Vážení přátelé, všichni víme, že práce loveckého psa je po všech stránkách náročná a obtížná. Kromě trpělivosti, tolerance k páníčkovým nápadům, fyzické zdatnosti a spousty dalších vlastností musí správný lovecký pes být i vzdělán v řadě vědních disciplín. K těm patří kromě biologie, navigace atd. bezpochyby i základy fyziky. Rád bych je v následujícím příspěvku shrnul.
Akustika
Šíření zvukových signálů ke psům podléhá zvláštní zákonitosti: nezávisí ani tak na síle signálu jako na jeho původu. Tak např. povely „ke mně“, „k noze“ apod. se šíří velmi špatně a často již po několika metrech jsou naprosto utlumené a nepostřehnutelné. Naproti tomu šustění igelitového pytlíku, zvuk přehrabovaných piškotů a podobné zvuky jsou dobře slyšitelné i na značnou vzdálenost.
Archimédův zákon
umožňuje psům plavat. Občas někteří nevzdělaní jedinci, kteří nic netuší o existenci tohoto zákona, se do vody bojí, poskakují na břehu, piští a vůbec dělají ostudu. Zde bych rád proto apeloval na páníčky, aby tento naprosto fundamentální zákon vysvětlovali už i malým štěňatům, a to nejlépe vlastním příkladem. Velkou předností tohoto zákona je, že funguje i kdy o něm nevíte.
Dalším důsledkem Archimédova zákona je to, že aportovaná kachna je ve vodě mnohem lehčí než po vynesení na břeh. Začátečníci jsou pak překvapeni, jak kachna najednou ztěžkla, odloží si ji a podrobně zkoumají, co jim kdo s kachnou provedl. Páníček buď řve hned (při výcviku) nebo jenom koulí očima (na zkouškách) a řve až později.
Zvláštností je, že Archimédův zákon bůhvíproč neplatí pro postřelené kachny. Taková kachna najednou přestane plavat, zmizí pod vodou a za chvíli se objeví někde úplně jinde. Strašně těžko se pak loví.
Elektřina
Jednou z nepříjemných možností, jak se s účinky elektřiny setkat, je elektrický obojek. Je to ďáblův vynález, který umožní páníčkovi psa praštit i na značnou vzdálenost. Většina psů to rychle pochopí a s obojkem se chová naprosto vzorně. Po odepnutí obojku následuje úleva a vše se vrátí do starých kolejí.
Další nepříjemný elektrický vynález je elektrický ohradník. Je velmi záludný, je to jakási neviditelná příšera, která najednou praští jako hrom a není jasné odkud a proč. Slabší jedince to může úplně rozhodit. Páníček pak často povykuje „Vidíš, já ti říkal, abys tam nelez‘“, ale proč, když tam nic nebezpečného nebylo?
Aerodynamika
My psi s aerodynamickými jevy nepřijdeme téměř vůbec do styku (nepočítám plandání uší za silného větru, které u páníčka často vyvolává dětinskou radost). Ale bažanti a kachny, naše hlavní aporty, létají. Bažanti dost mizerně, takže občas lze ze vzduchu stáhnou hloupého bažanta, který pozdě odstartoval.
Důležitým poznatkem vyplývajícím z aerodynamiky je fakt, že na zkouškách se mrtvou kachnou či bažantem nedá hodit moc daleko. Zkušení zkouškoví matadoři jdou pak po stopě rozhodčího, a když stopa skončí, pokračují ještě kousek ve směru a tam aport většinou bývá. Dá to mnohem méně práce, než jej hledat všude možně jako pitomec.
Těžiště
Tohle je, prosím, naprosto zásadní problematika, jejíž zvládnutí je pro loveckého psa nezbytné. Jde totiž o to, jak aport správně chňapnout, aby vám nepadal a nekroutil krkem na stranu. To chce zkušenost a nacvičit to. Někteří vědečtěji založení jedinci totiž k aportu přijdou, důkladně si ho prohlížejí a snaží se polohu těžiště nějak vypočítat. Většinou se jim to nepovede napoprvé, tak aport odloží, provedou zpřesňující výpočty a zkusí to znovu. Páníček reaguje stejně, jako u odložené kachny (viz výše) – buď řve hned, nebo až za chvíli. Uznávám, že u velkých králíků na zkouškách je s těžištěm problém, nejlepší výsledky přináší postup chňapnout to takňák v prostředku a mazat s aportem zpátky.
Setrvačnost
Přestože princip setrvačnosti popsal Galileo Galilei již v šestnáctém století, mnozí psi v tom dodnes tápou. Co, tápou, oni se často i vymajznou! Prostě nemají zažité, že těleso (musíme si uvědomit, že i pes je vlastně těleso) pokračuje v rovnoměrném přímočarém pohybu, pokud na něj nepůsobí jiná síla. Dostat se do pohybu není pro loveckého psa žádný problém, ale ta síla ke změně směru občas zoufale chybí. Tlapičky hrabou naprázdno či po kluzkém podkladu (třeba ten mizerný led) a setrvačnost s nimi pak pěkně někam praští. Páníček se někdy nevhodně směje, ale při honění zvěře či psího kolegy nezbývá čas na složité fyzikální úvahy. Pes si tu zkušenost prostě musí do sebe namlátit sám.
Kvantová mechanika
I když lidské učebnice fyziky tvrdí, že kvantově mechanické vlastnosti pozorujeme jen u těch nejmenších objektů, jako jsou atomové částice, není to pravda. Zejména tzv. Heisenbergův princip neurčitosti se u psů projevuje velmi výrazně. O co jde? Pokud je pes vypuštěn v terénu, nemůžeme současně přesně určit jeho rychlost a polohu. Pokud určíme rychlost („lítá jak blázen“), máme jen neurčité informace o jeho poloze („před chvílí tady byl“). Pokud se jeho rychlost dále zvýší nad určitou mez, o jeho poloze pak už nevíme prakticky vůbec nic („a je v háji…“).
Termodynamika
Také tato vysoce abstraktní část fyziky má pro lovecké psy svůj určitý význam. Podle této teorie je přechod uzavřeného sytému z uspořádaného stavu do stavu méně uspořádaného samovolný a přirozený a je doprovázen uvolňováním energie. Lovečtí psi jsou s přírodou úzce spjati a mají tudíž pochopitelnou tendenci přírodě napomáhat. Proto např. pokud je pes uzavřen v bytě (tvoří s ním vlastně ten uzavřený systém), je přechod z uspořádaného do neuspořádaného stavu bytu podstatně rychlejší, než kdyby v bytě žádný pes nebyl. Po skončení tohoto procesu je také pes plný energie, která je většinou odčerpána z páníčka (zákon o zachování energie). Ten po spatření bytu jen sedí na okousané židli zcela bez energie a šeptá „ježíšmarjá, ježíšmarjá…“ Podobně jsou součástí přírody i děti.
Tak to byly opravdu jen základní poznatky z fyziky, které by měl zvládnout každý cti dbalý lovecký pes. Pokud někdo nedával pozor, tak ať se nediví, když si pak někde natluče kokos nebo něco horšího, protože fyzikální zákony (na rozdíl od těch lidských) platí pořád a nejdou ošidit!
Ginny
Děkuju za dovolení znovu vydat tento skvost z archivu a říkám si, že tu fyziku by měli studovat všichni psi – nejen ti lovečtí! Klidně přidám i kočky! 🙂 A tak se ptám: jak si vedou ve fyzice vaši svěřenci? 🙂
Skvělý článek. Moc mě pobavil. Psa sice nemám, ale napsáno je to tak, že si to dovede představit i majitel koček 🙂
No to je nádhera. Díky za nádherný a vtipný článek.
Zrovna včera Moureček v praxi předvedl gravitační zákon. Tedy nešlo tak úplně přímo o jeho tělesnou schránku, ale Newton by to neudělal lépe. To se vyskočí na skříň a tlapičkou se posunuje skleněný svícínek (viz včerejší stížnost u Hadopasů) až svícínek zbuchne dolů. Pak by se tam určitě našel ještě nějaký ten zákon o vzájemných silách mezi atomy a jejich destrukci pomocí jiné síly (ale zase úplná atomovka to nebyla), protože svícínek se rozletěl na milión střepů. A zákon zachování energie – no to je jasné. Nakrknutá Apina to šla likvidovat, a čím více jí ubývaly síly, tím více měl energie Moureček, který chtěl intenzivně pomáhat a šlapat ve střepech, což postupně vyčerpávalo excitovanou Apinu, která ho vyhazovala, protože netoužila penězi obohatit veterináře za tahání střepů z tlapek a zašívání (tohle už nevím, jaký je zákon). Což nakonec Apinu ze stavu excitace uvedlo opět do rovnovážného stavu, kdy ve všechny excitované elektrony usadily na svých oběžných drahách a nakonec to vyluxovala. Což Mourečka uvedlo do stavu hibernace v nějaké schovce. BOhužel i nevinou Amálku, pro kterou je lux nepřítel č. 1
a píše se „nevinnou“. Moc rychlé psaní…
No vidíš, v rámci jaderné fyziky máš další prostor k výzkumu. Ta gravitace u psů působí přece jen o něco méně, nelezou tolik po výškách, ale zákon akce a reakce (smetání předmětů ocasem z konferenčního stolku) by se dal také uvést. Zdá se, že autor otevřel velmi perspektivní výzkumnou oblast.
Moureček jaderným fyzikem, jo to by mu šlo 🙂 😀
Jde přímo k jádru věci! 😀
A s tím svícnem tě chápu. Nejen ho rozbil, ale ještě se mohl zranit, prevít jeden:)))
Krásně jsem si početla a spravila si náladu. Skoro všechno můžu potvrdit, jen Archimedův zákon a těžiště je nám k ničemu, protože naše lovecké plemeno zvláště vhodné pro přinášení ulovených kachen z vody – labrador, do vody zásadně leze jen po bříško, aport jakýkoliv neaportuje a zvlášť nějaká ulovená kachna ve vodě mu je naprosto ukradená 😀
Jsem tuze ráda, že si to čtu v práci a ne doma, kdy by mi přes jedno rameno čučel flat a přes druhé gordon a co chvíli by za mou hlavou (rameny, zády) by na sebe znalecky kývli.
Perfektní čtení. Moc děkuji
Fletům je to psané tak říkajíc na triko.
Skvělý článek, pobavila jsem se!
Připomněla bych ještě zákon adheze, který stanoví, že přilnavost materiálu k srsti psa exponenciálně stoupá s intenzitou zápachu materiálu k srsti přilnuvšímu.
Tak to bylo počteničko! U kníračů platí bez vyjímky fyzikální zákony, co se týká – akustiky, setrvačnosti, kvantové mechaniky. Termodynamiku kupodivu všechny naše knírači holky neznaly a neznají. Mírně znalosti se vynoří jen u hraček a to ještě plastových a pískacích. Ihned vypreparují pískátko se zručností chirurga. Ne spíše forenzního patologa.
kočičí zákon: mokrá kočka je těžší než suchá 😀
zákon Barbuší: mokrá kočka bude mít své dokonalé tvary zpět, jen co jí uschne kožich.
A čím větší teplo, tím delší kočka.
Skvělá přednáška! Veškeré tyto fyzické poznatky náš pes praktikuje.
Zákon akce a reakce- Vanil dloubne čenichem do naštvaného kocoura a dostane facku. Akustika zaručí, že řev doletí dřív než ublížená psice.
Akustika taky říká, že povel „ke mně“ letí výrazně pomaleji než „pejsinky, kokinko“ ve chvíli, kdy psicím dojde, že panička to na poli chce zabalit a ony jsou chuděry neproběhnutý, což je nutno napravit tryskem po širokém oblouku (pokud u toho Vanilka chytí stopu, můžu si tím kokinkem mávat jak chci, přiběhne jen Karamel, Vanil to vezmě ještě větším obbloukem a pak se přiřítí z opačného směru). No jo, no. Kdyby se nevracela tak rychle, uvažovala bych o elektrickém obojku.
Matyldo, jak je Oriášovi?
A co tvůj kotník?
Oriáš je nadopovaný analgetiky, než zaberou ty granule na struvity. Kdyby mu šla dát pasta, asi by to bylo lepší, ale bohužel.
Můj kotník je střídavě oblačno, když šla sádra dolů. Asi bych na něm uvítala ortézu a opatrně chodit, jenže chirurg chce bez ortézy a berle a rozcvičovat. Poněkud se to neslučuje s normálním životem. Tak po tom občas opatrně chodím a dál jezdím vkleče na židli….
Pan doktor si to asi ještě nevyzkoušel na vlastní kůži, co? Přeji hodně trpělivosti a rychlé hojení, ať se noha dostane co nejdřív do normálu. A kocourovi taky brzké uzdravení.
Jo mám ještě jeden experimentální poznatek – adrenalin je silnější elektriky 😛 Jestli pes bolestně ječí při náhodném doteku elektrického ohradníku, pak téhož si naprosto nevšimne, pokud běží hnán instinktem s podporou adrenalinu (a zcela bez podpory mozku, který v ten moment letí daleko za psem 😛 )
Tak to jsme nezažili. Naši psi i malou ránu považují za zásadní ohrožení života a přehlédnout ohradník se jim nepovedlo. Naopak, v tak nebezpečné krajině je nezláká vůbec nic a drží se delší dobu (tak půl hodiny) výhradně v bezpečí u nohy.Jinak k elektrickému obojku. Na zdrhací Ginny jsme ho vyzkoušeli a musím říci, že rána obojkem je nesrovnatelně slabší, než rána ohradníkem (obojí jsme vyzkoušeli, obojek před použitím dobrovolně, ohradník nedobrovolně). Od ohradníku je to dost šlupka, naše nastavení obojku je jen štípnutí. Přesto stačilo na zdrhače použít obojek tak 2x. Proto považuji použití obojku (velmi rozumné, za určitých podmínek na nízkou intenzitu a vždy bez vzteku) za jakž takž přijatelné. Nikdy tím psa netrestáme při jiné činnosti než zdrhání za zvěří. Připadá mi milosrdnější 2 štípnutí než celý život na vodítku. Ostatně na další 4 generace našich fen jsme ho už nepotřebovali. Při dobrém výcviku přivolání nutný není.
Evo, vlčáci jsou asi jiná sorta psů… Nebo ty moje jsou Frankensteinky 😛
Ad elektrický obojek – přesně jsi to vyjádřila. Bez elektroobojku by byla opravdu celý život na vodítku. Jinak nyní používám výhradně bzučení (abych nemusela řvát přes celou louku) – holt na stará kolena se z ní stala skoro normální velmi aktivní pejsa 🙂 🙂 .
Ech – mluvím o Brooke, samosebou 🙂 🙂 🙂
no a já dys..tam četla bez elektroobojku BYCH byla… a Ege, já Tě i politovala,než mi docvaklo,že čtu blbě 😀
Díky JJ, že jsi tenhle článek připomněla – ohromně jsem si ho zase užila a mohu z vlastní experimentální zkušenosti potvrdit prakticky všechny závěry ctihodného autora 😀 Pravda s výjimkou té oblasti Archimedova zákona s kachnou:)) Kachnu díkybohu žádný z mých psů neulovil 😛
Jinak váhám se zařazením jevu „neviditelný pes“ – kvantová mechanika? To je ta situace, kdy voláte na psa, rozhlížíte se, hledáte a pes zdánlivě nikde. Přitom stojí celý čas tiše za vámi, otáčí se s sebou (tedy při otočení psovoda pes opět chybí:) a neskutečně se baví nad otázkou: A kdo je tady inteligent, ha? 😀
Dalo bu de přidat ještě pár zákonů, které jsou obecně platné – třeba zákon o neprostupnosti těls (když ten trouba narazí ve hře do plotu nebo do zdi), zákon akce a rekace (když ten pitomec táhne jak o život a páníčrk se zoufale snaží brzdit, i popis některých jednoduchých strojů (páka, když šlápne na uvolněné prkno). Ale jednak by to zbytečně natahovalo text a nakonec je nutné nechat prostor pro další výzkumy, že? Jinak všechny výše zmíněné zákony máme s našimi psy osobně důkladně prožité, takže nejde o fyziku teoretickou, ale výrazně experomentální.
Úžasná doplnění, Evo! Zdravím na dálku vaše excelentní experimentální pracoviště a přeji hodně zdraví stávajícím i budoucím výzkumníkům. (h)
Jak to, že si tento skvost nepamatuju?! Teda ten Pavel ale umí psát, škoda, že se tak málo vydává 🙂 .
Kvantovou mechaniku bezvadně ovládala Brooke. Jinak její fyzikální majstrštyk byl přechod z rychlosti zvuku na rychlost světla.
U té akustiky mám zjištěno, že akustické vlny se nešíří ve výšce do 5 cm nad zemí (pes zanořen v noře). Navíc empirickým zkoumáním jsem došla na to, že akustika je velmi závislá na chemii – především na výskytu různých částí molekul – teď si nejsem jistá, zda se jedná o estery nebo feromony. Laicky řečeno – čím víc smradu, tím hlušší pes.
To spojení s chemií je námět k dalšímu výzkumu! Ostatně molekuly mohou být jak feromony (háravá fena), tak nejrůznější jiné molekuly, souhrně zvané smrad.
Já myslím, že chemie a fyzika u psů jdou často ruka v ruce… nebo tlapka v tlapce?! Minimálně na sebe působí v mechanice (buď smrad psa nabudí k vyšší rychlosti nebo naopak z pohybupřejde k okamžitému klidu tělesa (psa) – většinou nepředvídatelně pro psovoda).. Chtělo by to více výzkumu… hmmm, nepochybuju, že by tento výzkum získal nějaký významná grant a možná by byla naděje i na Nobelovu cenu.
Vynikající postřehy, Ygo! Ten článek si pamatuji a doporučuji všude možně. 🙂
No, u nás bohužel jen platí, že děti jsou součástí přírody. A že kromě principu růstu entropie (čti binci je zbytečné vzdorovat) začínají s biochemií (mami, ale puberťák musí smrdět, to se vytvářejí hormony!).
Dede, díky za opětovné publikování.
To je úžasná archivní perla!
Spojení fyziky s chemií potvrzuji. Jednou mu tu hlavu utrhnu. 😀
Vrcholem kvantové mechaniky byl Baroušek a jeho zmizení z tlupy lidí a psů, při kterém ho nikdo neviděl. Ten pes asi vysublimoval nebo se rozpustil do té louže co se z ní šel napít.
Akustika lze použít i obráceně – pokud pes nereaguje na zvuk otevření ledničky či šustění pytlíku piškotů, lze odvodit, že hluchotu nepředstírá, hluchý opravdu je.
Ano, to je svatá pravda. Pes, který nereaguje na šustění piškotý je buď hluchý, nebo spí jak špalek (někdy u starých psů jsme to zažili), nebo je úplně mrtvý. Sublimace patří spíš do chemie.Navrhnu vědeckému pracovníkovi, zda nechce zpracovat základy chemie. Nějaký osobní vyzkum už za sebou máme.
Hip hip hurá a 3x sláva, na to se těším už dopředu.