kamarádka, která Klérku odchytla a ta mlčela také. Nějaký čas byl zbytek hejna a nové slepice zavřené, a potom na to zapoměli všichni a slepice zase celé dny úřadovaly venku. Ale to už jsem Klérku hlídala a jen se podívala směrem ke slepicím, tak jsem ji seřvala až padaly veverky ze stromu. Už se to nikdy neopakovalo.
Eh, Alex, jako bych to viděla! 🙂
Mně nakonec pomohla ta první velká vlna ptačí chřipky, kdy bylo povinné slepice zavřít a zabezpečit i proti dravcům. Tím nám zmizela ta putovní hejna slepic před bránou:))
On náš Andýsek si otevřel naši branku do zahrady, prohrábnul oka v našem plotě a podplazil sousedův plot.
Je ovšem pravda, že to je poprvé, co jsem se se sousedy začali více bavit, zdravit a mávat na sebe přes ploty – po 19 letech 😀
No vida, asi to chtělo silnější impulz, možná jsou nesmělí:))
Proutěné košíky a vůbec proutěné předměty se mi moc líbí. Ale vyrábět je, to je dřina. Ty papírové už tak náročné na ruce nejsou a dokonce po nalakování jsou hodně pevné a dekorativní.
Tys to zkoušela? Fakt? Jo jo, osoby šikovné se nezapřou 🙂
Papírové jsou krapánek jednodušší, já ale nemám trpělivost na ruličky 🙂
Krása nesmírná, tak to bych chtěla umět. Ale asi umět nebudu, protože na tvůj inzerovaný workschop to mám poněkud z ruky, tuším, že jsem z druhého konce republiky 🙂 .
Ale, pořádaly se tady kurzy pletení z pedigu, tak jestli zase budou, určitě si to nenechám ujít.
Ty jo, představ si, jakej by to byl mejdan, kdyby nám to většině vyšlo 😀
Pro mne je osmý div světa, jak máš, ten jistě neposlušný materiál, krásně srovnaný. Já bych se v něm utopila krátce po tom, co bych do toho sáhla. Dějou se mi ta příkoří, že i s dobrou vůlí všechno brzy zchaotizuju. Ať se ti tvoření těch krás daří!
Přiznám se, že focení proběhlo „po uklizení“.
Jinak tam byl maras a chlév Augliášův – protože jsem pletla před vánoci a pak mi do toho ladně jako dělová koule vletěla naše nejmladší kotěcí slečna Nebulla – to bylo ouřadování 😀
Ostatně bys mohla občas napsat o svých zvířatech, ne? Zatím víme, že se setr Andy umí podhrabat a slepice z něj mají šok, že Napi je flet, který tě umně sejmul tak, že ti přivolal berle a teď jsi prozradila kotě Nebullu… tak nás nenapínej 🙂
Jo ještě poznámka k Andymu (tvému gordon setrovi – ne mému synovi:)) Užila jsem si roky, kdy sousedovic slepice byly mojí noční můrou, páč byly nesmírným potěšením Nazgúlů – mých tehdy chodských štěňat. Pravda, nepodhrabovali se k nim, honili je venku… to byl totiž čas, kdy se na louce přímo před naší bránou poflakovaly hned dvě soupeřící hejna – seifrtky a valešky (podle sousedů). No a psi je měli hned pod nosem… Musela jsem být v pozoru jak Apač na válečné stezce a stejně mi to vždycky nevyšlo.
Andy naše slepice vystavuje… vzorový postoj jako Gofy.
Sousedovým zvedal pérka, tlak a nakonec četnost úmrtí hrdinskou slepičí smrti
Tak jednu slepičí smrt leknutím měl na svědomí náš jezevčík Max – byl to jeho jediný „zářez“ za život, protože stačilo mu jednou proutkem vysvětlit, že tohle ne a pak už honil jen ty sousedovic, co nám přelétávaly na pozemek. Za to jsem ho netrestala (slepice jsem přehazovala zpátky za plot:)), byl v právu 😛
Jinak Kazanovo slepičí konto zahrnovalo 10 mrtvých a jednu nezvěstnou – platili jsme je všechny, samozřejmě:)) Ten byl klasický lovec, tedy tam to smrt leknutím nebyla… Po exekuci (střídavě švihnutí proutkem přes zadel a mrtvou slepicí přes čumák) už bylo jeho konto čisté – měl-li potkat venku slepici, vzorně odvracel hlavu… 😀
To bylo moc milé počtení. Košíky miluju a líbí se mi i ratanový nábytek – teda hlavně křesílka.
Doma mám zděděný košík, do kterého odkládám knihy z knihovny. Má tak akorát tu správnou velikost.
Ony ty košíky časem neztrácí kouzlo
Zkoušela jsem plést z pedigu a bavilo mě to- ale jaksi bych potřebovala odborné vedení. Proutěné a pedigové věci používám doma hdně, líbí se mi, že to člověk odrbe v horké vodě, nechá vyschnout a je to zas jak nový. Tak leda bych našla nějaký ten kurz- a v současné době spíš online. S podrobným vysvětlením toho, co si mám koupit.
Už jsem slíbila, že vás děvčata v létě pozvu na dva tři dny. Takový malý workshop
Budou prázdniny, učitel má povinnou řízenou dobolenou.
Takže do placu v plac – domluvte se – červenec do 19. je u mne volný
Koukám se do kalendáře, co 15,16,17.7.2022
Případně o týden dřív, ale to je ten týden, ve kterém jsou státní svátky.
Přiznávám, že nějaký pedik stále mám, i vyvrtané překližky by se našly, ale už jsem nic netvořila řadu let. V domácnosti s kocourem by se sice místo našlo, jen ten pohybující se prut je takové lákadlo… Musela bych na zahradu a tam zatím mají přednost zahradnické práce…
Beru!
Kdo se přidá 😀
Je možnost spát u nás nebo v motelu 😀
Jak komu libo
Mohu poprosit Dede o tvůj mail?
Opět úchvatné tvořivé čtení! Já se momentálně potýkám s pletením – ehm zimní šály 🙂 . No co! Bude příští zimu!
Správně.
Já si jednu čepici upletla už třikrát
Je to časově náročnější než ošatka a pořád jsem tele v počítání „kolik-že-to-oček-potřebuji“
Neházej flintu do žita! Já teď pletu tenký šedý svetr pro syna, mám štěstí, že ten mi z něj už nevyroste 😀 . Ale mě pletení i háčkování nevadí, to jsem uměla vždycky.
Jo tak je to s ratanem a pedigem! Zdá se, že jsem měla mylné (čti jen náhodně odposlechnuté:)) informace 🙂 Mám totiž kamarádku, která z pedigu plete a tuším se mi to jednou snažila vysvětlit, leč má mysl asi zrovna vandrovala někde jinde:))
Užívám si náhled do starobylého řemesla a těším se, až začneme (začneš:)) plést 🙂
Třeba ty formy… jo a moc se mi líbí ty větve na ucha! Nádhera, umím si představit košík s větvovou rukojetí:))
Mimochodem máš úctyhodnou sbírku pastelek! 🙂
Na košík s větvovým uchem se už chystám.
A ty kroucené větve jsou ze starého hroznového vína, co nám zamotalo půl plotu u slepic.
Jó, nic se nevyhodí.
Správně jsem si tipla, že je to réva 🙂
jednička s hvězdičkou