Pár vzpomínek z Jordánska, které by členům SPD přivodily srdeční slabost.
Co si představíte pod pojmem Arab, islám a muslim? Mnohý z českých extremistů, za které považuji bez výjimky členy SPD, by bezesporu řekl, že tohle sedí na teroristu. Kdysi jsem projel Libanon, Sýrii a teď čerstvě Jordánsko a podělím se o pár osobních zážitků. Všechno je jinak.
Autobus nejede už 15 minut
Stojíme na autobusové zastávce, za zády krámek se smíšeným zbožím. Když už během necelé půl hodiny třetí autobus nejede naším směrem, vyjde z krámku Arab a lámanou angličtinou nám říká, že nás zdarma do Dany zaveze. Jede do Petry a má to podstatě po cestě. Dana je největší jordánská přírodní rezervace a zároveň stejnojmenná vesnice založená už v byzantských dobách. Kdysi bohatá a rozkvetlá, dnes skomírající, s pouhými deseti až dvanácti natrvalo usazenými rodinami. Když zjistil, že jsme Češi, z rozhlasu v autě pustil českou muziku. Neuvěřitelně milé gesto.
Ammán. V pozadí je mešita Grand Husseini. V jejím bezprostředním okolí jsou velké trhy.
Ammán. Kuřárna. Chlapi se věnují kartám, vodním dýmkám a kávě. Na rozdíl od českých hlučných hospod tady je klid. Jako kdyby šlo o předchůdce důstojných pánských klubů.
Ammán. Etiopský imigrant, který nám vypověděl svůj životní příběh a přesto, že byl prodavač kávy, tak si ji nenechal zaplatit
Spánek mezi olivovníky
Velký bágl se spacáky a dalším vybavením skončil ukrytý ve velkém dutém olivovníku. Plán byl takový, že večer ho vytáhneme a v olivovém háji přespíme. Jenže chceš-li pobavit Boha, seznam ho se svými plány. U olivovníku stál jeho majitel s příbuzným a chystali se zavlažovat. Jsme ve výšce přes 1 200 metrů nad mořem a spát bez spacáků by bylo hodně drsné. Nezbylo než přelézt malou zídku a přiznat se. Dopadlo to tak, že že nejen dostali svolení k přespání, ale i čaj. A část noci nás chlapi vlastně hlídali před psy, neboť jejich večerně noční prací bylo odklánět stružku vody k jednotlivým olivovníkům.
Dana. Odpočinek v biosférické rezervaci Dana, jedno z míst, které kdysi kvetlo životem, ale „potopil“ ho nedostatek vody.
Vesnice Dana, dnes téměř opuštěná, přestože je výchozím bodem turistických treků. Dnes je tu pár hotýlků a rodin živících se zemědělstvím
Madaba, výroba mozaiky. Tyto dámy vyrábějí mozaiky nedaleko posvátné hory Nebo, kde měl zemřít Mojžíš. Nedaleké město Madaba je proslavené svými historickými mozaikami, jejich výroba tu má tradici jdoucí skrz tisíciletí.
Petra. Chlapík s přezdívkou Sparrow si nás ulovil a ubydlel v beduínské jeskyni
Petra. Beduíni jsou fešáci s uhrančivým pohledem
Chleba zdarma
Míříme do Petry, nejproslavenější památky Jordánska. Byla prohlášena za novodobý div světa, byť ono novodobí znamená počátek stavby v 3. st. př. n. l. Je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a tomu odpovídá i vstupné. Ceny se dobře ilustrují na šálky skvělé arabské kávy s kardamonem stojí na ulici 15 Kč (ceny uvádím k korunách pro lepší představivost). Kdy jdete do cukrárny či kavárny, tak stojí 31,50. V krámku v Petře stojí 63 Kč a v „lepší“ restauraci v areálu Petry 126 Kč (to jediné nemám ověřené, prostě jsme tam nešli a věřili místním). Beduín bydlící v jeskyni nad ní nám uvařil kafe za 1 jordánský dinár, tedy oněch 31, 50. Tušili jsme, že Petra bude drahá a proto jsme chtěli koupit základní potraviny ve městě stranou. Proč utrácet zbytečně.
Petra, naše „jeskynní beduínské“ ubytování
Petra. Facebook a Instagram v Jordánsku rozhodně není neznámý.
Petra. S velbloudy se v Jordánsku setkáte nejvíce v Petře, kde jsou nabízeny turistům jako atrakce coby „taxík s klimatizací“. Ale běžně slouží i jako hospodářská zvířata
Petra. Malý podnikatel, dítko sotva mluvící prodává pestře zbarvené pískovcové kameny
Pár krabiček sardinek, lančmít a arabský chleba v podobě placek by mělo stačit. Když jsem v pekárně kupovat chleba, zaujalo mě něco, co vzdáleně připomínalo pizzu. Poprosil jsem o dva kousky a zaplatil je. „Chleba máte zdarma, jako dárek.“ Chleba nám vydržel další tři dny. Představte si tu situaci obráceně. Přijde muslim do českého obchodu… a dostane chleba zadarmo jen proto, že je cizinec. Cizinec, který investoval čas a peníze, aby si prohlédl naši krásnou zemi. Nejčastější slova, která jsme denně slýchávali bylo welcome to Jordan. Vítejte v Jordánsku. Od cizích lidí a naprosto upřímně.
Petra. Ne každý je z turistů a jejich focení nadšený
Petra. Foceno běhen dopravy na korbě pickupu. Klučina na nás koukal okýnkem
Káva zdarma
Ammán, hlavní město a krámek u černobílé mešity Aby Darwish. Vyhledáváme ty nejprostší krámky, kde vaří kafe, neboť je nejlevnější a lidé v nich nejchudší. To znamená, že své peníze dáte těm potřebným. Slovo dalo slovo a imigrant z Etiopie nám povyprávěl svůj příběh a zároveň udělal kávu, jak jinak než v džezvě. Zaplatit si ji nenechal. V porovnání s ním jsme přitom neskutečně bohatí, máme tolik peněz, že si můžeme dovolit zaplatit si letenku a 19 dnů se toulat po zemi, která ho přijala za vlastního. Tady je potřeba připomenout, že necelých 70 % obyvatel Jordánska jsou Jordánci. Zbytek tvoří Palestinci a pestrá skupina další imigrantů.
Petra. Rodinný piknik
Petra. Jeden z náhončích, který chtěl pronajmout oslíka na výstup ke klášteru Ad Deir
Nejmilejší vojanda
Wadi Rum je rozsáhlá pouští oblast. I do ní jsme mířili stopem. Zastavila nám milá vojanda, která byla rozvedená. Něco, co je v islámském světě, kde muž může mít až 4 ženy, špatně představitelné. Při kontrole do oblasti řekla, že průvodce nám bude dělat její bratr (čímž jsme se možná vyhnuli nějakým poplatkům) a krom jiného nás pozvala domů na čaj. To jsou přesně ty okamžiky, kdy dozvíte ne řeči z cestovek a průvodců, ale někdy až intimní informace ze zákulisí. Jak je to tam s alkoholem, rozvody, drogy, čtyři manželky. Jak se na ni lidé dívají jako na rozvedenou. Šlo o první dívku z vesnice, která měla řidičák. A když došlo řeč na povolání, tak její tatínek, který si přisedl k nám byl řidič autobusu, který nás o 23 dny později odvezl do Akaby. Nebýt tohoto setkání, absolutně bychom netušili, že je nutné vstát brzo a do vesnice dorazit na šestou ráno.
Akaba, hraniční město se zvláštním ekonomickým statusem. Pro nás to ale bylo moře a teplo, noci předtím jsme totiž poněkud prochladli v poušti
Akaba. Vy jste z Česka? Vítejte v Jordánsku!
Ubytování od kriminálky
Jdeme spát do lomu. Možná to zní divně, ale prostor pod lomovou stěnou je rovný, zatímco okolní kopce jsou strmé a na spaní nic moc. Lom je hned za městečkem, ale zřejmě jsme byli nápadní. Běloch v maskáčích a s batohem jsoucí se svou milou mimo město v době, kdy zapadá slunce nepatří ke každovečernímu koloritu. Někdo nás prásknul. Přijela neuniformovaná složka policie a hodně špatnou angličtinou nám oznámila, že tam se spát nesmí. A zařídila nám skvělý apartmán s kuchyňkou, teplou vodou, čistou koupelnou a záchodem a klimatizací (což bylo důležité proto, aby se prostor vytopil, nikoli ochladil) za 315 Kč pro oba. A pozor, přestože šlo o policii, tak nechtěli vidět doklady. Možná neuměli číst latinku a možná jen fakt prostě jen věřili tomu, co jsme řekli. Jsme Češi a jsme tu na dovolené.
Akaba
Akaba
Mnohokrát nás během cesty napadlo, kéž by se ti ateističtí Češi chovali k cizincům tak přátelsky, jako Jordánci. Vůbec si neumím představit, že by po ulici šel snědý muslim a lidé by na něj pokřikovali „vítejte v Česku“, nedáte si kávu? Místo toho si poslankyně za SPD vymyslela uprchlíky jen proto, aby posílila extrémisty vyvolávaný strach z neexistujícího nebezpečí a získala body u svého poloasijského šéfa.
Aby bylo jasno, neříkám, že islamisté (což je něco jiného než muslimové) neuřezávali zajatcům hlavy, nekamenují nevěrné ženy a neničí památky z dřívějších dob. Křesťan Hitler nechal lidi plynovat. Znamená to, že křesťanství je krvežíznivé?
Topi v Daně 🙂
Zajímavý článek a krásné fotky z exotického Jordánska. Když má turista navíc takto pozitivní zkušenosti ze setkání s místními, je zážitek z cesty o to příjemnější.
S rasismem Čechů bych to neviděla tak černě – poměrně velké množství cizinců jako Vietnamci nebo Ukrajinci, kteří měli zájem se u nás usadit a pracovat a snažili – snaží se o to, tady poměrně bezproblémově natrvalo žijí.
Já nejsem žádný cestovatel, takže o vlastní zkušenost se podělit nemůžu.
A stejně jako Jenny ( 😀 ) si myslím, že za ten „náš rasismus“ může jistá skupina spoluobčanů, která si myslí, že my jsme tu proto, aby oni mohli všechno a nemuseli nic. Mám s nimi bohaté zkušenosti, tak opravdu vím, o čem mluvím.
Nevím, jestli se vyjádřím správně, ale ono je něco jiného přijít někam jako turista, respektovat místní zvyky a něco jiného přijít (ilegálně) do jiné země „nafurt“ a požadovat, aby místní nejen respektovali moje zvyky ( v té zemi nezákonné ), ale aby je následně přijali za své a za to mě živili, ubytovali a respektovali, že neumím i po letech jejich jazyk a ani se ho učit nebudu, protože oni přece musí zařídit, aby se všude mluvilo a psalo atd. po mém. Tak to mi tedy vadí – jsem proto rasista?
Lépe bych to nenapsala, proti cizincům opravdu nic nemám (léta jsem pracovala v exportní firmě a s mimoevropany se setkávala často), ale ti „inženýři a doktoři“, jejichž zvyky máme respektovat, mi opravdu vadí.
V arabských zemích jsem několikrát byla, ale mé zkušenosti nebyly bohužel tak pozitivní…..
Myslím, že všude jsou různí lidé a někdo má holt větší štěstí. Brácha v Jordánsku byl a tak pozitivní zkušenosti neměl.
Mé zkušenosti jsou, řekněme, různorodé – nevím, jestli jsem měla smůlu a nebo Topi štěstí… Takový různorodý výber bych mohla udělat třeba z Maroka. První přivítání bylo v Marrakéši – pán nesl tác sušenek a říkal něco jako: „nate, vezmte si!“ Nestála jsem o ni, ale bylo mi blbé odmítnout dárek, tak jsem se ujistila, že opravdu dárek, zadarmo, a pak jsem si tedy vzala. V okamžiku, kdy jsem do jí kousla, řekl, kolik za ni chce a že má s výrobou náklady atd atd… Čistý podvod, ale v cizí zemi je nepříjemné se hádat.
Jindy jsme šli v horách a dva mladíci nás pozvali na čaj – a bylo to příjemné posezení, moc jsme si sice nepokecali (jazykově jsme nebyli moc kompatibilní), ale byli moc milí.
Jindy jsme šli kus od vsi, dva kluci tam pásli krávy. Jak nás viděli, hrnuli se k nám a „give money“. Na místní poměry nebyli nijak nuzní a tak se dozvěděli, zcela slušně, že ne. Reagovali na to tak, že po nás začali házet kamení…
Zase jiné dítě, holčička, asi šla ze školy nebo tak, si s námi kus cesty zašla, trhala kytičky okolo cesty, dávala nám je a dobře se bavila ona i my.
A poslední příhoda, autobusové nádraží ve větším městě. Průměrně vypadající dítě, taky holka, začala žebrat a otravovat (stavět se do cesty, tahat za oblečení). Dlouho jí to nevydrželo, protože dostala od nějakého okolojdoucího Maročana takovou čočku, že bleskově zmizela (ne že bych jim rozuměla, ale tón hlasu byl celkem jasný).
Čili nejsou všechny zkušenosti z ciziny jen pozitivní, i když je jich pozitivních spousta. Záleží dost na tom, kde člověk je, co jsou místní zvyklí od turistů očekávat.. a taky je prostě každý člověk jiný, u nás stejně jako všude na světě.
Velice zajímavý článek (a super fotky). Mám dojem, že Jordánsko teprve začíná být turisticky zajímavou zemí, tudíž jsou turisté ještě vzácní. V každém případě je vidět, že nezáleží na zemi a náboženství, ale na lidech. Proto věřím, že i u nás se najdou stejně dobří lidé 🙂 .
Poznámka 1. Terka projela díky závodům mnohé země velice letmě, ale její poznatky: nejlíp se k nám chovali v Kataru a v Ománu – tam jsme byly za princezny i na letištním WC. Nejhůř v Itálii 🙂 🙂 , tam to byla jedna katastrofa – jak v organizaci, tak v chování vůbec, o naprosto nechutném ubytování nemluvě (a to lidí od koní jsou zvyklí na ledacos).
Poznámka 2: co se týká rasismu – od prvopočátku homo provází rasismus. Ať chceme či nechceme, prostě patří k naší genové výbavě a je jen na nás, zda ho potlačíme či ne.
Skvělý článek. Je třeba cestovat a poznávat život v různých lokalitách,namísto honitby uplatňované cestovkami.
Díky! O té rasistické společnosti našeho národa,odměněné vítězstvím v nějaké anketě bych jen podotkla,že možná vychází z našich stoletých zkušeností s jistou komunitou,se kterou se může pracovat a pracovat ale odezva většinou žádná.
Krásný článek. Takhle nějak jsme to měli v Jerichu a Hebronu A, tam taky byli z turistů nadšeni, pokřikovali na ulici a nabízeli sem tam něco. Byť tam už kola kapitalismu jsou roztočenější a mnohdy se snažili spíš něco prodat. Ale obecně si myslím, že lidi jsou v základu dobří a chtějí se družit, chtějí věřit ostatním, jen pak záleží na okolí a zkušenostech, jak moc jim ty ideály rozboří. U nás se víc držíme zpátky a jsme podezřívaví. Muslimové jsou prostě otevření a je hezké, že každý je nějaký
Sharka má pravdu, a k tomu, aby si člověk tuhle pravdu zažil, je třeba cestovat 🙂 A pokud to z nějakého důvodu nejde, aspoň naslouchat těm, kdo cestují, umějí se koukat a vnímat, s podat pravdivou zprávu 🙂
Fanatismus nesluší žádné společnosti a působí jen zlo – ať vypukne v jakékoliv podobě. A žádná společnosti proti němu není imunní, bohužel. Vůbec tam, kde se fanatismus v rámci místní „kultury“ aktivně dědí (Palestinci)
Díky, Topi, za bezvadné vyprávění a krásné fotky, ze kterých jsem si neuměla vybrat, takže jsem je tam pro jistotu dala všechny:))
Pěkný a poučný článek.
Takových je třeba více.
Lidé jsou buď dobří a nebo jiní…ale co je dobro pro jednoho,nemusí být dobrem pro druhého…kdybychom se nechali navzájem žít, nemontovali do našeho času to,co nás rozděluje..naučili se úctě a toleranci..to by se nám tu krásně žilo…
dík za článek…arabskou kávu a vietnamskou kávu miluju..lepší jsem nepila…
Podle jednoho z výzkumů vyšlo, že Češi jsou nejrasistiçtejší národ v Evropě. Ač nerad, tak si myslím, že je to pravda.
To bych řekl pravda není, jen jsme příliš upřímní v dotaznících, zatímco Západ a Skandinávie jsou mistry ve vyplňování průzkumů „správně“, aby to marketingově dobře vypadalo. Češi jen vždycky říkají tu nejhorší variantu toho co si myslí, zatímco ostatní tu nejlepší
To je stejné zevšeobecnění jako s těmi islamisty:))) Ale jo, rasistů tu máme dost. Byli bychom na tom jako společnost líp, kdyby zůstal v šuplíčku „takhle se slušný člověk nechová, i kdyby si to myslel“. Místo toho je veřejně podporován aspoň částí politického spektra.
A hraním na tyto nenávistné struny získává hlasy,ze kterých mu nakonec plynou jeho vytoužené peníze protože je jinak získat neumí. To dělal Hitler taky.
Děje se to i na té nejnižší příčce komunit. Starosta nabádá členy SVJ aby neprodávali své byty cizím lidem,jedině místním rodákům, protože kdoví co to mohou být zač a prý si místní budou stačit,navždy.
A chudák cizinec, který by si takový byt koupil, že jo…
Přesně! A to si ještě neviděla,co tady dělají s jednou a jedinou naší bývalou Ukrajinkou,která je nyní už Češka,vystudovala u nich a pak znovu u nás,protože jí školy neuznali a až vystudovala,řekli jí,že stejně se k vystudovanému oboru nedostane,ta závist byla neskutečná. Ve všem jsem ji podpořila ,je výborná, dokázala to, vážím si jí a taky jsem jí to řekla. Už má práci,která ji baví a naplňuje ale mimo náš okres,naštěstí je to kousek. Současnou situaci už ani raději nerozvádím dál.
Tohle je peklo, které mne odrazuje od nákupu bytu na vesnici, trochu se bojím právě těhle lokálních rozbrojů
Nádherné fotky, zvláště portréty. Jako žena, mám k islámu nebo muslimství velký odstup. A to už od mládí, kdy současný terorismus byl v plenkách. Prostě se mi nelíbí, dnes v 21.století, jejich pohled na ženství. Sama za sebe cítím, že to nemá s rasismem nic společného.