ROZHLEDNÍK: Nizozemím na kole

Když jsem žil v Nizozemí, fascinovala mě tamní cyklistická kultura, a snažil jsem se pozorovat, co všechno tam mají a u nás nemáme a proč si u nás ani ti, co mají cyklistickou infrastrukturu dělat, byť by kolikrát byli sami cyklisti, nedokážou s danou věcí poradit. A přišel jsem na to, že tamní cyklistický ekosystém je zkrátka jiný jako celek, pojďme se tedy na to podívat.

 

Nejprve k samotným kolům. Nizozemská kola vypadají kolikrát jako plečky a mnohé z nich i plečky jsou, ale mají věci, které u nás pořád ještě v roce 2022 patří mezi naprosto minoritní záležitost pro znalce a široká veřejnost o nich nemá ani Ahnung.

 

Začněme tedy tím, že si popíšeme typické nizozemské kolo:

 

– LED světla s minimálním odběrem na bezkontaktní dynamo umístěné v náboji předního kola. Nemusíte tak řešit baterky, neomezuje to váš výkon a kvalitně svítíte

– Nosiče vpředu a vzadu a tomu odpovídající koše.

– Sedačky pro děti umístěné vpředu s plexisklem, aby na dítě nefoukalo a nepršelo. Sedačka je umístěná na představci, takže se otáčí spolu s tím, jak se zatáčí. Dítě je tak mezi rukama cyklisty.

– Zvonek je absolutní nutnost a chodci nezvyklí na nizozemský provoz se o tom velmi rychle dozvědí, když vlezou do cyklostezky.

– Zadní náboj Shimano Nexus (3- nebo 7-rychlostní), v němž je zároveň i brzda, kterou se brzdí pedály dozadu. Přehazuje se otáčením pravého řídítka, když se nešlape. Tahle přehazovačka má jen jedno kolečko vzadu a jedno vpředu s tím, že velikost toho zadního se dá snadno měnit (dělají se ve velikostech od 17 do 24 zubů, každé stojí asi 60-80 Kč a přehodit to je hračka, takže když pak víte, že budete nějakou dobu jezdit v kopcovitějším terénu, můžete si posunout škálu převodů směrem k lehčím, pomalejším převodům a naopak)

– Zámek zadního kola (to černé na obrázku), typicky AXA Defender, do kterého se dostáváte flexou asi půl hodiny (něco o tom vím, svoje kolo jsem si jednou omylem v Berlíně zamkl tak, že jsem ztratil klíč a nemohl ho odemknout). Klíče jsou bezpečnostní a vypadají jako ty od auta nebo od bytu. Přidělávají se za 10 EUR + poštovné na PIN.

– Řetěz je na mnoha kolech kompletně ze všech stran krytý, takže se o něj neumažete a zároveň na něj nemůže sůl, takže ho nemusíte ani moc často čistit a mazat. Hodně kol má i plastovou ochranu výpletu, takže se vám do něj nic nezamotá.

– Pláště do města (nikoliv horské jako u nás) se vzorkem, který hodně stabilně drží na mokrém asfaltu a zároveň je hodně chráněný před píchnutím například o sklo na zemi. Ty pláště nejenže mají jiný vzorek, ale jsou každý i o nějakých 200-300 gramů těžší, což zvyšuje stabilitu při jízdě za mokra na asfaltu).

– Pořádné blatníky, aby člověk mohl jet i ve velmi formálním oblečení i ve velmi špatném počasí.

 

 

Chtěli byste takové kolo u nás? Hodně štěstí. Sice ho seženete, ale jednak jen ze specializovaných obchodů a hlavně se pořádně prohnete, dáte za něj typicky kolem dvaceti až pětadvaceti tisíc, zatímco ta „obyčejná“ u nás stojí klidně kolem šesti až sedmi. Svoje, které mám tady jako ilustrační obrázek, jsem si nechal dělat na zakázku ve výrobně kol v Brandýse nad Labem, takže tam to bylo ještě o něco dražší, ale zase to je moje radost 🙂

 

V Nizozemí se kola s takovou výbavou dělají už desítky let, prakticky s jedinou zásadní inovací, a sice že se nahradilo dynamo na pneumatiku se žárovkou dynamem bezkontaktním s ledkami, takže ho seženete i celkem levně, počítejte tak 100-200 EUR.

 

 

A teď se podívejme na infrastrukturu:

 

– Samostatné cyklostezky nebo cyklopruhy jsou prakticky všude. Navíc jsou často chytré, tzn. počítají průběžně provoz cyklistů a podle toho pak dávají zelenou na semaforech.

– Cykloobousměrky jsou standard. Najít jednosměrku, která by nebyla v protisměru pro cyklisty, je skoro nemožné.

– Parkoviště pro kola jsou VŠUDE. Kolem nádraží, obchodů, škol a dalších podobných míst jsou velká, jinak na ulici jsou stojany na kola kam se jen podíváte.

– V činžovních domech se počítá s kolárnami, takže je kam je dát i doma. Tohle je velký, velký problém městské cyklistiky u nás. Větší než chybějící cyklostezky.

– Teď to hlavní: červená cyklostezka znamená absolutní přednost pro cyklisty s výjimkou tramvají, vlaků a lodí. Když je cyklostezka v hlavním směru, je červeně celou dobu, takže se nestane, že by bylo to, co u nás, že je cyklostezka před každou odbočkou ukončena, následuje přechod pro chodce, kde správně musíte z kola slézt a přejít a znovu nasednout, nebo aspoň (neformálně) neslézt, ale dávat přednost v jízdě autům. V Nizozemí máte prostě přednost.

Totéž se týká kruhových objezdů; po obvodu kruhových objezdů je (červená) cyklostezka v celé své délce s výjimkou takových těch pruhů pro auta, které kruhový objezd objíždějí pro ty, co odbočují prvním výjezdem. Tohle je jedna věc, která u nás znamená, že se staví cyklostezky, po kterých nikdo nejezdí. Když tam jsou větší silnice, cyklostezky se s nimi často kříží mimoúrovňově.

 

 

A jiné je i chování cyklistů. Nizozemský cyklista se totiž chová jako řidič v provozu, a ne jako sportovec; naopak, sportovec na nizozemské cyklostezce působí asi tak, jako když si někdo dá nelegální závod autem na silnici v plném provozu. Cyklistů je spousta, pohybují se mezi nimi děti, snaží se jezdit předvídatelně, ukazují, dávají si přednost, kde je to potřeba, a tomu je samozřejmě uzpůsobené i kolo, jaké mají.

 

Český cyklista (s výjimkou Polabí a možná jižní Moravy) má typicky horské nebo (méně často) silniční kolo, obojí dělané v prvé řadě na sport, s takovým posedem, který vylučuje nebo minimálně komplikuje ježdění v městském či formálním oblečení, na kterém se zpotíte ne proto, že jedete do kopce, ale proto, že jeho geometrie a převody vás nutí jet rychleji, než byste jet potřebovali, protože jet typickou rychlostí pro městskou cyklistiku (15-18 km/h) je na takovém kole dost nepohodlné, nemluvě o tom, že na tom ani nic nikam neodvezete.

 

Typický český cyklista – sportovec k tomu nemá zvonek ani blatníky a je velmi často velmi nevychovaný a neohleduplný, a to i ve městě – čímž dělá cyklistice jako takové dost velkou ostudu. A taková perlička nakonec: v Nizozemí prakticky nikdo nenosí na kole přilbu a přesto je úrazů minimum. Hádejte proč. 🙂

 

 

Dede: Tak tohle jsem zažila na vlastní kůži a mohu všechno potvrdit. Nakonec jsem jela v listopadu na Andyho promoci v Maastrichtu na kole (ve společenském oděvu a dlouhém kabátě) – nesehnali jsme tam totiž taxi:)) Je jich tam málo (taxíků:)), protože v Nizozemí jsou lidé spořiví a radši si dojedou na kole… kamkoliv:))

A tak se ptám: Máte kolo? Pokud ano, máte ho spíš na dopravu nebo na sport? Co si myslíte o našich cyklostezkách a obecně cyklistické kultuře?

Aktualizováno: 2.2.2022 — 19:27

26 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Co je to bezkontaktní dynamo?
    Já si pamatuji z dětství, že „dynamo“ na kolo byl ve skutečnosti alternátor, rotovaly tam magnety a žádné kontakty tam nebyly.
    Mimochodem, dynamoelektrický princip (který se ovšem u těchto byciklových strojků neužívá) vynalezl Werner von Siemens. Nelíbilo se mu, že lidé místo dynamoelektrický stroj říkají dynamo. Jak napsal v knize Můj život. 🙂

    1. To bezkontaktní znamená že není v kontaktu s pneumatikou?
      Já jsem jel na kole naposledy asi tak před 50 lety 🙂

  2. K cyklistické kultuře bych měla asi tolik, že mnoho stezek obecně nazývaných cyklostezky je ve skutečnosti (i podle označení) stezkami pro chodce a cyklisty. A tak by chování cyklistů na nich mělo odpovídat tomu, že oni nejsou jedinými právoplatnými uživateli těchto stezek, ale zrovna tak na ně patří turisté, maminky s kočárky, pejskaři. Což se bohužel neděje. Mám s tím osobní zkušenost, kdy se na mě osopil jeden takový sportovec, co že dělám na cyklostezce se psem! Pes šel přitom pro tu chvíli vzorně u nohy a nikam se nepletl. Jo a taky bych se přimlouvala za používání zvonku. Nebo to už dnes není povinná výbava kola?

    1. Hančo, pitomci se najsou na všech stranách. Řidič co nedá přednost cyklistovi, cyklistické hovado i paní co stojí na jedné straně chodníku a její Fifinka na flexině čmuchá na druhé a obejít se nedají. Zároveň tedy doufám, že jakožto řidič, cyklista i pejskař se ve všech případech chovám slušně a čitelně. Zvonek vlastním, ale moc nepoužívám, spíše se ohlašuji slovy. Slušnými, občas i doufám vtipnými.
      Čeho se v Praze děsím velmi, bez ohledu na to kam zrovna patřím, jsou sdílená kola. Začasto na nich sedí ta nejhorší kategorie pitomců. Oni si „to“ zaplatili, tak je přece celý svět jejich! Stezka kde jsou tři pruhy (cyklo tam a zpět a chodci), oni jedou 3-4 vedle sebe a neuhnou nikomu. Ani cyklistovi v protisměru. Když jsem nevěřícně zastavila, tak se teda milostivě lehce oddělili a objeli mne, očividně ovšem čekali, že vezmu kolo na rameno a vyklidím prostor.

  3. Jezdila jsem jako malá a mladá na kole, Bylo předválečné, pomé manice, pro kterou ho vyrobil můj stýc, který byl zámečník,měl svoji poměrně velkou dílnu dobře vybavenou a vyráběl i dětské kočárky. I já měla od něj tenkrát ještě takovou tu kachnu košatinu. Po Únoru přišli souzi, dílnu chtěli ukrást, tak vzal sochor a všechny stroje rozmlátil a už si k zámečnictví a kolům a kočárkům ani čuchl, ještěže neskončil v kriminále. Moc ráda na něj vzpomínám. Ale kolo bylo suprové, jezdila jsem na něm i terény, kdepak přehazovačky, ale dobře brzdilo šlápnutím dozadu.Dělaly se bezva smyky.
    Hned začátkem devadesátek jsme pořídili naše první horská kola a mohli jsme vyrazit kam jinam – do lesů. Na silnice mne neužije a když už musím kousek popojet, tak se strašně bojím aut, raději kořeny, kameny a tak, tam člověk ví, co se může stát. Poslední roky už to není ani v tom lese o samotě, je plno bláznů i dopoledne v seniorské době. Vytuněná kola, vytuněné oblečky, bez zvonků, bez blatníků, v očích smrt, smrkají kolem sebe sopel, plivou a chytají rychlost a kilometry. Fuj.

  4. Kdysi jsem jezdila na kole hodně. Naše dovolené s mými syny – to bylo čtrnáct dní stanového tábora a kopce doly, všechno na kole. Hrdinsky jsem sjížděla Slezskou Hartu i Jižní Moravu, Orlické hory i roviny Hané.
    A pak mi „prdlo“ koleno a pak druhé (ne na kole) a já přesedlala na pěšo-turistiku a auto-vyjížďky.
    Můj starší syn zůstal kolu věrný a dokonce (to nemůže mít po mě 😀 ) na něm závodí za Stark Cyklo team (to fááákt nemá po mě), kola si sám staví (má na to tisíc certifikátů) a od nás z Lutyně jezdí domů do Říčan cyklo maratony.
    Tedy posuzujeme cyklisty, cyklotrasy z obou stran.
    Cyklostezky – někde jen dobře vyhrabané dotace, někde perfektní. Cyklisti – taky od každého kousek. A my řidiči jakbysmet.
    Jen si pamatuji příhodu, kdy jsem ležela na zubní chirurgii a chladila si svou operovanou tlamičku a byla vděčná za „jen vysekané“ osmičky. S námi tam byl chlapík, zadrátovanou celou spodní čelist – i jogurt mu museli mixovat.
    A co že se mu stalo?
    Jel po cyklostezce, po své straně i s přilbou na hlavě, ale proti němu se hnali čtyři kikoti (jak je nazval). V super výbavě, na super kolech a neuhnuli – vyhodili ho v plné rychlosti do krajnice.
    Kde není mozek, ani výbava, ani cyklostezka nepomůže. Jen to, bohužel, odskáče jiný.

    1. Máš naprostou pravdu – blbci a bezohlední hulváti jsou ve všech skupinách. A toho chudáka lituju, určitě ty hajzly nikdo nechytil a prošlo jim to 🙁

  5. Tak já mám kolo výhradně jako dopravní prostředek – po Břeclavi se ani ničím jiným jezdit nedá, protože autem nezaparkuješ. Za to u každého obchodu je stojan na kola. Jasně, že cyklostezky jsou tady dost… jak bych to řekla – aby byla cyklostezka, tak se na silnici namaluje čára a hotovo. Kousek cílené cyklostezky máme před firmou – bohužel najet na ni se dá jen na začátku ulice a na konci – a mezitím aby chodil člověk pěšky! Ale i tak díky za ni.

    Ale abych jen nenadávala – moc hezká je cyklostezka ze Staré (Břeclavi) do Charvátské (Nové Vsi) po hrázích odlehčováku a Včelínku.

  6. Jo, ještě mě napadla jedna věc. Nepopírám, že je tu spousta debilně postavených cyklostezek.
    Ale na příjezdu do Dvora Králové (hlavní tah pro kamiony) je na dlouhém úseku směrem do města postavená cyklostezka. krásný povrch, vede metr od silnice (žádná zajížďka). V zimě udržovaná. Na druhé straně téže silnice je široký chodník, po které skoro nikdo nechodí, dá se tedy v případě nechuti přejet přes silnici pro jízdu v opačném směru použít také (stačí nejet jako vrah).
    Přesto se cyklisté zas a znovu tlačí mezi auty a kamiony, což na úzké silnici znamená neustálé problémy a pro ně reálné ohrožení. Dokonce i v zimě, když je sníh nebo břečka (opakuju, tu cyklostezku vedoucí rovnoběžně s tou silnicí prohrnují!).
    Ty lidi mě tak nekonečně s*rou! jako řidič z nich mám skutečně obavy, v provozu, který tam bývá, je to o hubu a to to ani nemusí být kolísající babka. Ale oni jedou… Kruci, nemají povinnost tu cyklostezku použít, když ji mají hned vedle?

    1. Ta cyklostezka má ale jeden dost zásadní problém – nemá vyřešené ty přednosti. Je to přesně ten případ, kde jsou nasázené značky začátek/konec cyklostezky s každou odbočkou. A na to by se člověk vybodl, snazší je jet po silnici v hlavním směru a mít přednost…

      1. Já vím, ale těch vjezdů je tam pár a nejsou nijak frekventované. A furt lepší než se motat mezi kamiony a autobusy zahuštěnými osobními auty.

        1. Ale musíš se na to dívat z pohledu toho cyklisty, nejlépe si tu cyklostezku projet na kole, pokud možno v rámci nějaké skutečné cesty start-cíl. Pak by člověk viděl všechna úskalí. Ty nevyřešené přednosti také mohou znamenat špatný výhled z pohledu cyklisty, může taky být problém s motajícími se chodci, kočárky, dětmi, pejskaři apod. když je denní doba.

          1. No jo, často je to totiž jediná zpevněná cesta v širokém okolí, když máš spoustu dědin bez chodníků. Asi by to mělo mít komplexnější řešení, když maminy s kočárkem musí chodit po silnici a cyklisti je tam taky nechtějí.

          2. Zrovna tady to není v podstatě problém – nikde kolem není víc obytných domů, provoz na té cyklostezce je minimální, ať jde o cyklisty nebo chodce. Vždyť to fakticky vede podél Juty a teplárny…

  7. U nás se ne kole jezdí účelově- na nákup, do vinohradu, na návštěvu… a košík je nutnost 🙂 Stává se tu, že v létě pozdě večer policie rozplete klubko místní mládeže a kdo nemá osvětlené kolo, musí ho vést- nic jiného se neřeší. Babky tu často používají kolo místo chodítka. Jenže my jsme rovina… no a máme i cyklostezky, dobře značené a vedou polem kousek od silnice. Barevní panáčci stejně radši jedou po té rozbité okresce, kterou nikdo nechce opravit a auta tu mají co dělat, tak je to o nervy.
    Jezdím na kole, ale jen jako přeprava, jako sport mě to nebaví.

  8. Na to můžu říct jen jediné – je to prostě jiný svět. Určitě i tam mají zavilé cyklisty hltající kilometry bez ohledu na cokoliv, ale nejsou vidět ve městě, kde jezdí ostatní. Byla jsem okouzlena, moc se mi to líbilo, dokonce i v tom listopadu, kdy jsme jeli Andymu na promoce. A to jsem měla v obou případech půjčenou jen „plečku“, rozhodně nic vymazleného:))
    Tady u nás si to neumím představit. Bohužel – to nejsou jen kopce, které jsou problém. Do práce se dá jezdit i na elektrokole, jen kam s ním potom, aby na něm člověk měl šanci odjet i domů? Zastavit se cestou na nákup? Taky takřka nemožné (není ho kam dát, když už bych pominula zloděje).
    Jo a bez přileb jezdit můžou, protože jízda styl „paní radová“ a přednost před auty prostě fungují…

    1. A to jste na vesnici. Kam dát elektrokolo vážící 50kg v bytovém domě? Kde není bezbariérový vstup, kde se kolo musí tahat po schodech? Vystřídal jsem fakt hodně bytů. Pro kolo vhodný byl možná jeden-dva.

  9. Přijde mi, že pražské cyklopruhy jsou pokusem o odstranění přemnožených cyklistů. Nelogické a často velmi nebezpečné, z pohledu řidiče někdy šílenost. Jako cyklista se snažím počítat s tím, že řidiči kola často přehlížejí, nedávají přednost, otevírají dveře,… Ostatně jsem před lety na jednoho takového ošklivě doplatila. Když mne auto předjelo a odbočilo doprava, zkusila jsem to urvat taky vpravo, abych neletěla přes něj. Na čistém asfaltu bych to asi dala, ale byla tam shrnutá sněhová břečka. Rameno mne přestalo bolet po dvanácti letech.
    Na straně cyklistů i řidičů se najdou lidé rozumní, slušní a ohleduplní – i ti druzí. Jako ve všem. Jenom ten cyklista je takovej víc rozbitnej.

    1. Vím, že Andy po Praze jezdí, ale jen později večer a vlastně pro radost. Tak to možná jde, pokud je člověk na vše připraven, ale do práce bych tam jezdit nechtěla (pokud by to nebylo jen z Lužin na Hůrku přes Central park – to jsem jezdila a bylo to krásné:)) Byla jsem s tím kolem (horským, jak tehdy jinak:)) dost nápadná, takže když se po mě jednou přes den ptala moje maminka, vrátný v budově jí hlásil – ano, paní redaktorka už na kole přijela! 😛

      1. Jsem vděčná za starého silničního favorita – můžu „parkovat“ v centru před prací a nemusím se bát, že mi ho rozeberou když se zrovna nebudu dívat z okna. A dá se s ním vyjet i ten náš příšerný kopec, kde bych s těžkým kolem vypustila duši. Vyzkoušela jsem různé trasy, nakonec jsem našla cesty tak abych zbytečně neštvala řidiče, vyhýbala se konfliktním místům (taková tramvaj za zadkem u Karlova mostu), ale stejně je to někdy boj.

  10. U nás fakt největší problém je kolo skladovat a kolo někde nechat, resp. zamknout. Ve městě je to obecně problém. Už jen občas ty řešení, k čemu to kolo přidělat. Mám tu AXA defender, jen bez řetězu, je to fajn, je to jak u auta, ale stále by to chtělo něco víc a aby to nevážilo kila.

    1. V Nizozemsku nevadí, že kolo váží tunu. Jednak nikdy nejedete do kopce a dvojak, když se pohybujete v silnějším větru, je těžké kolo výhodou.
      A cyklostezky vedou všude. Kolem každé silnice, kolem každého kruháče a mezi každými poli. A smí po nich jezdit kola a malé skútry. Předpokládám, že teď už i elektroběžky a elektroskutry. Prostě aby se měkká havěť nemotala mezi kapotami aut. Mě se to líbilo 🙂

      1. Mně taky – a to jsem měla půjčené kolo. Byť mělo půvabně šeříkovou barvu, vážilo tunu. A Andy mě táhl krajinou někam do sousední země, či co – a šlo to:))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN