HOST DEDENÍKU – Mamut: Povídání do košíku (2) – Řízni babky, ať máš proutky

Na úvod svého dnešního povídání se omluvím, že obrázky nebudou jen mé, a tak dle přání autorského zákona uvádím, že i pro děti ve škole je používáme od strýčka Google a pokud by někdo z vás náhodou poznal své foto dílo, napište do poznámek, jak jste nadšení, že jste námi učiteli pro děti vzorem užíváni 😀

 

Vrba. Jak obyčejně to zní. Nějaký keř či strom, co jich vůkol nás roste. Zejména pak na vlhčích půdách, mnohde kolem rybníků, rybníčků či vodních toků.

Ovšem, kdo je zahradník ví, že vrb je celá řada.
Pietní a památná místa zdobí vrba smuteční, v zahrádkách se trojbarevnými lístky chlubí Hakuro-Nashiki neboli japonská vrbička. V zápalu euforie z objevování nového si spousta lidí vysadila do zahrádky vrbu kroucenou – ať už vzpřímenou zelenou nebo žlutou převislou.
Naši dědouškové a bábinky v jinošském věku měli rádi vrbu jívu. Děvčata si nosila do vázičky kočičky a kluci si z ní uměli vyrobit píšťalku, kterou pak na ta děvčata pískali, až se hory zelenaly.

 

Babka na jaře

 

Kdo je košíkář, ten ví ještě kousek víc.
Možná nezná všechny druhy a kultivary a odrůdy všech tech vznešených i obyčejných krásek s jemnými lístky a něžnými prvními kvítky ve tvaru kočiček, pro které by včela bodla (áááách, nektar).
Ale ví své a zná všechny vrby ve svém okolí, ze kterých se dá nastříhat proutí a potom plést.
Konopiny, amerikany, mandlovky, rakovice neboli vrby purpurové, to jsou ty nejčastěji používané. Každá má trochu jiné proutí a trochu jiné věci se z nich pletou.

 

Vrbové palice

 

Na obrázcích pana Lady byly u rybníčka vrby palice. Sedával na nich strejček vodník a štupoval si fusekle a bafal při tom z fajfky. Na jaře tu vrbu ostříhali kluci na píšťalky a na pomlázky. Předtím si z ní ale pantátové nastříhali dobré pruty na pletení.
Tyhle vrby potkávám při svých toulkách po horách u starých chalup nebo u potůčků. Pár pokřivených věkovitých kmenů na zimu střapatých, na jaře pěkně na vojáka střižených a přes léto zelenými proutky s lístky na kolemjdoucí mávajících.

 

Mladý prutník

 

Dnešní košíkáři již pěstují vrby intenzivně, v prutnicích.
Prutník si před výsadbou vrby dobře připraví. Na podzim prohnojí, poorají, na jaře prokypří a pak vysazují. Hezky ručně, 30 cm dlouhé řízky pomocí bodla (kolíku).
Ne pozdě, aby nevysychaly a ne brzy, aby nezmrzly.

Pak se o vrbu pěkně starají, okopávají a odplevelují (dobře – slámou si jí namulčují, kdy by pletli košíky). A když už tu vrbu v prutníku mají, tak ji každý rok na babku sestříhají.
Tyhle babky nejsou vysoké, drží si je hezky u země, aby jim vrba dávaly krásné dlouhé pruty.
Každý rok všechny proutky – dlouhé, rovné i ty zakroucené nebo zlomené.
Aby se druhým rokem nevětvily a vrbě živiny neubíraly a každý rok nové jednoleté pruty vyrostly.

 

Příprava řízku

 

A víte, že ty vrby se musí sázet pěkně nahusto, aby se do široka nepokládaly a pěkně nahoru rostly.
Až pojedete kolem prutníku, budou seřazené v řadách jako vojáci. Jedna vedle druhé, dlouhé proutky k nebi natahovat a snít.
Snít, že z nich jednou bude košík nebo ošatka a nebo proutěné křesílko, na které si někdo sedne do stínu s šálkem dobré kávy a bude přemýšlet o těch zelených lístečcích, o těch mracích, ke kterým lístečky vzhlížely,  a bude jim tam spolu dobře.

 

Můj mini prutník

 

První díl seriálu Povídání do košíku najdete zde.

Zdroj doprovodných vyobrazení:
obr. nový prutník – rodinnezahrady.cz
obr. babka na jaře – vianatura.cz
obr. vrbové palice – archiv ireceptar.cz

Děkuju za další díl krásného povídání a hned se ptám – našli byste si vrbu, kdybyste potřebovali? 🙂

Aktualizováno: 10.3.2022 — 15:58

17 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Mamut, moc zajímavé.
    Také mám vrby moc ráda, hlavně ty staré, smuteční u břehů řek. Když se jejich dlouhé, tenké větve houpají nad vodou, jsou opravdu krásné na pohled a mají v sobě něco melancholického. A samozřejmě jsem si na nich vždy představila toho ladovského vodníka.

    Těším se na další povídání co a jak s vrbovými proutky, než se může začít plést a tvořit ruční proutěná krása !

    A vybavila se mi tenhle dávný šlágr – pamatujete?

    https://www.youtube.com/watch?v=q92obFxcXiA

    1. Děkuji za písničku. Mám ji moc ráda i v podání Dana Bárty 🙂
      A co s vrbou dále – bude příště 😉

  2. Ač z Vrbice, na opravdové vrby hlavatky jsem si musela počkat až do Lednice – jsou už prastaré, je z nich vlastně jenom ta vnější slupka, ale každý rok obrazí. Ta moje nejoblíbenější roste uprostřed louky a jmenuje se Brandy (modří už vědí).
    https://yga.rajce.idnes.cz/2021_Duben_7/1484391899

    Jo – nejvíce se mi líbí smuteční vrby, ale ty pro košíkářství nebudou vhodné.

  3. Helemese, zase jednou se mi povedlo sem dostat.
    Mamut, moc pěkný článek. U nás nedaleko u Čimického rybníka jsou krásné staré vrby, myslím, že vodník by si vybral 🙂

  4. Máme vrbu na zahradě nad Dalmatinovem, vypěstovanou z pomlázky. Každoročně jde dohola 🙂

  5. Moc hezké povídání!!! Mám vedle zahrady zasazenou kroucenou vrbu, žlutou. Obdivuji ji, protože u nás na kopci je sucho, ale ona za pár kbelíku vody bojuje a i roste. Já totiž vrby miluju. Nejraději mám hlavatky, protože tam kde rostou je voda a voda jak je známo je život. Ve vedlejším stinném a vlhkém údolí míval prutník dědeček mé kamarádky. Okolo něj rostly borovice a pod nimi jahody a hříbky. Byl to malý ráj. Chodila jsem tam na ně se sousedovic německým ovčákem Artem. To jsem ještě neměla vlastního psa. Děda umřel, prutník zpustl, potom přišli developeři a celé údolí je zastavěné.

  6. máme vlastního vrbového proutí na košíky a pomlázky dostatek na Strážku …kdo je z Vysočiny…

  7. OT – dnes zase zlobé vstup na stránky, aspoň mě a z Chromu. Vyřešilo mi to otevřít si Dedeník v anonymním okně… Obecně to pomáhá. Děkuju

  8. Děkuju moc za další díl povídání z košíku! 🙂 Už teď jsem zvědavá, jak se s proutky zachází potom, co se nařežou – počítám, že se s nimi asi nedá plést jen tak… nebo dá? Nevím a těším se, až budu vědět 🙂
    Jinak vrb a vrbiček tu máme plno. I těch na babku stříhaných. Za zmínku tady od nás pak stojí dvě místa.
    Tím prvním je Babiččino údolí, kde na cestě vedle náhonu mezi mlýnem a Bělidlem je nasázená spousta vrb a jsou poctivě stříhané. Popravdě je znám vlastně jen v té ostříhané podobě, protože tam jezdím jen v době, kdy tam není moc lidí – tedy v březnu (moje účetní, která mi dělá daně bydlí na dohled:))
    Ovšem ty nejúžasnější vrby (z mého pohledu) se nacházejí na dně mělkého údolí, hned vedle silnice mezi Máslojedy a Chlumem (ano, to je ten Chlum s bitvou). Myslím, že jsou čtyři a kmeny mají mohutné, snad metr v průměru. Na takové by se mohl rozložit opravdu mohutný vodník a ještě by mu zbylo místo na hrnek s čajem a talíř s bábovkou 😀
    Přiznám se, že když jedu kolem, zdravím je… i přesto, že hlavně v zimě je ta zatáčka, ve které na dne toho údolíčka rostou, dost záludná 🙂

    1. Neboj milá Dede
      Jak to je s vrbičkami dál ráda napíšu.
      Přece je nenecháme jen tak ležet na hromádce 😀
      A prastaré vrby a vůbec stromy s historií, to je prostě pohádkové kouzlo 🙂

  9. Vrbu hledáme každé jaro, protože kluci chtějí proutky na pomlázky a píšťalky (ano, naočkovali jsme jim nějaké tradice). Většinou je to záminka pro pěknou procházku kolem proudící veselé jarní vody, za svitu sluníčka, kdy hlavním cílem nejsou ani tak proutky, jako možnost si konečně jarně protáhnout nohy. Pak se slovy, že na žádnou vrbu se nedá rozumně dosáhnout ani vylézt, to otočíme k té smuteční, co ji máme nejblíž. (Ale už víme i o jiných, chtělo to jít prostě ještě kousek dál.)

    Mamutku, díky za osvětu, už vím, co je to prutník a proč uvnitř jej trčí ty ščakélky. 😀

    Jinak z vrby se dají dělat úžasné věci, i když roste – v Chlébském je nádherný živý plot, pruty trčící ze sousedních palic spojený do oblouků, ostříhávaný, aby ten dojem slavobrány zůstal, a kousek od nás mají u školky vrbový plůtek a bludiště (od země, bez palic – taky nejspíš na jaře někdo dorazí a obere letošní pruty, protože vypadá pořad jak ze škatulky).

    1. Jo, máš pravdu,JJ, vrby jsou moc krásné kytky a dá se z nich tvořit i z živých. U Chlévského potoka jich roste habakuk. Jenže chtějí vodu a té je u nás nedostatek . A jednou, když jsme jeli s MLP cyklostezkou na Rajhrad, tam jsme potkali vrby hlavatky, prastaré, neseřezávané a …. vykotlané, jako z Krále Lávry – o oslích uších a kolíčku z vykotlané vrby na base . To víš, že jsem jim šeptala tajemství, ale zatím je nevyzvonily.

      1. Máš pravdu, Alex, takové jsou nejhezčí. Kolem Svratky rostou smuteční, taky takové, co by si na ně vodník mohl dát i ševcovský stroj a vůbec si tam zařídit obuvnický krámek. Jsou ve formě, nevykotlané, vysoké, neřezané. A jsou krásné. Vrbové proutí má svůj vlastní odstín zelené, jaký jiný prut či list nemá.

        Alex, opatruj se a nepadej, ani až budeš moct chodit.

        1. V době, kdy jsem chodila (jezdila do Rajhradu do školy, jsem vrby obdivovala pro jejich houževnatost. Ve snu by mě nenapadlo, že kromě řízkování a vysazování do parkových úprav je budu i splétat.
          Jo, život umí být zapletený, jako košík 😀

Napsat komentář: Mamut Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN